Psycho sny - Diskuze a zkušenosti

Aika. ahoj Calwen.... zabádej nad tím, kdy a za jakých okolností ses setkala s nadpřirozenem , ev. KDO byl ten, kdo se ti jevil býti nadpřirozeným?
Otázkou zůstává, zda ses setkala se skutečným nadpřirozenem nebo zda to byl tak silný výjev, že sis jej takto pojmenovala, protože v té době jsi to jinak nedovedla pochopit..... :o co je na těch snech konkrétně nepochopitelného, neuchopitelného?

Calwen I. » Aika. Nevím jak jinak to nazvat než nadpřirozenem. Je to zvláštní pocit, který vždycky cítím. Nedokážu to moc dobře popsat, jde o to, že v tom s nu cítím přítomnost nějaké vyšší síly. Nahání mi to strach. Je to něco, co jsem v běžném životě a v bělém stavu nikdy nepocítila. To je asi to neuchopitelné. Promítá se to téměř každou noc v každém snu. I když lidé, obrazy i děj se mění, ten pocit je tam pořád. Lámu si nad tím hlavu už dlouho a nemůžu přijít na to, co to znamená.

Aika. » Calwen I. dobře... a nemohla bys zkusit aspoň jeden ten děj popsat?

Calwen I. » Aika. Čím víc se snažím nad dějem přemýšlet, tím víc mi to přijde složitěší popsat. Tak třeba jsem byla v nějaké památné budově, byl to nějaký starý chrám a já jsem se tam necítila ve své kůži. Opodál byl člověk, nebyl to hodný člověk, ale věděla jsem, že má zemřít. Přišel ten pocit úzkosti, bylo to i tím prostředím. Šla jsem na takový stupínek a tam jsem si sedla na zem, věděla jsem, že má být konec světa, že zemřu taky. Seděla jsemu ohně a spalovala obaly z CD, které po mě ten člověk hodil, abych se ještě naposledy ohřála( kravina ve snu :-) ).Cítila jsem tam přítomnost vyšší síly, něčeho nadpřirozeného a nepochopitelného, neuchopitelného, neviděla jsem nic, ale veděla, že tam "něco" je..
A nejsou to jen sny o smrti, ale téměř každý sen s jakýmkoliv dějem i když začne hezky, končí tím pocitem, že vím, že tam to "něco" je. Noc co noc cítím ve snu jen úzkost, paniku, strach

Aika. » Calwen I. Hmmmm... mi ti to přijde jako probouzející se vědomí. Jako by ses měla podívat na svoji "duchovní" cestu... tzn., dovolit si přijmout fakt, že vyšší síly existují a dovolit si nebát se...
Co zároveň ale cítím je příběh "za" tím.... nestalo se ti náhodou, když jsi byla malá, že jsi třeba věděla, že někdo zemře nebo že se něco stane a ono se to opravdu stalo? V hlavičce dítěte to může způsobit paniku a strach, když to není vysvětleno :o

movvin » Calwen I. Ano, že tam něco je a o tom to je . Nesmíš se s tím prát. On tě totiž mozek přesvědčuje o tom, že tam nic nemůže být, ale ty víš, že je. No a protože mozek potřebuje mít všechno doloženo fakty a důkazy... no a tady je nemá, tak jeho přirozená reakce je strach. Takže je na tobě jestli začneš důvěřovat svému vnitřnímu já, své intuici a vykašleš se na podsouvaný strach rozumem. Pokud tuto "propast" překonáš, strach zmizí.

Aika. » movvin Jé... Movvin - s tím strachem a mozkem díky! :) zrovna mi něco docvaklo :) a je to naprosto pravda :) jsem chtěla říct - ta zprávička - je naprosto pravdivá :)

movvin » Aika. Hlavně, že docvaklo

Calwen I. » Aika. Existenci vyšších sil si připouštím, ale stejně mi nahánějí strach jak v reálném životě tak ve snu. Ale stále se snažím přijít na to, proč každou defakto prožívám ty stejné stavy. Co se mi tím moje podvědomí nebo vědomí snaží říct, co to má symbolizovat..
Když mi bylo 6, tak mi umřel děda, ke kterému jsem měla velký citový vztah, měla jsem ho radši než vlastního tátu. zemřel na rakovinu, tenkrát mu zjistili nemoc a za 6 týdnů umřel. Věděla jsem, že je nemocnej, jezdil do nemocnice, pak byl zase chvíli doma a když jsem se pak jeden den po škole šla za ním podívat, už tam nebyl :-( Ale nevím jestli by to nějak souviselo s tím, co se mi zdává..
A teď mě napadlo ještě jedno, možná si to můžu jen namlouvat, ale když jsem byla menší, čas od času se mi zdával sen o tom, že mě někdo postřelil šípem a já měla zemřít a vždycky den nebo 2 po tom co se mi to zdálo, jsem se dozvěděla, že se někdo z města pověsil nebo umřel.. Ale možná to jsou jen náhody..

Calwen I. » movvin Důvěřuji svému já, ale jak to mám udělat, jak mám tu propast překonat?

Aika. » Calwen I. Calwen, ale tohle, co popisuješ - to je přesně to ono.... to je to, kam jsem mířila.... zážitek dítěte... jsem si jista, že jsi o té smrti věděla to tě vyděsilo - jako dítě....
I s tím šípem - to byla prostě data a fakta, která k tobě chodila... byt jako k děcku..... když takové schopnosti nedokážeme pobrat a nebo si prosíme, ať je nemáme - jsou nám jakoby odebrány... ale spojení zůstává.... tzn., ta vzpomínka.... je to neprožitý strach z toho, co se stalo.... stává se ale, že to byla taková pecka pro srdíčko i hlavu, že to uvrhneme v "zapomnění".. :(
Kdysi jsem to mívala s medvědy - jak se mi o nich zdálo, věděla jsem, že někdo umře... mívala jsem takové "predikční sny".... a taky mě to děsilo...
Bylo by dobré s tím pohnout a nechat ten strach tam, kam patřil - a to sice tomu malému děvčátku... ale i jemu vysvětlit, že to, že ví - není nic špatného.... dá se s tím takto pracovat.. :) a pak, jakmile tento původní spouštěcí strach překonáš, posuneš se o obrovský kus dál.. :) tož tak to vidím já.. :)