Diskuze, Diskuzní fórum

Sosna zvlčelý » Najdise.cz 6. dům a koupelna?
A vlastně proč ne? Čistota - půl zdraví!

Sosna zvlčelý » Mici Angóra U slov? No to se mnou teprv nebude k vydržení!

Sosna zvlčelý » Mici Angóra Jsem zvědav na sebe, až mě to potká. To navíc budu mít současně uranskou opokrizi. Možná pořídím saně a psí spřežení... Nebo alespoň Varla.

Sosna zvlčelý » Mici Angóra
https://www.youtube.com/watch/…

Sosna zvlčelý » Bosch
Jo, k tomu já se snažím směřovat. Právě že nechci nic odseparovat, tomuto způsobu nejsem nakloněn. Vyšlo to právě z toho zkoumání (hraní), pozorování... Vlastně s tím podvědomě už dlouhou dobu pracuji a ani o tom nevím. A to náhlé uvědomění (aha moment) mne vedlo k založení diskuze. K tomu, že chci vyslechnout všechny argumenty pro a proti, zkušenosti, názory... Je tu mnoho lidí, kteří mají své zkušenosti, které několikanásobně předčí mé. Mohou mít i menší, ale třeba právě v tomto směru mi i tak může být někdo velkým přínosem svojí myšlenkou. Rád to porovnám, prozkoumám... A vyhodnotím. Nejen pro výsledek, ale už proto, že mne to baví.

Sosna zvlčelý » Bosch Přečetl jsem si to ještě po sobě a ještě bych trochu osekal prostor:
Neměly by se Černá Luna a lunární uzly (pokud s nimi pracujeme) považovat za nedílnou součást Luny?

(Otázka směřuje k všem, nejen k Boschovi.)

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Tak dnes snad už odpovím.

"...takže luna v beranu může být jednoduše jiná i skrz jiný dům ve kterém bydlí..."
Luna se mění spíše skrze pozici ve znamení, to je způsob, jakým se projeví. A domy ukáží, v jakých oblastech se tento způsob projevu ukáže. Např. Luna v Blížencích dává jisté nadání ke sdílení myšlenek, žurnalistice atd. Když tato Luna bude v 7. domu, asi takový člověk bude psát o partnerství, vztazích; ve 4. domu naopak bude popisovat rodinné vztahy; ve 12. domu pak třeba vztah k víře, bohu... A to zřejmě i z důvodu, že v této oblasti člověk bude mít osobní zkušenosti třeba skrze lidi symbolizované planetami s aspekty k Luně (i tyto planety vládnou určitým domům, takže je lze přiřadit).
Přestože se tedy Luna mění v domech, stále se projevuje dle znamení, ve kterém se nachází (a samozřejmě dle povahy svého dispozitora, zejména je-li s ním v aspektu).
Aspekt pak nemění (nepřebíjí) povahu Luny, spíše ji dokresluje, zabarvuje, konkretizuje.

"Že postavení a aspektace luny může ovlivňovat lilith a uzly??"
Nevylučuji, jsou to propojené nádoby. Ale zde bych si pomohl trošku astronomií: zatímco Luna může existovat bez Lilith (za teoretického předpokladu kruhové dráhy, nebo tak malé výstřednosti, že by druhé ohnisko nepřesáhlo zemský povrch) a uzlů (za teoretické shody sklonu oběžné dráhy Luny a roviny ekliptiky, kdy se "dráhy" Slunce a Luny "kryjí"), naopak tomu být nemůže (Lilith a uzly bez Luny nemohou existovat). Jsou na Luně bytostně závislé, jsou jí (jejím vlastnostem) podřízené, třebas mohou rebelovat. Proto podle mne dokreslují Lunu a ne naopak.
(Poznámka: Nelze opomíjet, že své uzly má každá planeta, nejen Luna. Ale pouze u Luny se mění jejich poloha dostatečně rychle, aby se s nimi dalo vůbec pracovat.)

Apogeum/perigeum? No dalo by se to popsat tak, že kdykoliv je Luna v konjunkci s ČL, tak je v perigeu - její úhlový průměr je nejmenší. Kdykoliv je v opozici, je v apogeu - úhlový průměr je největší. Toto může samozřejmě nastat v jakékoli fázi měsíce, na ně to nemá vliv.

