vlk


01.12.2017 - 23:07
(Kozoroh) Sosna zvlčelý
vlk
Dnes nic nezkracuji. Nemohu. Můj vlk by si to nezasloužil...
Byl to jeden z nejsilnějších snů vůbec. Ty o zvířatech jsou pro mne vžy nějak jiné... Zdál se mi k ránu (ale nebyl to poslední sen před probuzením, o to je zajímavější, že si jej pamatuji naprosto do detailů):

Na scéně jsme byli Khali a já. Je zajímavé, že to vím tak samozřejmě, protože ve snu jsme byli dva chlapci, mladíci... A Khali je můj nejlepší kamarád, trávíme spolu mnoho času. Podobu (oblečení, obutí atd.) si nepamatuji,jen že máme dlouhé vlasy. Jsme ve věku, kdy ještě nejsme přijati mezi muže, ještě nás nevezmou na lov. (Je zajímavé, že přesně tuto informaci jsem ve snu věděl, přestože v celém snu nezazní - na lov s muži ještě nemůžeme.) A proto zatím chodíme jen trénovat, aby z nás byli jednou zdatní lovci. Třeba zkoušíme lovit zajíce.
Byli jsme za naší vesnicí; všude vysoká tráva, celkem suchá. Dalo se v ní skrčit a tak se schovat. Opodál (směrem k vesnici) byly stromy, řídký porost, křovinný les. Bylo dosti teplo, ale vanul svěží vítr, který činil to počasí snesitelným. Jinak bylo znát, že tam v kraji není mnoho vody...
Snad jsme doufali, že tam budeme moci něco ulovit, ale na nic jsme nenarazili, tak jsme se po chvíli začali věnovat jiné zábavě, trénovali jsme házení sekerou (každý svojí) do kmene stromu. Moc nám to nešlo, málokdy se zasekla, pokud jsme vůbec trefili kmen. (Sekera asi kamenná, podobná tomahawku, ale tam jsem jí nevěnoval pozornost, utkvělo mi jen, že se s ní dalo dobře házet. Zda jsme tedy byli indiány si netroufám tvrdit, nevím.) Ale přesto jsem ve snu věděl, že ve vesnici muži umí takto používat sekery s obdivuhodnou zručností.
Pak nám však štěstí přálo a objevil se možný úlovek. Travou se k nám blížil osamělý vlk (šedý až do hněda). Zabít vlka už by bylo něco k pochlubení se ve vesnici, kdepak zajíci! Okamžitě jsme se přikrčili v trávě a šeptem a gesty se domlouvali. Vím, že vítr vanul od vlka k nám, což jsme ve snu ocenili, že nás nemůže cítit. Byl tam trochu respekt, věděli jsme, že vlk může být nebezpečný, ale snad ta mladická nerozvážnost a touha po úlovku (a obdivu) převládaly. A taky jeden před druhým jsme nemohli dát najevou, že bychom snad cítili strach.
Vlk se přiblížil a můj kamarád už chtěl házet. Říkal jsem, že vlk je ještě daleko, ať počká, že nedohodí, nebo netrefí. Ale nedokázal odolat. Snad chtěl být on tím, kdo vlka skolí. Hodil. A netrefil. Vlk se zarazil a zbystřil. Nastražil uši a větřil. Pak začal hledat ostražitě v místech, kam dopadla sekera. Po chvíli se opatrně vydal k nám. Když byl asi na 20 kroků, vzpřímil jsem se a vrhnul také sekerou. Ale na poslední chvíli jsem trhnul paží. Abych nezasáhl. Nevím proč, hod již nešlo zarazit, ale najednou jsem nechtěl vlka zabít. Sekera dopadla kus od něho a on odběhl. Ale zarazil se a díval se směrem k nám. Už jsme se neskrývali, stáli jsme, koukali na vlka a on na nás. Odhadovali jsme reakce. Možná i on odhadoval nás. A pak obezřetně došel k sekeře a očichával ji, stále nás sleduje. Měl náznaky k dovádění, jako by si se sekerou chtěl hrát. Bral násadu do zubů a chtěl se sekerou utíkat. Upadla mu a zase se pro ni vrátil. Šťouchal do ní čenichem, hrabal tlapou...
Sebral jsem klacek a hodil ho opodál a vlk se po něm vrhnul. Jako když házíme klacek psovi k aportování, ale zde šlo o něco jiného, to jsme neznali. Ve snu pes a aportování neexistovali. A vlci byli divocí... Kromě tohoto. V něm bylo něco jiného, to jsme oba jasně cítili. A zkusili jsme ho nalákat blíže dalším házením klacků.
Vlk se blížil, ale byl ostražitý. Odbíhal a zas se vracel. Trvalo to dlouho, než se přiblížil na dosah. Bylo to pošetilé a také my jsme byli pošetilí, protože sekery, jediné předměty, kterými bychom se mohli bránit, ležely zahozeny kdesi v trávě.
Dotkl jsem se ho. Vlk okamžitě uskočil. Lekl se a odběhl. Ale ke kontaktu již došlo. Už to nešlo vzít zpět. Najednou jsme oba věděli (vlk i já), že je tu něco víc. Že už patříme k sobě. A skutečně po dalším lákání přišel. Opět se mi ho podařilo dotknout, jen o chvilku déle, než prve. A pak už jsem letmo pohladil po hřbetě. A nakonec se nechal drbat na hřbetě a na zadku (nad kořenem ocasu).
Odcházeli jsme pak s kamarádem následováni vlkem k vesnici. Vlk šel s námi, jako by k nám (ke mně více) odjakživa patřil. Jako by bylo naprosto normální, že vlk následuje člověka. Sám ze své vůle, nebyla v tom ztráta jeho svobody. Jen propojení duše člověka s duší vlka. Přátelství... Spíše láska, opravdová blízkost.
A co si budem nalhávat, cítil jsem i jistou pýchu. Nikdo se nikdy do vesnice nevrátil následován vlkem. Věděl jsem, že jsem jediný. I to, že to učiní dojem na muže, že už na mne nebudou pohlížet jako dosud...
Ale nejbáječnější pocit byl ten pocit z prstů zabořených v husté vlčí srsti. Ještě nyní, když se zamyslím, cítím v dlani a mezi prsty tu hrubou srst. Fajn pocit...
:131:

