Diskuze, Diskuzní fórum

Wiké » Lupi podle mě tohle je jen básnička, která přerámovává nepochopitelně noční snění a noční přípravnou tvorbu na lež
a denní tvoření na pravdu..

Pak se vše zmate a každý mluví o něčem jiném.

Pravda je, když se posvítí na nějaký koncept, záměr,nový nebo už se tvořící - působící na lidi-
tak a´t je vidět, z čí energie vzniká, kde se někomu energie krade a jakým způsobem, co všechno kvůli tomu umřelo a zhroutilo se, jak to odsálo energii z území, z lidí..at je to vidět.
Nebo když je něco životaschopné a bude to rozvíjet život - at je to vidět.
At je to vidět, jak to funguje.

Wiké » Najdise.cz Asi chtělo, až nás vyženou, tak založíme, ale to člověka pak už nic nenapadne..
Já nakonec ten štíří čas začnu mít ráda: to lezou ven takové věci..šelmy by chtěly hodně drápat a teď je nějak odklánět..
Vzít baterku a reflektor a svítit, ať je všechno vidět.
Třeba to video, co našla mili bylo dobrý - posvítit na všechno.

Wiké » Najdise.cz Mě to napadlo - sorry, že se odkláníme od ženského tématu - jaké konspirační pravdy ještě vylezou na povrch při oslavách..

Wiké » Najdise.cz
je to nadčasové
Co je AD?

Wiké » Nabi* Je to pěkný.
Byla jsem ve veganské jídelně, kde měli rádi Jana Husa a byla tam příručka s jeho citátem:

Jan Hus:
Hledej pravdu,
slyš pravdu,
uč se pravdě,
miluj pravdu,
mluv pravdu,
drž se pravdy,
braň pravdu až do smrti,
protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti…
Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky.

Nevím, proč mi to tak dělá, ale málem mi z toho tekly slzy.
Asi jsem husita.

Wiké » Sosna zvlčelý Fujki, dám pozor, abych nekoupila uhorku s uhrama..

Wiké » thééé ten morek musel být prohřátý až převařený..

mezi námi jsou i tací
co maj špatnou termoregulací

Wiké » Sosna zvlčelý he he, to je dobrý,
je tam i tajemství, proč v horku byla v norku

Wiké » Najdise.cz Díky Annie za napsání.
Ty draky jsem řešila dřív, teď už mě to neotravuje.

Jsou v tom příběhu symbol něčeho predátorského. Viděla jsem se tehdy i uvnitř draka, jak vnímá svět predátorsky - škvírkama očí sleduje všechny postavy, aby věděl, jak je použít. V těch představách, když měl člověk vraženou do páteře dračí energii, tak byla jak laminátový prut, vedla hluboko dolů a nahoru.

Vypadá mocně, ale je to jen lákačka na hovínko, protože když má člověk v páteři vlastní energii, tak se nádherně rozlívá dělá krásný pocit, že je člověk konečně doma.
v té představě tam tehdy byli, ale hlavní humus představovaly asi dogmata toho vládnoucího rodu.

Pyramida dál v tom příběhu byla a v ní se kázaly nesmysly (škaredé jak čuránky tekly zvrchu dolů) o nádherném slunečném světě a probíhaly tam nějaké hromadné sexuální rituály.
Děti z toho vzniklé se daly na výchovu do nějakého dost hranatého domu, teda chlapečci, učili se všemu možnému. Co dělaly holčičky, to nevím.

Patronát nad tím barákem měla matka vladařka a ta si to tam pěstovala a vychovávala podle svého. Pak už to mělo hodně hranatou symboliku jako znázornění robotizace, snížené stropy, odříznutá 7mička, bez ní byli všichni nějak bez sebe, schematičtí, šla z toho hrůza, jakoby nikdo neměl svoji duši a byli ti lidé prázdní.
Takhle nějak to tam bylo dál, úplně mi to stiská hlavu, když si na to vzpomenu.
Fuj.

Wiké » Najdise.cz třeba ráno ležím, mám čas a něco z noci v těle cítím, třeba takový tah za páteř, tak dám třeba zadání, a´t mi tělo ukáže, co to je a vybublá nějaká vize nebo příběh.
Nejvíc ráno o víkendu po probuzení, když mám čas.
Ale kdysi se mi to vyjevovalo, když jsem chodila se psem po cestičce kolem řeky.

Ovládnout bych se nic nepokoušela - vytvoří se tím něco umělého.

Spíš rozlišit, co je čí, nechat to vybublat a pod tím nebo skrze to do šířky se rozroste něco vlastního, co už jsem já. Jakoby za těma strašnejma věcma je ještě něco - vlastní svoboda.

Wiké » Najdise.cz
4. je úplně šílená , to sem ani dávat nebudu
a na na 5. která bude v pořádku se pracuje, ale ještě nic.

