Nadužívání soucitu - Diskuze a zkušenosti

MG34 » cerberus Myslel jsem to tak a pravdu zcela jistě mám.

Je chybou si hrát na arbitra celé přírody a se vším soucítit. Důležité se držet zásady svůj k svému jako většina zvířat.

Soucit s jinými druhy, přírodou (nebo dokonce s neživými věcmi, klidně i lidskými výrobky) by měl být na pragmatickém základu (něco jako když velryby chrání tuleně před kosatkama, aby jejich nepřátelé kosatky neměly tak snadný život). Prostě se to vyplatí - nic víc, nic míň.

Neměl by být na tom základu člověk-člověk, kdy se soucit vyplatit zdaleka nemusí a je na mnohem vyšší úrovni.

MG34 » vibe No, tak předně oceňuju, že tu není žádný odkaz na video.

"Vztah k..." - ano - tím to začíná - zmizí (pozitivní) "vztah k..." (možná kvůli té přeplněnosti), zmizí i "soucit k...".

Já se to snažím psát z pohledu trvalé udržitelnosti civilizace, což je jediný absolutní pohled, který je v našich podmínkách možný. A civilizace, to jsou především lidé a jejich zásady.

Tzn. to, co vede k neudržitelnosti civilizace (např. protěžování jiných živočišných druhů na úkor vlastního), vnímám jako špatné. Ne relativně, ale absolutně.

MG34 » Bosch Ten jev, co popisuješ, se děje. Ale není to příčina toho, co píšu já - je to důsledek. Bohužel.

MG34 » Matdamou nenapsal jsem to explicitně, ale z mého textu je celkem zřejmé, že to nemyslím jako pravidlo, ale jako trend

MG34 » Matdamou Tak tohle je bohužel dost smutný příklad přeplněné nádoby...

A mimochodem nikde nepíšu o tom jak ty genocidy řešit - to je úplně jiná otázka. Jenom píšu, že je dost trapné, když si někdo zaplní tu nádobu zatoulanýma čoklama a o vraždách, zotročování a hladovění dětí a dokonce má ještě tu drzost napsat, že si za to můžou ty děti samy, že se nemají tak množit...

MG34 » dan162 No, hodně mi nevyhovuje, když je první výstřel od boku fakt hodně mimo. Proto mne diskuze s tebou nebaví, protože hned ze začátku se musí něco korigovat. Je to otravné.

Všechno je to otázka "kalibru" - nemůžeš srovnávat soucit nad rozvázanou tkaničkou s genocidou celého národa, resp. kdo to dělá, zadělává si na problém přeplněné nádoby soucitu - ale fakt se mi to nechce v detailech a příkladech vysvětlovat někomu, kdo se hned prvním výstřelem od boku ocitne mimo mísu...

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To, co zminujes v prvni casti prispevku, je ziveni se emocemi. Je to podobne, jako kdyz clovek sleduje film/ historicky dokument, procita beletrii atd.
Prispevky do ruznych spolku, to je zase pripad spropitneho, ktere de facto alespon jednou za zivot, zaplati kazdy z nas, pokud jde zrovna do restaurace.
Potom tu mame pokrytecka zvaneni psychopatu z ruznych instituci, kteri stavi soucit ke ctnostem do svetla nejvyssiho, aniz by tusili, ze (falesnou) moralkou nebo vuli, se zadna z ctnosti vynutit neda (leda tak pretvarka).
A pak tady mame tisice pripadu, kdy jeden clovek pomaha druhemu, nekdy i znacne riskuje, kde se jedna o osobu blizkou.
A pak tady mame par tzv. hrdinskych cinu, kde tzv. cizi clovek pomaha jinemu tzv. cizimu cloveku, kdy timto pocinanim sam sebe omezuje nebo napr. i sam sebe ohrozuje na zivote.
Oba dva pripady, jak posledni, tak i predposledni, bych uz se skripenim zubu slovem soucit oznacil(i kdyz to slovo opravdu nemusim, to uz jsou mi milejsi slova jako prostituce nebo porno, ty dela clovek alespon pro penize).
Mezi poslednim a predposlednim prikladem je "urcity" rozdil prave "v siri" neceho, co je nezbytnym predpokladem ke vzniku onoho soucitu. Tim necim nezbytnym je nase totoznost s/ vztah k danemu objektu naseho vedomi(pozornosti), at uz je to tzv. ziva bytost(clovek, zvire) nebo jen vec tzv. neziva (dum, auto, atd.). Cim intenzivnejsi je tato totoznost/ tento vztah, tim vetsi pravdepodobnost vzniku tzv. soucitu je. Dalsi podminkou je, aby tato totoznost/ tento vztah byl(a) pozitivni.
Pokud clovek nekoho bytostne nenavidi, tak pro nej v case, kdy je to treba, nehne ani prstem, viz napr. historie divokeho odsunu ceskych a moravskych Nemcu, jichz od kvetna do cervence 45 cesti partyzani, "partyzani" a jednotky 1. ceskoslovenskeho armadniho sboru pobili a umucili cca. 10tisic(po tom, co predtim jednotky SS, Wehrmachtu a Gestapa pozabijeli v podobnem casovem useku podobny pocet ceskych lidi - taktez civilistu.

Bosch Možná to bude tím že lidé ztrácejí "hodnotu" na rozdíl od takových psů.

