Skúsenosť - Diskuze a zkušenosti

Epoxit » siili no mne išlo skôr o všeobecnú rovinu: prečo je pre ľudí, nás všetkých malá, oveľa ľahšie sa niečoho držať ako sa od toho odpútať, či odraziť? to sa napríklad môže týkať nielen určitých skúseností ale aj nejakej kvality nadobudnutého poznania.. ako keby hrala sila gravitácie hlavnú úlohu aj v tomto, možno nie až tak fyzikálnom prostredí..

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Hell 2046, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nemyslim ze by to byla skepse. Spis jsou to veci mimo akcni radius jedince - nezna je, ani pocitem, ani predstavou, jak je muze zakomponovat do svoji skutecnosti? Pak prijde neco, co tyhle nove, nezname veci do nasi reality vnese a my tomu rikame "psychospiritualni krize" nebo "otres".
Libi se mi tvoje zminka o gravitaci

Epoxit » Hell 2046 a možno by bol ešte lepší pojem zotrvačnosť.. pohyb sa zmenil, je nový ale trajektória zostala stará.. človek nie že odporuje tomu pohybu ale ani ho nezachycuje..

pre toho kto si túto otázku nikdy nekládol alebo ju vôbec nevníma, tak sú debata a argumenty bezpredmetné.. ale pre toho kto áno, vyviera tá otázka nielen z introspekcie, premietaním nad vlastným životom a minulosťou, vzťahmi ale čo ja viem vypuklo aj pri pozorovaní politckej situácie a "hybnosti" či zotrvačnosti spoločenského diania..

dan162 máš pravdu. Asi právě proto nežijeme věčně.

144 If it ain´t broken, don´t fix it !

ak nieco nie je pokazene, neopravuj to !

Pomněnka » Epoxit Je to otázka poznaného tudíž známého a hlavně bezpečného. Nebo alespoň už vím co mohu čekat.

Epoxit » siili a prečo by ma byť týmto práve duša "vinná"? neodporuje Ti to tak trochu práve s transcendentálnym, akauzáulnym, nadčasovým, neohraničeným pojmom "duše"? sa mi zdá že práve naopak, že mnohé rozličné duchovné tradície sa práve v tejto základnej premise zhodujú..

Epoxit » 144 a čo ak sa niečo rozvinie do patologických rozmerov? nechať zhniť aj s nositeľom? sorry to je pre mňa filozofia Pasíva..

Marcie Preto je tak ťažké zmeniť svoj život - v zajatí predošlých skúseností naša myseľ nevie "naprogramovať" niečo iné ... dá sa s tým pracovať, dajú sa vytvoriť nové vzorce - nové neurónové siete, a keď prestaneme používať staré, tak "odumrú" ... preto máme všetko najskôr v "hlave"

144 » Epoxit to jsi nepochopil co to znamena, sorry

Kiyoko Emoce jsou nedílnou součástí člověka, zlidšťují ho. Je však důležité, aby byl člověk, coby nosič, se svými emocemi v harmonii. Právě z důvodu vzniku nemocí - viz psychosomatika.
Člověk bez emocí by byl prázdný. Je nutné procítit, prožít, pochopit a jít dál. Souvislost s ulpíváním nevidím, pokud je člověk v harmonii sám se sebou. Přirozeně vycítí, kdy se blíží čas změny. Jsme lidské bytosti, které jsou emocemi naplněny právě z důvodu, abychom se nestali kopiemi - obrazy bez obsahu. Abychom netvořili jen formu.

Člověk s poruchou osobnosti (psychopat, deprivant, jak chcete) je emočně plochý. Nezajímá ho bolest druhých, jde mu jen o naplnění vlastních potřeb.

My, lidé umíme sdílet emoce, spoluprožívat, zrcadlit - když se někdo směje, máme tendenci se také úsmát. Je nutné však poznat sám sebe, pochopit se coby individua patřící do společenství. Jsme minulé i přítomné a tvoříme budoucí.

Epoxit » 144 v pohode, ja si to isté myslím o Tebe

Epoxit inak mňa vúbec táto téma nijak primárne nenapadla s emociami, veď aj tie nejako preosievame, vykladáme a zoraďujeme ráciom.. podľa mňa sú v tomto nevinne..

mne to skôr evokoje s racionalitou, našimi spätnými, bilančnými myšlienkami alebo s tým čo si myslíme, že je racionálne.. ako si ľudia zo svojich skúseností vystavia akýsi rigídny monolit, ktorý im často vydrží až do hrobu.. pre niekoho sa potom môžu nové skúsenosti stať iba neustálym potvrdzovaním tých starých..

ale možno je v tom všetkom iba istá inflácia princípov, nešťastného používania principiálneho vnímania.. ktoré sa týka ako také, každého človeka a ktoré určite legitimu a svoj nárok na existenciu v ľudskom živote určite má..

pozemstan » Epoxit "rigídny monolit, ktorý im často vydrží až do hrobu.."

