Diskuze, Diskuzní fórum

Renor » Najdise.cz ...v zahradě ticha,
kde vládnou mé zákony,
já jako soudce tvůj a obhájce zároveň,
odpouštím Tobě,
vím, jak těžko se ti dýchá...
ne nemusíš používat poklony...

...v zahradě ticha,
kde kvítky štěstí znovu vzkvétají,
já děkuji tobě, žes byl tady
a přeji si bláhově, potají,
abys nenechal ladem tyto krásné sady

i tobě vykvete kvítek lásky,
v této krásné zahradě...
v dáli uslyšíš tiché hlásky
toť zpráva o tom, kdy tvůj kvítek pokvete...

...v zahradě ticha...

Renor » Zitto ...ta koruna ze zlata,
jež není tak malinká ani kulatá
(jako ta tvoje, v kapse...)
je malinko špinavá a taky od bláta...
a Princezna taktéž...

nabídneš ještě téhle Princezně
jídlo z tvého talíře
mluvit na ni budeš líbezně
a z blízka hledět ji do tváře...?

...ona ráda bude jíst s tebou z jednoho talíře
není zvyklá stravovat se na stříbře...
je totiž zakletá
nebo možná prostě jenom od bláta...

...prostřeš pro ni svůj stůl...?

Renor » charri ...dobrá, konečná nebude...

Renor » Rotan ...ten snížek, co se z oblak sype náhle,
ač dnes čekali jsme jarní sluníčko...
se neptal, po čem tvé srdce tolik prahne
a zda na něj nezlobíš se maličko...

až jarní paprsky
přijmou tvoji přímluvu,
a ty získaš svoje odpustky,
pak se zimou uzavřeš potají malou domluvu...

...že nechá přijít sem k nám jaro,
na které všichni tak dlouho čekáme
s bohem splínům a všemu, co nebylo nám dáno
řekneme Jaro, my tě tady tolik vítáme...

Renor » Wolfinka ...já dávno vrátila svá křídla Anděla,
měla jsem je jenom půjčená...
v tvých slovech jako bych je znovu viděla
ani nevíš, co to pro mě znamená...

...teď patří tobě...
náš milý Andílku
a pak zas po nějaké době...
někomu jinému dáš je do vínku...

...teď ale patří tobě...

Renor » LemmOny ...nebo to tak nechci vidět, ale prostě to tak vidím...

Renor » LemmOny ...proč to na mě působí úplně opačně...smutně...osamoceně...?

Renor » Josefínka ...opravdu se bavím...(až na ty díry v podlaze a tvou skoro smrt... ).Fakt moc pěkný...

Renor » Zitto ...až na dno upíjené kávy...
až ke kořínkům trávy...
...až k prvním krůčkům dítěte...
až k poupěti,jež v krásný květ rozkvete...

...až k prvnímu jiskření...
k prvnímu doteku...
co kamarádství v lásku promění...
až tak daleko? Snad se nepletu...

...snad se nepletu...

Renor » Josefínka ...to jsem se pobavila, fakt super...jdu číst pokračování...

Renor » Zitto ...já...tedy Lucie...si pamatuje úplně všechno...teda skoro...

Renor » Wolfinka Dobrou noc

Renor » Wolfinka ...co bychom byli bez Měsíce...?
Jak bychom v noci bez něj viděli...?
nestačila by ani malá svíce
tak potmě bychom jen tak seděli...

potichu, šeptajíc do ticha noci
se strachem o noční oblohu,
kam by pak vyli a štkali vlci,
kdyby měsíc ztratil svou obvyklou polohu...

Díky ti za to, že jsi Měsíc,
jež světlo a bezpečí noci dodává
přestaň nás už děsit,
že své místo na noční obloze někomu jinému předáváš...

Víš, ty jsi Měsíc...

Renor » medulka ...a nenechat je rozplétat
nikým a ničím...
dále se do nich touhou zaplétat
a pak zas jen ...křičím...

...do tajemných chvílí ticha...

Renor » Rotan ...ten výkřik je najednou vším,
co slyšet je ve chvílích ticha...
zaplnil celý pokoj a je i tím,
co stalo se s našimi srdci,
že těžce se dýchá...?

...to díky těm tajemným chvílím ticha...

Renor » medulka ...a pokud je pak ta chvíle pravá,
kdy při každičkém doteku zamrazí tě
každá vteřina je potom drahá,
a jen těžko pak rozplétáš z touhy sítě...

...v tajemných chvílích ticha...

Renor » medulka ...věř v ty chvíle ticha,
věř na jejich krásu...
v nich nevyplatí se spěchat...
naopak, potřebují spousty času...

...sposty času pro tajemné chvíle ticha...



...díky...

Renor » Wolfinka díky Wolfi krásná reakce...

Renor » ži.va ...řeči mraků jen těžko dá se rozumět...
vítr pohrává si s jejich tvary...
možná raději to neumět...
možná ano a přijímat s láskou jejich dary...

...třeba ten odraz mužské tváře,
cos v mracích zahlédla...
ztratí se rychle v šedé páře
a ty budeš vděčná, žes do budoucnosti nahlédla...

...ty rozumíš řeči mraků..

Renor » Little Witch ...oči mám už dokořán
vnímají tu krásu...
můj zrak je k té nádheře jak přikován...
nestačí se divit, kolik je tu všude jasu...

prsty mé, co hluchotu způsobily...
teď sahají na ty květiny...
uším tím cestu nevědomky uvolnily...
ty teď vnímají krásné zvuky,jako první věty matčiny...

...cítím tu vůni, vidím tu krásu, slyším ty melodie...
ó jak na světě mi náhle krásně je...

díky