Matdamou já si nemyslím, že to, co jsi napsal je pravidlo....

vždyt lidé posílají peníze i potraviny při povodních, posílají peníze při adventních koncertech, na kuře, na invalidní vozíky, ochrnuté děti.......atd.

řekla bych, že soucit je individuální....kus od kusu :-)

Matdamou přemýšlím...soucítit se psem je pro některé lidi asi jednodušší....jeho záchrana vždy stojí méně než záchrana světadílu... stojí to i daleko méně námahy a většinou je to krátkodobá záležitost...takže pohodlnost? na druhou stranu....je dlouhodobým řešením hladu v Africe posílat peníze?

Znám i názor, že za neštěstí si mohou lidé sami....příklad: když tam mají hlad, tak ať se nemnoží jako myši......kdežto psa možná lidé vnímají jako tvora, který se do šlamastiky nedostal sám..,..

dan162 » MG34 chybně odhadnutá situace - tomu nerozumím. Střílení od boku máš pravdu, že dělám často, protože vím, že přinejhorším vznikne podnětná diskuze.

Pociťovaný soucit je obsažený v každodenní běžné mluvě naživo, kdykoliv někdo něco vypráví, něco se někomu nevyvedlo nebo když vidíš nějaké zklamání, blbou náladu, nebo třeba silácké řeči, předstírání...U příspěvků čtených to tak často nevnímám, je to pro mne odtažitější, tam soucit nepřichází tak často, spíš jen u "silnějších" témat/situací. Odtažitost: v diskuzi pod článkem o nějakém úmrtí někde na webu mne rozsekal příspěvek někoho, kdo psal "už se ripuje ?" Nijak ho téma netankovalo, chtěl vědět, zda je nálada na diskuzi nebo na soucit. V televizi jsou silně zastoupené speciální soucitové nebo spíš emoční pořady mnohem dřív než předtím, to nejsou už jen medvídci nakonec nebo statistika mrtvol kdesi daleko.

Vykládám si to tak, že je asi silnější potřeba emocí dodávaných zvenku člověka a kde je poptávka, tam vznikne i nabídka.

Mici Angóra » MG34 "svou nádobu by si měl každý hlídat a držet si v ní místo pro to opravdové a ne pro nějaké náhražky"

Ano, chce to nějakou přiměřenost, myslím, že existuje i něco mezi psem a obětmi války v Africe, například soucit s lidmi v bezprostředním okolí. Věřím, že velká většina lidí se pořád ještě pohybuje v tomhle rozmezí...

MG34 » Mici Angóra "soucítit s jedním konkrétním psem a poslat mu pár korun je mnohem jednodušší než "řešit" hrůzy např. na celém africkém kontinentě. Prostě je té bolesti a neštěstí moc a lidi se od toho raději distancují"

jinými slovy říkáš, že "nádoba soucitu" je omezená
ano, to je asi hotová věc

"nějak snazší se dojmout nad jedním roztomilým pejskem (který navíc přežil) než nad kupou anonymních mrtvol kdovíkde v Kongu"

i tímto potvrzuješ, že ta nádoba se dá zaneřádit balastem a kýčem a na skutečný obsah už nezbude místo

a že jde někdo ještě dál a od slov přechází k činům (např. pes místo partnera)?
- i to potvrzuje omezenost a zaneřáditelnost nádoby soucitu

z toho vyplývá jediné - svou nádobu by si měl každý hlídat a držet si v ní místo pro to opravdové a ne pro nějaké náhražky

MG34 » dan162 Tvoje příspěvky jsou si dost podobné si všímám - základem je většinou chybně odhadnutá situace - pozor na to, nestřílej to od boku.

Když se lidé dřív setkávali, nebyla to zrovna moc velká příležitost k hromadnému projevování soucitu. Co chceš projevovat v běžné komunikaci? Kdežto v médiích je to vypsané výběrově. Kdysi to byla černá kronika v novinách, předtím prostě drby. Technicky v tom není rozdíl, ale jisté je, že je toho na talíři mnohem víc než dřív, takže člověk může jet jako na běžícím pásu.

A to je pak asi jeden z faktorů, proč nejede jako na běžícím pásu.

Mici Angóra Napadají me různé odpovědi-například, že lidi přece jen mají (teoretickou) možnost svůj osud více ovlivnit než to zvíře, které je víceméně bezmocné. Potom-soucítit s jedním konkrétním psem a poslat mu pár korun je mnohem jednodušší než "řešit" hrůzy např. na celém africkém kontinentě. Prostě je té bolesti a neštěstí moc a lidi se od toho raději distancují, než by to na sebe nechali dopadat. Raději se od toho odříznou, je to asi i obranná reakce. Navíc kdo třeba denně sleduje zprávy v TV, musí být už z těch hrůz asi otupělý. Je tedy tak nějak snazší se dojmout nad jedním roztomilým pejskem (který navíc přežil) než nad kupou anonymních mrtvol kdovíkde v Kongu. A jinak když půjdu dále, spousta lidí (a speciálně český národ pejskařů) má opravdu radši zvířata než lidi, v extrému si raději místo partnera pořídí poslušného a milujícího psa, protože lidi ho třeba zklamali atd.

dan162 Myslím si, že to je naopak. Lidi se míň setkávají, jestli jsme v éře Vodnáře tak se i tak více projevujeme, a tak si podle mne lidé doplňují chybějící emoce přes net nebo přes televizi.