Berka se rozhodl zemřít - Diskuze a zkušenosti

Bosch » les osika Tvé tvrzení není přestřelené. :-)

MG34 » les osika Tvůj zastírací a nekorektní protiútok (stále jsem se nedočkal nějaké reflexe tvých četných chyb) není proti mému útoku, ale proti mé oprávněné obraně. Přirovnávat zrovna mne k dozorcovi z experimentu - to je hodně daleko od pravdy i z jiných důvodů než že to nesedí k přirovnávanému případu. Troufám si tvrdit, že jsem jeden z mála lidí tady, kdo by v tom experimentu neselhal. Ten experiment je postaven na absenci emocí při rozhodování - uniformy, pozice a dril to mají překrýt, takže emotivní lidé v tomhle selžou (většina lidí tady by v tom asi selhala, protože bez emocí by nepoznali škodlivost svého jednání). Já ale o svých akcích především přemýšlím, takže by mne absence emocí nezměnila. Nemám problém se zastat člověka proti všem, i tady na webu jsem to párkrát aplikoval. Nemám problém jít klidně sám proti davu. Málokdy chodím s davem (pokud tedy dav nejde za mnou).

Ale přivedlo mne to k myšlence, že je tu plno lidí, co by selhali. A ty k nim samozřejmě patříš. Dav zmítaný emocemi a neschopností se vysmeknout z těch tvých schémat. Vůbec mám celkově dojem, že na mne celou dobu házíš svoje vlastní démony a to nemám vůbec zapotřebí - najdi si na to někoho jiného komu budeš dělat vězně nebo dozorce nebo co libo.

les osika » MG34 To je právě jedna z těch šlendriánských praktik, uplatňovat svou vůli tak, aby si „druhá strana“ sama „zvolila“ řešení, které si praktikant přeje, a tak se udržovala ve vyjetých kolejí "osudu". Jakpak by se to asi dalo nazvat? Že by černá magie?

Zbytečně tu blufuješ, že mi něco vadí, nebo že cosi chápeš. Píšeš, že čteš pozorně…tak znovu a lépe.

Podle schématické psychologie, protiútoku předchází útok...nebo se mýlím? Budiž tedy - nechť energie tvého „útočení“ způsobí, že některé věci budou lépe pozorovatelné. Už teď jsou...

„Jako dozorce ze snímku „Das Experiment“, kterému je umožněno bít, nakonec bije a nerozlišuje, tak i ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš.“ - Budu rád, když tu někdo napíše, co je v tomto mém tvrzení o tobě přestřelené. Tím lépe, bude-li to někdo v pohodě.

Příště se trochu pochlap a napiš: - každému co jeho jest. Kdo vidí ve mně doktora, má doktora. Kdo vidí dozorce, má dozorce.

P.S.
Doktor, co se skrývá za třetí osoby, nepůsobí dobře

MG34 » les osika Tak emoční jedy ti vadí, co? Ale to pláčeš na špatném hrobě - já maximálně vím, co napsat, aby si je "druhá strana" (když je na to dost blbá) namíchala a vypila sama. Ale skutečnou moc nemám, nejsu žádný Hitler.

Takže v pravém slova smyslu ty tvoje emoční jedy nepoužívám - to si sám sobě sypej popel na hlavu, že sis je z mého textu doma vyrobil. Někdo jiný, kdo čte tento text, ho vezme v pohodě a v pohodě se o tom se mnou baví. Tzn. že žádné skutečné jedy v tom nejsou.

Chápu, že místo u sebe hledáš viníka "venku", je to jednodušší. Tak si to užij, ve svých jedech

Nicméně tvým protiútokem ses pokusil vyhnout, abyses nějak postavil tomu, žes dost přestřelil s tím přirovnáním - místo abys mne přirovnal k doktorovi mne přirovnáváž k dozorci. Já to přežiju, otázka, co to udělá s tebou, když máš takový přístup k životu - každému co jeho jest. Kdo vidí v lidech doktory, má doktory. Kdo vidí dozorce, má dozorce.

A kdo vidí lidi, na kterých je závislý a vadí mu to, je Berka...

les osika » MG34 To ti na botky asi cákly ty emoční jedy, co vypouštíš z huby.

Co ti z toho tvého seznamu mám rozebrat? Znovu to s tím „my“, co jsi doposud nepochopil? Nebo to s tím dealerstvím drogy pravdy? Sám se tu přiznáváš, že to děláš.
„Já jsem to tak napsal vědomě. Chtěls to už utnout, tušil jsem i proč, tak jsem to napsal tak, abys to ještě rozvedl - a zjevně to zabralo Ty tebou zavrhované "emoční jedy" (ať je to co je to) působí velmi dobře jako katalyzátory hlubších odpovědí - jako jakási droga pravdy.“
V dalším příspěvku píšeš, že žádný „fet“ nepoužíváš.
Tak používáš nebo nepoužíváš?

