Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Odpověď je prostá: Když se musíš ptát, zda je něco v lásce možné, odpověď zní vždy bez výjimky NE! Jen pro tazatele. Pro koho to možné je, ten se neptá a učiní tak.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Na dotaz z nadpisu odpovídám ano, je možné "vyrobit" lásku. Vyrábíme lásku neustále.
Ovšem když jsem přečetl ostatní podmínky, zůstal bych spíše skeptickým (ještě jsem nečetl žádné příspěvky v diskuzi, třeba poněkud zbrousím hrany po té, ale moc v to nevěřím). Takto si to nepředstavuji. Takto to podle mne nefunguje. U mne rozhodně ne.

Víš, na lásce je krásné to, že vzniká v podstatě nepodmíněně (samozřejmě v tomto případě s potlačením názoru, jenž tvrdí, že "láska je jen chemie"). Když miluji, tak prostě miluji. A dávám. Nehledím na to, "od kdy do kdy a co za to". Prostě ta láska vzniká ve mě a tak ji prostě vyzařuji. A pozor, toto není vztaženo pouze na partnerskou lásku, ale na lásku vůbec ve všech podobách. Nehledím, zda dostávám a kolik, jestli je to v rovnováze, nebo jsem v zisku, prostě dávám. Protože na lásce je nejkrásnější to... Jak bych to jen nazval? Přeplnění srdce, jež přetéká přes okraj. Samovolně. Žádný kalkul. Zamilovaný člověk... Sledovala jsi jej někdy? Je roztomilý sám o sobě. I když se chová jako cvok.
No někdy máme velkou kliku, když je to obapolné. To je teprv štěstí. Ale já jsem šťastný i když miluji jen já. A víc, než ti, kteří nemilují, nebo milují jen tehdy (seznam podmínek). A opět nemluvím jen o lásce partnerské. Ale nevím, jestli toto je dáno pochopit všem. Tedy myslím, že ano, ale občas vidím lidi, kteří se toho dobrovolně zříkají. Proč, netuším. A zda jsou šťastní? Čím čelí těžkostem v žití oni? Odpovím upřímně: Nevím.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Jako že už ve mně nespatřuješ toho malého hajzlíka?

Hele, jen dobře a podrž si to co nejdéle. Ono víš jak, vyprchává to tuze snadno, ale tam někde v koutku vždy můžeš vidět, jak to bylo fajn. Život není o neustálé jízdě na vlně, ale o těchto krásných okamžicích, které tu a tam přijdou. A pak jsou ty opačné. A člověk asi vždy musí vědět jedno: Hlavně se z toho nepo!
Jsem rád, že tu jde z tebe radost, dnes je to cítit i z písmenek (a nemám tím na mysli to ). Prostě jsi si asi taky zasloužila, ne? Jo!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz No jo, přes kalhotky se to špatně dělá.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Vyšel ale i jeden zajímavý rozhovor. Ne že by byl naprosto převraztný, je to již známá věc, ale je to pěkný souhrn a ukázka cesty, která někde začíná fungovat.
http://zpravy.idnes.cz/cirkularni-e…

Sosna zvlčelý » Háňa* Planeta se točí pořád dál, ať s námi, či bez nás. Točila se před námi, bude i po nás. Ať tu budou podmínky jakékoliv. Jen my si ty pro nás příznivé podmínky zničíme. Planeta nemá potřebu. Dokonce i kdyby došlo k výbuchu supervulkánů a stala se tak pro nás neobyvatelná, nevidím to, že by to udělala kvůli tomu nepotřebnému lidskému hmyzu. Prostě bych nám tak nefandil, zas tak důležití my pro planetu nejsme, jako ona pro nás.

