Řeč emocí + Líza


30.09.2017 - 15:05
(Štír) Dragonfly*
Řeč emocí + Líza
https://www.databazeknih.cz/knihy/… ... nejen o emocích.

S touhle knížkou pracuju už asi rok, a jelikož mě to ještě neomrzelo, říkám si, že možná se tu najdou další emoušci, co ocení. Nejsem ale ve formě, abych psala nějakou hezkou recenzi, tak jen přiložím obsah. Některé podnadpisy se u samotných emocí sice opakují, ale kapitoly nepůsobí nijak strojeně nebo monotónně, jak by se možná mohlo zdát. Naopak, vždy jsem tam našla něco, co mě překvapilo.

Tak příjemné počteníčko :97: :84:


PS: Líza (Uzdrav svá vnitřní zranění) začíná od 9. stránky

Příspěvky v diskuzi

Stránkování od začátku: / 11 

Řazení:
09.11.2017 - 12:58 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » dan162
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/…
09.11.2017 - 16:37 | Filtr
(Rak) dan162 » vibe
Odkaz se mi zobrazil jen na vteřinu, nevím jakou souvislost mi ukazuješ. Olomoučáci byli hrdinové na černocha ?
10.11.2017 - 12:40 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » dan162
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
beznadej - probirana latka
myslis, ze si to ten kluk pritahnul svym strachem?
ze kdyby nemel strach, by se do te situace nedostal?
ja se domnivam, ze takhle to nefunguje
ze to, co tvrdi priznivci pozitivniho mysleni, je brutalni slendrian
jako, neni to lez stoprocentni to ne - ale tak, jak je to prezentovano to neni
10.11.2017 - 13:19 | Filtr
(Rak) dan162 » vibe
Právě, nepohybujeme se v černé a bílé, jen naše myšlení má sklon ke krajnostem, ostrým kategoriím a příliš jasným soudům.

Myslím si (obecně !), že strach podstatně zvyšuje pravděpodobnost. Tenhle konkrétní případ neznám, ale určitě platí, že dav/hejno je kolektivní entita například s mnohem menšími společenskými zábranami, a chová se podle jiných zákonitostí než jeden člověk.
01.12.2017 - 16:15 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
PRO VSECHNY BOLAVE A Z-RANENE
to je od Pjera - k vanocum :54: :56:
Trojsky konicek :30:

https://anitram.files.wordpress.com/…
01.12.2017 - 19:34 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » vibe
Sakra. Můj seznam knížek, které bych si chtěla přečíst (ale asi se k nim nikdy nedostanu) rapidně narůstá..
01.12.2017 - 20:47 | Filtr
(Ryby) thééé » vibe
:17: vypadá dobře
04.12.2017 - 21:59 | Filtr
(Rak) dan162 » dan162
Potřebujeme všechny živly, abychom byli ve středu, a že splečnost neoceňuje dostatečně jiné inteligence, než jen tu logickou. Minule jsem skončil s tím, že je blbost ale tu logickou inteligenci v podobě úsudku zahodit - jen že jí nesmíme nechat šéfovat.

Dále v knížce letmo autorka popisuje, že každý živel svou vůlí můžeme rozvíjet i tlumit - odrazem od ostatních, prostředím, a vůle jen povolí takovou aktivitu. Cílem je vyvážit vše a být uprostřed, nesnažit se nikoho do středu cpát, dokonce o tom ani moc nemluvit (z pudu sebezáchovy).

Odlišovat cvičení pro obnovu rozvnováhy živlů od rozptýlení/disociace, závislostí nebo vyhýbání se. Cvičení pro dokonalost/kvalitu je něco jiného než vcičení pro živel, pro pobyt v živlu. Rozptýlení autorka vnímá jako únik, oddělení od toho, co nám způsobuje nerovnováhu. Jedním z nich je tlačení na pilu (za účelem zvládat, ne růst, užívat si nebo přijímat), káva jako náhražka spánku, televize, (neučební) diskuze ve fóru, mobil všude, čokoládové hody, prášky odvádějící pozornost od fyzického pocitu třbe abolení hlavy, nakupování jako styl, workoholismus, zpívání z nutkání...

