Novembrový orchester


13.11.2017 - 10:25
(Rak) pravdaživota.av
Novembrový orchester
Načúvam. Počujem ako víchor zuní
v lipách, gaštanoch, tuji, ladí sláky, struny,
lomozí v haluzí v pozdný deň novembrový.

Mohutný orchester! Buráca až hrmí
zborový, úfny spev. Veľspev symfónií.
Tu- ódu na radosť i oslavné hymny,
chválospev na svätosť, žalm smrti dochvíľny,
vysoký soprán, alt, výšku basa tlmí.
Dirigent drží takt.
Orchester duní, duní...

Osudová deviata. Život, dráma načatá
do vysokých berie škál, do nesmierna znie chorál,
vyššie, vyššie, hore v diaľ. Ku Komusi doďaleka.
Života veleba mohutnie, odteká
vyššie k nebu. K rozľahlým priestorom.
Zrazu zlom.
Zúfalosť, beznádej, ston.
Čierňava tmy, ľúty hnev.
/ Lastovička bez krídiel /.

To osud hrá. Hrá o tón níž.
Od dna vyprázdnenú tíš,
nehybný tok večnosti, požehnania milosti.
Ustatosť, oddanosť, zmier.
Pokoj v sebe, v duši mier.
Zo zenitu neba sklon. Z plodov doráňaný strom.
Potom ticho - ani vzdych. Chvíľa mlčí na oddych.
Napokon.

Aplauz, aplauz. Haluz plieska o haluz,
lomozí v stromoví v deň pozdný novembrový.
Symfónia skončila. Nová začína.
V nej pokoj, nádej zurčí, volá na mňa Otčina.
Dych sa mi úži, tenčí.
Víchor svoj orchester zlatým lístím venčí.

Oko topím v slze, v opojení jase.
Hlavu skláňam v dlane a klaniam sa Kráse.


Anna Vodičková

Příspěvky v diskuzi

Řazení:
14.11.2017 - 00:06 | Filtr
(Kozoroh) Argyll
:68:

Připomnělo mi to jednu pasáž z "Moudrosti mistra Čuanga":


Nan-ko C´čchi seděl, hlavu v dlaních, opřen o stůl. Hleděl k nebi a oddychoval, duchem nepřítomen, jakoby ztratil svět kolem sebe. Jeden z jeho žáků, jenž - připraven mu posloužit - stál před ním, řekl: "Co se to s vámi děje? Je vskutku možné nechat tělo ztrnout jako suché dřevo a mysl vyhasnout jako popel? Vy jste se tak změnil, mistře, jakoby jste to už nebyl vy!"
Mistr Čchi řekl: "Je dobré, že se na to ptáš. Dnes jsem pohřbil své já. Víš co to znamená? Tys snad slyšel hudbu lidí, ale neslyšel jsi dosud hudbu nebe." Nato se žák zeptal: "Smím se zeptat, jak se tyto věci mají?" A mistr odpověděl: "Velká příroda vydechuje, jméno toho dechu je vítr.Nyní právě nevane; začne-li však vát, pak to zazní silně. Neslyšels ještě toto svištění? Příkré svahy horských lesů, prolákliny a otvory prastarých stromů: nejsou snad jako nozdry, jako ústa, jako uši, jako hmoždíře, jako strouhy, jako tůně? Tu to sviští, tu to syčí, tu to spílá, tu to supí, tu to volá, tu to naříká, tu to duní, tu to skučí... Vane-li vítr mírně, vznikají tiché harmonie. Zvedne-li se velký vítr, vznikají silné harmonie. A když pak vítr utichne, je vše opět prázdné. Neviděls nikdy, jak se pak všechno ještě tiše zachvívá?"
Žák řekl: "Hudba země tedy prostě přichází z těch různých otvorů, tak jako hudba lidí z trubic hudebních nástrojů. Smím se však zeptat: Jaká je hudba nebe?" Mistr odpověděl: "Ta hraje tisícerými různými způsoby. Ale za tím vším je hnací síla, jež způsobuje, že všechny ty zvuky povstávají a pak zase ustávají. A tato hnací síla: kdo to je?"
18.11.2017 - 10:16 | Filtr
(Rak) pravdaživota.av » Argyll
Veľmi ďakujem za krásny komentár. Ak moja báseň vo vás tieto pocity vzbudila
som rada.


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2017
Lunární kalendář
Luna ve Vodnář Vodnáři
ukázat kalendář »