Řeč emocí + Líza


30.09.2017 - 15:05
(Štír) Dragonfly*
Řeč emocí + Líza
https://www.databazeknih.cz/knihy/… ... nejen o emocích.

S touhle knížkou pracuju už asi rok, a jelikož mě to ještě neomrzelo, říkám si, že možná se tu najdou další emoušci, co ocení. Nejsem ale ve formě, abych psala nějakou hezkou recenzi, tak jen přiložím obsah. Některé podnadpisy se u samotných emocí sice opakují, ale kapitoly nepůsobí nijak strojeně nebo monotónně, jak by se možná mohlo zdát. Naopak, vždy jsem tam našla něco, co mě překvapilo.

Tak příjemné počteníčko :97: :84:


PS: Líza (Uzdrav svá vnitřní zranění) začíná od 9. stránky

Příspěvky: Všechny | Dragonfly*

Stránka: 3 2 1
Řazení:
16.04.2018 - 20:45 | Filtr
(Kozoroh) rozladěný zahradník » Dragonfly*
ty jo, dobry :15:
dik :17:
takze jsem to dobre napozoroval, ze ponizeni se vaze ke vztahu introverze/ extroverze
zatimco ty 4 zraneni jsou derivaty T/F N/S


jo slovo ego, je trapny
a jeste trapnejsi je hra - ego chytte ego (/zlodej krici chytte zlodeje)
na jednu stranu se bez nej neobejdeme, vsude kde je potreba priprava, nacvicovani
vsude, kde je potreba cas
na druhou stranu, zivot s nim... :5:

fakt je ale ten, ze pokud se clovek chce nejak dostat k sile v nas tak s tim nazvoslovim musi - chte nechte -nejak vychazet
(minimalne si to nejak pojmenovat /nadefinovat)

- Ego nedovede naslouchat
- Ego baží po lichotkách
:6:to jsou pekne priklady

"Také říká, že ego žije pouze minulostí, takže podporuje všechna naše traumata"

jo, krome casu taky miluje cisteni - to je obranny majstrstyk ega, o kterym se celkem vzato malo mluvi - je to roztomily feťoušek, milujici Savo (si ho tak teda pojmenuju)
16.04.2018 - 18:56 | Filtr
(Štír) Dragonfly*
Ad Lisa Bourbeau.

Ze zvědavosti jsem se pustila i do druhého dílu – LÉČBA PĚTI BOLESTÍ DUŠE. Přestože první díl mě dost oslovil, tahle druhá knížka mne tolik nenadchla. Důležité info z ní by mi stačilo shrnout do pár vět. Lisa by možná řekla, že moje ego jen nechce slyšet krutou pravdu a proto jsem se místo poctivé sebereflexe (až na pár výjimek) u četby jen hrozně nudila.. :D Kdoví :) Obsah vám zkusím přiblížit.

Ačkoliv knihy nebyly zamýšleny jako první a druhý díl, budu jim tak říkat. Dvojka byla napsána 14 let po vydání jedničky a autorka říká, že dnes vidí některé věci jinak. Nepřišlo mi, že by něco viděla zásadně jinak, spíše některé informace doplnila. Občas si trochu protiřečí, ale to už si protiřečila i v knize Uzdrav svá vnitřní zranění. Na hlavním poselství to podle mě ale nic nemění.

Časem dospěla k názoru, že každý z nás má všechna čtyři zranění. Odmítnutí a křivdu, opuštění a zradu. Bolest křivdy nám pomáhá, abychom necítili bolest odmítnutí a bolest zrady, abychom necítili bolest opuštění. Páté zranění – ponížení – má jen někdo. Je ojedinělé v tom, že oproti ostatním zraněním, která se vždy pojí k druhým lidem, se ponížení vztahuje k tobě samému a k nějaké „vyšší síle“, k Bohu a podobně.

