Útěk ze svatby a ztráta dítěte - Diskuze a zkušenosti

Prosím pomožte mi s výkladem tohoto snu,nedá mi pokoj,neustále na něj musím myslet...Jsem na školním výletě v Praze (pohybujeme se ve stejných místech jako když jsme byli nedávno v Praze na výletě).Jdeme do nějakého kostela,který je něčím podobný jednomu Brněnskému kostelu ale není stejný. Jsme tam z celou třídou.Pak vycházím a jdu daleko Prahou k jinému kostelu a vím že tam má být moje vlastní svatba.Má být s jedním mým bývalým přítelem(chodila jsem s ním před více jak rokem pouhé tři měsíce.Choval se ke mně dost hrozně,nutil mě do věcí které jsem nechtěla,psychicky mne vydíral atd. ale přitom si to vůbec neuvědomoval a myslel si,že je velice hodný člověk,nebo jak to on říkal až moc hodnej.Dospělo to k tomu,že jsem ho začala z celého srdce nenávidět a dodnes se nemohu přes tu nenávist přenést.Když jsem se s tím přítelem rozešla psychicky se zhroutil,musel brát prášky na uklidnění a z toho jsem byla dost na dně a nevěděla jsem jestli se k němu mám vrátit jak pořád prosil,nebo ne,vyčítala jsem si to)A pak jsem mu řekla,že jestli si ho musím vzít tak ale ne v kostele.V duchu jsem si říkala,že neuznávám svatby na úřadech a tak když si ho vezmu tam,bude to třeba neplatný a budu moct být s někým koho budu doopravdy milovat.Pak jsem ale stejně kráčela ke kostelu,jehož brána už byla dokořán otevřena a viděla jsem tam moje rodiče jeho rodiče a ho.Kráčela jsem pomaleji a pomaleji a cítila jsem se hůř a hůř,cítila jsem hroznou bolest.Viděla jsem,že před kostelem stojí další lidi co přišli na tu svatbu a mezi nimi byla i moje vlastnice(kteá se má taky mimochodem vdávat) a vlastník,se kterýma se vidím tak dvakrát v roce.Začala jsem přemýšlet,jestli mám utéct,že je to poslední šance a ti vlastníci to asi nějak poznali a začali se na mě povzbudivě dívat. A nakonec jsem se obrátila a začala jsem utíkat,vlastník mě dojel na motorce a začali jsme ujíždět a plno lidí za nama jelo nebo utíkalo a snažili se nás dohonit až jsme je ,,setřásli´´ cítila jsem se strašně šťastná.Pak jsem se ohlídla a viděla jsem ještě do toho kostela jak se tam ten bývalej přítel hroutí a brečí a jeho rodiče taky brečí a dívají se na mě strašně nenávistivě a i naši jsou naštvaní.Potom jsem se nakonec stejně vrátila už abych se jenom asi omluvila nebo tak.A viděla jsem jak se na mě strašně dívá ta jeho mamka a brečí a šla jsem za ní a říkala jsem jí,že jsem fakt nemohla a že ona by si určitě taky nevzala někoho, ke komu nic necítí.A ona mi řekla,že ona to tak však taky udělala a nakonec ho začala milovala a ještě řekla,že už jen kvůli tomu dítěti.Ztuhnu a říkám si,že musím být klidná,vždyť mám přece ještě jedno dítě s člověkem,kterého miluji.Pak se ale rozeběhnu ke kočárku a vezmu do náruče to dítě a cítím jak je hebký jak je droboučkým, bezmocný,přesně vidím jak vypadá,že je takové tlustější,vidím detailně jeho obličej celý rudý od toho jak strašně plakalo,ale když jsem ho vzala do náruče přestalo.Cítím hroznou beznaděj začínám přemýšlet,že mi ho nenechá,že si ho vezme on a že na to má právo,protože jsem si ho nechtěla vzít.Tečou mi proudem slzy a pořád to dítě strašně reálně cítím.5eknu mu:,,prosím můžu si ho nechat já?´´ A on,,:Ne.budu ho mít 2 dny já a dva ty´´.Vím,že nemůžu nic namítat a můžu být ráda aspoň za něco.Pak mi to dítě vezme a mizí.Jdu zpět do toho prvního kostela a strašně brečím a kolem mě chodí mladí,co se v tom kostele stužkují( jelikož jsme církevní škola,probíhá začátek našich stužkovacích večírků v kostele) a vrážejí do mě jeden po druhém,ale né schválně asi prostě zavazím.Pak vycházím ven,stále brečím a přemýšlím,co budu dělat,když mám tolik povinností v praze a za dva dny mám mít dítě já.Nejdřív přemýšlím,že bych teda zůstala v praze a domluvila se s ním,že potom budu mít stejnou dobu dítě já,ale pak mě napadne,že už by mohlo vyrůst a zmeškala bych jeho nejmenší věk a navíc by si na něj mohlo zvyknout a nechtělo by za mnou.A tak si říkám,že ať se děje co se děje za dva dny si dítě vyzvednu. moc prosím o výklad byl to neskutečně živí sen a ještě po probuzení jsem cítila knedlík v krku