Sosna zvlčelý » Jan1na Možná jo. Já odpovídal neastrologicky, neb dotaz nebyl astrologicky směřován. Jen pocitově. A zkusil jsem popsat, jak by to mohlo vypadat na pracovišti, kdyby se tam toto začalo řešit. Viděl jsem dost u nás, když přerůstaly vztahy mezi kolegy z pracovních na partnerské a i obráceně. Myslím tím hlavně reakce okolí. O některých lidech jsem si zkazil mínění a mám se před nimi na pozoru neustále.
Nakonec nejvíc jde o to, na co je nejvíce zralá. A každý je zralý na něco jiného. Dostala zde Agny různé reakce, tak třeba jí to k něčemu pomůže. Rozhodnutí, zodpovědnost a následky jsou na její straně.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Já to nečetl celé a tuplem už ne předchozí diskuzi (tedy úvod ano, diskuzi dole ne, takže třeba nevím vše), ale asi bych obdobnou situaci řešil jinak. Nevím jak, ale takto prostě ne.
Opravdu si nemyslím, že tento odstup by pomohl právě Tobě, nic neřeší. Představ si to: Budete si sice vykat, ale Tobě úplně stejně bude bušit srdce. To se tím nezmění. A co dál? Dokonce v tom vykání, jež je zdvořilostní formou komunikace(!!!) Ti dotyčný může přijít ještě milejší a Ty ho tím spíše ze svého srdce nedokážeš pustit, protože on je přece tak milý... A nedostupný. Tak se nakonec ze zoufalství vrhneš do náruče někoho jiného, ke komu však nikdy nebudeš cítit to, co k tomuto, který se Ti neustálým setkáváním, jemuž se kvůli pracovním povinnostem nemůžeš vyhnout, stále připomíná. Ublížíš sobě i někomu dalšímu, vztah stejně krachne a toho pana Nedostupného si ještě více zidealizuješ.

Že někdy něco nemůžeme zvládnout naprosto racionálně, je naprosto v pořádku. Tak úplně v pořádku možná ne. ale jsme jen lidi, někdy to jde zkrátka hůře. Prostě si nelze jen tak poručit, že od teď někoho nemiluji, od teď mi to neubližuje... Ale můžeme si situaci uvědomit a něco s ní udělat. A klidně, když si připustíš, že ta setkání již nezvládáš, sáhnout i po změně zaměstnání. Ne on, Ty, protože ty s tím máš evidentně větší problém, než on. Je to zkrátka náš mozek a naše srdce, které nám dělá někdy problémy, proto my musíme sáhnout po změně. Druhé nedonutíme a ani na to nemáme právo.

Jo a co na to vykání kolegové? Nevím. Být v pozici Tvého kolegy, opravdu by mne to zarazilo. Přišlo by mi to zvláštní. Ale já bych se Tě asi nezeptal, znám se. Zažil jsem na pracovišti lecos, mnohé viděl, ale nadal druhým poznat, že jsem to postřehl.
Co pro mne zvláštní, pro dalšího už divné. Někdo by to přešel a spousta jiných by měla příležitost k drbům. A odolávat takovému kvokání, kdy se z Tebe někdo snaží vydolovat nějakou další senzaci, když cítíš ránu v srdci, to opravdu není nic dobrého. A těch drbů za zády, náhlé zmlknutí, když vejdeš někam... Touto cestou bych asi nešel.

Možná někdy není nad upřímnost. Prostě sebrat všechny síly, co máš, a tváří v tvář mu sdělit, že prostě nedokážeš unést tuto komunikaci a setkávání. Požádat ho, ať to omezí i v pracovním styku, Ty že to hodláš rovněž tak učinit, pokud možno ať záležitosti, kde je nutno komunikovat přenese na někoho ze spolupracovníků. Bez urážek, bez emocí, jen oznámit fakta. Na to nepotřebuješ vykání, kterým mu do jisté míry dáváš najevo nadřazenost. Gesto, kterému sama nevěříš, protože ve skutečnosti Tvé srdce si přeje opak. Taková gesta jsou zbytečná. A někdy i hloupá (jen můj názor).

Sosna zvlčelý » Loen No buď to byl zgurunělý jogín, nebo zjogovaný guru, si vyber.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Popere...
Hlavně mě nikdy nenapadlo, kde je kořen té bezmoci. Až díky této diskuzi. A víš, co je zajímavé? Jaká úleva se dostavila, když jsem zjistil, že to má svoji příčinu a kde. Ohromná úleva.
Je zajímavé, jak člověk někdy nenachází souvislosti a třeba i hledá. A pak najednou v jednom okamžiku (30 let po oné údálosti) "cvak"! A najednou se té situace bojím mnohem méně (plačící žena).

Khalí jsem dokonce říkal, jaké to mělo pak důsledky. Možná by nebylo od věci je zde ve stručnosti popsat:
Když nastala situace, že jsem zažíval pocit, že je mamka ze mne zklamaná, nechtěl jsem ji zklamat dále. A začal jsem se uchylovat ke lžím. Pamatuji si to. Nešlo o lež, kdy jsem chtěl získat nějakou výhodu, ale vlastně jsem se ji snažil uchránit od špatných zpráv (špatná známka, poznámka). To byla ta pravá pohnutka. Občas jsem něco ututlal a zjistil jsem, že nebyla zklamaná, takže jsem se utvrdil ve "správnosti" svého počínání. Občas naopak se to provalilo a bylo to o to horší. Nedokázal jsem jí říct, proč jsem lhal. Ani nevím, jestli jsem to věděl.
Tak to jen tak na okraj, kam taky může někdy pláč někoho vmanipulovat, když není správně vysvětlen. A samozřejmě to může být i horší a vléct se to s někým celý život.