Wiké » Wiké 3. díl - Kterak neradno chodit do temných míst bez pořádného vybavení a bez svého teamu
Tak jsem byla někde, kde kradení energie už bylo velmi propracované a rozšířené jak rakovina.
Pozemek už nebyl nějaký začínající „ranč“, ale něco jak zaběhlá civilizace. Stavby, hierarchie moci, pyramidy, ale Egypt to asi nebyl. Okolo bylo moře.
Byl tam poněkud temný obrovský tatíček, trochu jak pytel žumpy a jeho 2 synové, jmenovali se nějak stejně - Jabčičko a Jabčičko. Ten tomu vládnul. Moje matka, které jsem se narodil, nebyla tak rozplizlá jak pytel žumpy, byla ostře specializovaná na to, jak ukrást vše pozemské. Nějak okolo něj poskakovala a naplánovala si s ním otěhotnět. Jeho synů se zbavila a vladaře taky. Byla to pravá manipulativní bytost. Nehleděla na to, že výhody podle nepsaného pravidla přechází dědičností. Považovala to za svou „chytrost“, když jsou ostatní tak hloupí a nevyužijí to, tak to využiju já – to byl její pocit. Jsou hloupí a já mám nad nimi veškerá práva. Úplná jistota převahy a práva nad druhými, tak o 3 hlavy vyšší, pocity pohrdání - to je jádro její myšlenky.
Neměl jsem jako syn vůbec dobrý pocit, obrazně 2 rodiče na dvou různých kopcích a od nich fičí tma, nad hlavou víří temné mraky. Matka byla přehnusná, jak nějaká pavučina, která je všude a držela mě přeneseně řečeno psychicky za šulinka jak za nějakou ojku, (cítil jsem ho škaredě, nejapně, nechtěl jsem, aby na něm byla pozornost, ale byla), hnusilo se mi to, hnusil jsem se i sám sobě, byl jsem rozbředlý, měkký, sesunutý, plný vzteku a nenávisti, ale nemohl jsem si to ozřejmit, porovnat a vybuchnout k nějaké akci. Spíš jakobych měl sám sebe zdokonalovat, ať nemám tak škaredé pocity.
Mohl jsem se zpevnit, matku z něčeho obžalovat a dát ji za mříže, ale nebyl jsem takový – ostrý, rychlý, uvědomělý..neměl jsem páru, která bije.
Spolčil jsem se sice s nějakými jejími rádci, co mi nabídli příslušnost a zasvěcení k něčemu dračímu – jakoby mi nic jiného nezbývalo, abych se mohl vzepřít nebo být sám sebou. Dávalo to sílu, opíral jsem se přeneseně o svůj dračí ocas – o energii, která zpevňovala nohy, vedla do země a propůjčovala sexuální sílu.
Ta síla vypadala svého času dobře, nevěděl jsem, že je vypůjčená a že je na závadu. Vypadá to jako dar, ale vlastní síla je jinačí a hlavně je pravá. To jsem ale v tom zmatku tak nepocítil.
Poznal jsem ženu, která pro mě byla sluncem, připadala mi zářivá a moudrá, vzal jsem si ji za ženu a měli jsme syna.
Sám nevím, jaká byla, jestli plná slunce nebo taky by ráda vládla. Miloval jsem ji, viděl jsem se v ní, zbožštil jsem si ji, jakoby mě měla zachránit, ale cítil jsem, že s nimi nemůžu kráčet ani nést syna v náručí. Nějaká porucha mi překážela, nešlo to.
Matce samozřejmě taková sebevědomá žena vadila a poslala ji i se synem do vyhnanství. Já jsem je neochránil, poškození ve mně bylo veliké. Ve vyhnanství mou ženu podřízli a syn šel pracovat do dolů.
Byli mi světlem a po smrti ženy můj život úplně zčernal do úplné šedi, do nehnutosti a vyhoření, že jsem se jakoby roky nemohl ani pohnout a nic už jsem nechtěl.
Co k tomu říct. Vůbec nevím, když na začátku byla taková touha po akci před příchodem do těla, proč taková paralýza a úplná bezmoc a propad..
V té civilizaci byly ze začátku duhové energie a pak díky nějakým výzkumům v podzemí se udělal energeticky „černý ocas“. Nebyl vidět a obyvatelstvo o něm nevědělo. Obyvatelům se ale duhová skutečnost přibarvovala, jak když se dnes přesytí fotka, aby kalendáře, časopisy a tváře byly lákavější. Přitom už to je něco nepřirozeného a původně to bylo hezčí.
Zlo tam tehdy využívalo všechny strany – vládce i ty, co jsou proti nim (nějaké kulty a zasvěcení). Bylo to jedno a to samé zlo, ale radovalo se, když ještě poštve proti sobě několik stran. Zlu byli ukradení i ti vládcové i ti proti nim, nemiluje je, jen to rozšiřování nákazy miluje.
Tak se mi to objevilo několikrát a dodnes nevím, kde se to všechno nabralo. Můžu říct, že dračí energie nemám ráda – když je má nějaký léčitel ve znaku, tak mě zamrazí a že mě zamrazí, když někdo mluví o pyramidách a nepřitahují mě.

Wiké » Najdise.cz tak já to pohledám v compu, zapsala jsem si to, ale je to uchylárna.

Wiké » Wiké tak já tu dám díl 2, je krátký - ale 3. je pak veledlouhý a sado maso..

2. díl - Velmi soft život

Šla jsem se tam znovu podívat, narodila jsem se nějaké mamince, nebyla na tom tak špatně, měla kousek nějakého trochu oprýskaného, ale bílého domečíčku někde blízko moře. Ale byla smutná, že se cítila odtržená od své rodiny.

Byla by byla trochu fixlá na mě, ale já se snažila na to nehledět, kamarádi, kumpáni, asi i svoje rodina, pořád jsme nohovali, tak to šlo.

Pak maminka umřela, tak jsem si říkala, ať se z toho smutku dobře vyspí, co už.

Když jsem byla zpátky u našich doma – protáhlých bytostí, tak jsem si říkala, že s tím něco musím dělat. Že se příště podívám do příčiny, proč to vzniká, do epicentra. Ale to jsem asi neměla dělat, nebo se na to musí s lepší výbavou a rozvahou. Ještě teď z toho nejsem moudrá..

Wiké » Maek Dik