Diskuze, Diskuzní fórum

sereina » prdlik pochopila...no právě taková ta vnitřní roztěkanost. No tak to zkusim pocvičit, třeba se mi zadaří. Ale je to nepříjemný, mě to teďka trvalo pár dní než jsem si vyčistila hlavu a zase se dostala do nějaké takové rovnováhy.

sereina » sereina Moc děkuju všem za rady a vlastní zkušenosti. Opravdu se mi tím ulevilo. Teď po nějaké době, můžu říct, že je to už hóódně lepší. A to i kvůli tomu, že jsem se dověděla, že si našel novou přítelkyni. A prostě ze mě nějak to ochromení od té doby spadlo. Je to opravdu zvláštní, přeju jim to, prostě už necítím nic co by mě k němu tahalo zpět, jak už vím, že se to opravdu přetrhlo, že má někoho jiného. A nejsem naštvaná nebo tak. No tak snad už to bude jen a jen lepší. Doufám, že i vám ostatním se už vede lépe.

sereina » Jyotis Nějak to s tim představením nechápu. Teda jako představit si ho a mně umim, ale krom jeho a mě nic nevidim. Jako myslim to spojení. Leda by to byl ten divnej pocit co mám v hrudi, když si ho představim.

sereina » Jadadla Odpouštět se učím, sobě i jemu. Ale spíš sobě. Měla jsem to víc sobě za zlé, že jsem nedokázala bejt taková jakou mě na začátku viděl. Byla jsem na něj někdy i hnusná, když byl stres, nebo jsem asi i moc očekávala a házela na něj asi moc velkou zátěž. I když mi přijde, že to taky ovlivnil, třeba tím jak se ke mně choval jako ve stylu: "co ty bys beze mě dělala" a jak se o mě pořád staral. Jako že se člověk pak i chová a cítí jako by bez toho druhýho moc věcí nezvládl. Na něj naštvaná nejsem, nějak mi to nejde, nemyslel to zle. Jsem naštvaná na nás, že jsme to nezvládli. Když si vybavím jeho, tak cítím jen lítost. Lítost z toho, že jsem o něj přišla.
(Omlouvám se, že tohle asi zní zmateně, ale jinak to popsat nedokážu.)

sereina » Sosna zvlčelý Děkuju žes napsal tvojí zkušenost, vlastně že všichni napsali svojí zkušenost.
Já třeba vím, že jsem přestala cestovat, když jsem byla s ním. Dřív jsem se jela vždycky někam podívat do ciziny a za těch šest let jsem nikde nebyla, možná jednou u moře. Ale na tom už tak nějak pracuju:-) Potřebuju mít nějaký hezký vzpomínky, kde neni on. Takže jsem už párkrát někde byla a fotila :-)
Chtěla jsem se ještě zeptat, já jsem se s ním od té doby neviděla a ani zatím nechci, protože mám strach, že mi to podlomí kolena. Ale jak se srovnat s tim, že po tak dlouhé době vás ten člověk hodně zná a když s ním pak nejste, tak může snáz ublížit nebo i třeba prokouknout. No prostě mám takovej pocit, že jsem před ním "nahá". Dokud byl můj přítel, tak mi nevadilo, že mě zná jak své boty, ví co mi ubíží, co udělá radost. pozná, když se mi něco nelíbí... Ale teď mám pocit, že před ním budu nahá a už mi to neni příjemný, když je to vlastně cizí člověk.

sereina » erin No, co mi řekl, když se rozcházel: že to nikdy nefungovalo a že bejt starší tak se vezmem, ale on si mě vzít teď nechce.
Ale co můžu teď soudit: Celkově jsme byli hodně jiný, i když postupně jsem měla pocit, že jsme si našli hodně společných věcí. Já ten rozdíl viděla na začátku, ale on mě přesvědčil, že to je v pořádku, že to zvládnem. Já váha, on beran. Výchova taky hodně jiná. Já mám doma takovou energičtější rodinku, trochu Itálie, ale máme se rádi. U něj rodiče zásadně tahali za jeden provaz a kort před potomkama, nedalo se tam mluvit. No a tak mám pocit, že ho přestalo bavit dělat kompromisy a brát na mě ohledy. A že si chtěl ještě užít. Ale co můžu říct, tak že ty rozdíly jsou fajn, že jsem si hodně rozšířila obzory a prostě jsem to neviděla jako negativum. V hodně věcech mi pomohl a podržel a mám hezký vzpomínky. Ale někdy to bylo dost náročný, snažit se ho pochopit a vyjít s nim. A se mnou asi taky... nejsem lehká povaha - jsem hodně citlivá, nad všim moc přemýšlim. A taky jsem prchlivá a někdy fakt horká hlava.
Hlavně mám pocit, že jsem se za těch šest let sama sobě ztratila. Za to on nemůže. Ale já dřív bývala hodně jiná.