vlk


01.12.2017 - 23:07
(Kozoroh) Sosna zvlčelý
vlk
Dnes nic nezkracuji. Nemohu. Můj vlk by si to nezasloužil...
Byl to jeden z nejsilnějších snů vůbec. Ty o zvířatech jsou pro mne vžy nějak jiné... Zdál se mi k ránu (ale nebyl to poslední sen před probuzením, o to je zajímavější, že si jej pamatuji naprosto do detailů):

Na scéně jsme byli Khali a já. Je zajímavé, že to vím tak samozřejmě, protože ve snu jsme byli dva chlapci, mladíci... A Khali je můj nejlepší kamarád, trávíme spolu mnoho času. Podobu (oblečení, obutí atd.) si nepamatuji,jen že máme dlouhé vlasy. Jsme ve věku, kdy ještě nejsme přijati mezi muže, ještě nás nevezmou na lov. (Je zajímavé, že přesně tuto informaci jsem ve snu věděl, přestože v celém snu nezazní - na lov s muži ještě nemůžeme.) A proto zatím chodíme jen trénovat, aby z nás byli jednou zdatní lovci. Třeba zkoušíme lovit zajíce.
Byli jsme za naší vesnicí; všude vysoká tráva, celkem suchá. Dalo se v ní skrčit a tak se schovat. Opodál (směrem k vesnici) byly stromy, řídký porost, křovinný les. Bylo dosti teplo, ale vanul svěží vítr, který činil to počasí snesitelným. Jinak bylo znát, že tam v kraji není mnoho vody...
Snad jsme doufali, že tam budeme moci něco ulovit, ale na nic jsme nenarazili, tak jsme se po chvíli začali věnovat jiné zábavě, trénovali jsme házení sekerou (každý svojí) do kmene stromu. Moc nám to nešlo, málokdy se zasekla, pokud jsme vůbec trefili kmen. (Sekera asi kamenná, podobná tomahawku, ale tam jsem jí nevěnoval pozornost, utkvělo mi jen, že se s ní dalo dobře házet. Zda jsme tedy byli indiány si netroufám tvrdit, nevím.) Ale přesto jsem ve snu věděl, že ve vesnici muži umí takto používat sekery s obdivuhodnou zručností.
Pak nám však štěstí přálo a objevil se možný úlovek. Travou se k nám blížil osamělý vlk (šedý až do hněda). Zabít vlka už by bylo něco k pochlubení se ve vesnici, kdepak zajíci! Okamžitě jsme se přikrčili v trávě a šeptem a gesty se domlouvali. Vím, že vítr vanul od vlka k nám, což jsme ve snu ocenili, že nás nemůže cítit. Byl tam trochu respekt, věděli jsme, že vlk může být nebezpečný, ale snad ta mladická nerozvážnost a touha po úlovku (a obdivu) převládaly. A taky jeden před druhým jsme nemohli dát najevou, že bychom snad cítili strach.
Vlk se přiblížil a můj kamarád už chtěl házet. Říkal jsem, že vlk je ještě daleko, ať počká, že nedohodí, nebo netrefí. Ale nedokázal odolat. Snad chtěl být on tím, kdo vlka skolí. Hodil. A netrefil. Vlk se zarazil a zbystřil. Nastražil uši a větřil. Pak začal hledat ostražitě v místech, kam dopadla sekera. Po chvíli se opatrně vydal k nám. Když byl asi na 20 kroků, vzpřímil jsem se a vrhnul také sekerou. Ale na poslední chvíli jsem trhnul paží. Abych nezasáhl. Nevím proč, hod již nešlo zarazit, ale najednou jsem nechtěl vlka zabít. Sekera dopadla kus od něho a on odběhl. Ale zarazil se a díval se směrem k nám. Už jsme se neskrývali, stáli jsme, koukali na vlka a on na nás. Odhadovali jsme reakce. Možná i on odhadoval nás. A pak obezřetně došel k sekeře a očichával ji, stále nás sleduje. Měl náznaky k dovádění, jako by si se sekerou chtěl hrát. Bral násadu do zubů a chtěl se sekerou utíkat. Upadla mu a zase se pro ni vrátil. Šťouchal do ní čenichem, hrabal tlapou...
Sebral jsem klacek a hodil ho opodál a vlk se po něm vrhnul. Jako když házíme klacek psovi k aportování, ale zde šlo o něco jiného, to jsme neznali. Ve snu pes a aportování neexistovali. A vlci byli divocí... Kromě tohoto. V něm bylo něco jiného, to jsme oba jasně cítili. A zkusili jsme ho nalákat blíže dalším házením klacků.
Vlk se blížil, ale byl ostražitý. Odbíhal a zas se vracel. Trvalo to dlouho, než se přiblížil na dosah. Bylo to pošetilé a také my jsme byli pošetilí, protože sekery, jediné předměty, kterými bychom se mohli bránit, ležely zahozeny kdesi v trávě.
Dotkl jsem se ho. Vlk okamžitě uskočil. Lekl se a odběhl. Ale ke kontaktu již došlo. Už to nešlo vzít zpět. Najednou jsme oba věděli (vlk i já), že je tu něco víc. Že už patříme k sobě. A skutečně po dalším lákání přišel. Opět se mi ho podařilo dotknout, jen o chvilku déle, než prve. A pak už jsem letmo pohladil po hřbetě. A nakonec se nechal drbat na hřbetě a na zadku (nad kořenem ocasu).
Odcházeli jsme pak s kamarádem následováni vlkem k vesnici. Vlk šel s námi, jako by k nám (ke mně více) odjakživa patřil. Jako by bylo naprosto normální, že vlk následuje člověka. Sám ze své vůle, nebyla v tom ztráta jeho svobody. Jen propojení duše člověka s duší vlka. Přátelství... Spíše láska, opravdová blízkost.
A co si budem nalhávat, cítil jsem i jistou pýchu. Nikdo se nikdy do vesnice nevrátil následován vlkem. Věděl jsem, že jsem jediný. I to, že to učiní dojem na muže, že už na mne nebudou pohlížet jako dosud...
Ale nejbáječnější pocit byl ten pocit z prstů zabořených v husté vlčí srsti. Ještě nyní, když se zamyslím, cítím v dlani a mezi prsty tu hrubou srst. Fajn pocit...
:131:

Příspěvky v diskuzi

Stránka: 2 1
Řazení:
10.12.2017 - 14:17 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Khalia Palačičinka
Jo máš pěkný totemek, Khalio. Skoro, jako bývala ta socha na Vyšehradě, než ji církev nechala odvézt, že je prý moc pohanská, nebo co (což mě naprdla, církev jedna)
Tam to byla Matka Havranice.
10.12.2017 - 14:15 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Khalia Palačičinka
Asi ano. My jsme kdysi jako puberťáci hrávali telepatickou hru - jeden si myslel číslo, druhý hádal - a pěkně to fungovalo.
Ale když jsem zkoušela navázat spojení za dospěla, ani prd.....možná to musí samo, nesmí to být pozorováno. Protože poslední dobou se mi stává dost často, že na někoho myslím a dotyčná se ozve a obráceně.
Taky musí nazrát doba, podklad, živná půda, myslím.
10.12.2017 - 00:25 | Filtr
(Býk) Khalia Palačičinka » Lupi
Hele, tak toto potvrzuji - telepatie se zvířaty byla pro mě vždy mnohem snažší, než se takto snažit komunikovat s lidmi. Nikdy jsem nijak víc nezkoumala, proč to tak je, ale občas jsem o tom přemýšlela - možná, že zvířata jsou více v přítomnosti, mají mnohem méně myšlenek v hlavě než my lidé. Dokáží se proto lépe soustředit, když nám chtějí něco cíleně "poslat". V telepatii musí být otevřený jak vysílač, tak přijímač :15:
09.12.2017 - 18:43 | Filtr
(Blíženci) Lupi » thééé
No tak o žranici žádná! Mám na mysli skutečnou komunikaci, i když pravda jen velmi prostou. Něco jako: sedí a čučí. Já "Amálko, co prokrista chceš?" Ona čučí a mně se v hlavě objeví "dveře"...aha. Tak proč to neřekneš rovnou? No vždyť to ale říkám!
Tak asi.
Já čtu strašně ráda Neffovo Best of hyena a ten něco takového sděluje taky a už jsem to slyšela od spousty lidí - kdoví? Třeba je snadnější telepatit se zvířetem? pro začátek?
I když tahle primitivní telepatie je určitě kombinací skutečného přenosu a dobrého pozorování.
09.12.2017 - 18:37 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Sosna zvlčelý
Napadlo mě, že to bude něco takového, ale líná huba, holé neštěstí, že.
Možná máme astrogenů hafo, ale skutečnost může být hodně odlišná....měla jsem kamarádku, se kterou jsme od sebe byly 5! dnů a přitom úplně odlišné životy, přístupy....samosebou i nějaké podobnosti, ale pořád se odtehdy musím vracet k tomu, co tvrdí Forrest: že svatá trojice Slunko/Luna/Ascendent tvoří naprostý základ. Že z toho v zásadě vyčteš charakteristiku člověka (i člověčice, samozřejmě :46: ) a zbytek k tomu už jen dolaďuješ.
07.12.2017 - 21:41 | Filtr
(Kozoroh) Boen
Vlk je nielen symbol pre inštinkty, pudy, pre divú, neskrotnú časť ľudskej osobnosti, ale vzťahuje sa aj na rodinu a spoločenstvo, v ktorom človek žije (súdržná svorka, alfapár, hierarchia svorky...).
Ty si vo sne skrotil, prijal svojho vlka a začlenil sa do spoločenstva, v ktorom žiješ.
07.12.2017 - 21:24 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Lupi
Astrogeny nejsou estrogeny. :3:
Já tak říkám určitým podobám v radixech lidí, kdy mají třeba shodu několika planet ve stejných znameních a současně i domech, takže se jim tyto planety projevují podobně a i ve stejných oblastech. Ale je pravda, že jde jen o podobnost, nikdy to není shoda.
Ani nevím, jestli jsem si tento pojem vymyslil, nebo odněkud přejal.
07.12.2017 - 21:15 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Sosna zvlčelý
A ještě ten třetí sen, ten se mi zdál luni v listopadu. Byl nejreálnější, protože se odehrával v současnosti, já tam byl sám sebou, vykonával jsem své povolání a byl jsem na místech, která znám - reálné místo v reálném čase. Ale i tak ten sen byl zase něco víc...