Těsně před vyhýbavým chováním máme nějaký pocit, před kterým unikáme. Jsem smutný, nevím co s tím, trápí mne to, tak si začnu zpívat a tím od problému smutku (i příčině smutku) se vzdálím, problém zůstává. Dítě upadne s hned ho učíme hele zajíček jak krásně se vrtí, místo náruče/opory. Není nutné s vyhýbavým chováním končit, ale uvědomit si jak sami reagujeme a na co.

Autorka si myslí, že většina lidí prošla traumatem, které díky neřešení, nebo díky "řešení" rozptýlením se stalo trvalou naší deformací. Takové minulé trauma se pozná tím, že z nějaké situace člověk utíká, disociuje se z ní.

Prostředí, kde třeba se lidé od svých emocí disociují/oddělí a zůstane jim to je třeba školní prostředí, plné výhrůžek a opovržení.

Lidé disociovaní jsou nakažliví, infikují skupinu svým problémem. A naopak lidé ve středu jsou atraktivní.

Příklady oddělení: emoce a mysl stavěné proti sobě, duchovní život oddělený od každodenního.

Strana 106 :-)
05.12.2017 - 03:53 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » dan162
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"Minule jsem skončil s tím, že je blbost ale tu logickou inteligenci v podobě úsudku zahodit - jen že jí nesmíme nechat šéfovat."
nee, sefovat ji klidne nech
jedine, co je potreba si uvedomit - ze to, ze necham sefovat logiku, jeste neznamena, ze dal nebudu smazakem
na logice samotne, stejne jako na emocich samotnych - neni nic spatneho
ostatne pokud je nekdo slepec, tak je jedno, jestli u toho bude nosit i korunu a nebo treba i zezlo - pokud je to dement, dementem zustane i dal
vule ti je celkem k prdu - staci trochu silnejsi vetricek a veskere vzdusne zamky jsou v cudu
"nesnažit se nikoho do středu cpát"
ano, presne - proto taky cpu lidi zasadne vzdy jen na okraj
"Rozptýlení" je soucasti zivota, podobne jako fet - muzes s tim bojovat, muzes zavest prohibici, ale to je tak vse, co s tim muzes delat - nebo ne? :63:
"Dítě upadne a hned ho učíme hele zajíček jak krásně se vrtí, místo náruče/opory." - ano, pozustatek krestanstvi - Newspeak, plus simulacka prozitku opusteni :30:
"Není nutné s vyhýbavým chováním končit, ale uvědomit si jak sami reagujeme a na co."
vzhledem k tomu, ze se jedna o fet, tak to ani nejde - jen je potreba si uvedomit, ze na prdel pak bude clovek dostavat jeste vic :30:
jinak souhlas :2:
05.12.2017 - 03:54 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » dan162
Ještě mě k tomu napadá dodat, že ona rozptýlení nevnímá jako něco vyloženě špatného, ale občas i potřebného ... co bychom si měli někdy i dovolit :97:
05.12.2017 - 05:24 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » vibe
Proto je Země tak oblíbená ... spousta fetu. Můžeš se tady sjíždět kdečím :46:
05.12.2017 - 09:11 | Filtr
(Rak) dan162 » vibe
dík za reakci.

šéfování - to beru. Co se mi (i na mne) nelíbí je sklon logiky/myšlení neposlouchat ostatní živly, a rozhodovat sama.

Vůle jakožto volba, ne se nutit. Nemá třeba někdo oheň, tak ten živel vyhledává, nasává, mělo by mu to dělat dobře. Vánek přijde, tak holt se něco vůlí taženého zhroutí, ale ten pocit rovnováhy si myslím, že pak člověka zase přitáhne. Mne žádný živel nechybí si myslím, ale ve foru jsme narazili na víc lidí, kterým jeden zcela chybí a dělá to problém v životě a nedoplňují ho nijak. Nějaká emoční bolístka z toho deficitu vzniklá to ještě víc zabetonuje...