Sosna zvlčelý » Crumb U mne se skutečně nemusíš o stručnost snažit. Pokud si tedy nechceš ulehčit práci.

Sosna zvlčelý » Bosch Jasně, já jen takto s tím dosud nepracoval.
Posuzoval jsem samozřejmě vždy planetu (tedy v tomto případě Lunu) v souladu s jejím dispozitorem (hodnostmi, slabostmi atd.), ale uzly jsem si hodnotil sice v kontextu výkladu, ale přec poněkud stranou. Což mi právě nyní dává více smysl přímo k Luně zohlednit i uzly a Lilith. Zde dokonce Lilith dokáži vzít více na milost. Budu si to muset důkladně prozkoumat a hodně se doučit.

K poslední větě: Bohu díky!

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Mohl, kdybych to uměl. Já se na to spíše ptám.

Sosna zvlčelý » Crumb Díky, určitě správně. Jen v závěru drobná chybka ve větě: "Od počátku 20. století je v západní astrologii označován Jižní lunární uzel jako Lilith..."
Lilith není uzel, ale druhé ohnisko Měsíce (první je ve středu Země).

Mně se líbí, jak je astrologie a numerologie propojená (ale numerologii tedy vůbec nerozumím).

Sosna zvlčelý » Bosch Blbě jsem formuloval otázku! Vím, že nemá cenu zkoumat něco samostatně. Ale mne zajímá, jestli tedy tyto prvky vázané na Lunu nezpůsobují vlastně určité zabarvení Luny jako takové (třebas by s ní nebyly v aspektu)? Jak bylo popsáno na příkladu, zda Luna v Beranu se chová jinak s Rahu v Raku než s Rahu ve Lvu? Zda má cenu tudy se ubírat, jakou váhu by to mělo, nebo je to prostě blbost?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Já taky. Proto nakonec píši ten příspěvek.
Já to vlastně nevysvětluji, ale spíše se ptám, zda by na tom něco mohlo být.

Jinak to, co jsem psal, jsou spíše astronomické pojmy. A ty se právě snažím přenést do astrologie.
Nejvíce mi jde o to, že lidé často pracují s pojmy Černá Luna a Lunární uzly samostatně, nějak je interpretují, sledují k nim aspekty... Ale já se právě zamýšlím nad tím, když mají přímý vztah k Luně, zda by se neměly posuzovat společně? Vždyť jsou vázány na veškerou podstatu Luny, třebas mají jinou rychlost, směr...
Má mzšlenka taky může být zcela mylná. Já ji dávám k debatě, ke zkoumání i k rozcupování argumenty, zkušenostmi... Nebo třeba i vysvětlením, že to celé zbytečně komplikuji (si totéž občas myslím o Černé Luně, zvlátě tehdy, když vidím, že lidi ještě neumí pracovat se základními prvky a už naplno jedou ČL a srovnávají ji na roveň ostatních planet, případně i výše).

Klidně se ptej dál, co budu schopen vysvětlit, rád vysvětlím.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Přesně jak píše Mici, mne taky na první pohled zaujal asc. + Slunce. A ještě asc. + Jupiter u druhého.
A právě tak ten Uran nezajistí mnoho klidu. Ale nejvíc by mne děsil ten Neptun, zvláště když je ostřelován Marsem z Raka. To může být ostře nabitá zbraň mířící na city, navíc už odjištěná.

Sosna zvlčelý » Mici Angóra Pro mne to proti astrologickým zákonitostem není. Stačí kouknout na jednotlivé radixy.
Paní 3. dům v Kozorohu, vládce Saturn retrográdní v Blížencích (zde se skutečně ta komunikace může rozmělňovat na povrchu, nejde k podstatě) a navíc v aplikační opozici s Merkurem ve Střelci. Merkur nejen v exilu, ale i nepříznivě ozářen. Zde těžko nějaká synastrie toto plně přebije.
Muž sám pak asi žije hodně ve svém vlastním světě a k pokroku v komunikaci tím moc nepřispívá.
Synastrie sice tedy ukáže, že tito lidé se k sobě hodí, ale své vlastní démony si musí vyřešit, jen ta hezká synastrie to nezachrání. A prostě musí makat - na sobě a chtějí-li, tak i na vztahu. Protože změna partnera zde pravděpodobně moc nevyřeší, své si ponesou jen o dům dál.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz "Nedám! To víte, že nedám!"
Prostě to se nedělá (ač jsem to již v minulosti udělal). Vím, že upřímnost ho tu upřímně nechce.