V první polovině, po tom co zopakuje základní info k jednotlivým zraněním, řeší hlavně svoji definici ega. To mě moc (spíš vůbec) nebavilo a v četbě jsem pokračovala, protože jsem pořád doufala, že přijde něco lepšího. Mám ale podezření, že mě jen irituje to slovo „ego“. Myslím, že by se to dalo napsat i bez jeho použití, ale je mi jasné, že kvůli mně knížku přepisovat nebude :D K ego-úseku vám sem přihodím podnadpisy, protože ty vám asi přiblíží nejlépe vo co gou:

- Zrod ega
- Co je to ego
- Ego, celek tvých přesvědčení
- Problém získat zpátky svou sílu
- Ego používá kritiku
- Ego hovoří v extrémech
- Ego používá podmiňovací způsob nebo spojení „je třeba“
- Ego se ztotožňuje s tím, co má a dělá
- Ego baží po lichotkách
- Ego nedovede naslouchat
- Ego se ospravedlňuje a brání
- Ego neumí žít přítomností
- Ego žije z pojmu dobra a zla
- Ego se srovnává
- Ego si myslí, že dokáže způsobit, aby lidé byli šťastní
- Pýcha

Dost věcí vnímám jinak než Lisa, ale vlastně to nemohu říct stoprocentně, protože ona používá pojmy, ke kterým má své vlastní specifické definice – ty ale rozebírá ve svých předchozích knihách. Těch je kolem 24! Zde sice některé definice ve zkratce opakuje, ale jsou takové „nedomrdlé“ a u nejedné mě napadlo, jestli není špatně přeložená. Tím chci říct, že jsem z některých částí knihy byla docela zmatená.

Projevy ega poukazují na aktivní zranění a proto, dle Lisy je k uzdravení ego potřeba zmenšit. Také říká, že ego žije pouze minulostí, takže podporuje všechna naše traumata ... čím důležitější jsou, tím více dochází ego k přesvědčení, že žije. Zároveň nás před bolestí prý chrání. Ústřední technikou ke zmenšení ega je si své ego pojmenovat (Lisa to své pojmenovala Muška) a rozmlouvat s ním. Poděkovat mu za ochranu, ale dále si to udělat po svém. K tomu bych jen dodala protipohled – setkala jsem se i s názorem, že ego je instance, se kterou je nejlepší vůbec nediskutovat. Každému asi bude fungovat něco jiného.

Po přelouskání ego-části jsem si ale v knize pár střípků našla a za ty jsem ráda. Co mi přišlo důležité a v první knize to nebylo – podle své reakce poznáme, které zranění se právě otevřelo.
Dám příklad, který tu je uveden: Někdo vůči našemu způsobu oblékání utrousí nezdvořilou poznámku.

REAKCE:

*Masochista (ponížení): nezlobí se na druhého, ale na sebe, spíše se začervená, sám sebe zesměšní a s narážkou souhlasí

*Přísný/nepoddajný typ (nespravedlnost): hájí se nebo si myslí, že to není spravedlivé a že by něco takového jinému člověku nikdy neřekl

*Kontrolor (zrada): „A myslíš, že jsi sám dokonalý?“ ... takto by zdůraznil jeho nedostatky

*Závislý (opuštění): slzy a nářek

*Utíkající (odmítnutí): předstírá, že se ho urážka nedotkla, jako by nic neslyšel, nebo by rovnou odešel pryč


Nejde o to zranění odstranit, ale „přijmout“. Vyléčení bolesti neznamená, že zranění už nikdy nepocítíme, ale že už nebude ovládat náš život. Abychom mohli zranění „přijmout“, musíme převzít „zodpovědnost“. To souvisí s tím, že si uvědomíme, že bolest nezpůsobují situace ani lidé, nýbrž vnímání a reakce našeho „ega“. Druzí lidé tu nejsou od toho, aby odpovídali našim potřebám (a očekáváním). Autorka klade velký důraz i na (sebe)odpuštění, jehož důsledkem prý budeme dříve zraňující situace prožívat bez bolesti (trochu protimluv). Jedním ze znaků sebeodpuštění je prý i zlepšení vztahu s osobou, které se zranění týkalo. (S tím nesouhlasím, ale to je fuk.)

