Řeč emocí


30.09.2017 - 15:05
(Štír) Dragonfly*
Řeč emocí
https://www.databazeknih.cz/knihy/… ... nejen o emocích.

S touhle knížkou pracuju už asi rok, a jelikož mě to ještě neomrzelo, říkám si, že možná se tu najdou další emoušci, co ocení. Nejsem ale ve formě, abych psala nějakou hezkou recenzi, tak jen přiložím obsah. Některé podnadpisy se u samotných emocí sice opakují, ale kapitoly nepůsobí nijak strojeně nebo monotónně, jak by se možná mohlo zdát. Naopak, vždy jsem tam našla něco, co mě překvapilo.

Tak příjemné počteníčko :97: :84:

Příspěvky: Všechny | dan162

Stránka: 6 5 4 3 2 1
Řazení:
05.02.2018 - 09:11 | Filtr
(Rak) dan162
Krátká hutná kapitolka "Příslib věčné lásky", str.135-6. Dost budu citovat.

Autorka konstatuje, že láska není emoce, neubývá ani nepřirůstá v reakci na své prostředí jako to emoce dělají. Emoce přichází jen v případě potřeby, a když problém pomine, tak se vzdálí. Láska není touha, přitažlivost, stesk, žádostivost, smyslnost, cykly závislosi, vášně, které jsou v pohybu - zatímco láska je stálá.

I při lásce pociťujeme všechny emoce ve všech stavech nálad.

Láska není prtikladem žádné emoce, například strachu.

Častá záměna: projekce dobrého stínu do partnera. Nalezení partnera, který nejlépe ztělesní neprožívanou svou stránku (dobrou i zlou) a spojení se s touto stránkou. Není to partner jaký je, ale jací my nejsme.

Skutečná láska je zasvěcení se duši milovaného či duši světa.

Mohu se zlobit na lidi, jež miluji, mohu se jich bát a mohou mne hluboce zklamat, láska však nikdy nezakolísá. Pokud jsou mí milovaní natolik narušení nebo rozdílní, ža náš vztah nemůže fungovat, nezůstávám s nimi, nepřestávám je však milovat.
14.01.2018 - 21:20 | Filtr
(Ryby) thééé » dan162
Skvělé! :15: však už mám na knížku políčeno
14.01.2018 - 21:15 | Filtr
(Rak) dan162 » thééé
Ona v té knížce píše o tom, že když se nepovede projít třetí fází traumatu, tak že se první dvě pořád opakují.

Výčitky po vlastním hněvu jsou obviňování/stud, to nemusí být ten případ opakování nevyřešeného traumatu. Hněv propuká protože něco porušilo naše hranice. Když vlastní hranice není správně velká, je moc nafouknutá (každou chvíli narážíme na hranice druhých), nebo naopak moc těsná (hranice je tak slabá, že nás neochrání). Proto hněv propuká často a stud jako zvyková reakce vzniká jako reakce na ubližování druhým vlastní neschopností s tím něco udělat. Řešením je změna rozsahu hranice - splasknout (nechat druhé být), rozšířit (dovolit druhým méně). Hněv je pak strážce a ne trýznitel. (Strana 220, tam ještě nejsem, furt plkám na foru a nečtu)
14.01.2018 - 20:51 | Filtr
(Ryby) thééé » dan162
Ano,tak strach a ničit znám taky moc dobře. To se pak za bloklymi dveřmi kumulují ty obludy a příšery..hodně jsem se to učila pouštět, tak nějak hlavně v pravý čas a úměrně..a vlastně pořád učím...často u me po vypuštění Krakena přichází výčitky
13.01.2018 - 12:50 | Filtr
(Rak) dan162 » thééé
Ničit - to jsem si myslel dlouho. Ano dokáže, ale. Dlouhá desetiletí jsem si byl dobře vědom ničivé síly v sobě, nahromaděného vzteku, že jsem nikdy raději ani nešel do sporu, konfrontace byla pro mne možný první krok k bezbřehému konfliktu, hodně lidí si myslelo, že ústup je moje přirozenost, než narazili. Slova že je potřeba si povolit hněv bych podepsal u toho, kdo si ho zakázal. Podle mne když se minulé srovná, zdroje hněvu vymizí.
13.01.2018 - 06:26 | Filtr
(Ryby) thééé » dan162
:17:přečetla jsem si to s chutí.Zrovna jsem ve fázi "otevíráni" neceho stareho..nerozumím,ale pozoruji. S hněvem a vztekem je to takové ošemetné, dokáže ničit..na druhou stranu strach ho projevit ho otáčí do protismeru..někdo říká,že hněv je ta vrstva nad bolesti..jakmile se odvazim procítit tu základní bolest, hněv se uvolní.
13.01.2018 - 00:03 | Filtr
(Rak) dan162
Strana 75-134, souhrnně. Trvalo mi dlouho si to v hlavě poskládat, ale díky tomu se pokusím tyhle stránky převyprávět:

Kam s ním ? Nerudův problém rozšířím na emoce: Kam s ní, co s ní, když emoce vznikne a vůbec s mi nelíbí? Už nějaké emoce umíme pojmenovat, víme k čemu jsou, ale jsme nějaké emoce plní a poučky v té chvíli ať veme čert.

Situaci, kterou právě silně prožíváme, nazveme poněkud nešikovně traumatem, ale jsme z toho co zažíváme hyn, na dně, bezradní a emoce vzedmuté nevypadají, že by chtěly odejít, vše je čerstvé, bolavé.

Jakákoliv překážka emočnímu proudu je nám dobrá, která umožní to utnout, help! Dočasně odložíme problém, soustředíme se na něco jiného, co je naléhavější. Naštvání ustoupí potřebě přejít bezpečně ulici, připravit pohoštění pro sousedy. Teď musím fungovat. Emoci zaplašíme, vzdálíme se od ní, dáme tam jiné pocity. Ale nejspíš to od té doby tak bude pořád, vyhýbavé jednání, alias rozptýlení, úleva, náhrada, závislost. Pustím si televizi, hltám najdise, upnu se do práce, přenesu energii emoce do domácího úklidu, naleju si skleničku. A časem úplně zapomenu od čeho jsem to utekl. A vždy utíkám. A nevím že utíkám. Nezabíráme se tím důležitým, co nás bolí, ale tím náhradním. Graf nálady je zářez dolů a pak mrtvolná rovina, kterou nazýváme spokojeností, silou vůle drženou, postupně se sklánějící dolů. Neptáme se co cítíme těsně před rozptýlením, neřešíme problém, nevíme že nějaký máme. Jen nežijeme.

Co s tím ? Kupodivu prožít. Nepovolit žádné rozptýlení, kompenzaci. Pojmenovat co prožívám, proč to prožívám, dát tomu pozornost. Utrpení přestane být utrpením, jakmile ho zvědomíme. Už jen to sníží intenzitu na polovinu. Ale trpím, je to nepříjemné. Právě před tím jsem uhýbal rozptýlením, disociací, jakkoliv. A teď jsem v tom po pás, nejmíň. A čtu krásnou poučku - "Utrpení je nepohodlí násobené odporem". Přijímám nepohodlí - ale to pořád nestačí.

Tak co to vyházet ven ? Seřvat všechny kolem, záminka se najde. Jdu do sámošky pěkně se pohádat. Největší tragedie tohoto postupu samozřejmě je, když nikoho k seřvání nenajdeme :-) Na foru bych to uměl. Ty, ty a ty jste debilové. Vaše argumenty jsou jak chcanky staré kočky, to zas neumíte nic lepšího ? ... Krucinál to musím být sociální retard, aby mi bylo aspoň trochu fajn ? To je fakt jen volba ničit sebe nebo ničit druhé ?