- a ten je podle mne právě spojen s těmi emocemi, které ho formovaly a udržují - bez nich by nebyl tak pevný

jinými slovy - nedokážu si představit, že se půjdu s někým bít jen čistě za myšlenku - spíše je to za emoce, které ve mně ta myšlenka (a cizí odpor k ní) vyvolává

Bosch » Epoxit emoce tedy city jako psychická funkce bývá také pojímána spolu s rozumem (myšlením) jako funkce racionální
jako iracionální pak intuice a vnímání
emocemi a myšlením si budujeme pravá vězení z myšlenkových a citových vzorců
emoce vzniklá při kontaktu s druhým člověkem nejde tak snadno vytěsnit a má tendenci se neustále opakovat, ta stejná emoce při kontaktu znova a znova..když vidíme tu tvář.. což vede k přímé racionalizaci našeho chování

Epoxit » pozemstan ale ako všetci dobre vieme, emócie sú povahy premlenlivej.. vzkypím zlosťou - opústí ma, mám veselie - a zas ho nemám, som smutný - a zas ma smútok prechádza.. hlavne v tomto sa líšia emócie od citov, emócie sú prchavé.. kdežto určité city môžu človeka sprevádzať celý život bez toho aby ho obmedzovali.. takže absolutizovať či priorizovať v tomto kontexte emócie, od osobnosti a ďalších jej charakteristík, to podľa mňa nepovedie k vysvetleniu ani k riešeniu, skôr sa to nimi ešte viac zamotá..

takže keď už tu hovoriť aj o emóciach, o obmedzujúcich emočnej percepcii, emočných prejavoch, tak jedine v súvislosti s javom zvaným zvyk.. nie sú podstatou problému tie emócie ale iba jeho konkrétnym sprievodným symptómom.. problémom je ten zvyk, návyk, železná košeľa a klietka.. rovnakým manifestačným prostriedkom ako emócie môže byť predstavivosť či inteligencia a všetko sa to práve odzrkadľuje vo vnímaní a interpretácii reality nielen okolo nás ale i v nás..

pozemstan » Epoxit je celkem irrelevantní, jestli jsou emoce nestálé a jejich stálé formě říkáš nějak jinak - city atd. (ani ten zvyk nikdy nevznikne bez emocí)

to, co jsem psal, by mělo totiž platit pro všechny "stupně stálosti" emocí - a pro ty trvalé obzvláště - a je to podle mne dokonce JEDINÉ MOŽNÉ vysvětlení problému - a je to pak vlastně úplně jednoduché

zkus mi napsat nějaký protipříklad, který podle tebe neobsahuje emoce (ani v nějaké trvalé formě) a přesto vede ke špatnému zpracování a využívání zkušeností a k uzavřenosti před novými zkušenostmi (v tom protipříkladu musí být splněny všechny 3 tyto předpoklady - špatné zpracování, špatné využívání, uzavřenost)

Epoxit » pozemstan veznime v súslosti s touto témou príklad astronómie, astrofyziky, či kvantovej fyziky.. poznatky a teorie, ktoré priniesli odmietali ľudia uveriť natoľko vehementne, vrátane klasických vedcov, nakoľko tieto zistenia odporovali ich bežnej skúsenosti.. ale matematicky a za prispenia nových vynálezov, napríklad teleskopov sa potvrdili tieto nové paradigmy aj empiricky, pozorovaním to, čo dovtedy odporovalo "zdravému rozumu".. lenže a tým sa vraciame na začiatok - čo bolo zákonom v jednom priestore, je irelevantné v inom.. ale ľudia si často myslia, zdôrazňujem slovo myslia, že čo platilo to musí platiť stále..

pozemstan » Epoxit "natoľko vehementne" - to jsou přesně zase ty emoce...

Epoxit » pozemstan ale pochádzajúce z racionálneho presvedčenia..

pozemstan » Epoxit Jakékoliv racionální přesvědčení (pokud je skutečně racionální) připouští možnost chyby v úvaze, různé neurčitosti, neznalosti atd. Tam problém není - soudný (racionální) člověk ví, že všechno má svoje meze.