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Fuj, to sem se lek!
Příště přidej výstrahu, než na takový odkaz kliknu, jsem právě doobědval a nějak mi to pokazilo žaludek.

Jo, já v tom s pozemšťanem taky nemusím souhlasit naprosto se vším, ale hlavu a patu to má. A dá se o tom diskutovat a někam diskuzi posouvat, zatímco s argumentem, že tohle je věc víry a jiný názor (třebas podložen důkazy) je tutíž nepřípustný, ten moc člověku nedá.

P.S.
Nejsi Ty ten papírový drak, co se mi o něm zdálo?

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Já vím, jsem s dotyčným pár názorů v diskuzi vyměnil, ale protože to s touto diskuzí nesouvisí, ač se zakladatelem diskuze ano a on sem taky ty strany opět zatáhnul, tak to sem netahám. Což neznamená, že si o tom nemyslím své...

Sosna zvlčelý » Najdise.cz Na to, abych radil v takové situaci, bych si tedy netroufal. Snad bych mohl říct jen, že Ti to tedy vůbec nezávidím. A třeba napsat něco ze sebe, což těžko na sebe může aplikovat kdo druhý.

Když nad tím tak přemýšlím, je zde situace: Svého manžela miluji, ALE...!
Jo, je tu nějaké ALE. Objevilo se NĚCO, co jsi nepředpokládala v době, kdy jste se brali. A to NĚCO není ten druhý muž. On jen symbolizuje, že tady nějaký problém vyvstal, pomalu, nenápadně... A najednou se zhmotnil do podoby muže, který pro Tebe dosud není ani hmotný, dosud je jen virtuální.
Co je tedy ten problém? Odkud se to ve skutečnosti vzalo? Kde se ty cesty rozešly? Lze se na tu cestu vrátit, nebo se budou rozcházet stále více? Na to si budeš muset odpovědět sama.
Možná to manželství ve skutečnosti není až takové, jak jsi si představovala. A nejde jen o vědomá očekávání, ta nevědomá nyní mohou vyplouvat napovrch a hlásit se o slovo: "A co my?"
Někdy to klíčí v duši docela nenápadně, ale dlouhodobě. Člověk nepozná hned, že realita a jeho přání se začínají rozcházet. Pak najednou vidí, že sešel z cesty, ale má ji na dohled, takže si pořád říká, že se ještě může vrátit a jde dál. Pak ji ztratí z dohledu a najedou mu to dojde: Tohle jsem přece nechtěl, tolika věcí jsem se vzdal a teď jsem někde úplně jinde... Někdo si v tu chvíli přizná, že udělal chyby, jiný je hodí na partnera (on mne sem dovedl), nepřizná si, že v době, kdy měl cestu ještě na dohled, nepokusil se na ni vrátit. Vlastně věřil, že ono to vše půjde nějak samo.
A Ty nyní stojíš někde v tom bodě, kde Ti to dochází. V takovou chvíli je opravdu dobře na chvíli se jen tak zastavit a nechat to na sebe působit. Třeba se na to celé zkusit podívat pohledem jiných osob. Protože ono to nějaký význam má. Nic se nám neděje jen tak pro nic. Tím nenarážím na to, že je to osud, že právě něčím takovým si máš projít, ale že naopak jsi to byla Ty sama, kdo své kroky nasměroval až sem. Ale chtěla jsi to tak i dříve? Co jsi vlastně chtěla? Jsi skutečně tím, kým jsi chtěla být? Nebo jsi opouštěla sama sebe, vzdávala se svých snů a třeba je i podřizovala manželovi, vztahu, nebo vůbec někomu jinému (třeba rodičům a jejich očekávání, jak se dobře vdáš, názorům na manžela od druhých atd.)? To se často stává. Člověk pro „dobro věci“ dělá kompromisy v okamžicích a rozhodnutích, kdy to není dobře. Aby „nezradil“ druhého, zrazuje sám sebe. A dokonce má někdy i pocit jakéhosi uspokojení, jak je dobrý, že se překonal; udělal to přece v zájmu celku, vztahu... Ach jaký to omyl! Kdyby ten druhý jen věděl, že kvůli němu druhý zradil sám sebe, pokud by ho skutečně miloval, nikdy by mu to nedovolil. Jenže často o tom ani neví. Naopak je často druhým udržován v bublině bezpečí, vše je přece v pořádku! Partner mu neřekne na rovinu, co ve skutečnosti chce. A že ho něco trápí. Vlastně mu nedá (v tomto případě Ty manželovi) šanci zareagovat včas (tím nemoralizuji, jen upozorňuji na tu možnost).

