Diskuze, Diskuzní fórum

apologen » předsedkyně SVJ Jen poznámku k panu Kubíkovi, aby nebylo třeba objevovat Ameriku. U Kubíka jsem se zúčastnil diskuse na jeho fóru již asi před 10. lety. Uvedl tam v diskusi místo argumentu nějaký nesmylsl, tak jsem jej na to upozornil (slušně a věcně, jak je mým zvykem) a přidal jsem i pžipomínku něčeho, co ve svém výkladu opomněl. Můj příspevek však zmizel. Vložil jsem jej znovu v domnění, že šlo o technickou závadu - příspěvek opět zmizel. Napsal jsem svou připomínku po třetí, s doporučením, aby se pan Kubík procvičil v mazání příspěvků ještě jednou, abych mu to tam nekazil, načež příspěvek do hodiny byl opět smazán. Tím u mě pan Kubík skončil jako člověk i jako astrolog. Pochopil jsem, že si kolem sebe pěstuje stádo věrných oveček, které mu visí na rtech a je pro ně nezpochybnitelnou autoritou a nesnese tudíž žádnou ktritiku, polemiku a připomínky. To, bohužel, platí pro mnoho aktivních astrologů a astroložek, kteří vystupují veřejně. Je to takové neodolatelné pokušení pro ně. Málokdo tomu odolá. Čest výjimkám.

To je varování i pro tebe. Jedeš sice dobře, nelze ti upřít bystrý intelekt, přehled, sečtělost, pohotovost, skvělé vyjadřování a sebevědomí, ale to není všechno. Některé tvé kritické body v diskusi by šlo šmahem vyvrátit jako nesmysly. Trochu mi připomínáš mě tak možná před 15. lety. Ale pozor na to, jednou narazíš na to, že některé situace se rozumem a intelektem prostě vyřešit nedají. City a intuice mají také nezastupitelnou roli v životě, a dokonce i v astrologii. Když to pochopíš, většinu ze své kritiky si budeš moci ušetřit jako zbytečnou a nesmyslnou.
Třeba rýpání do psychoastrologie pramení nejspíš z její neznalosti, je to zkrátka přístup, který klade na něco důraz. To samo o sobě není a nemůže být špatné, jde o správné užití. Válečkem na nudle taky nebudu chtít zrýt zahahrádku. To je největší neštěstí české astrologie - věčné hádky o to, která škola, směr je ten pravý a že ty ostatní jsou špatné, navíc kdo se smí nazývat adeptem té které školy a kdo ne, to je pitomost a mor a smrt astrologie. Každý chápe astrologii po svém, resp. na něco jiného klade důraz. Jen znalosti metod a sečtělost nestačí.
Zkušenost a citlivost navíc umožní třeba rektifikovat čas narození a nějaké rattingy zdrojů se pak stanou směšnou pitomostí.
To vše říkám v dobrém, není v tom nc osobního, jsi mladá sympatická dáma, kterou bych klidně pozval na zmrzlinu a můžeme si jí patlat po ksichtě a hádat se o něčem, ale myslím, že je moje připomínka velmi případná.
Jo, a na ty intelektuály as přílišný akademismus bacha:
https://vimeo.com/140936499

