Diskuze, Diskuzní fórum

kedarda » seven Jo - a psycholožka mi čerstvě poslala zprávu, kde říká, že můj komunikační skór převyšuje performační
hmm
Teď abych z toho neměl výmluvu. Já, kurnik šopa nejsem línej, dovedu frčet jak fretka, ale musím k tomu mít jako někoho, kdo to chce taky. Tohle nikdo kolem mě nikdy takhle neměl. Znám lidi líné a různé jiné, ale někoho jako já jsem nikdy nepotkal.

kedarda » seven A ještě jinak - zkusím to naprosto konkrétně - dnes byla neděle, vcelku pohoda, žádné úkoly navíc. Nádobí atd jsem zvládl, to je holá nutnost. Ok. Pak je tu v garáži zase už další radiátor čekající na natření. Ovšem termín je dost na mě, takže... ehm, ... ale jo, po týdnu jsem se k tomu přeci jen dostal, ač to šlo i dřív. Ovšem tím jsem zřejmě vyčerpal veškeré své eńergetické zásoby pro svou schopnost pozornosti či drilu či jak a přestože byla neděle a tudíž pohoda, ke cvičení na kytaru už jsem se nějak nedostal - připomínám, že ten nátěr skutečně není zdaleka na celou neděli. Prostě mě přitáhne tu počítač, tu kafíčko, támhle smska, já nevim a neděle je v hajzlu
Přitom tu kytaru miluju ( a nebo jsem ji jen miloval dřív a teď už to jen ze zvyku říkám?)
nevím, jsem v tom dost zamotanej

kedarda » seven Joj
Tvrdý dril a sebezapření?

No, tyhle vlastnosti právě popisuji, že mi tak nějak schází - kdybych je měl po ruce, nepsal bych tady toto, co někteří posoudí jako triviální problém a trapas, že s tím vůbec lezu na veřejnost.
Ale jasně, že jednou za čas se k něčemu vzepřu, ale nikdy mi to nevydrží. Dobře, když to tak někdo má celý život a nevadí mu to na sobě, ok, je prostě jen líný, jenže mě to na sobě strašně vadí - překáží mi to v životě a znovu tedy: Je tu ta zajímavost, že jakmile se objeví vnější motivace v podobě osoby, ať už je to kdokoli, ale nejlépe to funguje u blízkých lidí, tak tento můj problém mizí a já jsem schopen jít klidně i cestami, které jsem již třeba dávno vzdal a racionálně usoudil, že to nezvládnu.
Z té tvé oné postele bohatých zkušeností bez potíží vyskočím, ale musí se jednat o zájem ještě někoho jiného než o mě, například o to, že mě čeká šéf v práci. Ale jakmile je tam jen trochu nějaká mezera, nechávající mi prostor - dejme tomu, že můj úžasný šéf je na mé příchody velký pohodář, ač jinak náročný puntičkář, tak ihned mohu začít mít se vstáváním problém. Prostě nade mnou nějak furt musí viset bič a nebo jiná vnější motivace. Zkrátka ten dril, sebekázeň... ale nejen to, prostě nějak schopnost sebemotivace.
Napsal bych to ještě takhle:
Dril přijmeš jako prostředek sebekázně, kterou použiješ, máš-li jasnou motivaci k tomu či onomu. A motivaci si vytvoříš jak? Jako by to byl žebříček, kde dril je nahoře, pod ním sebekázeň, pod ní motivace a pod ní?
Abych se choval jako ten sportovec, k tomu právě potřebuji tu sílu sebekázně a o tom píšu, že mi jaksi uniká, pokud jsem o samotě - což je nejspíš v pořádku, protože dokud si to nevyřeším o samotě, jsou ty vnější motivace vlastně nekonstruktivní, jen pomocné.
Já vím, že si tady koleduji o to, že mi někdo s chutí napíše, že prostě musím vstát a jít něco dělat a přestat si stěžovat, naprosto bych se nedivil, ale já v tom osobně žiju a nelíbí se mi, že to tak je a zkoušel jsem to změnit, ale místo, aby se to změnilo, je to spíš jakoby horší. A nebo není, jen mě to čím dál víc na sobě trápí.
Připadám si, že tady melu dokola samý blbosti - ještě chvilku a asi diskuzi smažu.
Začínám být triviálně trapnej.

Teď to po sobě čtu a jak vidím to o mezeře, nechávající mi prostor, tak mě teda ovšem napadá, že mám talent (jako opravdu neuvěřitelně bohatý talent) na vyhledávání sebemenších dalších flíčků ke skládání takového prostoru... a tenhle talent tedy jede bez nejmenšího zádrhele na plné obrátky - aspoň něco teda funguje