Vícerokrát tu o sobě píšeš, že nemáš nad nikým moc. Potíž je v tom, že nemáš moc ani nad sebou, a tak tebou vane kdejaký šlendrián, který se snažíš zamaskovat jezuitskou rétorikou.

Hitlera srovnáváš s těmi druhými co do obsahu, stejné Hi a obsah žaludku. Dal jsem si dost práce, abys mohl pochopit, jaký je rozdíl mezi obsahem a dynamikou v přirovnání, ani mě se nechce takhle ztrácet čas.

Zametat před svým prahem se zatím nenamáhej, to by ses udřel. Zvlášť když je tu dál vidět, že tvoje feťácký ambice nekončí

Bosch » les osika no když připustíme že cesta je cíl..tak by ho bylo bohatě asi dosaženo
tak nějak to asi nejspíše pojímal jistý trungpa asi i osho a jiní

MG34 » les osika Klasika - píšeš mi, abych četl pozorně, ale kdyby tys četl pozorně, tak bys v textu viděl moje odůvodnění tvých chyb.

shrnu jen okruhy - dohledej si to sám, je to všechno tam:
-problém kolem "my"
-chybně přiřazená krutost
-omyl kolem schémat
-pak dvě "chyby", které nejsou logické, ale spíše chyby v přístupu k životu - obava ze schémat a z životních zkoušek - taky o tom píšu podrobněji
-schovávání se za třetí osobu - to také není logická chyba, spíše charakterní
-chybný předpoklad o "fetu"
-chybná proklamace "můžeš se zeptat rovnou" - když už jsem se předtím rovnou ptal a tys nereagoval
-pitvání mých metod, když já jsem psal správně a tys měl za sebou už plejádu chyb - viz tento seznam
- a další... (došel jsem asi do půlky tvých příspěvků a dál se mi už nechce hledat)

K dozorci - to jako myslíš vážně? Schovávat se za nějaký obskurní pojem "dynamika"? To bych mohl Hillary přirovnat k Hitlerovi a říct, že oba začínají na "Hi" a má to podobnou "vibraci" anebo Hitlera srovnávat s Gándím - oba totiž byli vegetariáni a mají tedy podobně dynamický příjem energie. Atd. Jinými slovy účelově mne srovnáváš s něčím zjevně negativním tím, že si vymyslíš obskurní pojem "dynamika", který má vystihovat určitý radikální přístup. Ale že dozorce má nad lidmi moc a bije je a jim nezbývá než trpět a já nad nikým moc nemám, nikoho nebiju a nikdo nemusí trpět (což jsou v tomto případě nejpodstatnější aspekty) - to se snažíš zamlžit. Najdi si jiné srovnání, když se bez srovnání neobejdeš. Radikální přístup rozhodně je v mnoha případech namístě a to je i tento, protože jde o to, že si někdo sáhl na život. To se nedá přejít dvěma smajlíky a asertivní strategií win-win nebo nějakým podobným škvárem. Proč mne "dynamikou" nesrovnáš třeba s lékařem, který odebírá zanícené "slepé střevo" resp. jeho červovitý přírůstek?

Ohledně dalšího textu schémat - nemám se schématy problém, je mi jasné, že jsem součástí některých a některých ne a některých jen částečně, asi k tomu mám co konstruktivního říct, ale začínám mít problém to říct tobě. Když mi napíšeš, abych četl pozorně (což já dělám a ty ne - viz začátek tohoto příspěvku), k tomu ty další chyby a na závěr mi napíšeš, volně řečeno, že mi nic nepodsouváš a že si mám zamést před vlastním prahem... Co na to říct? Jasněže ti to škodí, že mi něco podsouváš. A škodí to i mně, protože ztrácím čas neustálým utíráním špíny, kterou mi cákáš na boty.

les osika » Bosch ...to věřím jen diváci by z toho měli asi permanentně zhroucenou vlnovou funkci, a tak by jim závodníci a závodnice projížděli cílem, aniž by si toho všimli

les osika » MG34 Čti pozorně a odpovídej pozorně a klidně mluv o chybách z mých předchozích příspěvků, buď tedy ale konkrétní, abych i já se mohl z nich poučit, případně i ostatní. Věta typu „A to nemluvím o chybách z tvých předchozích příspěvků.“ nám čtenářům toho o nich moc neprozradí.

Jako dozorce ze snímku „Das Experiment“, kterému je umožněno bít, nakonec bije a nerozlišuje, tak i ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš. - zde mluvím k tobě, a způsob jakým ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš, přirovnávám ke způsobu, jakým své bití rozvíjel onen dozorce. Všem lidem zde na najdise je umožněno soudit, tak jako tobě a také všem dozorcům v experimentu bylo umožněno bít, tak jako jednomu konkrétnímu z nich. Ne všichni svou možnost využívají s takovou razancí a zaslepeností jako ty zde, či on tam. Srovnávám zde dynamiku obou procesů, ona logická souvztažnost obsahů samozřejmě neexistuje. Podle toho, co jsi napsal, však existovala možnost, že tu souvztažnost připouštíš.

