Čo je byť šťastný? - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz » Sosna zvlčelý Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele aktigram, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Krásne si to až som to precítila. Tak vnímam silný dotyk šťastia ktorý je nesmierne umocnený a nesieme ho v srdci dalej a dalej a rozosievame naokolo aj ked o tom nevieme.

Sosna zvlčelý O štěstí by se dalo napsat velmi mnoho. Kupodivu i z vlastních zkušeností. Přidám jen jednu nejčerstvější. Dva večery zpět jsem uspával Vojtu. Na balonu, jak je zvykem, protože jen houpavý pohyb na něj (někdy ) zabírá. Nechtěl spát. Pořád koukal kolem sebe a občas na mě... Člověk je někdy taky nervózní a už i unavený, když je to večer co večer (den co den a on nespí a nespí - jak takové malé dítě může tak málo spát?) a najednou se na mne podíval...
Štěstí, to byl ten pocit, který mne zaplavil. A řekl jsem mu (nahlas) co říct jsem musel. Jak jej miluji a že jsem šťastný, že je tu s námi. A že si vybral nás. Právě nás.
A on si položil hlavu na mou hruď a za půl minuty spal. A neprobudil se ani při pokládání do postýlky (málokdy se neprobudí).
Ten okamžik byl vlastně prchavý. Už je pryč. Člověk se navrátil k běžné činnosti a ta chvilka je minulostí. Netoužím marně a bláhově, aby trvala pořád. Jsem vděčný za ten okamžik. A nelituji, že je to pryč. Naopak mne ta vzpomínka hřeje a já jsem šťastný, že jsem jej prožil, naplno a až na dno, do posledního doušku.
(Vidíš, Khalí, ještě jsem ti o tom ani nestihl říct, jak to předevčírem bylo. Ale Ty víš sama nejlépe proč. )


Štěstí?
To je asi nastavení mysli.
Já mám štěstí, že moje nastavení mysli je takové, že štěstí vnímám. Není to moje zásluha. Tedy alespoň myslím. Kdyby se mne někdo zeptal, jak jsem toho dosáhl, asi bych nedokázal odpovědět... Dosáhl? Ne, prostě to tak mám, žádná zásluha. Prostě mám štěstí.
Na straně druhé také vím, co to je, když na člověka padne těžká deka. Deprese ne. Jen nějaký splín, obavy, rozčarování, smutek a všelicos z toho, co znají i druzí. Člověk z nich není nadšen, když na něho tyto emoce doléhají. Ale vím, že díky nim pak si více uvědomuji pocity štěstí. Že to pro mne není něco samozřejmého. A pocit štěstí to pak umocňuje. Proto i tomu "zlému" občas otevřu dveře se slovy "tak pojďte dál!"