Intimní portrét složitého vztahu syna k otci na pozadí buddhistické víry nabízí jedinečný pohled na přímou konfrontaci východní filozofie a západního stylu života.
Na pozadí příběhu lze sledovat čemu všemu jsou lidé ochotni často bezmezně a nekriticky věřit. A to navzdory tomu že se nechávají vést člověkem který sám rozměr své lidskosti teprve zkoumá (Namkhai Norbu) a zřetelně tápe tam kde mnohý laik svou roli (otce) s přehledem zvládá. Což je docela úsměvné zvážíme li jako kritérium duchovnosti právě rozvinutý kultivovaný cit.