„Máš pocit, že jsi tu podemnou jako pod dozorcem? Nejsi, můžeš kdykoliv odejít.

Máš pocit, že tu provádím bití - fyzické násilí? Neprovádím, to je technicky vyloučeno. U Berky dokonce i jakkoliv vyloučeno.

Tak si ty svoje přirovnání (resp. vlastně soudy - to je paradox, co? ) o mně jako o dozorci nad vězni a o bití, laskavě strč za klobouk. Je to lež. „

Nemám ani jeden z těchto pocitů, též srovnání dynamiky dvou procesů není soud o tobě jako o dozorci ani žádný paradox.

Vliv schémat mi připadá v dnešní době zvlášť významný, je to také důvod, proč zde píši. I ve tvém projevu (zde) je používání schémat výrazné, zvláště týká-li se to psychických soudů, např. když uděluješ výjimku dětem a nesvéprávným při tvém obecném nepřijímání rozšířené odpovědnosti. Těžko se tu obejdeš bez šablony „dítě“ a „nesvéprávný“, kterou vytvořili jiní (a tím spolehlivě ovládají tvé vědomí odpovědnosti). Pokud tím vědomím odpovědnosti vládneš, pak je asi zbytečné tyto výjimky si v sobě udělovat. Když to vypustíš (veřejně), vyjíždíš tak koleje (v psychickém světě) pro druhé, že věci takto mohou fungovat. Schématicky by se to dalo označit jako demagogie, což nic neřeší, maximálně nějaké vzdutí emocí. Pochopení je to, o co tady běží. I když aktuálně ne třeba tvoje.

„"Právě ta schémata jsou tou největší krutostí, kterou je „západní“ svět tak postižený" - v tomhle je největší a zásadní omyl toho, co píšeš - z těchto schémat není problém KDYKOLIV vystoupit (a tím zdaleka nemyslím řešení á-la Berka) - prostě se sebereš, zmizíš někam a můžeš třeba poustevničit (anebo se od všeho "jen" vnitřně úplně oprostíš) - to je obrovský rozdíl oproti tomu trapperovi, co ho chňapli indiáni a chtěli ho usmažit - oni nad ním měli moc a od fyzického mučení se oprostit moc nedá, ale ta schámata nad tebou žádnou moc reálně nemají - v každém okamžiku to můžeš opustit - bude to nepříjemné, nepohodlné, ale lze to... „

právě že tomu trapperovi se podařilo oprostit se od fyzického mučení díky tomu, že náčelník byl v zajetí ještě něčeho mocnějšího.

Také používám schémata, mojí snahou je ale mít nad tímto procesem kontrolu.

Jako člověk z diskuse na „najdise“, kterému je umožněno rozjíždět své lehkovážné soudy o lidech, které nezná, je nakonec rozjíždí a nerozlišuje, tak i ty tlučeš do lidí, které tvoji chlebodárci, podle vzoru „rozděluj a panuj“ zařadili do týmu vězňů. - zde je použito stejné schéma, akorát v tomto případě je přirovnání adresováno dozorci, chlebodárci tedy nejsou tvoji, ale samozřejmě jeho, a tým vězňů je prostě jedna ze dvou skupin z toho experimentu.

Pokud jsi opravdu pochopil, že "žádná taková logika není", zkus ještě prozkoumat proč opakovaně píšeš, že ti něco podsouvám. Za mě ti mohu říct, že by mi to jenom uškodilo.

Bosch » les osika Třeba taková naked jóga začíná mít divácký úspěch. Myslím že by tato disciplína mohla dosáhnout i nominaci na MS.

MG34 » les osika Co je to za blábol? - znovu opakuju, nikoho nebiju ani netluču!

Jaké "lehkovážné"?

Jací "moji chlebodárci"?

Jaký "tým vězňů"?

Nevíš jakou logiku by musel použít u toho dozorce, co se v „experimentu“ tak rozjel, aby v tom přirovnání uviděl, že je přirovnáván ke mně? A víš proč to nevíš? Protože žádná taková logika není - jsou to naprosto neslučitelné případy. Na jedné straně moc a násilí (u dozorce) a na druhé straně jen obyčejná slova někde na internetu bez jakékoliv moci nad druhými.

Srovnals dvě nesrovnatlené věci účelově - abys závěry z jednoho případu (dozorce s reálnou mocí) podsunul i tomu druhému (moje vyjádření).

Nevím o co ti jde, ale řekl bych, že v něčem selháváš (stáváš se vězněm) a hledáš někoho, na koho bys to hodil (dozorce). Na to si najdi někoho jiného než mne.

les osika » MG34 Jako člověk z diskuse na „najdise“, kterému je umožněno rozjíždět své lehkovážné soudy o lidech, které nezná, je nakonec rozjíždí a nerozlišuje, tak i ty tlučeš do lidí, které tvoji chlebodárci, podle vzoru „rozděluj a panuj“ zařadili do týmu vězňů.

Nevím jakou logiku by musel použít ten dozorce, co se v „experimentu“ tak rozjel, aby v tom přirovnání uviděl, že je přirovnáván k tobě. Či dokonce tak souzen.