Naladím se na hezko. Pěkná písnička, fotka synka, mávám rukou nad tím co se mnou mává. Ty mizero zlodějská, vůbec s ena tebe nezlobím, mám tě rád odpouštím ti. Afirmace. Zhluboka dýchat. Svět je krásný, ne ?

Nešikovnost definice emoční nepříjemně prožívané příhody jako trauma nyní lze opravit. Trauma je taková příhoda, po které jsme se nevrátili do původního stavu.

Vnímáme, že v tom pvodním stavu nejsme. držíme úsměv, a nesmí nikdo před námi říct jméno xxxxx Například. Jinak nic, vše je bájo.

Cesta ven vede přes Hněv. Hněv obnovuje hranice, které nám byly narušeny nebo které jsme si narušili. To si fakt už nikdy nedovoluj! Cítíme-li hněv, je třeba ho nechat, ať léčí. Možná i vztek. Zuřivost. Závist. Apatie. Stud. Žárlivost. Fakt celá tahle squadra. Dovolme si to. Jako léčení je to jednorázové, když se tedy léčit umíme. Když ne, tak se lehce tady zasekneme, protože po odeznění hněvu je nám toiž vcelku dobře a nic nás nenutí pokračovat. Trauma nezmizelo. Když s ezastavíme, tak nějaká podobná příhoda zarezonuje a znovu. Od začátku !! zase hněv... V léčení sebe je třeba pokračovat - strachem. Další z hnusáků, kterým se máme podle obecného přesvědčení vyhýbat. Ale ne, tady nás vrací do fáze prožitku traumatu, šoku, bezvýchodnosti. Umíme si ho vytvořit nasloucháním na hraně slyšitelnosti. Vplout do zlé příhody. To hlavní není, jak zle se cítíme, ale že plně fungují přirozené pudy, nic jim nebrání se projevit. Něřídíme. Nezaplašujeme. Nenahrazujeme. Jen v takové chvíli dle autorky nastupují léčivý smutek a žal. Každá z těchto následných emocí ale nese zprávu, kde byly porušeny hranice a co máme udělat pro jejich opravu. Následné emoce už z předchozích kapitol známe, víme že třeba smutek je neochota něco pustit. Poselství emoce když je přijato, náš vnitřní rozpor zmizí a emoce nemá proč dále zvonit svůj alarm - a odchází. Tak a můžeme trénovat. Pozorovat sebe, jak reagujeme, když nás něco zraní. Zatím jen lehká zranění, protože princip, který používáme je stejný. A příhodu po příhodě se učit správnou reakci. Jednotlivé emoce je tedy třeba umět poznat, pochopit a zacházet s nimi - nejdřív modelově, pak u sebe. To bude náplní druhé části knihy.

Poznámka pod čarou: kdo prožívá trvale nějakou emoci, trápí ho, tak stará traumata mohla vytvořit hluboké změny v mozku, kdy učební proces naučí si vyvolat deprese, úzkosti. Autorka navrhuje k práci na sobě přibrat antidepresiva po poradě s lékařem.
05.12.2017 - 09:22 | Filtr
(Rak) dan162 » Dragonfly*
Ještě že mne to minulo. :23: Voda díky nevyřešeným emocím je snadno závislák, a původní problém pak není už vůbec vidět.
05.12.2017 - 09:19 | Filtr
(Rak) dan162 » Dragonfly*
Proč si to někdy dovolit ? jasně, nemůžu tomu často zabránit, ale vědomě to volit ? Asi nemít z toho "hon na čarodejnice", no mám sklon ode zdi ke zdi, no.

Tohle považuju za krásně napsané: "Neučíme se, jak své proudy řídit, místo toho nacházíme způsoby jak žít vedle svých snů, mimo své emoce, navzdory myšlenkám, daleko od vizí a mimo tělo" Cítím pocitem v sobě, že přesně v tom je celé jádro.
05.12.2017 - 09:11 | Filtr
(Rak) dan162 » vibe
dík za reakci.

