Diskuze

pedro222 » Moudrý člověk by měl mít již dobře vyvinuté rozlišovací schopnosti a vědět, že nemá nikomu ubližovat i kdyby byl na někoho sebevíc nazlobený. Nemá to zapotřebí ani tehdy, jestliže se ho snaží někdo k násilí vyprovokovat nebo zatáhnout do sporu. Možná se na první pohled zdá, že takový člověk je k dané situaci lhostejný, ale tyto situace vyžadují zachovat si chladnou hlavu, mít plně pod kontrolou své emoce a dostatek energie. Potom se může klidně na někoho obrátit s prosbou o pomoc.

jitkakoc » pedro222 tak tak přesně tak to je, pořád se tu přetřásá agresor a oběť ... na tomhle příběhu si každý souvislosti dokáže vybavit... kdo je zlý a kdo je oběť? komu mohu pomoci, aniž bych tím natropil ještě větší škodu? - měl snad někdo zastavit ptáka, aby nezemřela "nevinná" ryba? - kdo by pak byl viníkem až by jeho mláďata zemřela v hnízdě hlady??? To my nevymyslíme, tak aby to bylo po všech stranách o.k., tak nám nezbývá než se chovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, každý podle toho na jakém stupínku stojíme a nechat život plynout....

Sem.miš » pedro222 JJ, všechno zlé je pro něco dobré.
Kdybychom posuzovali přírodu, tak by podle mnohých lidí byla zlá a krutá. Není. Jen se v ní dějí věci, které jsou potřeba pro udržení rovnováhy. A mnozí lidé to nevidí.
Hezký příběh.

pedro222 Karma, soucit a pravda
Na břehu moře žili tři staří zenoví mniši, kteří pokročili tak daleko ve svém duchovním vývoji, že se kolem nich děly zázračné věci. Když ráno ukončili meditaci a šli se vykoupat do moře, pověsili své meditační pláště prostě do větru.
A pláště zůstaly vlát ve větru, dokud se mniši nevrátili a neoblékli si je. Jednoho dne, když se ti tři právě koupali, viděli, jak se najednou do vody vrhl mořský orel, a když se opět vznesl do vzduchu, držel v zobáku mrskající se rybu. Jeden mnich řekl: "Zlý pták!" Tu jeho plášt spadl do písku. Druhý mnich řekl: "Nebohá ryba!" Tu i jeho plášt padl k zemi. Třetí mnich se díval za ptákem, jak odlétá s mrskající se rybou v zobáku, je stále menší a menší, až zcela mizí za obzorem. Mlčel - a jeho plášť zůstal viset ve větru.

pedro222 » Sofije Samozřejmě člověk se nezmění ze dne na den. I malý pokrok je pokrok. Někomu trvá roky, než v praxi pochopí o co skutečně jde. A příběh ze života, kterou líčila Nuna je nenahraditelný k poučení. Stačí si v ten daný okamžik, kdy se děj zvaný život odehrává uvědomit si souvislosti. To je potom člověk nad věcí. A už ho nic jen tak nerozhodí,neodsuzuje. Chce to trpělivost.

jezinka001 » Sem.miš

Sofije » pedro222 Ještě to použít v životě
Neznám nikoho, kdo by tohle dodržoval.

pedro222 To jsi zřejmě ještě nečetla knížku Čtyři dohody od Dona Miguele Ruize. Je v nich moudrost starých Toltéků. Je v ní:

Nehřešte slovem.
Neberte si nic osobně.
Nevytvářejte si žádné domněnky.
Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete.

Vše je v ní podrobně vysvětlené.
Jestliže se tím budeš řídit, budeš žít jako mírumilovní válečníci v moderním světě.

mitea » Sem.miš Nic sa nedeje náhodou,,,

Sem.miš » mitea A ještě bych dodala - smíření se vším je pro hodně lidí nadlidský úkol, protože cítí spoustu bezpráví, násilí a tak.
Jenže ono všechno zlé je k něčemu dobré.
Když se smíří člověk s tímhle, ačkoli neví, k čemu je to dobré, pak je to ta pokora. Věříš, že ať se děje cokoliv, má to svůj smysl. Jen my ho nejsme schopni vidět či pochopit.

