Z jedné už smazané diskuze se vylouplo dost zásadní téma - když je někdo nebo něco oběť (ať už opravdová nebo domnělá), tak se té oběti buď smějeme nebo s ní soucítíme (nebo nějaký mix těch dvou "přístupů"). Možná do toho ještě nějak zapadne nezájem/pohrdání - zatím nevím jak.
To mne vede k tomu, že ty dvě věci (smích a soucit) se mezi sebou dost vylučují - jediné, co to zachraňuje, je odlišný nebo alespoň lehce posunutý objekt - například směju se dítěti za to, že se zbytečně vzteká, ale soucítím s ním v tom, že ho k tomu vzteku něco irituje.