Diskuze, Diskuzní fórum

Anonym1 » UreaNayal Ahoj :-)

Děkuji moc za rozbor. :-)
Já si taky myslím, že je to jak zaseješ, tak sklidíš a určité formy jsou i nutné. Ale zase od do. Jisté věci jsou ještě lidské, jisté už ne. Člověk má být napomenut, ale ne rozdrcen, protože jakmile je rozdrcen, stává se z něj někdo úplně jiný a to už není vhodné obecně.
Všechno je úhel pohledu, ale ...

Přijde mi šílené žít v takovém stavu a stejně tak by mi to přišlo šílené i u někoho jiného. Protože to prostě není lidské.
Stejně bych to vnímala, i kdyby to byl někdo jiný.

Lidské ego je silné, to je fakt.
Ale bez lidského ega člověk upadá a mizí.
A já jsem spíš ve fázi 2. ač jsem lev.

Ale celé je to otázka.
Lidé žijí tak různými způsoby životů a jsou v pohodě. Proč?


Ale moc odbočuji, děkuji za rozbor. :-)

Žádnou odpověď jsem nenapsala, to je pravda, za to se autorce omlouvám, i když není třeba omlouvat, ale konat, v té době následné jsem byla ve stavu, který bych také nepřála nikomu, takže jsem byla ráda, že jsem živa a vůbec mi to ani nedošlo. Řekla bych, že jsem vše ani neviděla.
Až před pár dny. Děkuji. :-)

Anonym1 » Anonym1 Děkuji, děkuji moc všem!

:-)

Anonym1 » Hustokrutě obscénní Morti Ahoj :-)

Měla jsem tak ten Mars ... jakože já žena - Mars (muž) a muž - Venuše (žena) ... ale je to pomyslné ... konjunkce tohoto typu jsou opravdu brutální ... silné ...
ale nádherné ... a plné ... vášně ... té nejkrásnější ... snad?
jen já to tak měla s "filosofem, fascinovala mne jeho duše, vzniklo to skrze duševní zájmy, ale když došlo na fyzický kontakt, bylo to fakt nádherné ... ... dokonalá souhra duší a těla ... a strašně i fyziologicky, až jsem si říkala, že "bychom spolu mohli mít dítě" ... duševní ... a možná i to fyzické ... jenže "jsme byli rozděleni" ... pomyslně ? ...protože já jsem byla

ač je velmi pravděpodobné, že děláme to stejné, v mnohém ... a já jestli budu mít štěstí, tak budeme dělat hodně stejné věci
zvláštní bylo, že mne fascinovala hlavně komunikace a v tom fyzický kontakt, ale spojený s komunikací a dotyky
...sedět vedle někoho a hořet ... je neuvěřitelné ...
duševní fascinace
ale taky spojení konjunkce mezi Lunou a Marsem a další aspekty, které také dělaly své.

je zvláštní, jak tohle funguje ve vztazích ... astrologie je ve všem.
a "naše vlastní planety" jsou otisklé v životě až neuvěřitelně.

ale co to odlišovalo od jiného byl zejména zájem o duši, filosofii a něco takového --- nádherného. Merkur, Venuše - v Blížencích ... strašně krásná komunikace ... taky měl v sobě aspekt "Hitlera", ale v tom nejlepším slova smyslu, pro výuku a zdokonalení sebe a to mne strašně fascinovalo, protože mne to naučilo hodně věcí. Bičovat život. Když jsme bičování. Což jsem nikdy moc neuměla.

"Jsme duše, ne těla!"
Máme těla, ale jsme duše.


Říct tohle některý muž ... inteligentní, komunikativní, filosofující, přemýšlející ... je to prostě sexy! :-D Ještě když je to blíženecké ... blíženci jsou strašně sexy. na úplně jiné úrovni než fyzické.
A to fyzickou úroveň povznáší.

Kdysi jsem to spojení zažila u jednovaječných dvojčat, do kterých jsem se zamilovala. Nejdřív do jednoho. Pak do druhého. :-D Konjuknce Blíženci Mars - Blíženci Venuše. + Další spojení s Merkurem v Blížencích. Cítila jsem se v jejich přítomnost v bezpečí. A chtěla jsem se jich strašně dotýkat. :-D
Prostě choroba ...
Pak jsem si to kdysi četla a přišlo mi to reálné.