kedarda » mikiduc Rodina ve smyslu syn a okolí ve smyslu zaměstnavatel (jiná rodina a okolí nejsou)- není problém - já jsem tu hovořil o těch aktivitách, které jsou z větší části na mé svobodné vůli - tam tedy potíž mám.
S tím, co je nutné a to je většina toho, co se dotýká ostatních lidí kolem, s tím větší potíže nemám.
Chtěl jsem v úvodu vyjádřit, že pokud mé aktivity míří k nějakému přímému propojení s energií někoho dalšího, nemám překážek, ba naopak. Mě se ne a nejde odhodlat k tomu, co mám udělat sám od sebe spíš tak pro sebe. Dojet do práce je bezpodmínečně nutné, takže ok a udělat pro syna něco, co jsem slíbil apod, či se mu nějak věnovat - není prostě problém, naopak radost. Takže rodina dobrý - i když jak se to vezme...
Já prostě dojedu do práce a zůstávám i přesčas, lze-li, chodím o víkendech na brigády, to prostě musím a tak s tím potíž nemám, leč přesto nevyužívám svou energii a čas tak dobře jak by se dalo a proto se pohybuji ekonomicky na hraně, tedy přežiji v pohodě, ale už nezbyde třeba na dovolenou se synem či abych mu koupil motorku apod.
Co myslím tím "nevyužívám energii dobře"? Umím vyrobit spoustu hezkých věcí, jenže je nedovedu prodat (teď jsem se například čerstvě nechal z blbosti okrást), tedy ani si udělat stránky - pokoušel jsem se vícekrát, ale logika tvůrců stránek zdarma je na mě nějaká složitá, prostě to nedám (asi bych musel zapojit mozek nějak víc než je nutné, hmm) a na stránky za peníze nejsou zase ty peníze. Pes jitrničku sežral...

kedarda » seven Žádné "promiň" - naprosto správně, chápu to, rozumím - "jen výmluvy". Ale když kvůli těm, výmluvám nakonec úplně přestáváš žít svůj život a je z tebe automat na topení, aby ti nebylo zima, automat na vaření, abys neměl hlad, automat na práci, abys na to všechno vůbec měl, tak už to nejsou asi "jen" výmluvy, ale je to svého druhu také nemoc, o níž prostě doufám, že na ní něco existuje. Nechci být jen automat, chci do toho vstoupit svou vůlí, jenže to se ne a nedaří. A takové to "jít a prostě to udělat" ... ne, nefunguje to, já jednou za čas tuhle zářnou sílu mám, ale nic se tím nezmění, při první příležitosti (ihned vzápětí) to celé spadne tam, kde to bylo předtím.

kedarda » Najdise.cz a výpadek spojení vyššího já a přizpůsobování se okolí - nevypadá to úplně na první pohled, že by to přímo souviselo, ale ANO - cítím, že tohle s tím souvisí a hned mne napadají konkrétné obrazy ze života - co víš o výpadku spojení s vyšším já? Doslovně to asi nejde, to bychom umřeli nebo se zbláznili, ale nějaký ekvivalent tohoto určitě existuje. Zažilas to? Zažíváš to?

kedarda » Najdise.cz Vím, že to tak lze vidět. Jen tedy klinický obraz deprese je obecně "bezdůvodný": Já, pokud zrovna propadám něčemu, co by šlo nazvat depresí, mám vždy dost přesně vyjádřitelné důvody - od peněz až po vztahy.
Jenže zatímco normálního chlapa by stav bez peněz asi vyhnal na brigádu apod, tak já propadnu beznaději a nejsem schopen akce a všude vidím jen překážky. Jako by nedospělé dítě mělo jen chlapa hrát a když přijde na lámání chleba, jen se sesype...

kedarda » mikiduc Ani jsi nechtěla a krásně jsi přišla vrátit diskuzi přesně tam, kde jsem ji chtěl od začátku mít - totiž tvořit svou přítomnost - aktivně utvářet, být schopen těch kroků, přestat se opírat o pomyslnou pomoc zvenčí a začít konečně zevnitř něco dělat - JO: Co s tím, když přesně tohle nejde?

kedarda » Najdise.cz Nejen nevadí, ale dokonce se mi zdá, že ses napojila velmi podobně jako Madahi, ač popisuješ vlastně svoje zkušenosti.
Jen v jediném to nesedí - neprožívám to jako období, ale už to trvá mnoho let, kdy se to zhoršuje a zhoršuje a nějak mě to tlačí do kouta, v němž se jakoby chce, abych už teda něco udělal a já teda někdy i něco udělám, ale rozhřešení nepřichází, musel bych umět přijmout nějaké trvalé rozhodnutí a pravidelné akci dle jakéhosi řádu či co a to se mi zdá absolutně nad moje síly.
Trvá to mnoho let a víceméně naleznu stopy téhož i v nejdávnější své minulosti - jakousi paralyzovanou neschopnost vyjít sám sobě vstříc i v nejobyčejnějších věcech

kedarda » Habakukk Přesně - jenže kdykoli se přiblížím nějaké zdánlivé možnosti prudké změny, např. alter. terapie nebo nějaké přikročení k jakési pomyslné osobní hranici, aktivuje se cosi jako nějaká energetická "záklopka", která mi to ne a ne a nedovolí a vrhne mě to zpátky.