apologen » kladivouna Nu což, poradit zkusím - všechny symptomy, které popisujete, jsem navlas stejně zakusil v několika minulých letech také. Je to dáno částečně tím, že máme podobně nastavené domy, a průchod pomalých planet skrz ně určuje podobná témata. Já už jsem z toho venku a vás to brzy čeká také. Nevypadáte jako nějaký frustrát, který pomýšlí na sebevraždu, ale poradit mohu, co pomohlo mě - kniha Thomase Moora Temná noc duše. Není to jednoduché čtení, není to čtení pro kažého příjemné, ale najdete přesné odpovědi na otázky, které si kladete, na to, co se vám právě děje a jak se s tím vyrovnat. Tak hluboko, jako nyní, nebudete věčně, a tak je lépe využít to jako příležitost k hlubokým náhledům na sebe, na život na svět. Pokud se vám to podaří, sama budete za pár let překvapená, jakých hloubek jste se statečně dotkla.
Z astrologického hlediska se vám přihodilo více věcí - Pluto při průchodu Kozorohem vám nejprve líznul Saturn, což je dost vážný otřes (já zažil opozici, což je podobné), pak opozici k Venuši, která vládne vašemu Asc, a brzy vám ještě pocuchá Mars v 10. domě. Asi se budete muset naučit prosazovat trochu jinak, než dosud. Uran vám prověřil kvadrátem Venuši a nyní i ten Mars, takže opravdu nic nevychází, ale brzy bude lépe. Šestým domem v Rybách vám prochází Chiron, snažíte se všechno dělat poctivě a co nejlépe, ale Ryby tomu nejdou naproti, zdravotní problémy a problémy v práci tomu odpovídají. Zase vás to nutí přehodnotit svůj dosavadní život a být ještě zodpovědnější a skromnější, najít rovnováhu mezi má dáti-dal, zakusit jiný náhled na život. Brzy -tak za 2 roky - do šestého domu dostane Neptun, což znamená objevení se nových příležitostí, takových, o kterých jste vždy snila, je třeba té příležitosti využít (mě se to částečně podařilo). Saturn v nedávných letech pročel Štírem, kde máte 3 planety - tahle zátěž vám opravdu nedovolovala se hnout, ale už je to pryč. Měla jste toho zkrátka hodně, ale všechno se bude postupně zlepšovat, zdraví, práce, peníze i vztahy. Brzy se objeví směr kudy dál. Temná noc vás naučí vidět i po tmě, spolehnout se jen na sebe, objevit svou skutečnou hodnotu bez příkras a falešných představ, to je dobrý základ k nezaplacení pro další život :)

apologen » THX1138 Mno za umělou konstrukci, navíc děravou, můžu považovat i tvojí úvahu.
Proč by má úvaha nedokázala obstát je též čistě subjektivní hodnotící konstrukt.
Smysl to má a ten přesahuje jednoho člověka. dávám si k sobě jednotlivé střípky, a ty mi začínají tvořit mozaiku. Když mám střípků dostatek, začíná být rozeznatelný i obrázek , který tvoří.
Nebo jinak, můžu parafrázovat sám sebe z jiné úvahy, která s tím souvisí.
Máme dimenzionální objekty - bod - plocha - prostor. Nejdokonalejší plošný objekt je kruh, v něm má každý bod stejnou hodnotu, stejnou funkci. Mimo kruh je každý bod méně dokonalý. V jiných prostorových objekech má každý bod jinou, specifickou funkci, protože je jinak vzdálen od středu. Podobně, jako jednotliví hudebníci nikdy nevytzvoří symfonii, tu tvoří teprve sehraný orchestr, jednotlivé buňky netvoří človka, toho tvoří až jejich přesné pospojování podle určitého klíče. a co je „to“ co dělá symfonii symfonií, člověka člověkem, kruh kruhem? Je to nějaký vyšší řád, který nechápe ani hudebník, ani buňka, ani bod, kdežto orchestr, človk i kruh mu rozumí.

Zkrátím to a napíšu, kčemu jsem došel: smyslem bodu je být součástí kruhu.
Bod nechápe sám o sobě, co je to kruh, teprve když se stane jeho součástí, pochopí to.
Když abstraktním pojmům dáme konkrétnější podobu, můžeme říci, že smyslem člověka je Láska. člověk sám neví, co je láska, dokud se nestane její součástí.
Kruh je vyšší objekt než bod a láska je vyšší bytost, než člověk.
V kruhu mají všechny body stejnou hodnotu, v Lásce to platí o všech lidech.
Cesta k této dokonalosti vede přešs mnohé životy. Smysl tomu dává láska samootná, tak je vyšším principem, v němž platí jiná pravidla, protože je o dimenzi výše. Takže vysvětlovat smysl života i smysl reinkarnací logikou a intelektem, je vlmi obtížné. to jsou instrumenty užitečné v dimenzi nižší.
Má smysl snažit se být dokonalý, protože pak nic nebolí, mizí všechno utrpení. Jak by k takové dokonalosti - neboli lásce mohla duše dospět jinak, než skrze mnoho životů, aby si všechno vyzkoušela - aby si bod vyzkoušel všechny pozice?
Jeden život je jako jeden bod, všechny životy pak tvoří dokonalý kruh. Je třeba to tedy vidět z této perspektivy.

