Diskuze, Diskuzní fórum

- Příspěvek byl smazán -

Chci zas cítit Tvůj jemný dotyk rtů, které jsou nalité krví a vášní,
chci vidět nádherné hvězdičky, které jsem viděla jen právě v těch Tvých nádherných, šibalských očích.

Chci, aby ses mě letmo dotýkal po rukách a ve mně to vyvolalo jemné mrazení po celém těle, cítit vzrušení, když mi píšeš svůdné básně a popisuješ, jak se se mnou chceš milovat......


Chci se Ti schoulit v náručí a poslouchat rytmus a bušení Tvého srdce a usínat, nebo si povídat....nebo se milovat?....co jen budeme chtít....


Chci s Tebou sdílet vše ....miluji Tě lásko...

Jak ptáci světem vypuštění
Jsme sami sobě odpuštěním
~

Tam pod povrchem klamů
tam pod nánosem špíny
tam v hlubině zapomnění.

V té jeskyni zapomnění
skryté kouzlo je.
V té šedi propletenců
ukryté je tajemství.

To hlubina nás obklopuje
a zároveň chrání.
Dát paprskům šanci
svým teplem tu kletbu zlomit

Hlbina sa uzatvára
bež ku slnku dalej,
v hlbke duše čisto je
a žiari v nej nádej

Och, devo sveta
neuzatváraj sa v slabostiach,
slnko je pre všetkých
a duša žízní po skúsenostiach.

Jen tiše dýchám a vnímám tlukot svého sdrce.
Tam za oponou všeho, schoulená jsem.
Ty stále nejdeš vstříc mému hlasu
a já čekám....

Na jevišti už dávno nejsou herci
a v hledišti nezůstal ani jeden host.
Jen ticho tu zbylo...

Prach tiše dopadá na poslední místa
a oponu zahalí šedivý nach.
Se sklopenou hlavou dýchám ten prach.

Jen pro tebe tu stojím a čekám......

Už mě nespatříš vyjít ven
a vstříc slibům tvým.
Tam v dálce ses mě ztratil.....

Už nepodám tobě dlaň svou
a zavíram před tebou svůj chrám.
Tam vidím náš stín....

Bráním se bráním,
ale nemám už sil.
Ty srdce už nehoří
ale zkamenělá jsou....

Je to jen slovo
je to jen pocit.
Tak zcela chladně mnou prostoupil.

Definitivum je jen definice
něčeho co už dávno
pozbylo svůj význam.

Mám se otočit zpět
a nebo hledět vpřed....

Ta definice je tak hmatatelná
a přitom se jí trochu bojím.

Proč???

Vždyť to byl jen další úkol můj.

A nebo osud kdo ví
V té konečné tečce se to snad dozvím

V krku mě pálí
a srdce svýrá
tu poslední víru co po tobě zbyla.

Ta konečná brána
se zcela uzavírá.

Nad poli
zastavil se čas...
V tichu vzduchoprázdna
kvetou vlčí máky
Počkej,
až se setmí...
Půjdem do těch polí
Ticho krást,
poklonit se hvězdám
Milovat

Stále se ptám
a odpověď nemám.
Jsi to ty?
Nebo tvůj klam?

Ptám se, ptám
Kdo jsi?
Přízrak, blázen, ďábel.
Ptám se, ptám...

Odpověď nedostávám.

Byl to klam?
V mou duši se vepsal.
A tak se ptám....

Cítíš tu bolest?
Tu zradu?
To nic...

Ptám se ptám...

Snad mě to vítr poví,
Snad hlas zaševeli

Vůkol nás,
vepsal čas.
Že jednoho dne,
rozjasní se zas.

A jako sekera
do kmene tne.
Někde v údolí u jezera,
tichý hlas ti řekne.

Jsem tu a byl jsem tu stále,
jen tys neviděla,
pro ´´pána krále´´.
Oči zakaleny, tím pomíjivým úkazem.
Ztratila jsi přehled,
co je pravým lásky důkazem.

Pěkné dílo.
K dílu ruku dej
a hnedka bude ti hej.
Tak k takovému ději spěj.
A ještě si k tomu možná i zazpívej.

Co bylo, vzal to ďas.
Co bude zítra, přivítej zas.
Jen se trochu porozhlédni, co je okolo krás.
Nač zlými věcmi marnit čas.

Projdeš vonnou alejí,
pocítíš to, co jiní nevidí.
Pro starost a potíže,
oděli svou duši v nevíře.

Však balzám duše může být,
i zdánlivě obyčejný slunce svit.

Neohlížej se zpátky,
tvůj čas teprve dozrál
a teď tě čekají svátky.

Ač dlouhé se ti to mohlo zdát,
i vteřinu pouhou, když x-krát bude lepší,
měla bys brát.
To bezpečně vyváží pocit času ztrát.

Když hodnotu větší
bude mít,
to ,co čeká tě dál.
Tak s vděčností příjmi
a užij si ráj.

Před sebou,
jistě máš cestu zelenou.
Opředenou klidem, a hojností,
žádný nepokoj už se tě jen tak nezhostí.
Snad jen ten, co ve výsledku bude tvou radostí.

Je to tak dávno
cos hladils mé vlasy
Pod závojem noci
usínala v tvé náručí.

Je to tak dávno.....
A přesto stále cítím tvůj dotek.
Ten nemilosrdný čas ale rozdělil nás.

Co bude dál???Tiše se ptám
Mám zavřít to srdce a jít dál?
Natáhnu ruku,ale bojím se
co bude dál......

Nemám právo držet mezi námi pomyslné lano.

Je to tak dávno.....

Je to tak dávno
cos hladils mé vlasy
Pod závojem noci
usínala v tvé náručí.

Je to tak dávno.....
A přesto stále cítím tvůj dotek.
Ten nemilosrdný čas ale rozdělil nás.

Co bude dál???Tiše se ptám
Mám zavřít to srdce a jít dál?
Natáhnu ruku,ale bojím se
co bude dál......

Nemám právo držet mezi námi pomyslné lano.

Je to tak dávno.....