Sem.miš » mitea Ano, asi tak nějak.
Protože ať chceme nebo ne, jednou se dostaneme stejně k Němu. Je jedno jakou cestou a je jedno za jak dlouho. On to ví a jen čeká. Nic po nás nechce - to my chceme: Dostat se k Němu. Zase se stát součástí.

mitea » Sem.miš Myslís to asi tak,ze
Pokora -nieco ako pokoj duse,byt zmierený so vsetkým....?

Sem.miš » No ano, teď jsi to sama napsala - já tomu věřím... A Ty tomu nevěříš, tak nejsi... Prostě normální přímá úměra. Jak vidíš, platí nejen v matematice.

Sem.miš » mitea Bůh to po nás nechce.
My to musíme sami cítit.
Všechno kolem nás je součástí Univerza.
Úcta je taky hezká. Ale někoho uctívat, znamená postavit si ho na piedestal a nazvat ho vlastně nedotknutelným. A Bůh není nedotknutelný, protože je naší součástí. Dotýká se Tě denně a Ty Jeho taky.
Harmonie je jasná. Když nejsi v harmonii, nemůžeš být šťastná. A štěstí souvisí s Láskou. Láska bezpodmínečná předpokládá harmonii.
Ale ani Lásce ani harmonii se nemůžeš oddat, aniž bys cítila pokoru. Oddat se tomu, znamená věřit tomu na 100% a když uvěříš na 100% Lásce, musíš přece vědět, že ona je "větší" než Ty a Ty se chceš stát její součástí. Je moudřejší než Ty a Ty chceš být její součástí.
Oddat se a věřit - tak bych to viděla.

mitea » Sem.miš Pokora
Mna len zaujalo toto slovo /sloveso...

Je to naozaj tak,ze BOH chce od nás pokoru?
Stvoril nás,aby sme boli pokorní voci prírode ?

Mne to nejak nejde pochopit...
Skor si myslím ,ze by sa hodilo slovo úcta...alebo este viac mi sedí byt v harmónii...

Sem.miš » "Asi je hrozně těžký to ubrzdit a nezačít se vyvyšovat ...... "

To, že nějaký projev dobré vůle považuješ za vyvyšování svědčí jedině o tom, že to tak praktikuješ Ty sama. Jinak by Tě to totiž nenapadlo... Jedině, že by ses cítila ponížená.

Nikdo se tu nevyvyšuje, jen si vyměňujem názory, a že se liší.... ?? No a? Tak se liší. Někdo si z toho něco vezme a někdo ne. Jak kdo chce.

Sem.miš » liena POKORA
lidi říkaj - pokořit se před někým, že je slabost, nebo že je to příkoří nebo ostuda.
Není to pravda, v pravém slova smyslu to slovo znamená, že uznávám, že je někdo rozumnější nade mě a já ctím jeho názory, jeho pravidla a vím, že jsou správná.
Být pokorný před Pánem neznamená, být horší než on, ale nemít tolik znalostí a věřit, že on je má.
Pokoru cítím před krásnými výjevy přírody, protože bych je nedokázala a jsem jimi nadšená.
Pokoru cítím před mocí vody, ohně, větru - protože vím, že jsou to projevy přírody, která je moudrá a jen se brání svými silami před naším úsilím ji ničit, ačkoli si to ničím nezaloužila. Jen lidi chtějí víc a víc a myslí si, že jsou všemocní.
Nejsou.

Proti takovým projevům Přírody a Univerza jsou bezmocní. Ale oni neznají pokoru, nechápou důvody, proč se to tak děje a říkají si o další potopu. Jsou neskromní a neznají pokoru.
Pokora je uznání, že jsem jen součástí něčeho. A my všichni jsme jen součástí něčeho.

Sem.miš » "...prostě píšu, že někdo je duchař zahleděnej do sebe a někdo je moudrej Pepík."

Ano - moudrej Pepík. To, co Pepík hlásá, je přesně to tvoření si vlastní reality. Takové, jakou chci já. Tak se to nauč, Pepík Ti dává návody. Abys taky poznala, že to jde.

Sem.miš » "Všimni si, že nikdo z vás , který prosazujete duchovní cestu jako cíl, tu nenapsal, du a dám agresorovi facku.........všichni píšete jen o sobě a svých pocitech,já, já, já .......obět je vám fuk, ani zmínka."
... protože já nejsem agresor, tak nejdu a nedám nikomu facku. Oběť mi není fuk, zavolám policii a nebo spustím alarm rozbitím sklíčka a zmáčknutím červeného knoflíku. Je jedno, že není požár. Ale nezabijou člověka. Na kamerách pak zjistěj, jak to bylo.