A na závěr Lisina definice uzdravení bolesti:

„Víš, že na cestě k uzdravení se nacházíš, jestliže si uvědomuješ, že se bolest probudila, jestliže ji dokážeš pozorovat a dovolíš si být lidský. Domněnku, že jsi tyto etapy zvládl, si ověříš podle toho, jestli si již nepotřebuješ nasazovat masku, a tudíž nijak nereaguješ. Přijetí povede k úlevnému vydechnutí, postupně zmírní bolest a vrátí tě do přítomnosti. Celkovou situaci tedy uvidíš jako životní lekci.“
13.04.2018 - 08:29 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » rozladěný zahradník
Na mě to bylo moc dlouhé. Vše co mě zaujalo by mi stačilo shrnout tak do čtvrthodinky. No ale nebudu si stěžovat :D
12.04.2018 - 06:32 | Filtr
(Kozoroh) rozladěný zahradník » Dragonfly*
to video jsem predtim videl uz 2x, poprve, kdyz ho tu dala mili111, podruhy kdyz jsem cetl tu knizku a doladoval
a ted po treti
krome toho, ze i na potreti(s casovym odstupem) to bylo uplne jiny(coz uz davno vim, pac intelekt je sejdir, co spis filtruje, nez propousti)
tak mi tam neco uplne vypadlo - naprosty okno
posledni otazka a posledni jeho odpoved - pekelnej stroj :21:

a) dite - citlivost a vnimavost
jenom to dite, tak se to neda, neni to k zivotu
citlivy, vnimavy, vsechno ho ohrozuje
b) rodic - prizpusobeni
uplne presne vi, jak maj veci bejt

vs.
trinitarska dualita :32:

PS: jo a navic tady neodpovedel na (uplne) posledni otazku
jak to bylo s sadrou(chudak lasicka :24:)
ale ty frky jeho tady, to jsem sel fakt do kolen
:61:
08.04.2018 - 18:38 | Filtr
(Štír) Dragonfly*
Mimoděk jsem dnes narazila na Pjérovo video, kde mluví o Lise Bourbeau:
(Zrada -) Výzva k dospělosti
https://www.youtube.com/watch/…

Plus nějaké myšlenky o dospělosti, která tu v diskuzi též padla, tak třeba to bude někoho zajímat. Pjér vidí dospělého člověka jako někoho, kdo ví, že "naložený batoh" (kde jsou i ta naše zranění) je jeho volba a tímpádem si hru může i užít, může ho bavit.

Léčba dle něho probíhá následujícím způsobem:

1) přestávám se přizpůsobovat a objevuji své strategie (masky)
2) jsem hrozně nasranej
3) nepřizpůsobuji se, nebojuji, ale zjišťuji že druzí mají fakt problém (s tím, že jsem sám sebou)
4) zpátky v situaci, kde se zranění poprvé otevřelo - rozhoduji se, že masku už nikdy (tak nějak)
YouTube
02.03.2018 - 18:48 | Filtr
(Vodnář) Tarot11
Running on Empty
02.03.2018 - 11:32 | Filtr
(Rak) dan162 » Dragonfly*
Metod, které umožňují léčbu traumat neinvazivním způsobem je teď čím dál víc. Mne se osvědčuje kranio. Jedna paní používá homeopatii, která ji vyrovnává do středu, nevím nakolik to je trvalé, slyšel jsem o tom prvně, stejně jako o kineziologickém principu použitém pro takové opravy (záleží jaké jsou otázky, témata, kranio i kineziologie může být invazivní). Bratr se dal na hypnózu, když nebude invazivní na psychiku člověka, mohlo by to být dobré, nezkusil jsem. Je toho ted´ víc - společné mají to, že respektují tělo, které si samo říká, co potřebuje aby dobře fungovalo, není to o tlaku od terapeuta. Nemá to cíl jiný, než vyhovět tělu, žádné osvícení jako meta, jde to přes živel Země. I ty metody, kdy "znalý moudrý" terapeut něco ti implantuje ze sebe, už jsou over. Introverti to asi mají snazší.