Nevím. Se mi to kecá. Ale vzpomínám, že jsem stál na různých stranách této barikády. A musel se rozhodovat. Myslím, fakt tomu věřím, že člověk skutečně nesmí zradit hlavně sám sebe. Že si musí uvědomit, co on sám vlastně chce skutečně od života, od vztahu. Zjistit, jestli není problém v nějaké klíčící nespokojenosti v něm samém, že se od svých snů vzdaluje cestou, která se k nim viditelně nikdy nepřiblíží... Druhý za nás nerozhodne (a ani na to nemá právo), jestli to zvládneme. Udělat si tedy v hlavě jasno by mělo být hlavní. Ne v tom, co uděláš a máš udělat, ale v tom, co chceš. Pak si ujasnit, jestli to chceš zkusit se současným manželem. A až v tom okamžiku ho s tím konfrontovat. Ne s jiným chlapem, ale s tím, že máš své sny a představy. I se situací, že vidíš, že jsi z toho mnoho slevila. A že už tak nejsi spokojená. Ale že to chceš rozhodně nějak řešit. Možná by jsi se mohla dočkat i příjemného překvapení v tom, že manžel by mohl velmi pozitivně zareagovat. Nebo negativně, to se taky stává, ale v konečném důsledku je to dobré, protože Ti to dá odpověď, jestli takovému člověku záleží na Tvém štěstí, napoví v tom, jestli vy dva se k sobě vůbec hodíte a je-li dlouhodobé soužití možné.
Pokud si skutečně nejsi jista svojí objektivitou, tak stále je zde jeden nepřekonaný prostředek: papír a tužka. Na jednu stranu papíru napsat klady vztahu – co Ti dává. Na druhou zápory. Zkusit to i seřadit podle důležitosti. A posoudit, s čím se dá něco dělat, s čím ne... Nakonec i s tím pak můžeš manžela konfrontovat.

Přes to vše je třeba si umět připustit, že Vaše manželství mohlo dospět do konečného bodu. A ne kvůli někomu jinému! Ten druhý muž se shodou okolností může jen v tuto chvíli pohybovat ve vaší blízkosti, ale manželství je záležitostí jen Tebe a manžela. Jen ve vás dvou jsou příčiny i této situace. I odpovědi. Když jste dávali manželský slib, možná zaznělo (třeba i jen v mysli) něco takového, že budete řešit problémy společně. Tím nemyslím to, že by jsi měla vyklopit celou situaci i s jeho kolegou! Naopak, vzít rozum do hrsti a důkladně popřemýšlet, co Ti to celé ukazuje. A s tím pak bys teprve mohla před manžela předstoupit. Jak říkám, možnosti jsou v podstatě dvě: manžel pochopí a pomůže s řešením situace (nesmí to být na úkor jeho vlastních snů) a celý váš vztah se zlepší. Nebo nepomůže (možná nebude umět, to nejde dávat za vinu), pak asi vztah tak jako tak neodolá. A nemusí to být už nyní, ale třeba za pár let.


