Najdise.cz (* 9.5.1983)
Muž
Ono podle mě vůbec nejde o to, cos napsal. Vůbec tu nejde o princip akce a reakce. Že když udělám "nepravost", rozbolí mě hlava.
Je to jen o tom, že vím. Já sám to vím, že jsem nedokázal něčeho dosáhnout bez nepravosti (třeba bez toho vydírání). Že stojím za hovno.
A nejlepší je, že to vím ještě dříve, než tu nepravost udělám. Nestojím za hovno kvůli tomu, že dělám nepravosti, naopak dělám nepravosti, protože stojím za hovno už před tím. A jsem si toho navíc velmi dobře vědom. Sám sebe jsem už odsoudil.
Samozřejmě se najdou lidé, kteří si to navenek obhájí. Ziskem se chvíli opájí, někteří i dost dlouho. Z krátkodobého hlediska vydíráním někdo dosáhne toho, aby se věci děly způsobem žádoucím pro něho, ovšem základ takových věcí bývá velmi vratkým právě z důvodu vědomí dotyčného. Nepřinese uspokojení (proto jdou do stále dalších a dalších nepravostí).
Odpověď na Tvoji otázku pro mne zní: Ano, vydírání je regulerní životní strategií. Každý má právo se pro ni rozhodnout. A já jim to s jistou škodolibostí přeji.
Možná by se to dalo vzít ještě šířeji: Nepravosti jsou regulerní životní strategií. Což neznamená, že těm, jež se na nás pokouší nepravostí nějak parazitovat, nemáme život pořádně znepříjemnit. Mlaťme je hlava nehlava! I to totiž může být regulerní životní strategií.