Vnímám ten proces na sobě, k tomu čtu zprávy od těch, kterým se povedlo zahodit své programy. Jsem v polovině, kdy už vidím svůj jízdní řád, kam co povede, aspoň si to myslím, ale energie mi stále někdy zcela chybí, spojení se sebou ještě není hotové. I ta Řeč emocí mi pomáhá porozumět a pojmenovat, racionalitou uchopit, žonglovat, osvětlit, u mne je Merkur spojený s Plutem, tedy myšlení vidí dost hluboko a pro běžné situace, pochopení co se děje, mi to strašně pomáhá. Pozoruju se a dávám to na povrch. Edit mi včera ukázala, jak probíhající trauma nechat proběhnout v kombinaci s milou vzpomínkou. Důležitá je otevřenost, nebo ochota k ní, nejen pravdivost, také to je proces. Méně budu nyní řešit ženské obtíže, obnovím muže v sobě. Sílí mi vnímání těla, tuhle jsem takové překvapení psal v tématu, tak jednou, dvakrát týdně zažívám něco, z čeho jsem :-O , ale vlastně běží vše jak to chci a těším se z toho. Krok za krokem, bájo.
02.03.2018 - 08:47 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » dan162
Ahoj Dane,

když budeš mít chuť, klidně tu jedničku více rozveď ... proč si to myslíš a tak..
01.03.2018 - 21:27 | Filtr
(Rak) dan162 » Dragonfly*
1) Myslím si, že absence zranění/komplexů/traumat je možná.
2) uvědomění jako dávání pozornosti, vyslechnutí traumatu, podle mne léčivé je samo o sobě
3) Zranění z opuštění mám, nebo ne zranění ale strach, a není motorem touhy po svobodě duše. Ta chce být svobodná od nutkání "záchranných" postupů z minulých traumat, u mne například takovou "záchranou" byla snaha o kontrolu okolí. Tento program už nemám, nebo snad nemám, ale je tu k řešení kupa dalších programů.
27.02.2018 - 11:49 | Filtr
(Blíženci) tajga » Dragonfly*
touha po svobodě/nezávislosti může být zase projevem zranění z opuštění


ano.... :11:
27.02.2018 - 10:35 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » tajga
---"Přesto já chci víc :-D. Mám představu, že tohle jediné člověku přinese svobodu, opravdovou vnitřní svobodu...A to pro mě není kontrola nad zraněními, ale jejich absence, stav, kdy je už nepotřebujeme."---

Na toto by mě zajímalo, kdo má jaký názor. Já to prozatím vidím tak, že absence zranění/komplexů/traumat je nemožná. Asi by se dalo mluvit o absenci utrpení, které ta zranění způsobují, respektive které si způsobujeme tím, že se s těmi komplexy ztotožňujeme.

Když už tu trousím střípky z knížky, tak pokud by to někoho zajímalo, touha po svobodě/nezávislosti může být zase projevem zranění z opuštění.
27.02.2018 - 09:31 | Filtr
(Blíženci) tajga » Dragonfly*
To mě taky napadlo, že to bude překladem.

Jsem dost velký skeptik na to, abych si myslela, že četba knížky může zásadním způsobem pomoct. Takže mě to vlastně taky primárně nemotivuje. Ale stejně by mě zajímala nějaká stopa, po které jít, jestli tam není něco třeba nového, o čem nevím.

U mě to je dlouhodobé uvědomování. I když i to považuju za velký pokrok a určitě se to od té doby, co jsem získala náhled, zlepšilo.