Dovolil jsem si tu srovnávat dynamiku dvou různých procesů, a to z důvodu, aby byly lépe pozorovatelné.

les osika » Bosch Protože to je divácky nudnější než šachy. Dovedeš si představit přímý přenos z mistrovství světa v pozorování různých stavů vědomí?

MG34 » les osika Máš pocit, že Berka je člověk? Není - není nikdo, je to mrtvola, možná už ani to ne, možná už jen hromádka popela.

Máš pocit, že jsi tu podemnou jako pod dozorcem? Nejsi, můžeš kdykoliv odejít.

Máš pocit, že tu provádím bití - fyzické násilí? Neprovádím, to je technicky vyloučeno. U Berky dokonce i jakkoliv vyloučeno.

Tak si ty svoje přirovnání (resp. vlastně soudy - to je paradox, co? ) o mně jako o dozorci nad vězni a o bití, laskavě strč za klobouk. Je to lež.

A vůbec - proč bych něco ještě víc odůvodňoval než jak to dělám (a já důvody většinou celkem uvádím) na výzvu někoho, kdo zásadně neodůvodňuje a přitom kupí jednu logickou a argumentační chybu za druhou - tedy zrovna tebe? To mi pověz. Podívej se na ty svoje výmysly o dozorci, schématech fetech atd. - máš u toho nějaké důvody? A to nemluvím o chybách z tvých předchozích příspěvků.

Nemá smysl hlouběji odůvodňovat něco někomu, v kom není špetka nějaké reflexe. A tím myslím zase tebe - žádnou z těch tvých zjevných chyb zatím nějak nereflektovals.

les osika » MG34 ...třeba něčím odůvodnit svá tvrzení, která zní jako kletby, ať už se tím snažíš zaklínat do něčeho mě, nebo sebe, nebo vůbec realitu, která je ti na dosah, právě pod vlivem toho schématického nazírání, když už ne té závislosti na emocionálním fetu.

Jako dozorce ze snímku „Das Experiment“, kterému je umožněno bít, nakonec bije a nerozlišuje, tak i ty rozjíždíš své lehkovážné soudy o lidech, které neznáš.

MG34 » les osika Ne - zase děláš další chybu v úvaze - není potřeba znát a říct všechno, aby člověk udělal korektní rozhodnutí/výrok.

Není potřeba se autu dívat na tachometr, když ho kupuješ jen za cenu šrotu...

les osika » MG34 a nezapomněl jsi něco?

MG34 » les osika pravda je pravda - ať už ji vyslovíš s láskou, s nenávistí anebo s nezájmem - to si dobře zapamatuj

a stejnětak si dobře zapamatuj, že ať už si z pravdy odvodíš (klidně nekorektně) cokoliv, na té pravdě se nic nezmění

zases uhnul od přímé odpovědi... a zase se místo toho nimráš v mých metodách ...a zase mi podsouváš přesně to, čím jsi sám postižen - chaos, nekoncepčnost, nedomyšlenost, zkratka.

a asi mi to i něco připomíná - kdo tak jako ty většinou mluví - na takové je nejlepší vzít právě ten zápisník chyb - proškrtat všechny ty zkratky, myšlenky, jejichž otcem bylo přání, lži-do-kapsy nebo "jen" nějaká zobecněná velmi omezená parciální zkušenost, případně zrcadlo vlastní nedokonalosti - i s Berkem se to tak dalo udělat, také v něčem asi jel V jedné diskuzi mu to tam někdo takhle i seškrtal a on z toho utekl jako malé děcko, schoval se za trapnou frázi "díky, ale já na to mám jiný názor"

a k té LDN, které se zjevně tak bojíš, jako se bál i Berka - tak co s tím uděláš? myslíš si, že jsi něco víc než ostatní a chceš se tomu vyhnout? nedokážeš přijmout osud?

les osika » MG34 Prvním krokem, který můžeš udělat, aby mělo smysl pouštět se do dalších, je přestat pobíhat myslí za účelem jakési těžby. To způsobuje její neklid. Očekávání formy výsledku. Buď jsem našel zlato, a nebo hovno. Se mnou si moc povrchních věcí neužiješ. Jestli chceš jít touhle cestou poznání, bude tvá výtěžnost pořád nula.
-----
Nijak zvlášť se za pravdou neženu, a tak mi asi ani tolik neuniká...ale to už jsem ti psal. Dokonce jsem ti nabídl i jinou cestu poznávání než skrze emocionální, (či jiný) fet-: Mnohem jednodušší je načítat zkušenosti, které ti život jakoby sám přivane do cesty, a na jejich základě dělat vnitřní rozhodnutí, kam zaměřit pozornost.
-----
Nakonec právě to, jak člověk naloží s informacemi, jak to ovlivní „okolní realitu“, je oč tu běží. Mnoho dnešních (západních) lidí je úplně posedlých sterilitou, čistotou, pořádkem ve svých „okolní realitou“ zabezpečených „soukromých realitách“.