Řazení:
10.12.2017 - 14:17 | Filtr
(Blíženci) Lupi » .
Jo máš pěkný totemek, Khalio. Skoro, jako bývala ta socha na Vyšehradě, než ji církev nechala odvézt, že je prý moc pohanská, nebo co (což mě naprdla, církev jedna)
Tam to byla Matka Havranice.
10.12.2017 - 14:15 | Filtr
(Blíženci) Lupi » .
Asi ano. My jsme kdysi jako puberťáci hrávali telepatickou hru - jeden si myslel číslo, druhý hádal - a pěkně to fungovalo.
Ale když jsem zkoušela navázat spojení za dospěla, ani prd.....možná to musí samo, nesmí to být pozorováno. Protože poslední dobou se mi stává dost často, že na někoho myslím a dotyčná se ozve a obráceně.
Taky musí nazrát doba, podklad, živná půda, myslím.
10.12.2017 - 00:25 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Lupi
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Hele, tak toto potvrzuji - telepatie se zvířaty byla pro mě vždy mnohem snažší, než se takto snažit komunikovat s lidmi. Nikdy jsem nijak víc nezkoumala, proč to tak je, ale občas jsem o tom přemýšlela - možná, že zvířata jsou více v přítomnosti, mají mnohem méně myšlenek v hlavě než my lidé. Dokáží se proto lépe soustředit, když nám chtějí něco cíleně "poslat". V telepatii musí být otevřený jak vysílač, tak přijímač :15:
09.12.2017 - 18:43 | Filtr
(Blíženci) Lupi » thééé
No tak o žranici žádná! Mám na mysli skutečnou komunikaci, i když pravda jen velmi prostou. Něco jako: sedí a čučí. Já "Amálko, co prokrista chceš?" Ona čučí a mně se v hlavě objeví "dveře"...aha. Tak proč to neřekneš rovnou? No vždyť to ale říkám!
Tak asi.
Já čtu strašně ráda Neffovo Best of hyena a ten něco takového sděluje taky a už jsem to slyšela od spousty lidí - kdoví? Třeba je snadnější telepatit se zvířetem? pro začátek?
I když tahle primitivní telepatie je určitě kombinací skutečného přenosu a dobrého pozorování.
09.12.2017 - 18:37 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Sosna zvlčelý
Napadlo mě, že to bude něco takového, ale líná huba, holé neštěstí, že.
Možná máme astrogenů hafo, ale skutečnost může být hodně odlišná....měla jsem kamarádku, se kterou jsme od sebe byly 5! dnů a přitom úplně odlišné životy, přístupy....samosebou i nějaké podobnosti, ale pořád se odtehdy musím vracet k tomu, co tvrdí Forrest: že svatá trojice Slunko/Luna/Ascendent tvoří naprostý základ. Že z toho v zásadě vyčteš charakteristiku člověka (i člověčice, samozřejmě :46: ) a zbytek k tomu už jen dolaďuješ.
07.12.2017 - 21:24 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Lupi
Astrogeny nejsou estrogeny. :3:
Já tak říkám určitým podobám v radixech lidí, kdy mají třeba shodu několika planet ve stejných znameních a současně i domech, takže se jim tyto planety projevují podobně a i ve stejných oblastech. Ale je pravda, že jde jen o podobnost, nikdy to není shoda.
Ani nevím, jestli jsem si tento pojem vymyslil, nebo odněkud přejal.
05.12.2017 - 12:43 | Filtr
(Ryby) thééé » Lupi
"počkej na mě u toho ohniště" :61: :15:
jo telepatie, ta u nás funguje hlavně co se týká žranice, zato ale dokonale :32:
03.12.2017 - 13:14 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Sosna zvlčelý
