Vaše milované knihy v běhu času - Diskuze a zkušenosti

Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý Jáj, já vynechal jednu naprosto, ale naprosto zásadní knížku a to ještě před tím, než jsem uměl číst!

Povídání o pejskovi a kočičce (Josef Čapek) - cca 4 roky, bylo mi čteno:
"Pejsek vzal kočičku a pověsil ji na šňůru, jako se věší prádlo. Ani na to nepotřebovali kolíčky, protože se na té šňůře mohli udržet drápky. Když kočička už visela, slezla zase ze šňůry dolů a pověsila pejska.
Tak tam viseli oba dva a sluníčko na ně pěkně svítilo."

"Ale mamí a jak tam mohli viset oba dva, když pejsek slezl?"
"No, to musíš v noci vymyslet, jak se jim to podařilo!"
A tak jsem už ve čtyřech letech místo spaní přemýšlel a přemýšlel... A nevymyslel jsem to dodnes. A od té doby špatně spím, protože mám v noci o čem přemýšlet.

Onirique Začnem klasicky od konca: asi pred dvoma rokmi "Transformace vědomí" od Toma Keltnera mi objasnila a potvrdila čo som už dlhšiu dobu tak nejak tušila, proste informácie zarezonovalia moj mozog (alebo čo to bolo) vyhodnotil ako pravdu (nie všetky informácie, ale vačšinu)
33-34 rokov Reudiger Dahlke a Thorwald Dethlefsen: "Nemoc jako cesta" úplne zmenila moj pohľad na fungovanie ľudského tela (ako zdravotník som ho mala dovtedy oklieštený len na čiste materiálnu rovinu)
asi 25 rokov: F. M. Dostojevskij: " Zločin a trest" moj prvý kontakt s Dostojevským v tomto živote, kedy som pochopila, že to nie je prvýkrát čo čítam niečo napísané týmto osobitým štýlom...odvtedy mám k jeho dielam a jemu samotnému zvláštny vzťah, akoby sme sa poznali (ja viem, je to psycho, ale ten pocit je fakt neúprosne silný)
presne 17 rokov: Wolfgang Reinecke: "Astrológia" prvá kniha o astrológii, s ktorou som sa úplne osudovo stretla u kamarátkinej babičky....poctivo som si ju požičala a už nikdy nevrátila (myslím že ju ani nechceli spať)...vtedy som pochopila, čo je predmetom mojho celoživotného skúmania
asi 16 rokov (ale možno aj pozdejšie, fakt neviem): Mika Waltari: "Nesmrteľný Turms" odvtedy zbieram malé kamienky- stáva sa mi že ma nejaký "osloví" a musím si ho vziať a uložiť k ostatným...
asi 10-13 rokov: Giovani Boccacio: "Dekameron" prebudenie mojho chlípneho a necudného "Ja"

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Klaret, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
8 let: Neználek – okouzlení žánrem sci-fi a fantazie vydrželo dlouho

10-20: let Lovci mamutů – ty jsem přečetla snad 100x, pravěk a starověk si mě přitáhly

10 let: Viking Vike - první setkání s vikingy, Pověsti dávných časů – pro změnu Slované

13 let: Bibi – zas ten sever, dánská komteska tulačka

15-18 let: Saturnin – český „anglický“ humor, prvorepubliková neuspěchanost a jistota té doby, že vše a každý je na svém místě a tam dělá, co dělat má
My děti ze stanice ZOO, Studna osamění – příběhy lidí, kteří byli něčím jiní, mi byly vždycky blízké
Po nás potopa, Krvavý básník Nero – první setkání s antikou, starý Řím, pak Egypt
Písně otroka (Svatopluk Čech) – první knížečka básní

20 let: Edith Piaf – objevuju chanson

35-40 let: Zlatý věk Keltů v Čechách (Bauerová), Krajiny vnitřní a vnější (Cílek), Skrytá moc drahých kamenů (Kreparát) – zlomové knížky

Třeba Vikinga Vika a Bibi si čtu občas i teď a je mi při tom stejně dobře jako v těch 10+

Mí_lka Veselé léto (Helena Bechlerowa) ca 5 - 7 let. Ujížděl jsem na té knize, proč v dnešní době už nevypotím

Vinetou Karel May 10 +/- - ujíždím na Mayovkách dodnes. Patrně pro ten neodmyslitelně spjatý boj dobra a zla

Verneovky (autor JV) věk 12 - 14 dobrodružno s nádechem poodhalení budoucnosti láká dětské duše

Stephen King - věk 15 - napětí, horor, mystika. Vliv puberty bezesporu.

Malý princ (A.S.Exupéry) - poprvé jsem ji četl někdy v 18, nejvíc nejlepší. Ochočila si mne, čtu ji opakovaně dosud

Čtyři dohody (D.M.Ruiz), Dvanáct srdcí (P. Casanova), Deníček moderního páru (D. Landsman) - současnost, snažím se přijít na věci, na které jsem dosud nepřišel

Sosna zvlčelý A abych nešvindloval, že ostatní budou odpovídat a já ne, tak zde dávám taky pár svých:

Neználek na Měsíci (Nikolaj Nosov) - 7 let – dětská sci-fi, kterou jsem hltal. A jak mě štval Všeználek! Skoro škoda, že jsem časem prokoukl, jaká to byla sovětská propaganda. Ale jako dítě jsem to přečetl několikrát.

Boj o první místo (Jaroslav Foglar) – 12 let – Foglara jsem v té době hltal celkově, ale toto byla asi moje nejoblíbenější.

Efemeridy a Tabulky astrologických domů – 16 let – vážně nekecám! To v té době byly mé knihy nejmilejší a s nimi a kalkulačkou jsem pořád interpoloval a interpoloval... A pro všechny spolužáky jsem byl blázen, ale bylo mi to fuk.

Bídníci (Victor Hugo) – 18 let – někdy je člověk rád, když ho donutí něco přečíst kvůli maturitě a stane se z toho láska na celý život.

Básně I a Básně II (Jan Skácel) – 21 let – poezii jsem měl rád už dříve, ale jestli jsem jí někdy propadl, tak se Skácelem.

Proč bychom se netěšili aneb jak se držet nad vodou (Zdeněk Šmíd) – 25 let – Kamarádka měla vážnou autonehodu a bylo jasné, že vandrům pro ni odzvonilo, protože již tolik neujde (ovšem později s námi lehčí vandr zvládla). Byl čas na změnu a na to, aby nás voda nesla. Tak jsem zorganizoval partu kamarádů, z nichž na vodě byl dříve jen jeden. Jak to asi vypadalo si umíte představit. Prostě stálo to za to. A Šmídova trilogie Proč bychom se... byla pro mne odbornou literaturou, pomocí níž jsem se na tuto akci připravoval (přesněji řečeno těšil, ostatní bylo jen o nadšení). Třetí díl z trilogie je moje TOP kniha dosud - láska na celý život. Díky, pane Šmíde, nejen za tuto knihu.

Čtyři roční doby (Stephen King) – 28 let – na Kingovy horory já nikdy nebyl, snad proto se mi od něho líbila právě tato odlišná sbírka.

Ve znamení Kon-Tiki (Thor Heyerdahl) – 34 let – Na tuto knihu jsem přišel docela pozdě. Vzal jsem ji jednou v antikvariátu na nádraží jen tak namátkou, nic jsem o ní nevěděl... A pak jsem málem za 2,5 hodiny zapomněl vystoupit, jak jsem se začetl. Plul bych...