Je to strašně sexy aspekt. :-D

Těm dvěma jsem psala milostné dopisy. :-D :-D


Spřízněná duše ve mne vytvořila sklony BDSM, které jsem sama v sobě nikdy neměla ... nebo měla, někde hluboko uložené v podvědomí, z kdysi z mládí, tajné sny ... Venuše a Mars ve Štíru ... nejsexuálnější znamení ... hřbitovy ... a šílená vášeň ... z které jsem pak měla už skoro paranoiu ...

To je jiné téma ... ale astrologie prostě funguje!!

Anonym1 » Mici Angóra Dvojplamen je podle mne aktuální zhmotněná forma bytosti, vibrace, života ...

tzn. že se v průběhu života může měnit, stejně tak, jak se mění člověk a
je-li dvojplamen stejná vibrace jako člověk sám, pak je to ten, kdo má stejné zážitky, zkušenosti, vlastnosti, apod.
možná je to pitomost, nevím. :-)

ale upřímně jedna věc mi přijde zvláštní a to, že dřív jsem dvojplameny hodně řešila a točila se kolem toho velká část mého života
napsala jsem díky tomu hodně básní

a když jsem si v těžkém období představila smrt, nebo představu, že bych se měla zabít, ev. jednou jsem měla zážitek blízký smrti aniž bych chtěla (vědomě), tak jsem to nedokázala, nedokázala bych se zabít, i kdybych se do konce života měla dotýkat zdi, protože před očima a v srdci jsem automaticky myslela na jednu bytost, na jednoho
" Je jedno, kde jsi. To nejde, to nejde."

bydleli jsme v jednom městě, ve městě, kde jsem od prvního okamžiku vnímala něco, co nikde jinde
a večer kdy jsme se potkali bylo jak pohlédnutí sobě samé do očí

9, 6, 9, universální láska a pochopení,
které v sobě dneska nosím i já

než jsme se potkali, den předtím jsem měla sen, kde jsem viděla svoji přítomnost, minulost i budoucnost, byla jsem ve Vesmíru, kde jsem létala nad světem, zlatými plošinami

strašně, strašně mne ovlivnil, vyléčil můj život a zároveň "naše rozdělení" mne zničilo, změnilo ... nesla jsem to strašně a nepomáhalo nic ... hrála jsem, zpívala, začala cestovat abych utekla bolesti ... a tam jsem dostala klíště ...


a kvůli tomu dnes v sobě nosím tolik nádherných chvil, které bych nikdy nezažila, pochopení, soucitu, a zároveň jsem možná poničena, protože jsem utekla na cesty, procestovala léto, abych zahnala žal a kouslo mne klíště (?)


jeden ze dvou lidí, kterým jsem "dala své srdce"

když si našel partnerku, aniž by mi něco řekl, věděla jsem jak vypadá, kdo je a že jej potápí a to jsem nechtěla ... nemohla jsem nic dělat ... mu bylo strašně ... mně bylo strašně ... nevím jestli proto ...
a já si pak našla partnera taky ... spřízněnou duši
a oba jsme se utopili v hmotě ... a málem nás to zabilo ... teda mě.
schovávali jsme se "před světem" a "v tajnosti si psali", ve chvilkách lásky a soucitu, když jsme byli sami a "nikdo nás nerušil" :-D


do té doby jsme komunikovali skrze telepatii, ve snech
i pak, když jsme byli sami

myslela jsem si, že jsme úplně stejní a žijeme stejní ...
a ono to tak bylo
stejné zájmy, myšlenky, vkus, vnímání, zkušenosti, citlivost, atd.
a možná je
v některých věcech to ani nemůže být jinak
Bůh ví, jak to je

ale myslím, že jsme všichni spojeni.

ač tohle je fakt divné.

Anonym1 » Anonym1 Když se tak dívám Saturn ve střelci (Játra, stehenní kost, křížová kost, kostrč, kyčelní svalstvo, kyčelní kloub, bederní obratel, bederní svalstvo.) přesně odpovídá mému stavu.

Je možné, že je to vše skutečně tím a až planeta odejde, bude to v pořádku?

Anonym1 » player to je pěkné ... krásné napsáno a ten konec ...

