Hádky rodičů - Diskuze a zkušenosti

bilyklobouk Hrozně jsem u takových hádek bulel, takže mě to poznamenalo a komplexů požehnaně připravilo. Dejme tomu, že jsem to mohl být já kdo by se takto hádal, pak mám štěstí, že mě rodiče ukázali jak to vypadá. Jakýho raracha ukážu já svým dětem, to opravdu netuším

LemmOny Asi máš pravdu, ale nadruhou stranu zase, ten kdo se nenaučil přijmat rány jako malý, ten se je pak hůř učí snášet a příjmat jako dospělý. Všechno je k něčemu dobré, jelikož mládí je jen jedna etapa života, který je nevypočítatelný a nikdy ne jenom o pohodě.

Mar.gita Já si nepamatuji žádnou velkou hádku svých rodičů, buď se nehádali, nebo se hádali když jsme nebyli v dosahu. Ale protože jsem byla dítě, které se věčně drželo doma, myslím, že se spíš nehádali. Pamatuji si ale na něco jiného, říká se tomu tichá domácnost. Nemluvili spolu a napětí doma bývalo až hmatatelné. Ale nikdy jsem nezaznamenala důvody, co se stalo a proč tichá domácnost nastala. Možná cítili, že kdyby měli problém řešit, že by se hádali, a aby se tomu vyhnuli, tak spolu prostě nemluvili. Taťka to zapíjel v hospodě a mamka se užírala zevnitř tak dlouho, až ji to sežralo úplně - umřela na rakovinu.
Pamatuji si, jak mi nedávno kamarádka z dětství (která měla rozvedené rodiče) řekla, že mi vždycky záviděla že mám tak bezva rodinu. No a když jsem jí řekla, jak bezva byla a co navenek vidět nebylo, tak se hodně divila.
No a jestli mě to poznamenalo? No jistěže ano. Neumím se hádat, mám z hádek hrůzu a abych zachovala klid aspoň naoko, raději se nechávám užírat jako to dělala máma. Teda spíš bych měla použít částečně minulý čas. Neumím se hádat platí stále i v přítomnosti, ale než abych se nechala užírat, raději jsem se rozvedla a utekla.
No a teď odpověď na poslední část. Ano myslím, že hádky pramení z nedostatečné komunikace a vlastních komplexů a proto se snažím pracovat na tom, abych mé komplexy nalezla a poprala se s nimi, taky se chci naučit něco o komunikaci a konstruktivních hádkách. Potom se jich snad přestanu bát a možná si potom i někdy najdu přítele, aniž bych se bála toho, že bych zase utekla... Ale prozatím se držím toho, že když sama o nich nic nevím, nebudu je řešit ani u jiných. Myslím, že to ani nemá smysl. Pokud oni sami si své komplexy nepřiznají, těžko můžeme něčí hádku vyřešit tím, že jim o nich řekneme, jen je ještě víc naštveme a možná jim víc ublížíme. Nemá cenu řešit něco za druhé, každý je zodpovědný sám za sebe, tedy i za to, jestli se hádá a jak se hádá....

ži.va dík za názory

LemmOny Naši se nikdy nehádali a abych pravdu řekl, ani to neznám, co to je opravdová roidnná hádká.
Táta za celý život nezvýšil tón hlasu, jen občas výjmečně si zanadával, ale v klídku a pohodě, spíš si dělal srandu. Mamča se uměla víc čertit, ale všechno napětí se neslo spíše v duchu dvou dětí na hřišti, co se tahají o bábovičku. Nakonec to vždy končilo výbuchem smíchu ..njn dva Raci s Váhavým usmiřovatelem uproštřed, taková klidná normální rodinka

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele spimajim, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Brala jsem to jako že to není moje věc a snažila jsem se "zdekovat". Což oni myslím spíše vítali, neměli potřebu mě v té chvíli nějak do toho zatahovat. Jestli jsou (byly) ty hádky zbytečné nebo ne jsem moc nehodnotila, mám dojem, že jsem to v té době nebyla moc schopná posoudit - a v dospělosti jsem už bydlela sama a přestala toho být svědkem. Vnímala jsem, že každý chce něco jiného a nejsou schopni najít kompromis, a vlastně mi připadalo, že má každý svůj díl pravdy. Ale prostě jsem spíš měla tendenci se od toho distancovat.

mikiduc » ži.va

ži.va » mikiduc jo tak...

mikiduc » ži.va jsem se jako dospělá zeptala,bylo mě to divný,když se nakonec rozvedli

ži.va » mikiduc Tak jak víš, že se hádali, když jsi to nezaznamenala?

mikiduc Naši se hádali tajně.... vůbec jsem to nezaznamenala
Proto mě nyní dělá problém se hádat s kýmkoliv.
Někdy musím hádku předstírat,když se to čeká