Diskuze, Diskuzní fórum

denis5305 » Najdise.cz Well, dekuji vsem za tech par slov. Mozna pozmenim trochu otazku. Lze byt prateli i po konci vztahu? A proc vlastne? Nebo zustavaji opravdu jen fotografie?
Denis

denis5305 » omamka Je mi už/teprve 31. Ano, byla to první velká láska. Měla přijít v osmnácti, ve dvaceti, člověk si ale nevybírá. Rozhodně nelituju, že přišla. Snad to bylo až příliš dokonalé, aby to vydrželo 20let... Snad. Rozhodně nešlo o žádnou asymetrii. Měli jsme se rádi oba. S ničím, co bylo předtím se to nedá rovnat. A všechno co teď přijde budu srovnávat. Nevyhnu se tomu. A bojím se, že to srovnání ona vždy vyhraje. To je cesta do pekel.

denis5305 » Najdise.cz Paradoxem je, že něco podobného jsem provedl jiné ženě před mnoha lety. Měli jsme se rádi, ale já po krátké době zpanikařil. Byl jsem nedospělý. Neveřil jsem, že realita může být tak pěkná a prostě jsem bez vysvětlení jednoho dne přestal zvedat telefony. Po nějaké době mi došlo co jsem provedl a pár (čti 4) let jsem trpěl a žil s tím, že milovat nedokážu a že si to především nezasloužím. To že jsem se přesto všechno zamiloval mě překvapilo. Nečekal jsem to. Ta, které jsem tehdy ublížil, byla tak velkorysá, že po letech přijala mou omluvu a dnes spolu můžeme normálně mluvit. To co jsem jí provedl mě sice hodně trápilo, ale až teprve teď, když jsem si to prožil na vlastní kůži, vím jak jí muselo být.

Důvod rozchodu? Můžu se jen domýšlet. Určitě to, že jsem černomyšlenkář a ona můj úplný opak. Život ji jednoho dne postavil před těžkou zkoušku a ona se musela rozhodnout, zda se bude celý život litovat a plakat nad nečím co nemůže změnit anebo brát život jaký je a radovat se z něj. Musím říct, že si vybrala tu druhou možnost. Kvůli tomu jsem ji nejen miloval, ale i obdivoval. Jenže já asi nejsem ze stejného těsta. Další důvod? Jsem asi příliš majetnický, mě by k životu stačila jen ona. Nezakazoval jsem jí kamarády/kamarádky/stýkat se s rodinou, ale přál jsem si ji mít co nejvíc pro sebe. I když to nedávala najevo, muselo ji trápit, že nemůže vyhovět všem.

Nenávist k ní necítím, snad víc než samotný rozchod mě mrzel ten způsob, bez rozloučení, bez slova vysvětlení. I poslední vzpomínka by měla být pěkná.

Nikdo není bez chyby. Ale i když se snažím, nemůžu na ní najít nějaký kaz nebo nedostatek. Mám ji pořád rád. Když se podívám okolo sebe na kamarády/dky, kolegy/ně, nebo do partnerské minulosti, nemůžu najít nikoho, kdo by mě tak přitahoval nebo zaujal. Byla krásná jak fyzicky, tak povahou. A i když odložím své černé brýle, tak nikoho takového nevidím.