Dalším krokem může být přiznat si, že bez šablon, které ty neovládáš, nedokážeš ve stavu pobíhání ani určit kdo je „dítě“, kdo „nesvéprávný“.
Pak se můžeš sám sebe ptát, jestli nepřijímání rozšířené odpovědnosti za běžné lidi a její přijímání za děti a nesvéprávné, není náhodou také šablona, která z tebe dělá neautentického člověka, i kdybys v hlavě žádný chaos třeba neměl.

...stačí neopatrný krok a domeček z karet se zřítí, a chaos, který je venku, vtrhne dovnitř.

Lepší než pobíhat se zápisníkem chyb, je učit se milovat, sebe i druhé. To je lepší, tak nějak bych to viděl.

P.S.
Případ toho američana je jenom víc vidět, než podobně násilná praxe v našich LDN a jim podobných ústavech, kde je s lidmi pomocí chemie prováděno také ledaco. Příprava na vědomý odchod z fyzického bytí, jako vyjádření úcty k životu v jeho souvislostech, to asi nebude. Spíš na tu totální závislost na tvůrcích šablon.

MG34 » les osika tak předně: "Jestli tě něco o mě zajímá, klidně se můžeš zeptat rovnou" - to jsem udělal a výtěžnost zatím nula - navzdory té proklamaci reaguješ až na určitou formu nátlaku - bylo to předtím a je to i teď - zeptám se tedy podruhé - jak to máš ty s fetem a pravdou? Potom teprve přijdou schémata a šablony, až pochopím první krok.

Myšlenka s komunikací ve 2 lidech vers. ve 3 lidech je částečně správná. Ale má svoje výjimky - když ti dva budou mít dostatečnou sebereflexi a otevřenost (a nebudou moc padat do emocí), tak to jde velmi dobře i ve 2 lidech. Emoce můžou být na začátku, jako iniciační faktor, ale pak by měly opadnout. Další věc je zdejší situace - 2 lidé jsou "pod kontrolou" ostatních - tedy si musí dávat pozor, aby je pak někdo neopravoval při nějakých školáckých chybách v úvaze. Měli by se snažit psát korektně. Nicméně bylo by zajímavé Berku postavit před více různých lidí (matky s dětmi, invalidé a různě jinak omezení a závislí, kteří moc-moc touží žít) - co by to s ním a jeho argumentací udělalo. Pochopil jsem, že tomu se asi celkem vyhýbal.

K mým metodám (proč? cožpak jsem zatím nepsal pravdu? tento odstavec je mi proto velmi nemilý, když já jsem chybu v úvaze neudělal, ale přesto já bych měl obhajovat svoje metody a ostatní tu udělali pár chyb - myslím včetně tebe - a prošlo to bez pitvání metod ) Chaos... možná ho někdy způsobím na "druhé straně" - přiznám se, že to neřeším a je mi to celkem jedno - nepřijímám za to rozšířenou zodpovědnost - tu má každý sám za sebe a je chybou si ji nakládat za druhé (pokud věci píšu správně, jen jsou pro druhou stranu příliš složité). Výjimka jsou děti a jinak nesvéprávní. A když se někdo mou "vinou" uvržený do chaosu zeptá na vysvětlení, tak většinou nemám problém odpovědět (ovšem rozhodně ne za každou cenu). Ale já sám za sebe celkem přesně vím, kam směřuji - mám před sebou toho Berku (a teď je skutečně jedno, jestli je reálný nebo ne) a srovnávám s ostatními, se sebou. V mé hlavě chaos nenajdeš, ale nebudu to obhajovat (to ani nejde) jinak než činem, tedy že píšu obsahově korektně (na formu celkem kašlu). Jinými slovy pokud uvidíš řád ve zdánlivém chaosu, tak je ti úplně šumák, že je ten řád pro někoho (zdánlivým) chaosem. Pobíhání s fotografickou deskou - tohle je individuální - možná ty to neumíš, ale já třeba ano - není na místě paušalizovat, co je pro koho lepší. Když s něčím máš problém ty, neznamená to, že s tím musí mít problém i někdo jiný, kdo vnímá/uvažuje prostě jinak A HLAVNĚ dělá z informací závěry úplně jinak. V tom je klíč - jak s informacemi naložíš.

Berkovo odsouzení je zde víceméně většinové a to mne nezajímá (když už vím, že je většinové), to všechno chápu a souhlasím. Ale zajímá mne právě ta opozice, tedy ta Berkova obhajoba - ale jen nějaká konstruktivní, ne (šablonovité ) výkřiky do tmy typu "má na to právo" atd. Sám se na jeho obhajobu nechci stavět, ale myslím, že existuje směr, kterým stojí za to uvažovat a nechat ty myšlenky zaznít. Třeba někdo ten prapor zvedne.