Takže Ti vlastně zde musím poděkovat. Díky Tvé diskuzi jsem si vyřešil jedno trauma z dětství.

Sosna zvlčelý » Pithecanthropus erectus To jsem z toho celý vedle,
že do žemle to chceš hnedle!
Teď koukám jako jelimánek,
kdes k sakru vzala dalamánek?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Dnes krátce zase z jiného úhlu pohledu:
Po pláči by VŽDY mělo přijít vysvětlení! Tedy samozřejmě v případě, kdy o to muž stojí, nějakému necitovi to bude fuk, tam je to marný... Ale kde vysvětlení není dopřáno, tam se z toho stává citové vydírání! (A je jedno, zda jde o pláč ženy, nebo třeba i muže.)

Sosna zvlčelý » Elizabeth Crevel Ne, já to neznám. Opravdu. Prostě miluji (včetně sebelásky) a nepochybuji, nepodezírám. Takže všichni to neznáme.
Ale článek jsem nečetl, tak nevím, co vše se v něm píše.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz bolet dokáže i bolest jiného člověka

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Díky za diskuzi, asi mi díky ní něco došlo.
Na toto téma bych asi mohl psát z mnoha úhlů pohledu. Ale vyberu si jen jeden (příště třeba popíšu i nějaký jiný), kde platí následující vzorec:
já + ženský pláč = bezmoc
Ano, mne ženský pláč děsí. Nefunguje nějaké rozumové zdůvodnění. Prostě to nesu těžce. Je to břemeno, které nezvládám nést, ale snažím se o to.
A dnes se mi vybavilo pár okamžiků z dětství. Našim se hroutilo manželství. Táta se zamiloval a táhlo ho to pryč. Mamka se snažila udržet to, ale nebylo to v její moci. A přede mnou a sourozenci to ještě tutlali. Ale nastávaly okamžiky, kdy jsme nalezli mamku plačící, když byla úplně na dně.
Vůbec jsme netušili, která bije. Bylo mi 6 let a myslel jsem si (i sourozenci), že jsem něco provedl já, nebo někdo ze sourozenců, případně všichni tři. A přitom jsme neměli tušení, že jsme něco provedli. Pak taťka odešel a bylo toho ještě více. Mamka to nezvládala. Za sourozence mluvit nemohu, ale pamatuji si ty pocity bezmoci, když jsem chtěl mamku utěšit, ale přitom jsem se bál, že to je kvůli mně. A jak utěšit? Co dítě zmůže? A kdo s dítětem mluví narovinu? Takže to skutečně byla jen veliká bezmoc.
A dnes mi došlo, že stejné pocity bezmoci zažívám dosud. Že mne ženský pláč dostává do úzkých. Ty pocity ožívají úplně stejně, jako tenkrát, jen mne to nikdy nenapadlo. Proto nesnáším ten pocit, kdy nevím, která bije. Připadám si odehnán (mamka nás odháněla, když plakala), nemohoucí a zcela zbytečný. A ano, je tam ta strašlivá obava: Udělal jsem něco? A co?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Máš pravdu, je to hodně o slovíčkaření.
Pobláznění je, když člověk naprosto ztratí soudnost a rozum, je manipulovatelný... Prostě hormony naprosto zatemní rozum.
Zamilovanost nemusí být o růžových brýlích, hormony se bouří, ale člověk se i přesto dokáže držet nějakých svých zásad a hodnot. Po objektu své zamilovanosti sice touží, ale třeba by se neponižoval, když by si to druhá strana přála (poblázněný by se ponížil).
Milovat někoho (láska)? Na to mám takový zjednodušující označení, které nemusí všichni pochopit (někteří zde jsou přesvědčeni, že je to zhola nemožné, ale já vím své a mluvím o svém způsobu vnímání, tak co už): Láska sama o sobě neexistuje (milenecká láska). Vzniká až tím, když se přátelství a zamilovanost spojí dohromady. Je to tedy dítě zamilovanosti a přátelství.

Sosna zvlčelý » Znovuzrozená Nemusí vyžrat všechno!

Sosna zvlčelý » Znovuzrozená Promrhaný?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz To už je lepší převor, než převoz.

Sosna zvlčelý » Hustokrutě obscénní Morti Hlavně aby měl větší nejen display...