Diskuze, Diskuzní fórum

hajounek » asta Mi přijde jako: lidi se nemění = nechci se měnit

To je právě co jsem myslela tím, že musejí chtít oba řešit.

Mám štěstí, že partner je přístupnější a dokáže si uvědomit část své viny na tom, kam jsme náš vztah dopracovali. Já zas vím, že jsme ještě nedokončili to, proč se naše životy protnuly.

Vztah není jen zběsilá večírková jízda, na tom aby fungoval je potřeba pracovat soustavně, ne se vézt na čemsi, co zažehla zamilovanost. A já mám chuť na tom pracovat a jsem vděčná za každou přležitost či šanci, kterou si navzájem věnujem.

hajounek » asta Těžký radit. Myslím, že jednoznačná rada, která by šla zobecnit a použít na každý vztah neexistuje.
Vždy záleží na tom, jestli chtějí krizi řešit oba partneři a jak si to řešení představují.


Taky asi právě jednu takovou krizi s partnerem prožíváme, pohrávala jsem si s myšlenkou, že odejdu, že mi vztah nedává co potřebuju. Přišla jsem si na důležité "pravdy" a že pravděpodobně budu totéž prrožívat v jakémkoli jiném vztahu, protože ten problém pramení ve mně.

Nicméně proběhlo mezi náma několik peprnějších hádek, na to konto jsme ale spolu víc začli komunikovat, už více klidněji hlavně otevřeně jsme si svěřili své nejhorší obavy, touhy, přání, potřeby,... Tak nějak se snažíme více se sobě přiblížit, otevřít se, rozumět si...

Takže moje rada zní mluvit spolu. Říct všechno od hezkýho až po ošklivý, co sedí na srdci jak žaba na pramenu. Na druhou stranu je taky možný, že to jen urychlí odloučení, avšak co se má stát se stane...



Hodně sil, trpělivosti a lásky (hlavně té k sobě samé)

hajounek » aeiou To chce vždycky čas.

Utnout a nechat odeznít. Jakkoli se fyzicky zaměstnat, aby nebyl čas na přemýšlení. Dělat si radosti, udržovat se v pozitivním modu.

hajounek » Glimmer Man Myslím, že duševní zralost jedince není přímo úměrná fungování společnosti. Naopak jedinec může duševně dozrávat či nedozrávat nezávisle na společnosti...

A ano jsou jedinci, kteří duševně nikdy nedozrajou.

hajounek » Glimmer Man Biologický aparát je možná připravený v 15, ale ona je spíš potřeba duševní vyspělost, než fyzická zralost.

V 21 jsou to ještě děcka, co se neumí postarat ani sama o sebe.


Jestli mi to v 35 nepůjde, no tak hold nebudou děti.

Vše má svůj čas a místo. A nutit se do něčeho co je mi proti vůli, protože společnost tvrdí, že je to takhle správně... Víš co?

hajounek » OldDog21 A???

To je jako někde napsané v kolika musíš mít děti?

Víš kolik je prvorodiček, které už maj přes třicet?

Taky mi zanedlouho budou tři pětky a ještě jsem nepocítila, že bych byla bez dětí neúplná.

hajounek » Kaisserka Jestli se musíš ptát někoho jiného, než sama sebe, jestli jo nebo ne...

Tak raděj nic nezakládej, nejsi ještě připravená.

hajounek » Zornička + lesní fčela

V pořádku, máte nárok na svůj názor.


Zornička: A propos kdyby nebyly ryby, k čemu by byly rybníky


Nejsem typ člověka kam vítr tam plášť, mám ráda své blízké na blízku...

hajounek » myken Za mne jeden takový trval téměř 5 let a bylo to hodně vyčerpávající. Nejen to samotné cestování z jednoho konce republiky na druhý, ale ani to společné naladění se nakonec rozhodování, kde budeme žít. Opustit svoji roudnou hroudu, rodiče, přátele,...


Je to dobré snad pro někoho, kdo nerad závazky. Nemusí brát ohled na toho druhého, většinu času se rozhoduje jen sám za sebe.

hajounek » Kavenka2 Já myslím, že stále jsou a co víc, pevně v to věřím. Víc argumentů nemám, protože to co cítím nelze slovy popsat.

hajounek » Najdise.cz Ano, vím. A stejně děkuju moc za připomenutí!

hajounek » Najdise.cz Nevím jestli by mi bylo líp s ním, nebo bez něj. Vím, že k sobě patříme, jsme spolu proto, abychom se od sebe učili. A jsou to takový slabší momenty, kdy je těch zkoušek najednou nějak moc a ztrácím víru v sebe sama. Pak mám chuť pláchnout a jít si po svým přitom je mi jasný, že to co se mám naučit, mne dostihne zase někde jinde a s někým jiným a že nemá smysl před tím utíkat.

A co jsme si udělaly? Je to o pár příspěvků výše, odpověď verusqce*. Vlastně dohromady nic. Celé to vyprokovalo moje chudobné sebevědomí.

hajounek » Najdise.cz Za pár let zas budu řešit jiný slabiny

Ale to je holt život, jedna dlouhá úžasná přenadherná cesta za sebezdokonalením, plná úkolů, zkoušek, překvapení, radosti, i bolesti,...


Život je čudo

hajounek » celebrita Jo no to je vždycky taková jednodenní exploze, pak se to všechno vyjasní...

hajounek » charri No vidíš dvě mouchy jednou ranou

Hezký den Chajji

hajounek » OldDog21 Nic tam mezi nimi není. Je to moje chronická nedůvěřivost, pitomé domněnky, z doby kdy moje sebevědomí bylo pod bodem mrazu. Zbavuje se toho těžko, ale pomalu už to odbourávám... Snad

hajounek » verusqa* Tohle je můj druhý vážný vztah.

Hledala jsem velkou lásku a místo toho jsem byla spíš do "větru". Jedna noc a pak nohy na ramena a alou pryč jen se za mnou zaprášilo. První vztah byl na dálku a trval pět let, byla jsem děsně nad věcí a všechno mi bylo šumák. Stejně mne to vnitřně rozebralo, cítila jsem se svázaná, pořád mi něco nebylo dost dobré, pořád mi chyběla ta velká láska (tady už vidíme prapůvod problému)...

Pak jsem potkala Jeho - anděla, rytíře, osvoboditele... A když mi vyprávěl o té své křepelce a jeho velké lásce, bylo to přesně to co jsem vždycky chtěla zažít (a nezažila, nebo možná jo, jen mi to nepřipadlo, jako to "pravé"). Přitom je to skoro až patologická závislost na osobě opačného pohlaví. A v době kdy jsme se potkali byl stejně vnitřně rozebranej jako já.

Dnes už vím, že tím nejdůležitějším člověkem, který mne musí vždy a bezpodmínečně a bezmezně milovat, ta největší láska mého života, jsem já sama.

Měla jsem včera nějakou slabou chvilku, ale díky za ní, přeorala jsem skladové zásoby myšlenek a dnes už je mnohem líp.

hajounek » verusqa* Děkuju. Tak fajn, včera už jsem to nestihla, ale dnes Ti popřeju a rovnou už hezký den posílám

hajounek » Najdise.cz Jj, to je právě ten začarovaný kruh, z kterého se mi nedaří ven

hajounek » Najdise.cz Když já jsem moc hrdá na to, abych hrála slabouška a tak mám chronický nedostatek pevných objetí... Místo abych si nechala pomoct všechny odeženu a pak tiše pláču nad tím, co jsem si natropila...