Rozptýlení vnímám negativně, sklouzávám k němu, těžko se mi přijímá, a pravda, nelze s tím bojovat, jsem to já. Ale lze si toho všímat, pochopit jak funguju. Pochopit příčiny (rozptýlení je následek), hledat spouštěcí věty a kdykoliv si mohu zvolit, tak si vybrat to, co je od rozptýlení daleko. Příčina rozptýlení leží v nějakém nedostatku nebo v emočním karambolu. Je hezké, když se kineziologií, kraniem nebo čím podaří emoční bariéru v sobě rozpustit, ale bez toho přístuopu hlavou si to člověk podle mne zase znovu nově vytvoří.
05.12.2017 - 09:19 | Filtr
(Rak) dan162 » Dragonfly*
Proč si to někdy dovolit ? jasně, nemůžu tomu často zabránit, ale vědomě to volit ? Asi nemít z toho "hon na čarodejnice", no mám sklon ode zdi ke zdi, no.

Tohle považuju za krásně napsané: "Neučíme se, jak své proudy řídit, místo toho nacházíme způsoby jak žít vedle svých snů, mimo své emoce, navzdory myšlenkám, daleko od vizí a mimo tělo" Cítím pocitem v sobě, že přesně v tom je celé jádro.
05.12.2017 - 09:22 | Filtr
(Rak) dan162 » Dragonfly*
Ještě že mne to minulo. :23: Voda díky nevyřešeným emocím je snadno závislák, a původní problém pak není už vůbec vidět.
13.01.2018 - 00:03 | Filtr
(Rak) dan162
Strana 75-134, souhrnně. Trvalo mi dlouho si to v hlavě poskládat, ale díky tomu se pokusím tyhle stránky převyprávět:

Kam s ním ? Nerudův problém rozšířím na emoce: Kam s ní, co s ní, když emoce vznikne a vůbec s mi nelíbí? Už nějaké emoce umíme pojmenovat, víme k čemu jsou, ale jsme nějaké emoce plní a poučky v té chvíli ať veme čert.

Situaci, kterou právě silně prožíváme, nazveme poněkud nešikovně traumatem, ale jsme z toho co zažíváme hyn, na dně, bezradní a emoce vzedmuté nevypadají, že by chtěly odejít, vše je čerstvé, bolavé.

Jakákoliv překážka emočnímu proudu je nám dobrá, která umožní to utnout, help! Dočasně odložíme problém, soustředíme se na něco jiného, co je naléhavější. Naštvání ustoupí potřebě přejít bezpečně ulici, připravit pohoštění pro sousedy. Teď musím fungovat. Emoci zaplašíme, vzdálíme se od ní, dáme tam jiné pocity. Ale nejspíš to od té doby tak bude pořád, vyhýbavé jednání, alias rozptýlení, úleva, náhrada, závislost. Pustím si televizi, hltám najdise, upnu se do práce, přenesu energii emoce do domácího úklidu, naleju si skleničku. A časem úplně zapomenu od čeho jsem to utekl. A vždy utíkám. A nevím že utíkám. Nezabíráme se tím důležitým, co nás bolí, ale tím náhradním. Graf nálady je zářez dolů a pak mrtvolná rovina, kterou nazýváme spokojeností, silou vůle drženou, postupně se sklánějící dolů. Neptáme se co cítíme těsně před rozptýlením, neřešíme problém, nevíme že nějaký máme. Jen nežijeme.

Co s tím ? Kupodivu prožít. Nepovolit žádné rozptýlení, kompenzaci. Pojmenovat co prožívám, proč to prožívám, dát tomu pozornost. Utrpení přestane být utrpením, jakmile ho zvědomíme. Už jen to sníží intenzitu na polovinu. Ale trpím, je to nepříjemné. Právě před tím jsem uhýbal rozptýlením, disociací, jakkoliv. A teď jsem v tom po pás, nejmíň. A čtu krásnou poučku - "Utrpení je nepohodlí násobené odporem". Přijímám nepohodlí - ale to pořád nestačí.

Tak co to vyházet ven ? Seřvat všechny kolem, záminka se najde. Jdu do sámošky pěkně se pohádat. Největší tragedie tohoto postupu samozřejmě je, když nikoho k seřvání nenajdeme :-) Na foru bych to uměl. Ty, ty a ty jste debilové. Vaše argumenty jsou jak chcanky staré kočky, to zas neumíte nic lepšího ? ... Krucinál to musím být sociální retard, aby mi bylo aspoň trochu fajn ? To je fakt jen volba ničit sebe nebo ničit druhé ?

