Diskuze, Diskuzní fórum

Loen » vuvuzelka Záleží jak kdo "kompromis" vnímá

... podle mě vztahy bez kompromisů neexistují... vztah bez kompromisů je tlačení na druhého svou vůli s klapkama na očích a uších je to o tom balancování... nedělat věci na úkor sebea přes čáru, ale prostě žádný člověk není naprosto ve všem totožný jako já, a nemá naprosto stejné potřeby jako já v každém okamžiku našeho žití a kompromis vnímám jako tanec, kde se pár sehrává a slaďuje v každé další situaci...a musí při tom být neustále bdělý, empatický i sebereflektivní

Sosna zvlčelý » vuvuzelka Nooo... Kompromisy ve vztazích... Ono je to zajímavé v tom, že kde uděláš kompromis, tam je vztah. Protože nikde není řečeno, že jde pouze o vztahy partnerské. Na pracovišti děláš kompromisy, v obchodu děláš kompromisy, dokonce i při vaření děláš kompromisy... A kde neděláš kompromisy, tam zpravidla žádný vztah není. Takže z této logiky platí, že vztah a kompromis mají v podstatě mezi sebou rovnítko.
No a když to natáhneš partnerství, tak už jde o to, jak to kdo má, někdo je ke kompromisům svolnější a nemá s tím problém, druhý by jeho kompromisování neustál. Ale nemyslím si, že by člověk měl nějak hodnotit druhé, měl by se starat sám o sebe a svůj vztah. A už vůbec nepoužívat názory druhých pro přesvědčování partnera ("Vidíš, většina to tak má, tak co pořád nechápeš?"), protože to je spíše manipulace. Prostě buď se shodnou a jsou schopni s tím žít, nebo ne a mají jít od sebe. Tečka.

P.S. Partnerství jen o kompromisech bych neustál. Kompromis má být "řešením" třeba i jen dočasným a tu a tam. Asi jako když si potřebuješ něco koupit, na značku, které věříš, nemáš peníze a rozhodně si nechceš půjčovat. Pak je kompromisem třeba vzít neznačkové, nákup odložit na dobu pozdější, vzít brigádu navíc, aby doba pozdější se přiblížila... Extrém je se toho zcela vzdát, nebo se zadlužit.

Najdise.cz » vuvuzelka Tak Pluto a poezie...hmmm.
Skupina Pluto zhudebnila některé básně Bohuslava Reynka.
To by ti mohlo jít k duhu místo mých "sladkobolných" vzpomínek Ty si pořiď vlastní, pravda
Mimochodem Blázna od Reynka miluju. Myslím, že jsem jí sem i do diskuze Verše dávala.
Tož pěkné počtení

http://www.zslipa.cz/obec-lipa/…

Ps...mašle prodává tuším firma Stoklasa, třeba

Najdise.cz » vuvuzelka Zapomeň !

Já si totiž vůbec nejsem jistá jestli je zdravý, když tady vy "naše děti" čtěte ty stesky a dopady.
Nechceš třeba slyšet (číst) co bylo pěkný, co vyšlo, na co člověk rád vzpomíná?
A bylo, ne že ne .

Najdise.cz » vuvuzelka Ps...onahatit
To je jak od Hrabala

Najdise.cz » vuvuzelka Vy jste to tu krásně rozebrali. Nějak není moc co dodat.
Jen s tím MY volné, kriminál a tak.
To je podle mě jen problém/pohled zvenčí na cizí vztah.
Ti dva, kteří žijí jakýkoli z těch druhů vztahu a oběma vyhovuje (i ten kriminál může někomu vyhovovat...submisivní lidi jsou a volnost a s tím spojená zodpovědnost je děsí), tak těm dvěma je šumák, jak to hodnotí někdo zvenčí. Mají své optimální MY a hotovo.
Tak jsem to myslela. Ne obecně ideální MY. Ale takové které vyhovuje těm dvěma.

No a jinak...jeden recept, nebo spíš vysvětlení pár věcí mezi Marťany a Venušankami
https://m.youtube.com/watch/…