Ještě se zastavím u toho odkazu, co sem dals - Američan s chemií vypláchnutým mozkem, kterého jeho věznitelé pustili až když to měl za pár (hodně zkresleně zestručněno). Proč? Kam tím míříš? Je tu nějaké srovnání k Berkovi? Já jsem oproti tomu dal odkaz na lidi, co neřeší žádná schémata a snaží se prostě žít (byť v totální závislosti na ostatních). Jako protiklad Berky.

les osika » MG34 Tvůj způsob poznávání vytváří podmínky pro vznik zmatku (byť to může zpočátku být jenom v lidech, které „oslovuješ“), je to takový ošemetný způsob i pro guruua, který chce někoho vychovávat, natož pro člověka, který „jenom“ něco poznává. Těžko vypočítáš důsledky všech těch zásahů a navíc, čím dál hlouběji (jemněji) se chceš dostat, tím spíš na to nejde brát palici. To je pak na to zaneřádění vědomí zplodinami vlastního působení.

I kdyby takové emocionální fetování nepřinášelo vyloženě závislost, jako že to dovedu i připustit, tak je to stejně návykové, právě tou mechanikou, jako jakákoliv aktivita směrem ven. Nebo-li vytváří to určité pole, a to se pak „točí“ dál, i když už ty momentálně neroztáčíš. A to tě samozřejmě ovlivňuje. A nebo to pořád musíš držet v hlavě...

Mnohem jednodušší je načítat zkušenosti, které ti život jakoby sám přivane do cesty, a na jejich základě dělat vnitřní rozhodnutí, kam zaměřit pozornost. Nechat ta světelná kvanta, ať sama dopadnou na fotografickou desku, a pak se dívat. Když s tou deskou budeš pobíhat, abys chytil víc světla, jaký asi může být výsledek. Nijak zvlášť se za pravdou neženu, a tak mi asi ani tolik neuniká.

Jestli tě něco o mě zajímá, klidně se můžeš zeptat rovnou, není na mě třeba používat schématické páky, kdybych byl nesmířen s dotazováním, nepřispíval bych sem.

Podle mé zkušenosti a to celkem opakované, člověk nabude největšího klidu, pokud rozhodování „zapisuje“ spolu s dalšími lidmi. Diskuse ve dvou jsou z praktického podhledu pro mě maření času i energie. Uděluji ti teď výjimku! Pokud je v diskusi dvou (může to být i partnerský vztah) ten „napomínaný“ navázaný na nějaké sofistikovanější šablony, které se za ním pořád otáčí, nemá ten napomínající moc šancí, aby to tomu druhému ukázal, ve třech už se ty věci odráží jaksi z boku a těžko se skrývají...ale to tam ten třetí musí být (duchem)přítomen, zde v diskusi by se dalo říct aktivně diskutující.

Netoužím se tady na najdise kdovíjak prezentovat a zatahovat někoho do marných diskusí, ale to téma šablon, vidím jako zásadní, i pro to, jak se dál bude (můj) život tady vyvíjet. Tu vzájemnou závislost mezi lidmi vidím velmi dobře a pro (nejen moje) ekonomické přežití je dokonce nezbytné o ni pečovat a spíše ji kultivovat, ale ne šablonovat, to vede k tomu otroctví. A když teď dost nekonzistentně zneužiji jistou společenskou šablonu, je to i moje povinnost!

Tak ať má už Berka od nás klid. Nijak se s ním neztotožňuji, jak píšeš v závěru, zkus to pochopit i bez vysvětlení, ale jinak je mi to celkem jedno. V Berkově příběhu vidím právě tu „moc“ šablon. Nesoudím ho ne proto, že bych tím soudil sebe, ale..proč bych to dělal, že... Což je pro schématickou psychologii neřešitelný oříšek.

Založím tedy diskusi sám, např. Schéma a „dobrovolné“ otevírání se démonickým zkušenostem
ale hlavně! – nebudu se schovávat za třetí osoby

tak jo, a teď už do práce...

MG34 » les osika Skoro-jistotu vědomého kroku získáš tak, že si dobře pamatuješ okolnosti rozhodovacího procesu, všechna východiska atd. - nebo to nějak někde externě poznamenáš - třeba do diskuze. Tady si pamatuju, jak jsem přemýšlel, jak bych to zaonačil, abych z tebe vyždímal trochu zajímavou reakci - 2x nebo 3x ses jí vyhnul a bylo to už docela okaté a žádalo si to jít vyloženě přes emoce. Jinak pozor - vědomý krok ještě neznamená, že není zmanipulovaný - i já můžu být lecčíms zmanipulován a Berka rozhodně byl - úplně vidím tu nit událostí, které ho nějak ovlivnily, formovaly a zavedly na vědomou cestu směřující na scestí.

"Některým lidem pravda pořád tak nějak uniká, a tak se jí snaží opatřit třeba pomocí fetu, vědomě samozřejmě"
z dalšího kontextu jsem pochopil, že tím myslíš mne - proč mi to nenapíšeš rovnou v druhé osobě? Proč se schováváš za třetí osobu? Jinak žádný "fet" nepoužívám - žiju celkem zdravě, takže v "tom" bude nejspíše něco jiného - snažím se navnímat lidi a jejich odpovědi, ideálně včetně emocí - asi bych to nenazval fet, ani s uvozovkami. Je to jen prostředek a není návykový. A co fet a ty? Když užs to nakousl. A co ta pravda - "taky" ti uniká nebo ne?