Naladím se na hezko. Pěkná písnička, fotka synka, mávám rukou nad tím co se mnou mává. Ty mizero zlodějská, vůbec s ena tebe nezlobím, mám tě rád odpouštím ti. Afirmace. Zhluboka dýchat. Svět je krásný, ne ?

Nešikovnost definice emoční nepříjemně prožívané příhody jako trauma nyní lze opravit. Trauma je taková příhoda, po které jsme se nevrátili do původního stavu.

Vnímáme, že v tom pvodním stavu nejsme. držíme úsměv, a nesmí nikdo před námi říct jméno xxxxx Například. Jinak nic, vše je bájo.

Cesta ven vede přes Hněv. Hněv obnovuje hranice, které nám byly narušeny nebo které jsme si narušili. To si fakt už nikdy nedovoluj! Cítíme-li hněv, je třeba ho nechat, ať léčí. Možná i vztek. Zuřivost. Závist. Apatie. Stud. Žárlivost. Fakt celá tahle squadra. Dovolme si to. Jako léčení je to jednorázové, když se tedy léčit umíme. Když ne, tak se lehce tady zasekneme, protože po odeznění hněvu je nám toiž vcelku dobře a nic nás nenutí pokračovat. Trauma nezmizelo. Když s ezastavíme, tak nějaká podobná příhoda zarezonuje a znovu. Od začátku !! zase hněv... V léčení sebe je třeba pokračovat - strachem. Další z hnusáků, kterým se máme podle obecného přesvědčení vyhýbat. Ale ne, tady nás vrací do fáze prožitku traumatu, šoku, bezvýchodnosti. Umíme si ho vytvořit nasloucháním na hraně slyšitelnosti. Vplout do zlé příhody. To hlavní není, jak zle se cítíme, ale že plně fungují přirozené pudy, nic jim nebrání se projevit. Něřídíme. Nezaplašujeme. Nenahrazujeme. Jen v takové chvíli dle autorky nastupují léčivý smutek a žal. Každá z těchto následných emocí ale nese zprávu, kde byly porušeny hranice a co máme udělat pro jejich opravu. Následné emoce už z předchozích kapitol známe, víme že třeba smutek je neochota něco pustit. Poselství emoce když je přijato, náš vnitřní rozpor zmizí a emoce nemá proč dále zvonit svůj alarm - a odchází. Tak a můžeme trénovat. Pozorovat sebe, jak reagujeme, když nás něco zraní. Zatím jen lehká zranění, protože princip, který používáme je stejný. A příhodu po příhodě se učit správnou reakci. Jednotlivé emoce je tedy třeba umět poznat, pochopit a zacházet s nimi - nejdřív modelově, pak u sebe. To bude náplní druhé části knihy.

Poznámka pod čarou: kdo prožívá trvale nějakou emoci, trápí ho, tak stará traumata mohla vytvořit hluboké změny v mozku, kdy učební proces naučí si vyvolat deprese, úzkosti. Autorka navrhuje k práci na sobě přibrat antidepresiva po poradě s lékařem.
13.01.2018 - 06:26 | Filtr
(Ryby) thééé » dan162
:17:přečetla jsem si to s chutí.Zrovna jsem ve fázi "otevíráni" neceho stareho..nerozumím,ale pozoruji. S hněvem a vztekem je to takové ošemetné, dokáže ničit..na druhou stranu strach ho projevit ho otáčí do protismeru..někdo říká,že hněv je ta vrstva nad bolesti..jakmile se odvazim procítit tu základní bolest, hněv se uvolní.
13.01.2018 - 12:50 | Filtr
(Rak) dan162 » thééé
Ničit - to jsem si myslel dlouho. Ano dokáže, ale. Dlouhá desetiletí jsem si byl dobře vědom ničivé síly v sobě, nahromaděného vzteku, že jsem nikdy raději ani nešel do sporu, konfrontace byla pro mne možný první krok k bezbřehému konfliktu, hodně lidí si myslelo, že ústup je moje přirozenost, než narazili. Slova že je potřeba si povolit hněv bych podepsal u toho, kdo si ho zakázal. Podle mne když se minulé srovná, zdroje hněvu vymizí.
14.01.2018 - 20:51 | Filtr
(Ryby) thééé » dan162
Ano,tak strach a ničit znám taky moc dobře. To se pak za bloklymi dveřmi kumulují ty obludy a příšery..hodně jsem se to učila pouštět, tak nějak hlavně v pravý čas a úměrně..a vlastně pořád učím...často u me po vypuštění Krakena přichází výčitky
14.01.2018 - 21:15 | Filtr
(Rak) dan162 » thééé
Ona v té knížce píše o tom, že když se nepovede projít třetí fází traumatu, tak že se první dvě pořád opakují.

