Diskuze, Diskuzní fórum

Twiggina » staroba Pokud by si narazila na pana Vavřína, tak že nechám pozdravovat (Rů Vernerová), ale zná mě i jako Twigginu z najdise.
Za kytičku děkuji a tumáš

Twiggina » hajounek Necvičit nééécvičit !!!

Twiggina » staroba pozoruhodné knihy vřele doporučuji.
Pan Vavřín (majitel) je velmi příjemný a ochotný pán.
Knihy drží v rozumné ceně a posílá i na dobírku.

No jo děvče když budeš poctivě cvičit, tak si pak budeš muset změnit nick ze staroby na mladici a přidat nové foto.
Pozici prstu, klidně ponechej

Twiggina » staroba Písni název, autora a vydavatele, třeba se mi podaří ji najít, mám pár známých knihkupců.

Twiggina » staroba Přímo toto ne, ale dělám čchi-kung a tai-chi.
Je to hodně podobné a je fakt, že od té doby co cvičím pravidelně cca čtyři roky, tak mi to hodně pomáhá zvládat bolest zad.

Dřív jsem dělala taekwondo (dnes už díky věku ne) a cvičení starých Druidů je taky fajn.

Osobní zkušenost s tvým cvičením nemám, jen vím, že existuje a vlastně souvisí s klasickým čchi-kung základem - dýchání, koordinace a ovládání rovnováhy tělo-mysl atd.

Twiggina » Twiggina No jo, holá realita tak se aspoň zasmějme.

Twiggina » miluška medvídková Tááák a teď se milí najdisáci přiznejte kdo z vás má sundaný boty a ponožky (nejlíp v práci pod stolem)

Milušku by určitě zajímalo kolik lidí se jí podařilo zout.

začnu jako první
Jsem doma a už jsem zase obutá

Twiggina » růžička Ahojky,
to co si sem dala je velmi diskutabilní a neúplné.
Jinak i zde najdeš vysvětlení barev aury, ale ani to není úplné, pouze základní poznatky.
Zde:
http://tajemno.najdise.cz/vyuka-vid…

Diagnistikovat podle barev aury není vůbec jednoduché a hlavně opírat se jen o tuto diagnózu je ošidné, již proto, že každý člověk má vidění barev trochu posunuté . To co jeden označí jako modrou, může druhý vidět již jako zeleno modrou!

Zlatá barva v auře je velice vzácná a má jí pár lidí na světě. Velmi často je zaměňována se žlutou, vzhledem k tomu, že barvy aury jsou velmi jemné a mírně fosforeskují. Díky tomu si lidi vysvětlují žlutou barvu jako zlatou.

Solidní a opravdový léčitel, který používá auru k diagnostikování, využívá i jiných metod pro diagnozu.
Pokud bych navštívila léčitele a ten by mě diagnostikoval jen a pouze přes auru, tak se otočím a odejdu, protože v tu chvíli k němu strácím důvěru.

Twiggina » Glimmer Man Jo sny, zajímavé téma.
Čert ví co se v těch našich mozkovnách ve spánku děje, sáhnul si po dost neprobádané oblasti..

Když jsem byla ještě u rodičů, tak u nás bydleli v podnájmu matka se synem. Syn se o maminku staral až do její smrti a teprve pak se ve 47 letech oženil. Paní J. zemřela v 78 letech a jejímu synovi Milanovi tehdy bylo 46 let.
Ani ne po roce jeho svatby se mi zdál sen ve kterém jsem viděla sedět u nich doma v kuchyni Milana s jeho ženou. V tom se otevřeli dveře a přišla jeho maminka. On radostně vyskočil ze židle a říká - "Jé mami ty jsi tady, ty žiješ!" – "Ne Mílo, nežiji, jen jsem si přišla pro tebe."

Ráno mě babička přišla vzbudit do školy a já jí vyprávěla svůj velmi živý sen.
Když jsem se vrátila ze školy, tak mi babička řekla, že během dopoledne měl Milan (do té doby zdráv a bez zjevných problémů) těžký infarkt na který při převozu do nemocnice zemřel.

Bylo mi tehdy 12 let. Dodnes si tento zážitek pamatuji a dodnes pro něj nemám vysvětlení.
Někdo by řekl prostě věštecký sen.
Neodmítám tuto možnost, ale k vysvětlení mi to vskutku nestačí.

Twiggina » ivy7 Nemyslím si, že je Bůh něco jako karma.
Nevím ani s naprostou jistotou zda vůbec je, vím jen, že existují církve z nějakého podnětu a ani nemohu tvrdit z jakého přesně. Nejspíš díky zase jen lidskému přemejšlení, jak nejlíp oblbnout a snáze ovládnou větší počet lidí.
Jo - říká se, že náhody neexistují - také lidská domněnka.
Když mě porazí auto, řeknu si: byla jsem v nepravou chvíli na blbým místě.
Žiji teď a tady.