Vlaštovky
Mám rád vlaštovky a jejich veselé švitoření. Zatímco na jaře přilétají postupně, na podzim zmizí v jeden jediný den. Najednou je ticho a smutno po nich, ale o to víc se těším na jaro, až zaslechnu známé volání. Rozhlédnu se po obloze a nedám pokoj, dokud tu první vlaštovku nezaostřím. Pokaždé ji oslovím "holka", i kdyby to byl sameček, a mám radost, že jsou zase zpět. A tak to jde rok co rok.
Jak je na jaře vítám, na podzim jsem se nikdy nerozloučil. Jeden den ještě sedí na drátech a druhý den tam není jediná. Nečekají, až jim popřeji šťastnou cestu. A já se nechci loučit předčasně, ale neznám jejich letový řád, tak mi prostě frnknou bez loučení. Až loni jsem tuto možnost dostal, ač trochu jinak, netradičně.

Byl už listopad a vlaštovky byly už druhý měsíc pryč. A mně se zdál sen, že jsem se procházel v polích a lukách kousek za vesničkou v Železných horách, kde to znám. Udělal se krásný listopadový den, kdy slunko na kusy rozsápalo mlhu i mraky, až se zcela rozpustily. Pole hnědá zoraná, obloha bezmračná, listí ze stromů opadané, jen tu a tam suché na dubech šustilo ve větru. Když jsem zavřel v tom snu oči a nastavil slunku tvář, ještě hřálo. Sice nesměle, listopadově, ale hřálo, zatímco větřík chladil.
A najednou jsem uslyšel švitoření. Vlaštovky! Otevřel jsem oči a rozhlédl se po obloze. Přesně tak, jako to dělávám na jaře. A hle, fakt tu byly. Kroužily mi nad hlavou, nelétaly nikam daleko, jen poblíž mne. Nebylo jich moc, možná pět? Nevím, v tom snu jsem je nepočítal.
„Holky,“ oslovil jsem je s radostí, „tak vy jste mi ještě neuletěly! Přiletěly jste se ještě rozloučit. To jsem rád! Ale teď už leťte, zima je na krku a přes Alpy musíte ještě přeletět!“ A snad jsem jim i zamával, to nevím jistě. Ony zakroužily ještě kolem a pak odlétly. A bylo ticho... I v mé duši. Ticho a mír.
07.12.2017 - 21:09 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » aktigram
Dnes povinnosti usnuly (právě před chvilkou jsem toho malého mohl odložit a nechat ho jeho snům), tak se mohu vrátit k těm předchozím snům. Oba jsem popsal již jinde, ale protože si zde mohu psát, jak chci, přihodím je.
Ten první sen se mi zdál asi před třemi lety:

