Jak odpouštíte? - Diskuze a zkušenosti

Wiké » thééé tak nějak to je, aspoň tu. Muž řekne všechno spláchnu, nemám emoce, vidím jen, jak má být mír, vše u sebe mám vyřešeno.


Připomíná mi to mír z pojednání od Osha, kde si z toho dělá srandu.

Osho píše: Mír je možný, jen pokud jsou všichni mrtví. Tehdy přestanou války, umlknou spory, ale stejně tak se vytratí život. Nastane hřbitovní ticho. Takovýto mír je bezcenný; i válka je pak lepší, protože bojujete -li, jste živí a vitální.

Muž vymyslí nějaký systém, aby byl mír - odpustky.

Nebo když u sebe má vše vyřešeno, zlo (že má chuťana a neměl by mít, protože si vymyslel takovou teorii) promítne do ženy a začne upalování.

To by se našlo věcí, co muži nadefinovali a svět tím více ztuhl. Ale všichni nejsou takoví :-)

Wiké » MIKULAS tak muži mohou mít strach z žen
- jednak když zažili kastraci matkou
- nebo když cítí, že nemají ten široký přístup rozvětvený do země jako ženy.

Dobře ten strach popisuje Franče zde,
http://ografologii.blogspot.com/201…

tam vystihuje, co všechno to dělá, když mají moc muži a jak z takového systému se líhnou i kastrující matky, neboť nemohou stát po boku svého muže jako rovnocenné partnerky respektující své cykly.

Muži mohou jít učit, nikdo jim nebrání, bylo by to dobře.

thééé » Wiké jednak

a druhak právě tím jsem chtěla reagovat - nemyslím, že je to trend, však to Pavlovo křesťanství a "odpustky" vymyslelo, jak je lehké smazat viny..ovečky zajištěny.

Ale tak všeobecně si myslím, že takhle to mají (a pánové sorry) všechny mužské systémy - ať už křesťanství, nebo východní nauky - odosobnit a rychle vymazat, zbavit se emocí a prožitku, ale hlavně dělat, že temnota neexistuje.
Mám naštěstí pocit, že tomuto odzvonilo, a že se ven dere více ženštější, intuitivnější a terapeutický přístup.

..
a k tématu, podle mě důležitější, než odpuštění, je pochopení

Wiké » MIKULAS Tak Nový zákon napsal náboženský fundamentalista Pavel, který žil 100 let po Ježíšovi a neznal ho. Je trendově napsaný, aby chudí poslouchali vládnoucí vrstvy.

Mě se líbí evangelium, obsahující Ježíšovy výroky od Tomáše. V něm je například toto:

Ježíš pravil:

snad lidé myslí, že jsem přišel,
abych po celém světě rozestřel mír
a netuší, že přicházím
zasít rozpor a nejednotnost na tuto zemi -
oheň, meč a válku.

Neboť jich bude pět v domě¨
tři budou proti dvěma
a dva proti třem
otec proti synovi
jako syn proti otci
a stanou osamoceni.

Ježíš pravil:
Vám dám co oko nezahlédlo
a ucho nezaslechlo
čeho se ruka nedotkla;
co nevzešlo ze srdce člověka.

Je to o tom, jak těžké je vybojovat vnitřní boje, projít temnotou, aby nastal mír - živý a vědomý.
Vnitřní boje jsou náročné a namáhavé, aby potom člověk mohl něco pustil. Není to tak jednoduché jako snést vejce
a Ježíš to věděl.

fanik » tronco No to teda můžeš, takovou hezky kulatou jsme jí tady měli,než jsi nám jí tu prakticky z...vil...
To je přece ta rozumbrada jak furt něco nevěděla a neustále tu pokládalala otázky,aby byla asi ještě chytřejší?

tronco » fanik A hlavne muzu za to, ze je Zeme placata. Kdo to je Laki?

Najdise.cz » Wiké Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Souhlas

fanik » tronco ? nebo si ho zkopíruj
Tak já ti teda odpouštím no,na počest tohoto téma,ikdyž jsi Mi nikdy neublížil
Hele kde je ta prdlá Laki? Že tys jí neodpověděl na úplně všechny ty zprávy a tím jí to už tady přestalo bavit?

Wiké Tak je to trend.
Může vést až do přeháňky, balit věci do růžového papíru.
Píše o tom Viilma Luule: Odpuštění skutečné a zdánlivé, má i více knih, ve kterých odhaluje tyhle věci, dá se to číst jedním dechem, je to vtipné.
Má pozorovací talent, jak se lidé staví do póz odpuštění a šíření dobroty a kdy skutečně odpustili

tronco » fanik Ale jsi dokonaly... Ja jsem Ti nikdy nicim neublizil a Ty mi to presto nedokazes odpustit. Dokazes si odpustit ty navazeni se do me...otaznik... netusim,kde je

tronco » fanik ... vezmi si prasek....