Ale ani já nechcu pokračovat v diskuzi tímto "zdvořilostním" směrem - co mne skutečně zajímá je tvůj konkrétní případ - Berku máme rozebraného na stříbrném podnose, tebe ne, přitom jsi mu z účastníků této diskuze celkem blízko - takže tvoje východiska, okolnosti a tak. Ještě jsem se díval uživatel Maek - toho jsem bohužel propásl - ten by byl asi nejzajímavější.

Když chceš, aby se někdo připojil, stačí nadhodit něco dostatečně zajímavého - nejlépe ze sebe - on se někdo najde - neboj, "oni" to čtou. Hlavně nepiš, že nebudeš nikoho soudit, neschovávej se za třetí osobu a že ti nemá nikdo rozkazovat (i když to poslední vlastně celkem může zabrat ).

I já nabídnu něco k zamyšlení - pohled do světa lidí zcela odkázaných na pomoc ostatních a přesto s obrovskou vůlí žít https://cs.wikipedia.org/wiki/…

les osika » MG34 Jak si člověk může být jistý, že něco dělá vědomě? Tím, že některé momenty zapadají do jeho dětinské hry? Některým lidem pravda pořád tak nějak uniká, a tak se jí snaží opatřit třeba pomocí fetu, vědomě samozřejmě

Nechci pokračovat v téhle (naší) diskusi, protože se jí aktivně neúčastní nikdo jiný než my dva, a pro mne diskuse ve dvou (v tomto duchu) nemají už delší dobu moc význam, říkám ti to, abys to nemusel jenom tušit, pokud jsi to tedy skutečně tušil a nekalily ti vědomí nějaké ty zplodiny právě z toho tvého fetu.

Připojí-li se k této naší rozpravě aktivně ještě někdo jiný, rád v ní budu pokračovat, na to dávám své slovo, abych tě ušetřil zbytečných předtuch.

Mezitím nabízím k zamyšlení https://zpravy.idnes.cz/american-kl…

MG34 » les osika Já jsem to tak napsal vědomě. Chtěls to už utnout, tušil jsem i proč, tak jsem to napsal tak, abys to ještě rozvedl - a zjevně to zabralo Ty tebou zavrhované "emoční jedy" (ať je to co je to) působí velmi dobře jako katalyzátory hlubších odpovědí - jako jakási droga pravdy.

Otroci jsme víceméně všichni - i ti zdánlivě "nahoře" jsou otroky situace - aby je nepřeválcovali ti zdánlivě dole, atd. Pokud si to neuvědomujeme, ok, ale jakmile si to uvědomíme, není to tragédie - dá se s tím přece smířit. A to on v té jeho fázi prostě neudělal a obávám se, že to nechceš udělat ani ty - oprav mne, jestli se mýlím.

Opodstatněná pýcha - to si dokážu představit, resp. můžu rozlišit, kdy jedna pýcha je opodstatněnější než druhá - třeba pokud někdo něco postaví sám svépomocí na opuštěném ostrově, je to něco jiného než když někdo zdědí peníze a z nich si na klíč nechá postavit nový dům - pýcha na vybudování domu je v druhém případě značně neopodstatněná - a spíše k tomu druhému (než prvnímu) případu bych přirovnal Berkovy "zásluhy" a pýchu na jejich dosažení. Ale toto téma prosím nerozváděj - je vedlejší.

"Právě ta schémata jsou tou největší krutostí, kterou je „západní“ svět tak postižený" - v tomhle je největší a zásadní omyl toho, co píšeš - z těchto schémat není problém KDYKOLIV vystoupit (a tím zdaleka nemyslím řešení á-la Berka) - prostě se sebereš, zmizíš někam a můžeš třeba poustevničit (anebo se od všeho "jen" vnitřně úplně oprostíš) - to je obrovský rozdíl oproti tomu trapperovi, co ho chňapli indiáni a chtěli ho usmažit - oni nad ním měli moc a od fyzického mučení se oprostit moc nedá, ale ta schámata nad tebou žádnou moc reálně nemají - v každém okamžiku to můžeš opustit - bude to nepříjemné, nepohodlné, ale lze to. I ti indiáni si mohli vybrat - mohli v klidu žít ve svých rezervacích a kdyby nechlastali (do čehož je nikdo nenutil), tak by se jim i žilo dobře. Berka si mohl vybrat. Trapper si vybrat nemohl.