šéfování - to beru. Co se mi (i na mne) nelíbí je sklon logiky/myšlení neposlouchat ostatní živly, a rozhodovat sama.

Vůle jakožto volba, ne se nutit. Nemá třeba někdo oheň, tak ten živel vyhledává, nasává, mělo by mu to dělat dobře. Vánek přijde, tak holt se něco vůlí taženého zhroutí, ale ten pocit rovnováhy si myslím, že pak člověka zase přitáhne. Mne žádný živel nechybí si myslím, ale ve foru jsme narazili na víc lidí, kterým jeden zcela chybí a dělá to problém v životě a nedoplňují ho nijak. Nějaká emoční bolístka z toho deficitu vzniklá to ještě víc zabetonuje...

Rozptýlení vnímám negativně, sklouzávám k němu, těžko se mi přijímá, a pravda, nelze s tím bojovat, jsem to já. Ale lze si toho všímat, pochopit jak funguju. Pochopit příčiny (rozptýlení je následek), hledat spouštěcí věty a kdykoliv si mohu zvolit, tak si vybrat to, co je od rozptýlení daleko. Příčina rozptýlení leží v nějakém nedostatku nebo v emočním karambolu. Je hezké, když se kineziologií, kraniem nebo čím podaří emoční bariéru v sobě rozpustit, ale bez toho přístuopu hlavou si to člověk podle mne zase znovu nově vytvoří.
05.12.2017 - 03:54 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » dan162
Ještě mě k tomu napadá dodat, že ona rozptýlení nevnímá jako něco vyloženě špatného, ale občas i potřebného ... co bychom si měli někdy i dovolit :97:
05.12.2017 - 03:53 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » dan162
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
"Minule jsem skončil s tím, že je blbost ale tu logickou inteligenci v podobě úsudku zahodit - jen že jí nesmíme nechat šéfovat."
nee, sefovat ji klidne nech
jedine, co je potreba si uvedomit - ze to, ze necham sefovat logiku, jeste neznamena, ze dal nebudu smazakem
na logice samotne, stejne jako na emocich samotnych - neni nic spatneho
ostatne pokud je nekdo slepec, tak je jedno, jestli u toho bude nosit i korunu a nebo treba i zezlo - pokud je to dement, dementem zustane i dal
vule ti je celkem k prdu - staci trochu silnejsi vetricek a veskere vzdusne zamky jsou v cudu
"nesnažit se nikoho do středu cpát"
ano, presne - proto taky cpu lidi zasadne vzdy jen na okraj
"Rozptýlení" je soucasti zivota, podobne jako fet - muzes s tim bojovat, muzes zavest prohibici, ale to je tak vse, co s tim muzes delat - nebo ne? :63:
"Dítě upadne a hned ho učíme hele zajíček jak krásně se vrtí, místo náruče/opory." - ano, pozustatek krestanstvi - Newspeak, plus simulacka prozitku opusteni :30:
"Není nutné s vyhýbavým chováním končit, ale uvědomit si jak sami reagujeme a na co."
vzhledem k tomu, ze se jedna o fet, tak to ani nejde - jen je potreba si uvedomit, ze na prdel pak bude clovek dostavat jeste vic :30:
jinak souhlas :2:
04.12.2017 - 21:59 | Filtr
(Rak) dan162 » dan162
Potřebujeme všechny živly, abychom byli ve středu, a že splečnost neoceňuje dostatečně jiné inteligence, než jen tu logickou. Minule jsem skončil s tím, že je blbost ale tu logickou inteligenci v podobě úsudku zahodit - jen že jí nesmíme nechat šéfovat.

Dále v knížce letmo autorka popisuje, že každý živel svou vůlí můžeme rozvíjet i tlumit - odrazem od ostatních, prostředím, a vůle jen povolí takovou aktivitu. Cílem je vyvážit vše a být uprostřed, nesnažit se nikoho do středu cpát, dokonce o tom ani moc nemluvit (z pudu sebezáchovy).