Co jsou astrogeny?
03.12.2017 - 13:13 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Sosna zvlčelý
To nemá hudbu - jen takový houpavý tón hlasu. Uspávací.
02.12.2017 - 23:20 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Lupi
A za ukolébavku taky děkuji, zkusím ji někdy na naše malé vlče, které ještě nyní nespí.:131: Jen mi došlo, že neznám hudbu... :3:
02.12.2017 - 23:07 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Lupi
Jsem si všimnul, že jste jen 14 dní od sebe. :3: Mamka je nar. 14.5.1953. Třeba jsou tam nějaké astrogeny. :3:
Povyprávím. Mne dnes právě na základě Tvého vyprávění o vlčici napadlo, že bych mohl na mamku zkusit nějakou knížku o totemových zvířatech. Třeba by jí to zaujalo.
02.12.2017 - 21:46 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Sosna zvlčelý
Ještě jsem zapomněla - to je krásný, s tou tvojí mámou a sovicí! Že je zdravím. A jsem ráda, že to má někdo jiný taky tak - možná to nebude jen nějaká moje úchylka, nebo "úchylka", ale nějaký přírodně - duševně-duchovní zákon.
To by se mně moc líbilo.
Tak jí povyprávěj o mé vlčici, ať si nemyslí, že blázní :30:
02.12.2017 - 20:47 | Filtr
(Blíženci) Lupi » thééé
Já mám teď druhou černou - Střelkyni (luna v Rybách) a navrch není naprosto čistokrevná - někde se tam vloudil Faraon.
Takže jednak se domlouvá většinově pištěním a můžu říct, že mi trvalo dobře 4 roky, než jsem rozklíčovala, co který pištění znamená :4:
A druhak je to hlubinná osoba; psi, jak známo, jsou na nás navázaní velmi těsně, ovšem tahle potvora, to je i v psím smyslu unikum - často se mi stává, že si říkám "co to se mnou je, že ona se tak chová?"
Taky to byl první pes, se kterým jsem chodila na cvičák, protože jsem konečně nšla takový, který se mi líbil.
Tam jsme se naučily vzorně všechny povely a tak....jen proto, abych zjistila, že tato osoba nejlépe reaguje na povely typu "počkej na mě u toho ohniště" :61:
Výsledkem je semtam jistá primitivní forma telepatie :32:
02.12.2017 - 20:29 | Filtr
(Ryby) thééé » Lupi
"Svému prvnímu černému štěněti (teda psa, ne vlka :4:) jsem vymyslela ukolébavku, protože ona byla děsnej poděs, když byla malá"
no, tomu se říká souznění :15: :1: :62:
měla jsem nutkání to ráno napsat, ale teď už se jen přidám..
můj první pes - černá fenka, beranice s lunou ve štíru..nikdy se mi nepodařilo ji vychovat, poděs je stále, tak ta mě o instinktech hodně naučila. A naučila mě třeba, že někdy je lepší s dětma na sebe vrčet, než cokoliv nehezkého říkat..
Krásná ukolébavka :17:
02.12.2017 - 18:59 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Sosna zvlčelý
Svému prvnímu černému štěněti (teda psa, ne vlka :4:) jsem vymyslela ukolébavku, protože ona byla děsnej poděs, když byla malá.
No a tuhle ukolébavku občas zpívám i našim dětem, ale musím vofáfrně.....oni mají všichni zabržděnou Lunu (dva sice ve Štíru, ale v konjunkci se Saturnem a ta jedna v Kozorohu a ještě v konjunkci s Plutem) tak musím pozvolna.
Nicméně, milý Sosno, tobě ji tu hodím, jakožto čerstvému čelnu vlčího klubu a celosvětové Smečky!:37:
Takže:

Hou hou, vlci jdou
tmavou nocí za lunou.
Hou hou, vlci jdou
starou lesní pěšinou
Hou hou, vlci jdou,
brouzdají se bystřinou
Hou hou, vlci jdou,
vysočinou, dolinou.
Hou hou, vlci jdou,
něco ssebou přinesou;
hou hou, vlci jdou..........
už jsou tady, už tu jsou.
02.12.2017 - 18:50 | Filtr
(Blíženci) Lupi » thééé
Samozřejmě! :75:
02.12.2017 - 18:49 | Filtr
(Blíženci) Lupi » .
No tak děkuju - i když teda nevím za co :4: ta vlčí matička přišla sama od sebe
02.12.2017 - 15:02 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Lupi
Máš pravdu, opravdu to byl slastný sen. Nebyla to jen radost, ale takové povznesení... Člověk by z toho vyl s nimi. Mimochodem s tím jsme začali u Vojtíška, žádné, jak děla kravička, kočička, pejsek, ale první bylo, jak dělá vlk - vaúúúú :131:. A ještě sova - hůůůů :132:. Tak snad se to naučí a někdo ho nezkazí. :4:

Já ty vlky nějak cítím. Ale zase se k nim nějak neupínám. Jsou. A já jsem rád, že jsou. Vědět často stačí.
Ohromně bych si přál, aby i tady dole u nás v nížinách běhaly smečky volně beze strachu, že je nějaký magor zastřelí.

Totem... Mamka má bílou sovu, sovici sněžnou. Nikdy o totemech nic nevěděla, ale když jí kdysi bylo v životě nejhůř, tak najednou...: "...jak jsem zavřela oči, tak tam byla. Ani jsem nevěděla, že taková bílá sova existuje. Když jsem oči otevřela, tak jsem ji neviděla. Přesto jsem věděla, že tu někde je. Tenkrát jsem si fakt začala myslet, že už blázním. Ale byl to příjemný pocit být se sovou. Nebýt v tom žití sama, na všechno... Tak jsem to nechala být."
02.12.2017 - 12:10 | Filtr
(Ryby) thééé » Lupi
:17: :15: ňaf musí být, to je jasné
02.12.2017 - 12:09 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » Lupi
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Páni. Máš můj obdiv. :79:

No jo, my vlčí lidé víme své :62:
02.12.2017 - 12:03 | Filtr
(Blíženci) Lupi
Zvlčel jsi, rozhodně :4:
To je přímo sen na mlsání! Krásnej.
Já to vnímám zvlášť silně, protože jsem "vlčí žena" patrně odjakživa....jako dítě jsem nenáviděla pohádky, kde jsou vlci zlí a hloupí, plakala jsem a křičela na vypravěče, že takoví nejsou! Karkulce jsem vyškrábala v knížce oči. Nikdo nevěděl, co se mnou, tak se to jen přihodilo k tomu, že jsem prostě "divná."
Před lety jsem v klidu a tichu noci, kdy už všichni chrněli, přemítala, jak mě poznamenal pobyt v kojeňáku. Sice jen 2 měsíce, ale zato ty první, takže asi dost.
Povyskakovaly mi nějaké obrazy? Vzpomínky? To nevím, ale pocit byl strašný, strašný. A jak jsem tak o tom přemítala, říkala jsem si, co takový mimino udrží při životě, když už nemůže?
Tehdy se mi objevila Vlčice - s velkým V proto, že to jednak byl jasně totem a druhak proto, že byla velikánská. Prostě se mi objevilo před očima obrovitánský zvíře, smálo se na mně a mávalo oháňkou....jako hologram, nebo tak něco.
Já na ten obraz vytřeštila oči a povídám TY??? Ona řekla ňaf a zmizela.
Takže Sosno, já ten tvůj sen radostně prožívám s tebou! :37:


Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2024
Lunární kalendář
Luna ve Štír Štíru
ukázat kalendář »