To až teprve emoce (+ někdy i pocit ohrožení) z toho udělají "zabedněnou víru, nepřipouštějící jiné možnosti" (byť na začátku byla racionální úvaha nebo cokoliv jiného - neškodného).

nemůžeš pak z té zabedněnosti vinit tu úvahu jako takovou, ale až způsob jejího přijetí a realizace - pod vlivem emocí

to je jakobys při autonehodě nevinil řidiče za alkohol v krvi, ale místo toho bys obvinil zatáčku za to, že je moc prudká...

Epoxit » pozemstan tam je podľa mňa práve hlavný problém, že inú možnosť človek nepripúšťa.. jeho intelekt strnul na určitom bode a ďalej nepokračuje.. fixuje sa, je statický a preto sa nehýbe, resp. hýbe iba jedným smerom..

som ochotný pripustiť istú úlohu emócii, v istých prípadoch.. v istých sa mi naozaj zdajú iba vonkajším, sprievodným prejavom, ktorý nič nevysveľuje..

môžme napríklad povedať, že veľkou brzdou v tomto prípade. je emócia - strach.. ale čo ďalej? tým sa predsa nič nevyjasní! odkiaľ tento strach plynie? a prečo? akej je povahy? odpoveďami získame oveľa viac než keď nejakú reakciu onálepkujeme emočnou nálepkou; celú záležitosť tak uzavrieme a povieme - za všetko môžu ľudské emćie.. to nikam oza nevedie.. a to sme sa ešte ani nedotkli dosť podstatného vekutoru a tým je vôľa.. alebo aj tá je podmienená emćiami?

pozemstan » Epoxit podle mne je celkem jednoduché v jednotlivých případech zjistit, odkud pramení ten strach - proto jsem to dál nerozvedl - ale můžu teď, je to různé případ od případu:

- třeba nějaký vědec si říká, že je už moc starý na to, aby překopal celý svůj zavedený systém - bojí se toho anebo když se mu prostě jenom nechce, tak se vlastně bojí nepohodlí, které vůle ke změně přináší

- někdo se třeba zase bojí, že když se mu něco rozsype, nedokáže žít bez funkční náhrady

- někdo se zase nechá zaslepit averzí k protiřečníkovi, atd.

- ale vždycky tam něco nacházím, co ten strach způsobí

a když to tak je, tak potom chybí i ta vůle ke změně - která vždycky přináší nějaké nepohodlí - tzn. chybějící vůle = strach z "nepohodlí změny"

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Je rozdíl vidět svůj život a vidět z vnějšku život někoho jiného. Použiji primitivní příměr : člověk, který doposud chodil pro vodu ke studni a místo WC v domě měl venkovní kadibudku, bude šťastný, když si vybuduje ( nebo nechá zřídit ) splachovací WC a karmu na teplou vodu, aby jako dosud nemusel vodu na praní ohřívat v hrnci na kamnech. Vnější pozorovatel může třeba ohrnout nos a poznamenat, proč si nepořídí pračku. Jenže u toho člověka jde o místo ( stav), které podle sebe a svých dosavadních zkušeností považuje za komfort. Takže nebrání se zlepšení, není zde žádný strach ze změny, jen vidí změnu a zlepšení v něčem úplně jiném než člověk, který takovými zkušenostmi neprošel.
Toto se dá ( podle mne) aplikovat na cokoliv v životě.

Epoxit » pozemstan no tie príklady ukazujú práve, že emócia iba sekunduje.. a je tu ešte jedna vec, ktorá zdrôrazňuje práve význam intelektu voči skúsenosti.. tento krát v protiklade s témou - teda úplne opačne..

ide o známy Russselov paradox:

"Holič ze Sevilly holí právě ty ze sevillských mužů, kteří se neholí sami. Pokusíme-li se odpovědět na otázku, zda holič holí sám sebe, dostaneme se do bludného kruhu. Pokud se sám neholí, tak se musí holit, protože holí ty, co se sami neholí. A naopak holí-li se sám, tak se holit nemůže, protože holí jen ty, kteří se sami neholí."

logika, naša racionálna časť nám jednoznačne a preukazateľne ako v tomto príklade povie, že niečo nemôže byť.. ale naša skúsonosť vyvráti logicky správny záver ako nereálny.. a to isté si myslím, platí aj vice-versa, v rámci tejto témy..