Twiggina » Najdise.cz Kdybych ti měla odpovědět přímo a bez polemik na tvou přímou otázku v nadpisu tak:

Čistě z lidského pohledu – jak Bůh vznikl?
V našich myšlenkách, my jsme si ho vymysleli a s větším či menším úspěchem tento lidský výmysl používáme.

A jsme u druhé části dotazu – proč vlastně?
Protože jsme potřebovali něco jako vrcholnou autoritu kterou bychom mohli dávat příkladem, vkládat do ní své naděje, zavalovat jí svými přáními, ale i vyžadovat pro ni poslušnost druhých, vyvolávat v jejím jménu u lidí úctu, respekt, ale i strach či obavy a v krajním případě i hrozit věčným zatracením a to zase jen a jen pro vlastní cíl a potřebu ovládnout druhé.

Myslím si - vzato z tohoto pohledu, že tento náš výmysl, byl jedním z nejošemetnějších, který nás kdy napadl.
Jo, lidi jsou koumáci.

Twiggina » xxxamanda Prožila jsem dvacet let v domě č.p.440/4
Byla jsem tam velmi šťastná a vůbec jsem neřešila číslo domu.
Nenech se zblbnout.
Jakákoliv negativní informace v tobě zanechá pochybnosti a potažmo ti znepříjemní život v místě kde bys jinak mohla být spokojená.
Naprosto souhlasím s Glimmerem.

Chceš mít v životě problémy?
Tak si nech pro jistotu vyvěštit i číslo bot.

Twiggina » ave Jo a pak, jsme to hlavně proto, abychom život žili a z vlastních chyb i úspěchů se učili, Ne jen pitvat co bylo a co bude.

Vždyť život je krásný dar a každé vteřiny kterou promarníme je škoda.

Twiggina » ave To bezesporu

Twiggina » Eva A nejlíp i hodit návod co s ní

Twiggina » Brita Lenka Hodně štěstí Šťastníčku

Twiggina » Twiggina všem

Twiggina » Mishanek Hele ty mišpulko tak já jdu zase pracovat, a ne že tady budeš bulet.

Twiggina » Mishanek Budu Vám vyprávět pohádku, která se v naší rodině traduje již po generace. Co si jenom já pamatuji, tak už moje prabába ji vyprávěla svým dětem a já doufám, že ji jednou budu vyprávět svým právě narozeným vnučkám.
Je to příběh, který se odehrává v malé šumavské vísce a kdo ví, možná se opravdu stal. Je to ve své podstatě taková pohádka ze života a ruku na srdce, i když je stará možná víc jak sto let, tak se může kdykoliv opakovat i v současné době.
Nemá žádný název, ale já si myslím, že "Honza filuta" by byl velmi příhodný.

Honza filuta.