Je to dlouhé, tak už mlčím... stejně je to asi nesrozumitelné, protože obtížně sdělitelné. Ale snad by to mohlo být inspirativní.

apologen » MG34 Ještě krásnější je, pozemšťane, že na světě existuje síť vše propojující dávno před internetem, která je zároveň i spolehlivějším zdrojem, jen není tak pohodlné se k ní připojit. A sám si tam něco zjistit.
Jinak zkušenosti znalých autorit, které zmiňuji, vznikly dávno před internetem a také jsem se s nimi seznámil ještě v době předinternetové.

Konotace s říským ministrem propaganty je velmi zajímavá, osobně jí vůbec nechápu, řekl bych, že jsi to tak měl propojené už předem.

„Já na životě miluju ty okamžiky, kdy se "pravda", co vznikla jako 100x opakovaná lež, rozsype jako domeček z karet. To mne naprosto fascinuje.“

... jak to souvisí s mým příspěvkem mi hluboce uniká, omlouvám se. Ale miluju ty okamžiky, kdy jsem překvapován, kudy se ubírají myšlenkové pochody druhých lidí. Jsou to jakési mapy jejich vnitřních nastavení, dá se v nich krásně číst. To mě naprosto fascinuje

apologen » alloisie Pěkný den, můžu říci k tomu jen to, co vím, ale vím toho ponejspíš více, než jiní. Co jsou to „vidiny“? Je to opravdu něco, co neexistuje, jen proto, že to jiní nevidí? Člověk má pocit, že blázní, protože tomu nerozumí a neví, oč jde.
Uvedu pár příkladů - jedna známá se setkala za podivných okolností s osobou, kterou později poznala na fotce a zjistila, ža tato osoba je už několk let mrtvá.
Jiná osoba z mé rodiny viděla v bytě někoho, kdo byl v té době prokazatelně někde úplně jinde.
Holčička známých tvrdila velmi vehementně, že viděla v lese na výletě se školou na cestě slona, nikdo jiný ho pochopitelně něviděl. Holčičku proto vyšetřoval psychiatr a v takových případech se řekne, že dotyčná trpí aspergovým syndromem. Jinak řečeno psychiatr neví, co se děje.
Takzvané vidiny nemusí být něco, co neexistuje, můžete vidět něco, co je mimo čas, z minulosti nebo budoucnosti. Čas je jen veličina, která funguje jen za určitých podmínek. Je dobré vědět, že je to normální a dějí se takové věci celkem běžně citlivým lidem. Je to dar, s nímž můžeme pracovat. hledat, jak toho využít k něčemu užitečnému? Dobré je jen udržet si nad tím kontrolu. Možná nějaké odpovědi najdete zde: http://www.wahlgrenis.cz/

apologen » alloisie Vidět věci, které jiní nevidí, samozřejmě možné je. Znám takových lidí několik. Není to žádná nemoc :)
Pro vás je asi důležité - dle mého názoru - si zkusit zodpovědět, jestli:
- se vám to stalo poprvé (něco takto „vidět“), nebo jste to měla už dřívě?
- kolik vám je let?
- došlo před těmi „vidinami“ ve vašem životě k něčemu významnému - třeba nějaké setkání, něco jste si přečtetla, na něco jste myslela, nebo u vás probíhá nějaká změna - v práci, doma, někdo vám zemřel a pod...?
- a koneckonců se lze podívat, zda nyní neprocházíte nějakým zajímavým astrologickým tranzitem?

Na základě odpovědí na tyto otázky bych pak z toho něco vyvozoval. Je však možné, že patříte mezi citlivé jedince, kteří občas něco takového vidí. Je to dar, doporučuji nemluvit o tom před neznalými povrchními lidmi (budete za blázna). Naučit se s tím nějak pracovat můžete však jen vy sama...

