Černá luna - Diskuze a zkušenosti

MG34 » popo Je mi líto, ale pošta a balení je pro mne nepřekročitelná podmínka - pouze osobní předání nebo v nejhorším mrtvá schránka. Citové pouto tam nemám žádné - ani jednu z nich jsem nečetl...

MG34 » popo Hm, takže zase tak dobrá volba to není - až na jednu mi tu všechny ty knihy stále straší... Asi budu muset dát inzerát na bazoš a ne zdarma, ale za nějakou jakože cenu se slevou, protože jak je něco zadarmo, tak to ničím neláká.

MG34 » popo Ty knihy - neprodávám je - rozdávám je.

MG34 » Innaela Já používám Medo snář - vychází z Junga, Freuda a nějaké té mytologie a je poměrně dobrým vodítkem, když ho člověk umí používat.

Innaela » MG34 Ty jova, vidíš, to je zajímavý ;) Já naopak mám neuvěřitelně živý sny. A za jedinou noc je jich i poměrně hodně. Zapisuju si je a sem tam nějakej pochopím :) Snažila jsem se do toho tématu proniknout a sny si vyložit skrz nápovědy Pjéra la Šéze, ale úspěch nic moc :)

registrovaná » MG34 To bola otázka skôr k Tvojmu podvedomiu, nečakám zverejnenie súkromia :)

Nech sa Ti darí :)

MG34 » registrovaná Bylo toho poměrně dost. Něco z toho byly dlouhodobé věci, které vygradovaly nebo se projevily se zpožděním. Ne všechno se mi chce zveřejňovat (v poslední době si celkem hlídám digitální stopu, to jsem předtím taky nedělal) - a zveřejňovat jen část nemá bez toho zbytku smysl, protože to pak vypadá úplně jinak než to je.

registrovaná » MG34 Je celkom zaujímavé, že Ťa založená téma takto "otvorila".

Čo sa udialo predtým, ako tento stav nastal u Teba?

MG34 » MG34 Teď jsem si uvědomil jednu věc - zhruba za tu uvedenou dobu se mi vůbec nezdály sny. Ani že bych ráno nějaký tušil, ale hned ho zapomněl. Vlastně jeden jediný se mi zdál a ten byl tak složitý, že jsem si na něm vylámal zuby a teď už si ho už stejně nepamatuju. Předtím mne sny většinou celkem spolehlivě vedly a byl to můj spolehlivý kanál k podvědomí.

MG34 » Innaela Na začátku si člověk připustí a pojmenuje ten problém (bez hledání příčin) - k tomu většinou není potřeba nic moc znát. No a potom přijdou správné další otázky a odpovědi už tak nějak samy.

Ono se to nezdá, ale ten první zdánlivě nejlehčí krok je většinou ten úplně nejtěžší. Následné otázky a odpovědi se pak vyloupnou třeba z podvědomí - vědomý rozum může být krátký, ale podvědomí je dostatečně silné - jenom si k němu najít cestu.

No a v poslední době se s mým podvědomím asi celkem míjím a ten sport (na to jak by měl zabírat) je taky momentálně v tomhle poslabší, resp. následují propady, když zrovna člověk nesportuje.

Innaela » MG34 Víš, na to, abysme to všechno pojmenovali, to bysme toho asi potřebovali znàt a vědět daleko víc.. Je mi úzko při představě, že se pídím po něčem, na co je náš rozum krátkej. Ale pokud se umíš nacítit a komunikovat se svým tělem jinak, tak ok.

Ale tak sport, to jsou samý endorfiny, to by mělo zabírat celkem slušně

MG34 » Innaela Práci bych taky mohl změnit, nejlépe do úplně jiného oboru, jakože letos to asi udělám. Ale že v tom nejsu sám mi moc nepomáhá - nejlépe mi pomáhá, když se všechno správně pojmenuje, hlavně vnitřně. A první krok je připustit si (správně pojmenovaný) problém. Tak to snad už proběhlo.

Jinak moje aktuální "úniková překlenovací činnost" je vpodstatě jenom sport - zhruba někdy od toho pozdního jara minulého roku jsem to začal brát dost vážně - a ta rutina tréningů mne zatím tak nějak mechanicky drží nad vodou.

Innaela » MG34 .. děkuju. Moc mi pomáhá reakce i to, co čtu. Připadám si o chlup “normálnější”.. Taky jsem se dokázala radovat z maličkostí a být sama se sebou pro mě nebyl problém. Ale co se děje teď, mě děsí. Nemluvě o tom, že v těch energiích si pravděpodobně nic fajnovýho nepřitáhnu - silně totiž zvažuju výpověď v práci, která mě po 11ti letech vůbec nenaplňuje, aniž bych tušila co se sebou dál Prostě nic nedává smysl ..

Vždy jsem nesnášela kydání svýho bordelu na ostatní a teď k tomu sklouzla Ale cítím vděčnost, děkuju

Ano, cítíme to hodně podobně. Jeden den kreslím, druhej den zkouším šít sukni, další den ven na procházku, do lesa, jindy únik ke knížce, filmu.. a stále doufám, že se to zlomí a budu jako dřív - s chutí a elánem, se zájmem .. (fuj tahle šeď v písmenech ale fakt nejsem já )

MG34 O příčinách spekulovat nebudu, ale asi prožívám něco trochu podobného a dá se říct, že v uvedeném období.

Silou vůle jsem se vrhl do něčeho, co mne alespoň trochu baví (za "normálních okolností" by mne to bavilo nesmírně) a všechno ostatní jde do kopru. Vlivem určitých změn (hlavně v zaměstnání) jsem se dostal do solidní sociální izolace. Ta izolace jako taková mi zase tak nevadí, ale začínám trochu ztrácet kontakt s realitou. Staré vazby jsou už nefunkční a většinou přetrhané (za uvedenou dobu to bylo hodně znát, jak se ty vazby hroutily), nové mne spíše děsí než cokoliv jiného.

Udělal jsem hodně ústupů z pozic, rezignoval na hodně věcí a zbavil se spousty balastu i důležitých "věcí", ale jde to stále dál.

Mám velké "rezervy" - ve smyslu než mne něco takového udolá, tak se ještě nějak něčím zachraňuju a je stále kam ustoupit - takže jsou dvě možnosti - buď přijde o to horší pád do ještě větších hlubin nebo to prostě časem přejde a díky těm "rezervám" se to podařilo rozmělnit.