V jedné nejmenované šumavské vesnici žil sedlák Jakub se svou ženou Barborou. Měli hospodářství, které čítalo několik samostatných políček, dva volky na orání, dvě kravky s telátkem, kozu s kůzlaty, králíky, drůbež a psa Sultána, který vše pečlivě hlídal. Protože byl Jakub sedlák soudný, a věděl, že by to vše jeho žena těžko zastala, přibral na práci Honzu ze sousední vsi. Říkalo se sice o něm, že je to morous a ne- mluva, ale na to Jakub nedal. Potřeboval Honzu na práci, ne na rozpravy.
Jednoho rána povídá Jakub svojí ženě, "Tak Barboro dnes jedu do města na nákupy. Nachystej mi sebou kus chleba se špekem, budu tam celý den. Dobře tady s Honzou všechno popravte, já se vrátím až na noc".
Barbora se v duchu zaradovala, nebývalo časté, že by sedlák jel do města na tak dlouhou dobu. A už kula plány jak nejlíp využít získaného dne.
Jen za Jakubem zapadly dveře, selka vyskočila a běžela na faru za kostelníkem Josefem. "Josífku", povídá "dnes odpoledne se zastav, sedlák jel do města a vrátí se až na večer".
Kostelník se zaradoval, že se zase poměje. Barbora byla moc dobrá kuchařka a i do milování byla jako drak.
Selka ovšem zapomněla, že není doma sama a vůbec si nevšimla toho, že Honza leží na peci a vše pozorně sleduje.
Josef s Barborou si užívali, jak jeden druhého, tak i dobrot které selka navařila. K večeru se domluvili, že na druhý den půjde kostelník orat farářovo pole na Červený vrch a na voli si dá bílé plachetky, aby ho selka už z dálky poznala, až mu ponese k obědu pečená kuřátka.
To všechno ovšem viděl a slyšel Honza na peci a při tom se poťouchle usmíval. "Jen počkej potvoro, já ti ty avantýry osladím, to budeš koukat".
Když se sedlák večer vrátil z města a ptal se jak bylo, Honza nic neprozradil, jen pokrčil rameny a zabručel, "tak, tak".
Hned po ránu se začali chystat na pole. Honza říká, "dneska by jsme měli jet orat na Červený vrch". Sedlák nic nenamítal, a tak Honza přehodil přes volky bílé plachetky řka, "k polednímu bude připalovat" a vyjeli.
Když se přiblížilo poledne, selka nabalila koš pečenými kuřátky i víno přidala, dala vše do nůše a se sklopenou hlavou spěchala na Červený vrch. Z dálky zahlédla voli s bílými plachetkami a už se těšila jak bude Josífek vychvalovat její kuchařské umění (a to on, na rozdíl od sedláka, uměl).
Ovšem ouha, jaké bylo její překvapení, když zjistila, že došla k vlastnímu muži. Už se ale nemohla vrátit, a tak s milým úsměvem povídá sedlákovi, "víš mužíčku, už jsem ti dlouho nepřinesla nic dobrého k obědu a tak ti to chci dnes vynahradit". Sedlák jen pokýval hlavou a spolu s Honzou se pustili do těch dobrot.
Po chvíli selka povídá, "podívej Jakube, támhle oře kostelník a jistě má také hlad, pošleme Honzu ať mu tam donese kousek kuřátka". Sedlák řekl, "ale jen mu pošli máme dost". Honza vzal kuřátko, ale hned po cestě se do něj pustil a kosti zahazoval. Když došel k Josefovi povídá, "kostelníku, sedlák se dozvěděl, že mu chodíte za ženou a vzkazuje, že si to s vámi vyřídí". Josef se roztřásl hrůzou, znal sedláka, že pro ránu nechodí daleko.
Honza se mezitím vrátil a říká sedlákovi, "pantáto, kostelník Vás prosí, jestli byste nevzal sekeru a nešel mu opravit něco na pluhu". Sedlák kývl, vzal sekeru a šel.
Jakmile ho kostelník uviděl, vzal nohy na ramena a utekl do křoví. Sedlákovi to napřed bylo divné, ale pak si řekl, "není zvyklí na tak mastná jídla a asi ho to kuřátko trochu prohání", došel k pluhu, oklepává ho, hledá závadu, ale nic nenachází. Kostelník se na to z křoví kouká a říká si, "ještě že jsem utekl, panečku, ten do toho pluhu mlátí, ten by mi jich nandal!"
Sedlák se pomalu vrací a tu si všimne rozházených kostí na cestě. A protože je to člověk spořivý, začne je sbírat s tím, že je donese psovi k večeři.
V tom si selka všimla, že Jakub něco sbírá a otočí se k Honzovi. "Ty Honzo, co to ten můj muž dělá?" A Honza odvětí, "to on sbírá kameny na Vás selka, protože se dozvěděl, že mu zahýbáte s kostelníkem, jo, jo je to tak".
Selka se tak vylekala, že v první chvíli ji nenapadlo nic lepšího, než běžet k sedlákovi a prosit o odpuštění. Už po cestě volala, "mužíčku můj drahý, odpusť mi to, že jsem se tajně scházela s kostelníkem, já už to víckrát neudělám!"
Sedlák jak to uslyšel chytil selku, přehnul si jí přes koleno a naplácal jí, co se do ní vešlo.
A jestlipak víte kdo byl nejvíc spokojen? No přeci Honza. Nemusel na selku žalovat, byl z obliga a přece se vše vyřídilo.

Tak jako z každé pohádky, tak i s této plyne poučení. Když pomineme ty zavedená, jako "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až se ucho utrhne, nebo Boží mlýny melou pomalu, ale jistě", tak já bych si dovolila přispět svým vlastním, "Žij v pravdě, už pro klid vlastní duše".

Twiggina » Mishanek Šmankote můžu já v klidu pracovat, když tu Mišák smutní.
Pocééém já tě pomojám
Jů, mě něco napadlo.
Mám tu jednu pohádku, která je stará víc jak sto let. Kdysi mi ji vyprávěla moje babička a já jsem před pár lety na ni vzpomněla a napsala jsem si ji, abych ji zachovala.
A není to jen tak nějaká obyčejná pohádka, je trochu ze života a je pěkně vypečená.
Já ti ji sem dám, chceš?