Výčitky po vlastním hněvu jsou obviňování/stud, to nemusí být ten případ opakování nevyřešeného traumatu. Hněv propuká protože něco porušilo naše hranice. Když vlastní hranice není správně velká, je moc nafouknutá (každou chvíli narážíme na hranice druhých), nebo naopak moc těsná (hranice je tak slabá, že nás neochrání). Proto hněv propuká často a stud jako zvyková reakce vzniká jako reakce na ubližování druhým vlastní neschopností s tím něco udělat. Řešením je změna rozsahu hranice - splasknout (nechat druhé být), rozšířit (dovolit druhým méně). Hněv je pak strážce a ne trýznitel. (Strana 220, tam ještě nejsem, furt plkám na foru a nečtu)
14.01.2018 - 21:20 | Filtr
(Ryby) thééé » dan162
Skvělé! :15: však už mám na knížku políčeno
05.02.2018 - 09:11 | Filtr
(Rak) dan162
Krátká hutná kapitolka "Příslib věčné lásky", str.135-6. Dost budu citovat.

Autorka konstatuje, že láska není emoce, neubývá ani nepřirůstá v reakci na své prostředí jako to emoce dělají. Emoce přichází jen v případě potřeby, a když problém pomine, tak se vzdálí. Láska není touha, přitažlivost, stesk, žádostivost, smyslnost, cykly závislosi, vášně, které jsou v pohybu - zatímco láska je stálá.

I při lásce pociťujeme všechny emoce ve všech stavech nálad.

Láska není prtikladem žádné emoce, například strachu.

Častá záměna: projekce dobrého stínu do partnera. Nalezení partnera, který nejlépe ztělesní neprožívanou svou stránku (dobrou i zlou) a spojení se s touto stránkou. Není to partner jaký je, ale jací my nejsme.

Skutečná láska je zasvěcení se duši milovaného či duši světa.

Mohu se zlobit na lidi, jež miluji, mohu se jich bát a mohou mne hluboce zklamat, láska však nikdy nezakolísá. Pokud jsou mí milovaní natolik narušení nebo rozdílní, ža náš vztah nemůže fungovat, nezůstávám s nimi, nepřestávám je však milovat.
21.02.2018 - 18:24 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » vibe
S dovolením sem přihodím malou recenzi. Ačkoliv u knížek tohoto typu, ať už je to Řeč emocí nebo Uzdrav svá vnitřní zranění od Líziny, co jsi sem hodil odkaz ... mívám ze začátku pocit, že takových knížek už jsem četla mraky, takže tam určitě nic nového pod sluncem být nemůže :5:, stejně si tam vždycky něco výživného najdu :15:

UZDRAV SVÁ VNITŘNÍ ZRANĚNÍ - Lise Bourbeau

Fajn knížka. Myslím si, že je dobré být se svými zraněními v kontaktu.
Líza se zabývá pěti typy našich niterných zranění - odmítnutím, opuštěním, ponížením, zradou a křivdou/nespravedlností. Na základě těchto zranění, která jsme si zvolili jako součást svojí cesty ještě před narozením, a která se otevřou během dětství, si následně vytvoříme určitý typ masky (můžeme jich mít i víc). Masku potom využíváme, aby nás před oním zraněním chránila a dokonce se projevuje ve fyzickém vzhledu našich těl. Fyzickou podobu bere Líza jako zásadní a vychází z ní - tělo prý nikdy nelže. Možná si myslíme, že máme to či ono zranění, ale tělo může ukazovat, že naším dominantním zraněním je něco jiného. První polovina knížky, přestože mě bavila a byla přínosná, na mě působila dost chaoticky, zdálo se mi, že vaří trošku z vody a uměle škatulkuje různá zranění a vzorce chování atd., jakoby vytvoří škatulky a pak je všechny zase zruší a pak vytvoří.. ,ale dále kniha začala odpovídat i na další mé otázky, pochybnosti a nesrovnalosti a jakýsi smysl jsem v tom nakonec vidět začala. V každém dalším popisu zranění se vrací k předchozím kapitolám a zraněním a vše dává do souvislostí, takže některé souvislosti jsem pochopila takřka až na konci knihy a asi si ji kvůli tomu přečtu ještě jednou. Například ve čtvrté kapitole se sice dozvíme, že člověk trpící zraněním z ponížení bývá tlustý, ale v dalších kapitolách se ukáže, že přibírat na váze můžeme i s jinými zraněními, ale jinak a z jiných důvodů. Atd. Líza zmiňuje i plastickou chirurgii, díky níž se často snažíme projevy svých zranění na našich tělech odstranit, aby nebyla tak viditelná. Svá zranění můžeme též vidět, když si uvědomíme, která zranění se mermomocí snažíme nezpůsobovat druhým. Paradoxem je, že jakmile si dovolíme druhé odmítat, opouštět, ponižovat, zrazovat nebo jim křivdit, tak přestaneme mít tendenci to dělat. Protože člověk, který trpí určitým zraněním a není si toho moc vědom, to stejné zranění, kterého se bojí, způsobuje nevědomky druhým.

U každého zranění je popsáno, se kterým rodičem se otevřelo a v jakém období, jakou masku vytvořilo, jak vypadá tělo a oči, jaký slovník daný člověk používá, jak se stravuje, možné choroby, celkový charakter a největší strach. Nicméně nedá se moc spoléhat na shrnutí, která jsou u každé kapitoly, protože spousta dle mě důležitých informací je rozházeno v navazujících kapitolách. Já bych klidně ocenila pořádnou tabulku, ale holt si jí budu muset asi udělat sama, pokud se mi bude chtít :D

Nastíním největší strachy u různých typů:

ODMÍTNUTÍ / únikový typ / panika
OPUŠTĚNÍ / závislostní typ / samota
PONÍŽENÍ / masochistický typ / svoboda-neomezenost
ZRADA / ovládající typ / odloučení-oddělení-zřeknutí se
KŘIVDA/NESPRAVEDLNOST / nepoddajný typ / chladnost
21.02.2018 - 20:54 | Filtr
(Blíženci) Dagmárek1
Tu knihu si určitě koupím, protože vím, že se mi bude v mé situaci i v situaci lidí v mé blízkosti hodit. Zatím jsem musela po nechutném rozchodu, který byl najednou, jak kopanec do hlavy od koně, vše sama zpracovávat a vyrovnávat se s tím. Snad v ní najdu odpovědi, jak pro sebe, tak i pro své blízké, kteří mají také nějaké problémy.Děkuji. :1:
25.02.2018 - 23:36 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Znouzecnost, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Je fajn, že to tu neusnulo :) Přidávám se k chvále na knížku od Lise Bourbeau. Řeč emocí taky nebyla špatná, ale na mě už má možná asi až moc stránek. Trochu bych se bála toho, že minu to podstatné a zůstanu viset na půl cesty v analyzování jendotlivých emocí. Za přečtení ale stojí určitě taky. Děkuju za inspiraci.
26.02.2018 - 06:55 | Filtr
(Kozoroh) rozladěný zahradník
uff, malem jsem dopadl jak ten profesor tady:
1hod28min23sec
https://www.youtube.com/watch/…

knizka "Uzdrav svá vnitřní zranění" je fascinujici v tom, ze jako jedna z mala i dynamicky zobrazuje(podchycuje) proces tvorby lidskeho EGA(intelektu) - potazmo, je i jakymsi pokusem, pripadne nedokoncenym "manualem na osviceni" (pro pripadne zajemce)

na zacatku vychazi z toho, ze tu bylo dite s bezpodminecnou laskou
potom, ze se neco udalo s tou bezpodminecnou laskou
a ta jakoby zmizla nekam - jakoby se nekam vytratila

na druhou stranu tim ale vzniklo neco zcela noveho - neco, co muzeme nazyvat - lidske EGO(intelekt)
nebo maska - tak si to v te knizce nazyva autorka

tedy vlastne jakasi dve antonyma, dejme tomu: bezpodminecna laska / vers. / EGO

no a potom se ocitame uz na urovni "masek"

k tomu, aby nejaka maska mohla existovat, potrebuje opet antonymum - neco, nejakou silu, co stoji naproti(na principu pretahovani svihadla)

kazdej z tech typu tam ma neco svyho:

