Cesta do Damašku Alfreda Fuchse - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ad: Jak víš že je naše podstata božská?

...nevím jestli i ta Tvoje, ale moje dozajista. Vycházím ze svého bytostného já.
::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

PS: ale řeknu Ti, že mám co dělat, abych udržela svou fantazii a v představách Tě nepřibila na zeď jako netopýra...pro zhmotnění utrpení, které musím občas v dialogu s Tebou prožívat!

Bosch » Kiyoko Jak víš že je naše podstata božská?

Najdise.cz » Kiyoko Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Nemyslím si že jsme takovéto samojediné jednotky které si samy určují skrze nějaký náš "střed" co je a co není utrpení protože toto prožívání zdá se spíše prochází skrze nás a je součástí něčeho mnohem širšího než jsme my sami. - píšeš.

OK, kolektivní vědomí. Já to přeci nezpochybňuju. Ale i tak určujeme my sami - pořád je to o naší svobodě volby. Jinak bychom byly jen marionety s určeným programem. K tomu se nekloním. Vycházím z naší božské podstaty.

Bosch » Kiyoko Ale já se neptal na úhel pohledu junga. Jestli mi ho předkládáš s tím že je ti blízký proč se cukáš že to není tvůj pohled. Pak to tady nemontuj co si kdo jiný myslí.
Mně se jeví teorie vycházení z nějakého středu (atma) ve vztahu k posuzování/vyhodnocování utrpení jako nesprávná.
Neboť zahrnuje jen prvek osobního jáství.
Utrpení je (i) kolektivní záležitost.
Můžeme trpět nejen na základě vlastního vyhodnocení a postoje k já, našemu centru, ale můžeme trpět i utrpením jiných, existuje například něco jako enviromentální žal.
Jsou situace a tato tam patří, kde vlastní osobnost a naše já, centrum, nehrají žádnou roli, zda věc prožíváme jako utrpení, žal.

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

ty mě vážně bavíš. To není moje teorie - proto jsem citovala i Junga a to, že je mi jeho pohled blízký. Rezonuje to s mým nazíráním na věc týkající se utrpení.

Ale je fakt, že každý Junga nemusí. Ptal ses na pohledy nás ostatních. Svůj jsem Ti na základě Jungova poznání předložila. A ty napíšeš, že je to falešný. Ještě jednou si přečti svou odpověď a následně ji srovnej s mojí. Vyvozuješ z příkladu nikoli z podstaty, vnímáš formu, přičemž popíráš obsah. Pokus se poodstoupit, abys vnímal celek.

Já Ti svůj, potažmo Jungův, pohled přeci nenutím :)

Bosch » Kiyoko Pak je na hodnocení utrpení z pozice takového "středu" něco falešně.

Protože takové utrpení je jednou vnímáno jako utrpení a jiným zase jako očista jak říkáš.
Nemyslím si že ani v tak extrémním případě jako koncentrák nemuseli dozorci nutně brát prášky aby zahnali pocit z utrpení.
Jsou i lidé co prožívají blaženost když způsobují druhým utrpení.
I to samé co jednomu působí slast může druhému působit utrpení.
Což zcela popírá tvoji teorii středu. Není směrodatná a už vůbec né pro skupiny.
Nemyslím si že jsme takovéto samojediné jednotky které si samy určují skrze nějaký náš "střed" co je a co není utrpení protože toto prožívání zdá se spíše prochází skrze nás a je součástí něčeho mnohem širšího než jsme my sami.
To konečné vyhodnocování je spíše už jakýsi sensor který jedná na základě předpokladů skrývajících se více v nevědomí než by se jednalo o záležitost sebeurčení.
Což potvrzuje i fakt že nikdy nejsme schopni spolehlivě vyhodnotit situaci s ohledem na to zda budeme či nebudeme při tom trpět, a to ani u tak banálních příkladů jako je návštěva zubaře.

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
ad: "Takže pokud člověk sám něco za utrpení nepovažuje, pak to utrpení není?"

Nácek v koncentráčním táboře, vnímal plynovou komoru jako očistu, Žid, kterého se to týkalo, jako utrpení. To je příklad - nechci sem zahrnovat všechny proměnné o tom, že i tam se mohl vyskytńout nácek, který musel být trvale pod práškama, aby ten pocit z utrpení lidských bytostí také snesl.

Utrpení hodnotí vždy člověk samotný a to i tehdy, když se utrpení týká skupiny lidí - on vyhodnocuje svou realitu, on vychází ze svého středu, kdy hodnotí jednotlivé polarity ve společnosti i ve své osobní realitě.

Hodnocení utrpení včetně míry, je čistě osobní záležitostí, ať už se to týká utrpení člověka samotného, nebo utrpení více lidí v jeho realitě.

Generalizaci nám následně zprostředkovává médium, které nějakým způsobem vyhodnocuje podle většinového nastavení společnosti.