"raději se nebudu ptát s čím." - kdyby ses "neptal", tak to nezmíníš odpověď je prostá - smířit se s nemohoucností a totální závislostí - s návratem do prenatální polohy, atd. - toto je velmi důležité - to Berka nejspíše neudělal

Domovy, LDN atd. jsou jaké jsou - ale i to je život. Umírání v tristních podmínkách patří k životu stejně jako zrození v bolestech. Ale rozhodně bych ho nenazval krutým. Smrt je krutá sama o sobě, takže když ji pominu (a není přivolána předčasně), ten zbytek umírání už mi krutý vůbec nevychází. Tady je tvůj (a asi i Berkův) druhý velký omyl - krutost vidíte tam, kde není - kde je naopak velká šance, jak se na smrt skutečně připravit (a rozlučka s přáteli rozhodně není příprava na smrt ) - smířit se s celým světem a přechod (pokud nějaký je) zažít se vším všudy - nějaká "střední" bolest k tomu patří stejně jako k porodu. Pokud něco dál existuje, je to určitý rituál i s tou bolestí. A ten by se neměl ošidit a hlavně uspíšit, jako to oboje udělal Berka.

Když to shrnu - ty se s Berkem v lecčems ztotožňuješ a je ti blbé to přiznat veřejně - jedna chyba je, že se bojíš být zajatcem schémat i když bys reálně nemusel - řešíš to nějakým zbytečně vzdáleným únikem místo nějaké absorbce, smíření. A druhá chyba je, že pohrdáš stejně jako Berka určitým typem životní zkoušky - resp. on se toho bojí (resp. bál) a u tebe nevím. To je prostě odmítání určitého aspektu života - něco jako když žena odmítá mít dítě kvůli obavě z bolesti u porodu. Soudil bys sám sebe, kdybys soudil Berku

les osika » MG34 Podvědomí je sviňa, napsal tu kdosi. Chceš-li používat rozkazovací způsob ve stylu reklamy cílené na adolescenty, vystříhej se toho, pokud budeš mluvit ke mně. Mám lidi rád, tebe toho nevyjímaje, ale o některých tématech nemá smysl mluvit s emočně nevyzrálými jedinci, v danou dobu je to na škodu všem zúčastněným, jelikož namísto diskuse se pak musí vyrovnávat s emočními jedy, těmito jedinci vypouštěnými.

Dobrá. Nechť se tedy tato diskuse dotýká i témat, která „Berku“ přesahují.

Člověk ve své podstatě není otrok, byť mnohým lidem to takto vyhovuje, ať už se s tou rolí ztotožňují, a nebo si hledají nějaké ty výhodičky, aby měli zdání, že jsou pány své osobní evoluce. Když si člověk uvědomí své zapletený do životních schémat a šablon, může to mít „fatální“ následky jak pro něho, tak pro jeho okolí. Nikdo ale není povinnen sloužit těmto schématům, ač se do nich „nechal“ sám zmanipulovat, do posledního dechu. Pokud i Berka před nějakou takovou závislostí utíkal, tak mu přeji, aby se mu ten útěk podařil, a on cestou získal zkušenosti, které mu přinesou pochopení, jak v tom být svobodný. Ano, může to být chápáno, a prožíváno, jako očistec, ale mimo ta schémata není naprosto žádný důvod, aby do té závislosti znovu spadl.

„...a přitom byl celý život závislý na druhých, jenom to neviděl nebo nechtěl vidět) - jeho neopodstatněná pýcha ho zavedla až k téhle exhibici.“ píšeš výše.

Lidé jsou existenčně závislí na spolupráci s druhými lidmi, podobně jako včely nebo mravenci. To, že v současné době žijí v oddělených párech, nebo dokonce single, a chodí otročit do obřích firem, kde jsou nuceni se podřizovat nesmyslným pravidlům, pokryteckému nastavování se, bez zdravých sociálních vazeb, má pak ve svých následcích podobné exhibice. Nikoliv jakási neopodstatněná pýcha. Co to vůbec je? Existuje pýcha opodstatněná? Něco jako opodstatněná nenávist? Opodstatněné zlo?

Právě ta schémata jsou tou největší krutostí, kterou je „západní“ svět tak postižený. Indiáni, než jim západní člověk začal násilím vnucovat svá „kulturní“ schémata, žili po celý život sami sebe, ke stáru tedy už nepotřebovali žádný extra čas k přípravě na to, že zemřou, a tak mohli třeba i v klidu jít zemřít do mrazu (což je možná jedna z nejkrásnějších smrtí). Západní člověk, který celý život promrhá činnostmi a myšlením mimo sebe, v tom samozřejmě krutost vidět může.

„Tady si můžeš pomalu zvykat a smířit se s tím - je to svým způsobem dost osvobozující a přitom krásně přípravné“ - raději se nebudu ptát s čím.

Navštívil jsem velké množství různých domovů pro seniory, LDN nemocnic a podobných ústavů a celkem běžná praxe je non stop puštěná velkoplošná obrazovka s nějakým televizním vysíláním, všeprostupující zápach rozkladu daný obrovskou koncentrací v podstatě umírajících lidí, více či méně unavené sestry, které těm nebožákům rozdávají kvanta prášků na bůhvíco...možná aby nic nevnímali.

Jsme učeni i krutost vidět schématicky a pomalu si na ni zvykat. I Tvoje první reakce na můj příspěvek, to dokládá. Je totiž schématická.