/ únikový typ / - panika /strach z ODMÍTNUTÍ
/ závislostní typ / - samota /strach z OPUŠTĚNÍ
/ ovládající typ / - odloučení-oddělení-zřeknutí se /strach ze ZRADY
/ nepoddajný typ / - chladnost /strach z KŘIVDY/NESPRAVEDLNOSTI

tak a ted k dokonceni manualu

jak vidno, dualita se nikam nevytraci, jen si do svych prihradek bere nove a nove postavicky /figurky

takze zatimco predtim tam proti sobe stala figurka c.1: "laska bez hranic" vers. figurka c.2: "materie s hranicemi"

tak ted proti sobe stoji uz jine figurky
jakoby podfigurky figurky c.2

porad v dualite

a navic uz i s prvky dvou zakladnich dualnich archetypu: SUBJEKTIVITA vers. OBJEKTIVITA

pokusim se vysvetlit, na prikladu:

automobilka vyrabi auta
to, ze nekde na planete Zemi existuje vyrobek jmenem auto, je zalezitosti - objektu
v lidskem tele se (pry) na objekty zameruje leva hemisfera (je orientovana objektivne/ objektove)
ve spolupraci s hemisferou pravou (ta je orientovana subjektivne/ vztahove) si promysli, co to vlastne auto je a k cemu by se vsemu dalo pouzit - mohlo slouzit
-intelekt- jako celek nakonec "auto" vyhodnoti jako dobrou vec, kterou by bylo prospesne mit, vlastnit, uzivat

nacez nabehne vylucne subjektivni uchopovani - (pry) prava hemisfera a takzvane uchvati ten vztah - "ja" vers. "auto"
tedy prava hemisfera si zacne rikat - to auto ja -chci-
leva hemisfera vyhodnoti-vidi, ze to auto nemam
a prava hemisfera k tomu kontruje: protoze ho nemam a protoze ho chci a nemam - tak je to spatne
(k vyhodnosceni ze je to spatne, prispiva samozrejme opet hemisfera leva - ta neustale vidi, ze to auto nemam)

prava hemisfera, narozdil od leve, tedy dokaze jakoby generovat i pocity

bohuzel opet slendrianske vyjadreni, ale zkusim znovu slendriansky vysvetlit

pokud by prava hemisfera fungovala(mohla fungovat) bez leve - viz. napr. zivotni zkusenost teto pani: https://www.ted.com/talks/…
tak bude generovat jen a jen "bezpodminecnou lasku"
ale(!) tim, ze ji tam do toho neustale pricmrdava i hemisfera leva a frka ji tam do toho objektove, objektivni videni - tim ji -lasku- rozstepuje na pocity - doslova lame na mnoho ruznorodych pocitu/ emoci(dualnich paru), tak jako opticky hranol

a na tech dvou slozkach(archetypech): OBJEKTIVITA vers. SUBJEKTIVITA stoji samozrejme i ty "masky"
(na tomtez stoji i napr. Junguv koncept Animy/ Anima)

tohle pokud clovek nepochopi - nikdy nepochopi ani svet tzv. rozliseny a to podstatne, cim se tak moc lisi od sveta tzv. nerozlisenosti

u tech jednotlivych typu, je pak pribuznost podle "O" vers. "S" nasledujici:

horizontalni pribuznost:
/ únikový typ / - / závislostní typ /
/ ovládající typ / - / nepoddajný typ /
vertikalni pribuznost:
/ nepoddajný typ / - / únikový typ /
/ ovládající typ / - / závislostní typ /

protilehle:
/ nepoddajný typ / - vers. - / závislostní typ /
/ ovládající typ / - vers. - / únikový typ /



PS: PONÍŽENÍ / masochistický typ / svoboda-neomezenost
bych videl spis na souvislost s prechodem mezi extrovert/ introvert
takzvane: obecne typy
http://jung.sneznik.cz/psychologie.…

nikoliv: funkcni typy
http://jung.sneznik.cz/typy.htm
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2018
Lunární kalendář
Luna v BlíženciBlížencích
ukázat kalendář »