Jsme jako stromy v lese. - Diskuze a zkušenosti

Jsme jako stromy v lese. Od malého séménka rosteme a stále sílíme. Ve větru a dešti zesilujeme. Podléháme ročním obdobím a celé naše životy jsou jako letokruhy. Na jaře se probouzíme, v létě sílíme a na pozdim potěšíme nejedno oko a duši, abychom se postupně připravili na zimní odpočiněk a další rok. V našem lese žijou také ostatní stromy. Stává se, že některý strom uschne, anebo ho pokací vítr. Učíme se žít vedle sebe, dávat si potřebný prostor a nestínit si navzájem blahodárné sluneční paprsky... Daří se nám to však? Vládne mezi námi harmonie jako v lese? Většina našeho lesa je nemocná. Ne všechny stromy se podaří zachránit a místo radostného růstu vzhůru budou dále schnout, nebo tlít. Naštěstí ale ještě pořád existují krásné a silné stromy, jejichž koruny září široko do okolí. V jejich blízkosti jsou stromy zdravější a umožňují tak harmonický život všem obyvatelům lesa! Takovýchto stromů bude v lese nyní ve věku Vodnáře přibývat stále více!

Na této Zemi můžeme ochutnávat čehokoliv se nám zachce, dokud při tom neubližujeme ostatním. Je to ale pouze k naší škodě, že odmítáme poznat prostředí ve kterém žijeme, se všemi jeho zákony. Vždyť i naše pozemské právo říká, že jeho neznalost neomlouvá. Tyto zákony jsou však narozdíl od těch našich věčné, trvalé a neměnné! Byly vždy stejné, jsou a navždy budou! Není snad smyslem lidského života něco se zde na Zemi naučit, změnit se v jeho průběhu k lepšímu, dokázat snášet nedokonalosti druhých a tím zřetelněji uvidět chyby vlastní? To všechno by mělo být protkáno láskou a spravedlností. Při tom máme také možnost odčinit své dřívější chyby a v poznání nabývat zkušenosti a zdokonalovat se tak. Každý máme svoji vlastní a jedinečnou cestu, po které nemůže kráčet nikdo jiný. Dejme si tudíž prostor, tak jako si ho dávají stromy v lese a nepřekážejme si navzájem větvemi. Místo toho se mezi sebou podporujme při našem úsilí, aby les kolem nás mohl zesílit a být opět krásný!