Jsou na nebi hvězdya v srdci dírakdyž obracím pohledsměrem ku přístavu, odkud známý vítr vane.Tu přináší bouřkutu rozhání mraky.Majáky blikajjak světýlka v lunaparku.A taky tep srdce divokýho koně,ve kterým slova ztrácej se.To přichází ta děsivá chvíle,kdy stačí tak málo,tak zkurveně málo,abychom byli.
Loen
Je to teprve pár hodin ... a už ti tak chybím...
a tvá báseň alespoň částečně pročistila kalné vody račího rybníka... a tam kdesi v rákosí... kde se rochní kačenky... konečně vidím si ... na dno... alespoň zdánlivě...