Odlišovat cvičení pro obnovu rozvnováhy živlů od rozptýlení/disociace, závislostí nebo vyhýbání se. Cvičení pro dokonalost/kvalitu je něco jiného než vcičení pro živel, pro pobyt v živlu. Rozptýlení autorka vnímá jako únik, oddělení od toho, co nám způsobuje nerovnováhu. Jedním z nich je tlačení na pilu (za účelem zvládat, ne růst, užívat si nebo přijímat), káva jako náhražka spánku, televize, (neučební) diskuze ve fóru, mobil všude, čokoládové hody, prášky odvádějící pozornost od fyzického pocitu třbe abolení hlavy, nakupování jako styl, workoholismus, zpívání z nutkání...

Těsně před vyhýbavým chováním máme nějaký pocit, před kterým unikáme. Jsem smutný, nevím co s tím, trápí mne to, tak si začnu zpívat a tím od problému smutku (i příčině smutku) se vzdálím, problém zůstává. Dítě upadne s hned ho učíme hele zajíček jak krásně se vrtí, místo náruče/opory. Není nutné s vyhýbavým chováním končit, ale uvědomit si jak sami reagujeme a na co.

Autorka si myslí, že většina lidí prošla traumatem, které díky neřešení, nebo díky "řešení" rozptýlením se stalo trvalou naší deformací. Takové minulé trauma se pozná tím, že z nějaké situace člověk utíká, disociuje se z ní.

Prostředí, kde třeba se lidé od svých emocí disociují/oddělí a zůstane jim to je třeba školní prostředí, plné výhrůžek a opovržení.

Lidé disociovaní jsou nakažliví, infikují skupinu svým problémem. A naopak lidé ve středu jsou atraktivní.

Příklady oddělení: emoce a mysl stavěné proti sobě, duchovní život oddělený od každodenního.

Strana 106 :-)
10.11.2017 - 13:19 | Filtr
(Rak) dan162 » vibe
Právě, nepohybujeme se v černé a bílé, jen naše myšlení má sklon ke krajnostem, ostrým kategoriím a příliš jasným soudům.

Myslím si (obecně !), že strach podstatně zvyšuje pravděpodobnost. Tenhle konkrétní případ neznám, ale určitě platí, že dav/hejno je kolektivní entita například s mnohem menšími společenskými zábranami, a chová se podle jiných zákonitostí než jeden člověk.
10.11.2017 - 12:40 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » dan162
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
beznadej - probirana latka
myslis, ze si to ten kluk pritahnul svym strachem?
ze kdyby nemel strach, by se do te situace nedostal?
ja se domnivam, ze takhle to nefunguje
ze to, co tvrdi priznivci pozitivniho mysleni, je brutalni slendrian
jako, neni to lez stoprocentni to ne - ale tak, jak je to prezentovano to neni
09.11.2017 - 16:37 | Filtr
(Rak) dan162 » vibe
Odkaz se mi zobrazil jen na vteřinu, nevím jakou souvislost mi ukazuješ. Olomoučáci byli hrdinové na černocha ?
09.11.2017 - 12:58 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » dan162
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/…
08.11.2017 - 13:00 | Filtr
(Rak) dan162 » siili
V téhle knížce je Vina a stud (obnovení integrity) na stranách 209-226 a tam ještě nejsem. Můj jazyk nebývá pochopitelný, neumím mnoha lidem vysvětlit co chci říct, v té knize to bude určitě líp popsané, aspoň co jsem zatím četl, tak srozumitelné mi bylo.