"Až ted to píšeš,ale pozdě. To že revizor násilím někoho vytáhne z vozu se tě týká a vůbec to není žádná fikce. To se muže příště stát tobě nebo tvý mámě."
...To že si někdou nekoupí jízdenku se mě fakt netýká. A moje rodina má průkazky.

"Moje těhotná dcera omdlela v metru a ležela na zemi asi 10 minut a když se sama probrala, tak nad ní SEDĚLI uplně jiný lidi než před tím....ONI JÍ PŘEKRAČOVALI ....přece se jich to netýkalo, že jo?"
... to ovšem souvisí s těmi lidmi, co jí překročili. V metru je takovejch ležících opilců někdy pár vidět. To že byla těhotná a nebyla opilá se asi některým lidem nechtělo zjišťovat. Ze svého života vím, že když vidím ležícího člověka, jdu se podívat, co se děje a už dvakrát jsem takhle zachránila život - přejetím a umrznutím.
Směšuješ věci, které nesouvisí.

"Dělá to na mě dojem že vy ste tak zahleděný do svýho posunu , že vám uniká reálnej život ...... "
... nevím, jak je na tom Jan. Mě reálnej život neuniká. Naopak, žiju v realitě a neidealizuju si nic kolem sebe, jako to děláte vy, co jste pak zklamaný, že něco nefunguje tak, jak byste chtěli, aby to fungovalo. Pohádky. Pořád žijete v pohádkách s dobrými konci. Já ne. Pro sebe si tu pohádku vytvořit dokážu. Ale Ti ostatní si Tvoří jinou realitu, se kterou já nemám nic společného.

vím, že je to asi moc těžké pochopit, ale když víš, jak žít a máš klid uvnitř sebe ( jako že ty ho nemáš ), a lásku v sobě ( jako že ty nevíš, jakou lásku myslím ), tak se ti takovéhle věci do života už prostě nepřimotávají. Fakt ne. Já za posledních 5 let, co jsem víceméně v tom relativním klidu uvnitř, jsem nezažila žádnou situaci, kdy bych byť jen viděla násilí, natož mu byla blíže přítomna nebo musela zasahovat. Prostě už od "uvnitř" žiju jinak. A protože ti, co se jim to stává tak nežijí, tak to nemůžou pochopit. Všude na světě je násilí, všude na školách je násilí. Všude v práci je stres a dusno. Všude lidem schází láska. Jak to, že tady okolo mě ne?

liena » POKORA...pozná vôbec niekto z nás smrteľníkov skutočný význam tohto slova? ...bohužiaľ,ešte som takého nestretla..ani v zrkadle ...to len tak som sa zamyslela v rámci jarného upratovania...prepáčte

Lostris » Protože nejde o vás dvě... kdokoli mi stojí za cokoli. Přestaň mě na chvíli podezřívat, co ty na to?

Ilon » Lostris www.youtube.com/watch?v=u08oJJh5SKk

Ilon » Lostris Ani já jsem správně nenapsala,jak to myslím,ono to ani dost dobře nejde,až budu večer doma,konečně po třech dnech,tak se o to pokusím.

Lostris » Ilon Sakra! A já se tak těšila!

Tak jo... nejse naštvaná, opravdu jen unavená - což znamená jedno, nemám právě teď dost energie...

Jedinej důvod, proč pořád vysvětluju, je ten, že mi prostě stojíte za to. Chtěla jsem nad tím původně mávnout rukou a nepsat nic, což jsem si ale uvědomila, by vedlo ke dvěma závěrům - buď byste si řekly (jako si řkáte pořád teď:) že jste ťaly do živýho a máte pravdu a já nemám argument. A nebo - že jsem tak neskutečně nad věcí a pitomá, že mi nestojíte za to. Což by obé vedlo jen k tomu, že bych vás utvrdila ve vašem postoji a světonátoru. Protože skutečně nejde o to, co si myslíte o mě a jestli mi věříte.

Ilon » Fanik Bez obav. Do večera mne tu neuvidíš,jak každý den.
Něco je ve vzduchu,cítím nějaké pnutí.