apologen » faraym Tatvy samozřejmě fungují.
Nejobšírnější pojednání o nich, které znám, lze nalézt v knize Lani Kaplické Kosmické vlivy.
Dýchání nosní dírkou se vskutku mění každých 24 minut :) je to tak zajímavě zařízené, že si toho člověk ani nevšimne, pokud se na to nesoustředí.
Vlivy jednotlivých tatev jsou však velmi subtilní, ale citlivý člověk je vnímat dokáže. Někdy, když si na to vzpomenu, nechávám třeba nějaký důležitý telefonní hovor nebo schůzku na dobu příznivé tatvy, pak jde všechno tak nějak přirozeně, radostně a v pohodě.
Pokud se totéž uskuteční během tatvy nepříznivé, je cítit ,že jde komunikace těžce, dochází k nedorozumnění, není to v pohodě, není to radostné, není z toho dobrý pocit. Co se má dohodnout nebo udělat s většinou dohodne i udělá, ale zanechává to nedobrý pocit. V extrémních případech z toho může vzniknout i nějaký problém, konflikt, chyba, pohádáte se s někým, něco nevjde a podobně.
Jak jsem řekl, je to velmi subtilní, ale kdo se bude tatvami řídit dlouhodobě (což v dnešní turborychlé době neofilie bude velmi vzácné), pozná, jaké to má výhody :)

apologen » fubond Minulé životy pochopitelně a logicky existují. Jinak by život bytostí neměl žádný smysl. A on smysl má. Vyvíjíme se během života. Každý má jinou startovní pozici. Každý na jiné pozici končí. Tato výseč jednoho života by byla zcela nesmyslná, kdyby jí nic nepředcházelo a nic po ní nepokračovalo. Mnoho po sobě následujících životů, jimiž každá bytost prochází, je tedy realitou. Dosvědčenou mnoha znalými lidmi.
Dokládá to i mnoho jinak těžko vysvětlitelných vzpomínek. Potkáme někoho a víme, že jej známe již strašně dlouho, aniž bychom se v tomto životě před tím setkali. Navštívíme nějaké místo a máme pocit, že to tam známe. Vidíme či slyšíme projev kultury, typické pro nějakou zemi (Čína, Itálie, Afrika, Mexiko atd.) a máme pocit, že je nám to blízké. Vidíme obrázek cizí krajiny a vnímáme jí jako krajinu „domácí“.
Vzpomněl jsem si takto již na 17 životů.
Dalším vodítkem je, že tyto životy logicky navazují jeden na druhý. Např. Zhýralý šlechtic se narodí poté jako otrok, aby poznal, co činil druhým. V dalším životě je umělcem beroucím se za práva těch nejchudších, aby ukázal, že i největší ubožík má duši. Utiskovaný vesničan se narodí jako Císař, aby ukázal světu, jak má vypadat spravedlivá vláda. Po té se narodí jako svobodomyslný umělec, protože funkce císaře je řehole, v níž člověk nesmí dělat nic podle sebe, jít kam chce a kdy chce, mluvit jak chce, oblékat se jak chce... a tak dále.
Úkolem člověka je v každém životě se vyvinout mravně co nejlépe, podle toho co mu nejvíc chybí pak zvolí život následující. Zrozování končí, až je bytost dokonalá. Tak to je. Není to jinak.

apologen » linci Ahoj, řekl bych, že jsem se stal na „Temnou noc duše“ odborníkem, neb jsem v ní vězel posledních 5 let (už z ní snad pomalu vycházím) a dosti jsem to mohl studovat. Zodpovědně mohu prohlásit, navzdory jiným tvrzením, že těžko můžete najít někoho, kdo by temnou nocí duše nikdy neprošel. Prochází jí každý někdy v životě, je to naprosto přirozená věc, samozřejmá a zcela běžná součást života. Úplně stejně, jako je přirozné, že po dni přijde noc. Nebo že po létu přijde zima. jedjině koloběkh, střídání různých fází vývoje, může zajistit, že se posunujeme kupředu, že se učíme. Světlo a tma se střídá v našem světě, i symbolicky v našich životech. Zcela běžná věc, je vhodné se tomu nebránit, není lepší tma a horší světlo, není lepší světlo a horší tma. Oboje je důležité, oboje může pomáhat i ničit.
Někdo temnou nocí projde jenou za život, někod pětkát, někdo jí má několikrát od roka. Někdo vní vězí půl roku, někdo pět let, nědo celý život. to je naprosto různé.
Je to období, kdy jakákoli aktivita je marná, jen trpně přijímám,e co jsme si nasdrobili a zhodnocujeme, zda je to nadále pro nás dobré. Pakliže se tohot neútěšného stavu chceme zbavit, musíme se opravdu změnit. Něčeho se zbavit. co už nepotřebujeme, co nás ničí, ale přesto na tom lpíme.
Doporučuji stejnojmennou knihu Tomase Moora.