Anonym1 » Anonym1 štír miluje intenzivně, někdy skrytě, když se rozhodne tak oddaně a vlastnicky, je z toho cítit žárlivost i láska, se vším všudy, zaměřující se spíše na jeden objekt, není-li nějaký skrytý v okolí, blíženci milují vše a všechny, nejvíce myšlenky, slova, komunikaci a kontakt s lidmi, ale pokud mají v sobě i jiné planety, proč ne. :-)

Anonym1 » mirxon moje 2 životní lásky :-) ekologické, milující, s velkým srdcem, pochopením, ? dáme je dohromady
jinak je to jiná kategorie ... :-) blíženci a štír jako takoví ...
jedna spřízněná duše má v sobě i střelce, to bude možná ono. i když jinak je to bytost velmi, velmi štírská,

Anonym1 » Najdise.cz já též miluji blížence, lvy, ve venuši, :-)) a pak taky střelce v kombinaci se štíry ve velkém množství. ale nevím, jestli to není o konkrétních lidech. i když je pravda, že blíženci jsou prostě super. a znamení tak trochu povznesená nad světem.

Anonym1 » Ida 29 Ahoj Kdybych nevěděla tak, jako vím o čem píšeš. Smyslnost, rozkoš dobré jídlo, jen jde o to, co z různých důvodů člověk postaví do popředí. Pocit a téma najím se - nebo spíš přejím nebo nebudu jíst vůbec a pocity viny za jídlo znám až příliš dobře Od jisté doby mne v životě provází jak noc a den. Zajímavé je, že dřív jsem to tak neměla, některé věci a vlastně celý život se mi obrátil vzhůru nohama po setkání a jedním člověkem, který mi otevřel klíč a náhled do minulého života, je to dlouhý příběh. Dnes ráno jsem zrovna dokončila 60-ti hodinový půst, což byl pro mne opravdu úspěch, býk je býk Ale ráda bych to zvládla, nějak se to vždy ustálí, někdy pár dní a pak zase spadnu dolů a co je horší, některými věcmi už jsem si napáchala dost škody na těle, takže se teď vzpamatovávám a musela jsem už i držet půst. Pravda, k tomu bych se jinak asi moc nedokopala Jinak mi k tomu hodně pomohlo období, kdy jsem se věnovala víc meditaci, osobnímu rozvoji a byla - jsem vitariánka, jím převážně syrovou stravu, protože navíc moje břišní oblast je slabé místo. Normální strava by mě už asi skoro zabila. Ale taky vím, že mé asketické sklony jsou někdy velmi silné, v mnoha ohledech. Zajímalo by mě, co se bude dít až pojede Lilith v panně v konjunkci na mou Venuši v panně, jestli bude nějaký klášter nebo co se bude dít

Ty ty býkovské hodnoty vnímáš u sebe jak?

Anonym1 » Ida 29 Moc děkuji za sdílení informací Moc hezky to sedí.

Anonym1 » Sesilia Tak to znám moc dobře Také mám Lilith v 10. domě, jen ne v beranu, ale v býku a pak taky kvadrát 6. domu s 10. domem, což je celkem nanic. Zajímalo by mě samotnou, co se s tím dá dělat. Ostuda je také mou přítelkyní :D

Anonym1 » Najdise.cz Já mám pocit, že je to možné, velmi možné :) Vnímám tohle u jednoho místa, před půlrokem jsem se díky hudbě odstěhovala do Prahy, ale když jsem v Pardubicích, kde jsem žila přes rok svého života, duše úplně léta, jsem skutečně šťastná, až je to z rozumového hlediska naprosto divné a musí to vypadat, že jsem blázen. Což tak vypadá u víc věcí. Ale upřímně se těším až se tam zase vrátím. :D Ale já tam odprvopočátku také potkávala lidi ze své minulosti, karmické vztahy a vztahy důležité pro život a celkově lekce, které duše potřebovala, takže tam zažila to nejhezčí a zároveň nejšílenější období svého života. A potkala tam na jaře jednu bytost, která mi hned po prvním setkání otevřela klíč k minulému života, těžko se to popisuje, v takové míře se mi to nikdy nestalo, ale jsou to energie, které se vždy nevídají na každém rohu, je to láska k člověku jako láska k Bohu, existenci a až tak se mi to nikdy předtím nestalo.
Možná to přitahování nás někam souvisí i s lidmi a nedořešenými záležitostmi, žije tam někdo s kým máme jít životem, nebo si něco dořešit. Možná je to čistě místem, kdoví. U sebe mám pocit, že je to velká kombinace všeho :D Jak to vnímáte Vy? :)

Přeji Vám krásný den a navštívení samých příjemných míst