thééé Netlačím se uměle do žádného takového postoje, kdy bych musela...ale víc respektuju všechno, co cítím..dovolím si ty pocity všechny, a snažím se, abych byla co nejúpřímnější, i v té nenávisti, strachu apod...Snažím se pochopit proč to tak je, co a proč cítím..Je to forma sebeúcty. Nechávám ty pocity projít ven, do těla a učím se skrze ně. Většinou to má samo o sobě nějaký vývoj, který mě posunuje, na kterém se obohatím o zkušenost.
Nejsme přece stroje, abysme si zakazovali pocity. Ale zaseknout se na něčem - třeba na nenávisti, nebo na nutnosti odpustit - podle mě nikam nevede. Lepší je vše pochopit hlouběji.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pomáhá mi věk a s ním spojené zkušenosti,

špejlička Nepotřebuju odpouštět :-) není co...každý je nějaký a když mě někdo bodne nožem do zad nebo je to rádoby kamarád co vane jak plášť ve větru, tak na něho kašlu, v životě takového člověka nepotřebuji. Ale odpouštět? nenechám se přece zasáhnout dovnitř a poškozovat se někým jiným, aby z toho ještě měl radost, co. Ani náhodou.

Bé át Chovam se tak, jak chci, aby se druzi chovali ke me. Spoustu věcí odpustim, protoze povznesenim zjistim, ze to je malichernost. Ale to co me raní, tak to neodpustim a pridavam na seznam. Kdyz uz me nebavi pridavat na seznam, tak Zapalim most. A jsem bez seznamu

player » tndr Jde o to , jestli nám Hospodin opravdu odpustil...

player Já se snažím odpouštět už předem a všechno...

jsme lidé. Člověk je tvor , který sem tam zklame sebe , sem tam své okolí. Pravda ale , nebylo tomu tak vždy. To až po třicítce jsem se začal dívat na svět z vesmíru.

Ono takhle - držená zloba čí pomstychtivost nemá v podstatě žádnej smysl , jenom si z toho člověk užene nemoci. Velkorysost je překrásná vlastnost. A potom - vyrábět průsery je přeci zábavné a společensky skoro nezbytné , z čeho jinak by vyžily drbny, že?

fanik » tronco No v tvém případě bych vůbec neuvažoval o odpuštění a chybách u druhých,ale spíš o své nápravě,která už stejně není moc reálná

fanik vivit et vivet
Každý má nárok na vývoj a chyby, ti bezchybní maj houby život a nudu.
Vyplatilo se mi prostě to spláchnout,ale jasně se rozhodnout,jestli mi to stojí za to pokračovat v tom,nebo ne.

Loreena Mckennitt » tndr

tronco A pomohlo mi uvědomění si, že mi na druhých vadí nejvíce a v první řadě mé vlastní chyby.

tronco Odpustit se dá, i když to nezapomeneš do smrti smrťoucí.
Musel jsem odpustit, abych nezavraždil.
A musíme si odpouštět i nenávist k druhým. Chceš-li být něčím otrokem, chovej k němu nenávist. Je to totožné, či někdy silnější puto, než Láska.

tndr Život je daleko jednodušší od té doby, co ve mě konání druhých vzbuzuje minimální emoce. My všichni jsme nedokonalí - proto jsme ostatně pořád tady. Pokud vzniknou jakékoliv negativní emoce, je to pouze z důvodu nepochopení toho druhého. Pokud mi druhý ublížil, je to proto, že to ještě nedovede jinak, nebo lépe. K odpuštění druhým mi tedy pomáhá, když se na to podívám z pohledu věčnosti. Jestliže nyní nezvládnu tuto lekci, která mi byla předložena, budu se k ní stejně později muset vrátit, abych se to naučil. Ta příští lekce může být totiž klidně 10x intenzivnější, když jsem to nedokázal "po dobrém".

Ježíš, Boží Láska, se za nás přibitý a umírající na kříži přimlouval, aby nám Jeho Otec odpustil, neboť nevíme, co činíme... Existuje tedy nějaký limit pro naše odpuštění? Těžko. Všechny naše spory, zraněné ega a city se při pohledu z této strany musí stát pouhou malicherností, kterou se pouze brzdíme ve vzestupu mnohdy na desítky a stovky let. Ale to je pouze můj názor.

Ale odpuštění sám sobě, to je zcela jiná kapitola. Někam jsem tu moji pannenskou kritiku musel usměrnit, abych s tím neotravoval pořád ostatní a tak jsem to obrátil proti sobě. Ale i na to naštěstí existuje lék - nedělat nic proti mému přesvědčení, abych se potom nemusel omlouvat a odpouštět si!

Drahomiluše » diké Když odpustíš a stejně to pak není, jako to bývalo, tak si myslím, že to není to pravé odpuštění. Říká se : Odpustit, rozpustit a vypustit. Asi se to musí udělat tak nějak pořádně.

Háňa* Neodpouštím, není co. Každý se chová v souladu se sebou, jak on potřebuje nebo cítí, ne kvůli mně.
Že já jeho chování neschvaluji nebo chci, aby se choval nějak jinak, není důvod, abych se na něj zlobila. Je to můj problém, když se cítím ublížená činy druhých.
Každý žije sám za sebe, ne aby mě uspokojoval a mně vyhovoval..

Nutno ještě podotknout ... samozřejmě, že se mi taky někdy stane, že pocit ublížení cítím, jsem jen člověk. Jenom prostě vím, že to není vina toho druhého, jen moje připoutanost k němu.
Pokud si někdo svoje štěstí a spokojenost postaví na činech druhých a svoji hodnotu bude odvíjet od jejich chování k němu, bude trpět stále.