kedarda » Najdise.cz Myslím, že právě tohle řeší astrologové a jiní odedávna - osud a svobodná vůle se nevylučují, obojí je tady nějak současně. Vesmír a život se skládají prostě z paradoxů. Ostatně nikde není napsáno, že taková energetická mapa se nezmění například už jen ve chvíli, kdy se její předpoklad dozvím.
Jinak Tomáš Klus dobrý - takhle se na to dá pěkně dívat ve chvíli, kdy jsi na té druhé, pozitivnější straně

kedarda » Najdise.cz Jsi milá. nechtěně bys nahrála na smeč mé schopnosti propadnout sebelítosti. Ano, takhle by se to vysvětlit dalo. Tedy ne že by mi smutno nebylo,jenže smutek je něco na chvíli, je to nálada, v níž lze zůstat, no... řekněme týden? Déle?
Jenže já si sedím doma spokojeně u počítače a zabíjím vlastně čas, zatímco bych měl vynést koberec, nařezat dříví a já nevím co všechno, jenže to jsou takové činnosti, které se odložit dají a tak je odkládám, když na to pomyslím, trpím sice depresí na pozadí, protože jedna má část to neustále monitoruje ale jiná velí spokojeně na to co možná nemyslet, vždyť je víkend... a celkově se momentálně necítím špatně - tedy ani smutně. A náhle se ve dveřích zjeví syn, kterého mám moc rád a v ten moment do mě vjede energie okamžitě dokončit všechny úkoly, které na mě čekají. Smutek (alespoň ten vědomý) tomu tedy nepředcházel. Dávám příklad se synem, protože to on mne na tuto mou vzburcovanou energii upozornil, to on si všiml, že jakmile je se mnou, že mám tendenci chtít stihnout udělat všechno, co jinak odkládám. Ale to by nakonec mohla být ještě naopak podvědomá snaha se vlastně i kontaktu se synem de facto vyhnout... čili dokonce takový antismutek hm a nebo máš pravdu - možná je to jakobych chtěl dokonce v jakémsi smutku třeba zůstat a nedovolím si ten kontakt se synem vlastně prožít naplno...
Hele, tak já nevím, říkal jsem, že ne... rozhodně to ale není smutek, o němž bych věděl. Teď mě napadají věci, které jsou na román - nudný dlouhý román, ne do diskuze.

kedarda » mikiduc Jako vyhoření mi to nepřijde, protože začnu hořet (!) okamžitě, jakmile se ukáže, že třeba na tu stavbu domečků z mechu nepůjdu sám. Cosi ve mě se prostě furt chce upnout na něco vnějšího. Nějaká má část je zřejmě přesvědčena, že nejsem celý.
Zato formulace "nebýt v sobě" mě oslovuje hodně. Ano, to tam nějakým způsobem určitě je. Možná ne jako skutečnost, jen jako podvědomé přesvědčení. Copak o to, vím toho o sobě opravdu hodně, ale vědět o sobě něco ještě neznamená dokázat s tím něco udělat

kedarda » Najdise.cz No, já si nemyslím, že ona "předpověď" obsahuje info, že teď s tím nic dělat nemám.
Já sice píšu, že mám těžký problém něco učinit, ale to neznamená, že si nejsem vědom, že bych něco dělat měl - naopak
Vždyť taková naděje může člověku přinést přesně to, o čem píšeš ty, totiž po létech strachu takový možná optimističtější pohled, který posléze může začít bourat třeba nakonec i ty strachy.
Tam, kde mi to sebekázeň dovolí, vynasnažím se přistupovat k přítomnosti způsobem, který je možná totožný s tím, který nabízíš a přitom si ponechám onu naději na 2016
Teď jde o to, abych fakt ale něco dělal

kedarda » Najdise.cz navlas stejný koncept myšlenky mě napadl jako první věc po přečtení příspěvku od Madahi, dokonce ihned za tím blesklo, že do 2016 se tedy mohu vzdát jakýchkoli snah... a pak tedy ale logicky blesklo, že to jsou přece všechno jen předpoklady a že jde tedy spíše o nabídku řekněme Vesmírku, kterou mohu využít a tedy se na ni připravovat a ne naopak to vzdát. Jeden pohled je, že AŽ v 2016 se to konečně může začít měnit a druhý pohled je, že mám už jen rok a půl na práci na sobě (vzhledem k letům reiki, kineziologie a konstelací, která mám marně za sebou a nezměnilo se toho mnoho)- tak rok a půl je jako když prdne, a tedy mám hodně co začít dělat, abych ono zářné datum využil.
A mám tendenci Madahi spíše věřit, protože v minulých popisech to na mě dělalo dojem, že mi čte z mojí občanky, ač se neznáme.
Stejně nedokážu odteď začít žít už jen se zasněným pohledem, neustálou myšlenkou na 2016 - naopak musím žít co to dá, jinak mě 2016 zastihne jako bezdomovce, ať už je předpověď jakákoli.
To, co radíš, Petamare, zní také hodně uvěřitelně. Ano, moc dobře vím, že bych měl nejvíc ze všeho meditovat. Čili další věc, kterou bych měl... o tom jsem právě původně psal...
Děkuji ti za připomínku - tvůj pohled se v mých očích s Madahi názorem nijak nevylučuje