A co s tím druhým mužem? Mám v blízkém okolí jeden takový hezký příklad. Žena a muž, oběma bylo v té době mezi 45 až 50 lety, oba žili v manželství se svými partnery, se začali sbližovat. I ty rodiny k sobě měly blízko. A mezi těmi dvěma to začalo jiskřit. Ani jeden nechtěl ublížit svým životním partnerům, ale současně jeden bez druhého nedokázali být, protože v sobě měli navzájem právě takový druh opory, který jim u partnerů scházel.
Nakonec z toho vzniklo velmi pevné přátelství, vztah spíše duchovní. Trvá přes 15 let. Jeden o druhém vědí, jezdí spolu i na výlety, ale současně nikdy nedošlo k nevěře k partnerům. Zkrátka si jen rozšířili své obzory o to, co jim jejich partneři nemohou dát, nikomu neubližují... Vlastně i ti partneři jsou spokojeni, že vedle sebe mají šťastné lidi, kteří mají nějakého velmi dobrého přítele, který jim pomáhá tam, kde oni sami nedokáží.
Pravda, popsaný příběh je spíše výjimkou. Ale lidi si to zpravidla zkazí sami. A oni dokázali, že lze i toto ustát. Bez nějakých radikálních řešení, bez toho, že by někoho ze života museli mazat, odsunout.

Sosna zvlčelý » Alffie Ona je brzy tma...
Kdysi jsem dostal hodně drsné kopačky. A naneštěstí konec října 2008 (vida, jsem si tenkrát myslel, že toto datum nezapomenu a už nevím, kolikátého to bylo , hurá ). Tenkrát jsem věděl, že to přišlo v nejnevhodnější dobu, protože mé aktivity byly vždy dosti venkovní (vandrovní). A teď prostě brzy tma. Příliš mnoho času na užírání se...
Jo, užíral jsem se, ale taky šel do sebe. Zima 2008/9 byla docela dlouhá, ještě v březnu se moc dělat nedalo, ale s dubnem najednou nová energie. Bylo to pryč a já přehodil výhybku do let, než jsem byl s ní.
Kdyby se to stalo na jaře (ten rozchod), vím, že bych se vzpamatovával snáze. Pořád bych něco robil. Ale také bych tím nebyl utvářen tak, jako mi poskytlo k tomu zimní období. Mělo to hloubku. A já se tehdy mimo jiné začal ještě více věnovat astrologii. Na to byly dlouhé zimní noci jako stvořené. Nemluvě o tom, že mi do toho nikdo alespoň nekecal (což bývalka dělala ráda).

Myslím, že právě u lidí, kteří si nesou nějaké břemeno, balvánek, závaží, se podzim a nadcházející zima projeví. Dokud je na stromech listí, ještě to jde. Pak stromy listí odhodí a oni by rádi taky shodili zátěž. A nejde to. Tak se začnou ptát. A někteří mohou hledat cestu i tudy (astrologie). Každá konstruktivní záliba je pak k nezaplacení! Je to rozhodně lepší cesta, než začít chlastat. Nebo se jen užírat. Ale taky by to měli mít na vědomí ti, kteří stojí na druhé straně - astrologové. Aby neublížili. Aby nevyslovili něco, k čemu se pak ten člověk upne a místo posunu uvízne v plané naději. Je třeba volit slova dobře. A nejen astrologové, vlastně kdokoli. I dobrý přítel. Protože nikdy nevíme, jak moc je druhý tížen a čím. Ani to, kdy si my sami někdy takhle na podzim naložíme na hřbet trochu více, prostě jsme to neodhadli a teď musíme nějak dojít do lepších dní. A laskavé slovo v takovou chvíli je někdy nejvíc, kolik můžeme dostat.

A proto přeji nám všem, aby se laskavého slova dočkali, když jej právě potřebují. A ještě více nám přeji, ať jej sami dokážeme dát a nebojíme se dát. Protože právě tak, jako je to nejvíc, kolik můžeme dostat, tak je to často i nejméně, kolik lze vůbec dát. Proč tedy laskavostí šetřit? Zvláště pak u těch, kteří ji právě potřebují.
A nedělejme ze sebe samozvané soudce, kteří rozhodují, že si ostatní laskavost nezaslouží. Ono takových volů je i bude dost i bez nás.