Aneb po boji jsem generál. A teď nevím jestli nebo

Nabi* » vuvuzelka Od určitého času nemám slovo kompromis ráda. Hlavně proto, že kompromis, pokud se ve vztazích vyskytuje moc často, je vždycky do určité míry prohra. Z dlouhodobého hlediska má za následek nenaplněnost. Zvlášť když je to pořád ve stejné věci. Najdou se koumácí, co "to" dokážou "vysvětlit" tak, že nevíš čí jseš, ale pořád si myslím, že to vede ke stejnému výsledku (z dlouhodobého hlediska). Pokud jde o rodinu, tak tu nevyměníme, ale pokud jde o partnera, tak si myslím, že základem je kompatibilita. A tudíž na základě toho, si myslím, ani nemusíme dělat tolik ústupků. Život sice není jenom o tom, že dostaneme vždycky všechno, co chcem, ale do velké míry to můžeme "ošetřit" tím, jaké lidi si pustíme do života.
Takže shrnuto za mě. Z krátkodobého hlediska kompromis může být, ale zase jen v případech, aby člověk nešel proti sobě úplně. Z dlouhodobého hlediska to podle mě vede vždycky a zaručeně k potlačení vlastní autenticity, vlastních potřeb a přání. Nemyslím, že je to kdy jinak. Možná v případě, kdy "obětuju" něco, co mi je ale PLNĚ vynahrazeno a nahrazeno něčím jiným, co má PRO MĚ stejnou cenu a cítím se pak naplněně. Ale toto je už jen myšlenka, kterou nemám podloženou zkušeností.

player » vuvuzelka Přesně. Vztah založený na volnosti.

Večer si dáme kafe a půjdem si hrát s pohlavími.

Jo - ale babička nás pozvala v neděli na oběd..

V neděli je to blbý - hraje Sparta s Boleslaví

Ok - řčeknu bábrli , že nemůžeš , až po sezoně...

A je to...

Nebo ještě dál...

Hele - kdy budeš mít volnou neděli , já nás přeobjednám...

Najdise.cz » vuvuzelka Jo a po Háni komentu mi docvaklo, že jsem nenapsala nejpodstatnější věc.
Uvědomit si proč nefunguje to MY.
Může to být nelad v osobnostech, ale taky to může tím jestli JÁ opravdu chci být součástí MY.
No a to už jsou ty udusaný a uhňoucaný potvory někde na dně duše...každý to má jinak. Jako všechno.

Háňa* » vuvuzelka Kompromis je řešení, které nevyhovuje oběma přibližně stejně.
Jediné kladné na něm je, že když už je pro oba nepříjemné, je to alespoň spravedlivé

Pro mě vztah, kde se musí dělat kompromisy, aby TO fungovalo, je nežádoucí, protože nechci žít pořád napůl nespokojeně.
Lepší je počkat si na partnera, se kterým to není potřeba, protože podstatné věci - založení, hodnoty, názory a vnímání obou, jsou v souladu. Jinak to není partnerství, ale stálé soupeření o pozice.

Najdise.cz » vuvuzelka Jaký je pro tebe rozdíl mezi slovem kompromis a slovem domluva?
Nechci být za zkoušející, napíšu svůj názor.
Kompromis = ústupek
Domluva = vstřícný krok
V podstatě totéž. Změna stanoviska.
Rozdíl je v tom, že dokud jsme MY, tak jsou domluvy.
Když začneme být JÁ a JÁ tak děláme kompromisy.
Už to slovo vytáčí...a přilívá olej do ohně.

dan162 » vuvuzelka Ještě objevit proč ta přinasranost vzniká, to není kompromisem, ale nenaplněním něčeho v tobě, nějaké potřeby, možná těsné blízkosti, hlubokého propojení, rozdíl mezi představou / potřebou a realitou.

Jo to jsem taky slyšel, že to je chiméra - to že nikam nedojdeš je postoj mluvčího, jeho strach, že by nikam nedošel, nic o realitě.

Asi myslíme tottéž, fajn

dan162 » vuvuzelka Ano, trochu mi příklad kulhá a je to moc jednoduché. Taky samozřejmě koníčky a záliby mít čistě své je výborné. Tak to pozměním, že jde o chronickou situaci, že tak to mají v ostatních situacích zcela stejně, jsou oddělení, nepropojení, jedno zda se jedná o letní dovolenou nebo o nákup pohovky.

Najdise.cz » vuvuzelka No byl to příklad, takže schůdná varianta pro oba může končit třeba večeří u svíček a tou náručí. Za mě bych volila tvojí variantu,šla raději sama na vycházku za předpokladu , že jsem s partnerem celý den a už to nějakou dobu trvá .
Děláš kompromisy?

Najdise.cz » vuvuzelka nemám rád "kompromisy" ...to co je mi bližší je tolerance a respekt -když druhého pochopím, tak mi nedělá problém jej respektovat i když s ním nesouhlasím ...což navenek může vypadat jako "kompromis"

dan162 » vuvuzelka Jsem rád, že jsi něco napsala, potěšilo. Měl jsem obavu, že jsme téma ohnuli jinam.

Kompromis je smírné řešení střetu, který nekončí závislostí nebo vítězstvím jedné strany. Je to pokus o win-win přístup. Také to je báječná příležitost zjistit, proč je jediným použitým řešením střetu, zda by nešlo použít něco jiného, co vlastně komu brání, aby použil jiné řešení než je kompromis ? Jasně mohou i ve schématu 50/50 se poprat, hodit si korunou, zvolit střídačku, najít náhradu...Jiným řešením ale myslím přijetí původně nepřijatelného.