Letmo jsem nakoukl, a píše že stud je náhlý pád důstojnosti, který buď necháme nás mrzačit, nebo pochopením (oné věty, důvodu) hlídá, aby naše jednání bylo vždy uctivé a korektní. Existuje přirozený stud (třeba když někomu ublížíme) a naučený (neplníme cizí normy)...
08.11.2017 - 12:33 | Filtr
(Rak) dan162 » vibe
Jo, taxem to myslel, děkuju. Rodí se svoje, přirozené, bez deformace socializací.

Máš pravdu, že si něco už vnášíme, ale stud se mi nezdá, ten je společenský.
08.11.2017 - 11:32 | Filtr
(Býk) Najdise.cz » dan162
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele vibe, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
neni pravda, zalezi na osobnosti cloveka
ja uz jako dite se dusledne vyhybal ruznym spolecenskym saradam
myslim treba v jeslich rozcvicku
nebo koupani v bazenu(o neco pozdeji ve skolce) - jen ja(plus jeste jedna holcina, se kterou jsem si hral na piskovisti) z asi 20 decek jsem odmitl byt nahy v bazenku se soudruzkou vychovatelkou, co na sobe mela plavky
pripadalo mi to ponizujici
08.11.2017 - 01:12 | Filtr
(Rak) dan162 » siili
Tak koukni na ještě menší děti.
08.11.2017 - 00:13 | Filtr
(Rak) dan162 » siili
Malé děti ? To do nich očkujeme my, opět nějakou větou. Do té doby se nestydí, jsou přirozené.
07.11.2017 - 01:21 | Filtr
(Rak) dan162 » siili
Rozumím. Tomu už rozumím, i když stud tam ještě pořád nevidím.

Krásně řečené, "zdroj autenticity". Měla bych je přebírání cizích norem, potřeb. Jsem tu od toho, abych plnil co kdo potřebuje. "Měla bych" je uvedomění si rozdílu mezi tím, co potřebuje okolí od mne a co chci sám. Nechce se mi. Mé vědomí ale chce, a nutí zbytek těla, aby se chtění podřídil. Plazí mozek ví, co tělu dělá dobře a proto s vědomím nesouhlasí a dává to najevo: "mám odpor". Svaly neposlouchají, chuť uhasíná.

Pracuju práci, která mne živí, ale nepřináší mi tolik radosti. Jestli se ze mne stane robot nebo ne je moje volba. Vždy to je tím, že dám uměle rozhodnutím do popředí nejakou větu, hodnotu. Například u mne to bylo, že jsem zadlužený, tak dělej i co ti nevyhovuje, vydělávej. Tím se odřezávám od sebe a jako motor přijímám výplatu. A nebo větu zruším, splácení se nebude urychlovat, motor zase naskočí.
07.11.2017 - 01:11 | Filtr
(Rak) dan162 » Buddha/2
Coby ? Jakmile člověk má rád sebe, aspoň jednou i na malou chvilku, třeba jako báječný až euforický záchvěv lásky k sobě nebo své části, tak přece už navždy ví, že to zátěžové, co cítí, není pravdivé/opravdové, ale jen intenzivní a hledá cestu ven. Nelze se pak stydět, ale nejvejš znovu i nevědomě prožívat něco co k člověku nepatří, třeba tehdejší situaci, tehdejším pocitem v dnešní situaci - vždy víš, že to, co zažíváš není správně. Pocit nedokonalosti a ty další jsou různá nepřijetí, různé bariéry. Vím o nich, například v sobě, ale nestydím se.

Když člověk nic takového nezažil, tak si myslí, že tyhle pocity jsou normální, u každého běžné, tak tam taky není stud.

Tak si to představuju.
06.11.2017 - 22:38 | Filtr
(Váhy) Buddha/2 » dan162
To ještě trochu zkomplikuju :20:
Co pocit nedokonalosti, nedostatečnosti, zranitelnosti ?
Příspěvky: 128-104 103-79 78-54 53-29 28-4 3-1
« předchozí  další » »|
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2018
Lunární kalendář
Luna v BýkBýku
ukázat kalendář »