U Inků, nebo Aztéků byl takovým médiem velekněz. Proto lidé v rámci většinového posuzování rituálního vyjímání srdce obětem, vnímalo jako dobro pro ně samotné, ačkoli osobní realita jednotlivce mohla utrpení oběti vnímat jako špatné.

Vyhodnocení, co je a co není utrpení, vychází tedy ze samotného středu bytosti v návaznosti na její integraci sama se sebou. Nakolik je vědomá, tedy probuzená sama v sobě.

Bosch » Kiyoko "Bod středu je tedy člověk sám a jeho nastavení - a opět jsme u integrované bytosti, které nás vede k celistvosti našeho já, od které se následně odvíjí utrpení - tedy to, co on za utrpení sám považuje."

Takže pokud člověk sám něco za utrpení nepovažuje, pak to utrpení není?

Najdise.cz » Bosch Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Otázku bys musel především směrovat na Junga, resp. si knihu přečíst, abys plně porozuměl tomu, co jsem citovala.

Mně je Jungovo pojetí blízké. Člověk ve svém středu - nositel kříže - sám vnímá a určuje coby bytost polaritu světa. Jde o hodnocení jeho vnímání polarity - co je světlé, co je temné, co je dobro, co je zlo.
Bod středu je tedy člověk sám a jeho nastavení - a opět jsme u integrované bytosti, které nás vede k celistvosti našeho já, od které se následně odvíjí utrpení - tedy to, co on za utrpení sám považuje.
S tím souvisí jeho vlastní transformace, jeho proměna v čase. Toto je z mého pohledu podstata a to jsem chtěla posledním odstavcem také vyjádřit.

Bosch » Kiyoko Až na ten závěr bych s tím asi mohl souhlasit.

Kříž měl pro rané křesťanství - gnostiky, funkci jako to, co Východ odpradávna chápal jako átmán, tj. jako bytostné já. střed je myšlenkou celosti a definitivnosti. Připomíná dichotomii veškerenstva - polaritu.

Musela by jsi nejdříve objasnit jak vnímáš polaritu středu který je myšlenkou celosti a definitivnosti. Kde a jak tato polarita vzniká jestvuje či proudí?
Když zvážíme že polarita je myšlena jako proces nikoli statický setrvalý stav.
I třeba takový magnet neustále vysílá a proudí v něm částice ačkoli vnější pozorovatel okem pohyb nezaznamenává, proto by bylo zapotřebí tu myšlenku polarity rozvést.

Pokud je kříž chápán jako átman, jak je potom chápán v symbolice křesťanství brahman. Srovnání s védantou zdá se mi poněkud nešťastné už ze samotné podstaty silně antropomorfizovaného pojetí křesťanského boha.

A nakolik zde mluvíme o reálnosti těchto jevů vzhledem k jejich obsahové podmíněnosti, tzv. prázdnotě? To je pak zdá se už opět jiný, další level.
Nakonec se však tato pojetí v základním přetvářecím účinku příliš lišit snad ani nemusí. Když ovšem opomineme že pravý vnitřní význam takové polarizované cesty ducha byl nejspíše zapomenut někde snad ve středověku nebo dříve..
Což by znamenalo že se bavíme jen o pouhém mentálním konstruktu této cesty.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Kiyoko, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Přemýšlím nad těmi křesťany v souvislosti s hrdinským pojetím života. Křesťanská mystika hovoří v souvislosti s utrpením o proměně Krista. C. G. Jung vnímá tuto proměnu Krista skrze utrpení metafyzicky. Zmińuje, že se průběh proměny dostavuje v podobě trestu jako nejvyšší stupeň prodělání utrpení - v iniciaci člověka.

Mně se líbil v jeho pojetí opis kříže jako symbolu utrpení:
"Kříž znamená řád oproti neuspořádanosti, resp. oproti chaotičnosti beztvarého davu. V oblasti psychických procesů má rovněž funkci středu, který utváří řád a proto se také objevuje ve stavech psychického zmatku jako mandala rozdělená do čtyř částí, přičemž psychický zmatek je většinou způsoben invazí nevědomých obsahů. Kříž měl pro rané křesťanství - gnostiky, funkci jako to, co Východ odpradávna chápal jako átmán, tj. jako bytostné já. střed je myšlenkou celosti a definitivnosti. Připomíná dichotomii veškerenstva - polaritu."

C.G. Jung, Obraz člověka a obraz Boha.

Tahle představa "nosit svůj kříž" v rámci osobnostní proměny je mi bytostně blízká. Jde o přijetí utrpení, které není apatické, ale transformační. Tvůrčí.

Bosch "A je mnoho slov v písemném díle Alfreda Fuchse, která by měli zvláště mladí lidé číst.
Dr.Fuchs byl člověk mladý duchem. Bylo to proto, poněvadž se denně obnovoval před oltářem, denně předstupoval před Boha ve svatostánku - "Introibo ad altare Dei, ad Deum qui laetificat iuventutem meam" - "Přistoupím k oltáři Božímu, k Bohu, který obveseluje mládí mé"."
S.27