Chce to konkrétně, teoretizování mi nějak vadí, vymyslím něco. Třeba jde o nedělní odpoledne, ona chce na procházku a on na fotbal, a nechtějí přijmout ani jeden to, co chce ten druhý. Kompromis který nikoho nenadchne by mohl být "jdeme teda pěšky na druhý poločas fotbalu". Lze si určitě vybrat, jak takový kompromis budu hodnotit, když už ani ten neumím přijmout jako uspokojivý - vybírám si totiž, zda je to spíš poloviční zmar nebo poloviční uspokojení a tato hodnocení se sčítají. Takže se můžu oblafnout, že je vše happy nebo ničit že vše je trága, i když oboje není pravda. Kompromisy nepřinášejí šťastný vztah, ale žitelný, funkční, snesitelný, povětšinou "s benefity".

Nejlepší ale je, když oba vnímají, že jsou v pasti neměnného schématu "já pán ty pán, 50/50", že i když vcelku dosáhnou na to co chtějí, tak že i tak jim něco chybí. Kdyby to totiž tak oba vnímali, tak mohou poušť společně opustit. Vedou k tomu otázky: budu se jako chlap na původně nechtěné procházce plné plkání o nesmyslech nutně cítit zle a je ten fotbal opravdu tak důležitý a atraktivní ? Co s partnerkou taková procházka uvnitř dělá a proč ji tak moc potřebuje ? A na druhé straně u partnerky je fotbal fakt taková ztráta času a nesmysl, že ho nelze přijmout ? Jinak to dopadne výrokem: určitě, běž si kam potřebuješ (=na ten svůj xxx fotbal a já mezitím půjdu s Pištou Hufnáglem na procházku :-))

Najdise.cz » vuvuzelka Podle mě se kompromisu stejně člověk nikdy úplně nevyhne.Asi záleží s kým a za jakým účelem se dělá.Pro mě jsou nejlepší ty,který tak jako vyplynou spontánně ze situace samy a nemusej se nijak násilně řešit a když fungujou dál přirozeně prostě ze vzájemný úcty k druhýmu.Pak už je to zas jinak,když už se to na obou stranách hrotí a nastavujou se striktní pravidla a obě strany ví,že to prostě nedaj,ale berou to silou a už je to takovýto uděláme kompromis v kompromisu?

Buddha/2 » vuvuzelka Tak nějak to asi bude.
Kompromis tu nedávno docela trefně definovala Háňa : je to něco, co oba sere nejmíň, tudíž stav nepříliš žádoucí

dan162 » vuvuzelka vuvuzelko, cos otázkou myslela ? Nezaplevelili jsme ti diskuzi jinam, než jsi chtěla ?

tronco » vuvuzelka Davno se jiz za Tebou nepachtim me zlato,
vsak nestihal jsem z mych bot smyvat blato.
Prec povetsinou kdo takovou touhou trapi dusi,
A nakonec jen zizni, hubkku susi.

Takovou touhou po lasce a rozkosi v huste koncentraci
umira, krece v klece i na sve matraci.
Nez pochopi, ze jeho sneni
v cynicke brany pekla se mu zmeni.

Vzdyt v dnesnim svete se uznava laska
uz jen tim, kdyz penis v pochve mlaska.

Mnozi se tez mylne domnivaji,
kdyz jeden ma a vlastni druheho,
ze se tim vyvaruji mnoheho
a dojdou spolu k lasce, ke stesti,
ale pritom svou zavislosti se riti v nestesti.

Laska, ta musi byt v pohybu
a ne jeden s druhym pojidat stale stejnou koblihu.
Vsak zij a nech druheho take zit,
jinak z toho nikdo nebude nic mit
a u spolecneho stolu jen budou hnit.

Zapomeneme na zrcadleni,
kdyz druhemu jiz nevidime na tvari
jak v nem zivotni energie nezari.
Pochopir lasku k druhemu musime,
ze on nema problem,
ale jsme to my, kdo to v nem dusime.

Cpeme do nej jen o nem nase predstavy
a o jeho rozvoj duse nemame obavy ?
Zahazujem v dal sve spontalni povahy.

Nechme druhe rozkvetat, rust
jinak nase srdce zakusi pust.

Nebude to nahodou tim,
ze nas druhy pritahuje, laka, ohromuje,
kdyz nevime presne, co vse obsahuje,
cim nas prevysuje ?

Tak i nadale to musi mit
a my, kdyz s nim chcem zadobre byt,
za zadnou cenu nesmime mu to vzit.

Jelikoz to nedokazu,
tak se Ti uz neukazu. ;)