Diskuze, Diskuzní fórum

tulačka_gryf » tulačka_gryf ... třeba znovu tisíckrát...

Když si tu píšu sama se sebou a současně je to přístupné lidem - je to monolog?

Včera jsem si cestou do Prahy říkala, že mám pořád pocit, že na mě svítí společná cesta. I když to nedává smysl.
A pak večer slyším, že úplněk na mém slunci by mi měl svítit na cestu.
Tak nevím. Náhoda? Možná mi jenom ze všeho hrabe.

tulačka_gryf » tulačka_gryf Jela jsem se spolužačkou ze základky v autě, silnice byla velice úzká, hodně zatáček. Neměla jsem dobrý pocit, zahlédla jsem v protisměru autobus a doufala, že zastaví na rozšířeném místě. Kupodivu jsme kolem něj projeli. Hned za další zatáčkou jsem zahlédla 2 vozidla, co jela před námi. První z nich nabouralo do bílého náklaďáku. Spolužačka už nestihla reagovat a narazila do zeleného auta před námi. Bylo to poblíž zastávky okrajové části velikého města. Vystoupila jsem a najednou mě doprovázel nějaký muž. Na jízdním řádu jsem našla, že spoj pojede přibližně za hodinu. Prošli jsme kolem budovy, která asi byla radnicí, hodně moderní prvky. Rozhodli jsme se projít obchodním centrem. Přibližně na druhém konci byly dveře, za nimi něco jako zimní zahrada/skleník. Odložili jsme krosny, já pozorovala život v mechu, říkala něco o tom, že je kouzelné, že rostlinky můžu vzít a zasadit je kdekoliv jinde.
Za mužem na cestě rostly malé rostliny hroznové vína. Byly na nich zelené i tmavé bobule. Chtěli jsme si dát, myslím, že jsem pár bobulí i snědla, ale všimla jsem si, že je na nich zvláštní postřik. Řekla jsem muži, že je podzim, a že jsou možná čerstvě zasazené. Chvíli jsme o tom přemýšleli, zda se hrozno sází na podzim nebo na jaře.
Myslím, že jsem přesadila jednu rostlinu k mechu. Nebo naopak. Pak už jsme šli.
Vyšli jsme druhou stranou obchoďáku. Najednou jsem věděla, kde jsem. Zdálo se mi o tomto vlakovém nádraží a okolních ulicích už před časem. Domy byly bílé, občas na nich byly malby. Stála tam májka a byla pouť. Překvapilo mě, že jsem na stejném místě.
Pak si vzpomínám, že jsme s mužem jeli v dodávce. Seděli jsme vzadu u stěny, naproti nám dva muži, střední věk. Uvědomila jsem si, že je to sen ve snu a věděla, že si musím dát pozor. Ještě jsem své podezření chtěla ověřit, podívala jsem se mužům do očí. (Jeden je měl hnědé, jeden modré.) Dobře vím, že postavy ve snu reagují na přímý pohled vyhýbavě nebo agresivně. Muži můj pohled opětovali. Naznačila jsem svému parťákovi "útěk" a bleskově jsme vyskočili z dodávky ven. Za sebou jsem zaslechla: "Svému osudu nikdo neujde."

Měl ještě někdo dobré ráno? :) T.

tulačka_gryf » cimi
Možná záleží víc na pocitu než na obsahu. Možná strach ze ztráty sebe-kontroly? Nevím. (Mě by podobný sen asi ještě chvíli "pronásledoval".)

Snad se máte krásně. ❤️

tulačka_gryf » tulačka_gryf Přítomnost, pozornost, čas... Bomba. Směju se. Poděkovala jsem ti přesně za to, co celý život hledám. A došlo mi to už o 2 hodiny později. Ne až za 29 let.

tulačka_gryf » player Čtu realismus. Melancholik by buď brečel, nebo zůstal ležet.