Žirafa

Byl jsem tam naprosto sám. Ani ptáci nezpívali. Snad jsem se ocitl na nějakém zapomenutém místě. Spíše však opuštěném. Vypadalo to jako nějaký krásný park, který byl dříve udržován, ale léty zpustl. Ovšem to jeho propojení ušlechtilých dřevin s přírodou mu teprve vdechlo punc jedinečnosti. (Zde jsem cítil, že to kdysi byl krásný par, kam lidé chodívali na piknik, nebo si jen tak lenout o polední pauze do trávy v stínu stromů, odpoledne hrát s dětmi... A v době, kdy se sen odehrával mělo být místo pusté, zapomenuté...)
V tom snu jsem stál na nějaké terase několik metrů nad zemí. Nevím, zda šlo o terasu budovy, spíše však nějakou přírodní terasu, protože jsem se koukal jen před sebe. Celý sen jsem viděl svýma očima, takže neví, jak jsem vypadal, viděl jsem pouze své ruce.
Najednou se mezi stromy na okraji parku objevila žirafa. A další a další... Několik žiraf kráčelo parkem svojí ladnou žirafí chůzí. Nijak nepospíchaly, zastavovaly se a spásaly listí stromů. Zvolna se blížily.
Stál jsem naprosto tiše, abych je nevyplašil. Ale ony nejevily žádný strach, bezstarostně se věnovaly své činnosti, až došly k nejbližším stromům. Jedna žirafa se přiblížila asi na 10 metrů ode mne a spatřila mne. Dlouze se na mne zadívala a já k ní natáhl ruku (poprvé jsem viděl svoji ruku). Dosáhnout jsem na ni nemohl, ale tou nataženou paží jsem se k ní přiblížil. Zatoužil jsem, aby přišla blíže. Její zvědavost zvítězila a pomalu od stromu zamířila ke mně. Rozvážně, jako by chtěla ukázat, že má dost času.
Měl jsem ruku stále nataženu k ní, když už byla blízko. Zastavila se. Její hlava byla právě ve výši mé hlavy. Pak udělala ještě pár kroků a upřeně se mi zahleděla přímo do očí asi z metrové vzdálenosti.
Nádherné oči. Pamatuji si její řasy. Tím pohledem z očí do očí jsme se provázali. Já hleděl do jejích očí, ona do mých, dlouze, čas plynul... Pocítil jsem nesmírné nutkání ji pohladit. A ona to nutkavé přání vyslyšela a přiblížila se na dosah.
Pohladil jsem ji zprvu zlehka na „tváři“. Zlehka se zachvěla, měl jsem pocit, že ucukne, ale držela. Tak jsem jí hladil po celé hlavě, i pod bradou a cítil, jak naše mysli se propojují. A přece mne najednou překvapila, když udělala ještě krok blíže a položila si svoji hlavu na moje rameno. Měla tu bednu docela těžkou. Hladil jsem ji od uší dolů po krku, jako bych ji objímal a byl jsem naprosto šťastný...
:100:

(Několik dnů po tomto snu jsem byl ve zvláštní euforii. Nebylo nic, co by mne mohlo vykolejit z mého klidu a štěstí. Kdo ví, kde jsem se to ve snu beze slov toulal? A byl to jen sen...?)
06.12.2017 - 23:26 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Lokii
Děkuji.
06.12.2017 - 22:30 | Filtr
(Střelec) Lokii
Skončil jsem u toho "Dnes" :14:
06.12.2017 - 19:41 | Filtr
(Rak) aktigram » Sosna zvlčelý
No a ja ti ešte niečo poviem, ja ten príbeh poznám, lenže neviem odkiaľ myslela som že film alebo niečo podobné. Možno na to prídem.
06.12.2017 - 19:12 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » aktigram
No to je věc, co jsem chtěl ještě zmínit. :15: Díky.
Mám tři výrazné sny; všechny se zvířaty, to je na tom zajímavé, a všechny navozovaly velmi zvláštní klid. Minulost - přítomnost - budoucnost. Možná je tu ještě zmíním. Už jsem je kdysi psal, ale nikdy jsem neuvedl, že ten jeden byl z naprosté přítomnosti a ten druhý z budoucnosti, to jsem v tom snu věděl, že se teprve za nějaké století stane.
Ale nyní jsou ještě povinnosti.
06.12.2017 - 12:43 | Filtr
(Rak) aktigram
Toto nie je sen ale realita aj ked z dávnej minulosti.
05.12.2017 - 12:43 | Filtr
(Ryby) thééé » Lupi
"počkej na mě u toho ohniště" :61: :15:
jo telepatie, ta u nás funguje hlavně co se týká žranice, zato ale dokonale :32:
05.12.2017 - 10:52 | Filtr
(Panna) Žihadlo
Nádherný sen. Na co by lidi jako ty chodili do kina? S tam musíš nudit.
Je v tom krásná symbolika vlčího kultu. Ve snu nebyl vlk a Ty, oba jste byli jedno. Uvědomění si lidského i zvířecího v nás. Uznali jste se navzájem. :15:
Není potřeba ten sen vykládat. Nech ho na sebe působit. A co ti dá, to si vezmi, to je Tvé.
03.12.2017 - 13:14 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Sosna zvlčelý
Co jsou astrogeny?
03.12.2017 - 13:13 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Sosna zvlčelý
To nemá hudbu - jen takový houpavý tón hlasu. Uspávací.
02.12.2017 - 23:49 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Andromeda
Já sám ne. Na vyšší mety mne dostává ten mrňavej pětiměsíční tady vedle, co ještě pořád nespí. :41: :131:
A sranda je, že celou dobu těhotenství jsem mu říkal Andromedka, neb jsem myslel, že to bude holčička. Dokonce se tak měl jmenovat, ale pindík rozhodl jinak. :61:
02.12.2017 - 23:33 | Filtr
(Býk) Andromeda
Hezkej sen... Mé přijde, že si dokázal něco, na co si hrdý a jsi spokojený .. Nevim, neznám tě... Neznám tvůj život, jen se ve snu zobrazuje podvědomí a z tohoto snu na mě dýchá jedním slovem krása, krása a pohoda zivota jako takového...zrejme tvého. Vlk je hodně magický zvíře, dostal ses zřejmě duševně na vyšší metu
02.12.2017 - 23:20 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Lupi
A za ukolébavku taky děkuji, zkusím ji někdy na naše malé vlče, které ještě nyní nespí.:131: Jen mi došlo, že neznám hudbu... :3:
02.12.2017 - 23:07 | Filtr
(Kozoroh) Sosna zvlčelý » Lupi
Jsem si všimnul, že jste jen 14 dní od sebe. :3: Mamka je nar. 14.5.1953. Třeba jsou tam nějaké astrogeny. :3:
Povyprávím. Mne dnes právě na základě Tvého vyprávění o vlčici napadlo, že bych mohl na mamku zkusit nějakou knížku o totemových zvířatech. Třeba by jí to zaujalo.
02.12.2017 - 21:46 | Filtr
(Blíženci) Lupi » Sosna zvlčelý
Ještě jsem zapomněla - to je krásný, s tou tvojí mámou a sovicí! Že je zdravím. A jsem ráda, že to má někdo jiný taky tak - možná to nebude jen nějaká moje úchylka, nebo "úchylka", ale nějaký přírodně - duševně-duchovní zákon.
To by se mně moc líbilo.
Tak jí povyprávěj o mé vlčici, ať si nemyslí, že blázní :30:
02.12.2017 - 20:47 | Filtr
(Blíženci) Lupi » thééé
Já mám teď druhou černou - Střelkyni (luna v Rybách) a navrch není naprosto čistokrevná - někde se tam vloudil Faraon.
Takže jednak se domlouvá většinově pištěním a můžu říct, že mi trvalo dobře 4 roky, než jsem rozklíčovala, co který pištění znamená :4:
A druhak je to hlubinná osoba; psi, jak známo, jsou na nás navázaní velmi těsně, ovšem tahle potvora, to je i v psím smyslu unikum - často se mi stává, že si říkám "co to se mnou je, že ona se tak chová?"
Taky to byl první pes, se kterým jsem chodila na cvičák, protože jsem konečně nšla takový, který se mi líbil.
Tam jsme se naučily vzorně všechny povely a tak....jen proto, abych zjistila, že tato osoba nejlépe reaguje na povely typu "počkej na mě u toho ohniště" :61:
Výsledkem je semtam jistá primitivní forma telepatie :32:
02.12.2017 - 20:29 | Filtr
(Ryby) thééé » Lupi
"Svému prvnímu černému štěněti (teda psa, ne vlka :4:) jsem vymyslela ukolébavku, protože ona byla děsnej poděs, když byla malá"
no, tomu se říká souznění :15: :1: :62:
měla jsem nutkání to ráno napsat, ale teď už se jen přidám..
můj první pes - černá fenka, beranice s lunou ve štíru..nikdy se mi nepodařilo ji vychovat, poděs je stále, tak ta mě o instinktech hodně naučila. A naučila mě třeba, že někdy je lepší s dětma na sebe vrčet, než cokoliv nehezkého říkat..
Krásná ukolébavka :17:
Příspěvky: 42-18 17-1
« předchozí  další » »|
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2017
Lunární kalendář
Luna ve Váhy Vahách
ukázat kalendář »