Opakem dospělosti beru pro sebe dětinskost, nebo možná nezralost. Dětskost beru v mnoha projevech za žádoucí....Jj. chápu, jak to myslíš. Asi ano uvědomění je první projev dospělosti. Znám lidi v seniorském věku, kteří tam asi nedošli, takže i tohle není málo...Přesto já chci víc :-D. Mám představu, že tohle jediné člověku přinese svobodu, opravdovou vnitřní svobodu...A to pro mě není kontrola nad zraněními, ale jejich absence, stav, kdy je už nepotřebujeme.
27.02.2018 - 08:48 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » tajga
Máš pravdu, že název knížky je vlastně matoucí. Pro mě název nebyl podstatný, ale doplním tedy, že o uzdravování tam toho moc není, pokud jako uzdravování nebereš ono uvědomování. Poslední kapitola se jmenuje „Léčení zranění a transformace masek“ a též tam skoro nic o léčení není. Nejsem si jistá, jestli vůbec něco – přiznám se, že vyléčit zranění nebyl můj motiv k četbě, tak jsem se na to ani nezaměřovala. Třeba bude něco v té další knížce. Nicméně zavádějící není ani tak název knihy jako spíše jeho překlad – v originále je to něco jako „Pět zranění, která nám brání být sami sebou“.

Ke druhému odstavci nevím moc, co říct, sama se na tu typologii 5 zranění nefixuju ... takových typologií už je hafo, ad poruchy osobnosti, jak píšeš. Röhr, který hodně píše právě o PO, má zase jakousi typologii „tajných programů“, negativních přesvědčení, ale sám píše, že to je spíše takové vodítko, než pevně ohraničený systém a já to tak beru víceméně u všech typologií. Jsou to různé pohledy na podobné věci.

Můžu se zeptat – píšeš, že jsi sama sobě důkazem, že uvědomění vždycky nestačí – myslíš jednorázové uvědomění nebo dlouhodobé uvědomování si?

Je taky otázkou, co bereme jako tu „dospělost“. Opak dětskosti? Myslím si, že to není tak jednoznačné. Už jsem to tady někde psala, ale naše kultura je prý kulturou dětí, a jestliže námi hýbají takové „mocnosti“ jako je mateřský komplex a já nevím co ještě, tak by bylo naivní (dětské?) myslet si, že s něčím takovým vůbec můžeme bojovat nebo to jakkoliv „léčit“ ... to by klidně mohla být jistá smrt ... což fanoušci Zubatý asi hrotit moc nebudou, ale stejně. Takže stát se dospělým by mohlo vypadat i tak, že uznáme existenci těchto sil, které se skrze nás projevují a možná nakonec dospějeme do stádia, kdy pod vlivem svého dětského vzteku nepůjdeme vystřílet půlku vesnice, ale rozbijeme doma jen pár skleniček. A nebo taky nic. Velká neznámá. Ale tak nemůžeme mít všechno pod kontrolou, že. (Mimochodem, dle Líziny typologie souvisí potřeba mít věci pod kontrolou se zraněním ze zrady, takže i touha mít svá zranění pod kontrolou je svým způsobem vtipná :) Občas můj případ.)
26.02.2018 - 21:17 | Filtr
(Blíženci) tajga » Dragonfly*
Mám konkrétní představu, dokonce v různých situacích vím jasně, že jsou dvě cesty, buď se budu chovat jako dospělý člověk a nebo bude skrze mě jednat zraněné dítě. Takže já jsem sama sobě důkazem, že uvědomění si vždycky nestačí.

Mně přijde, že vlastně ta zranění odpovídají různým poruchám osobnosti, ale těch je mnohem víc, takže je to takové velmi zredukované. Vlastně možná že je 5 zranění, ze kterých vyplývá mnoho různých poruch. Ale terapie na poruchy osobnosti neexistuje, jen podpůrná, jak s poruchou žít. Což je zase psychologický pohled, který vůbec nemusí 100%-ně platit.
26.02.2018 - 19:46 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » tajga
Ahoj. Ty obrázky jsou víceméně k ničemu. Zobrazují jen jednu z x možností toho, jak může tělo symbolizující určité zranění vypadat. Pro autorku je tělo rozhodující, ona to na něm asi vážně pozná. Pro mě je to sice zajímavá myšlenka, ale zaujaly mě tam spíše jiné věci. Máš nějakou konkrétní představu toho, jak to vypadá, když už jsi "z toho venku"?
26.02.2018 - 08:44 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » rozladěný zahradník
Jak je tam málo hanebností a sprostých slov, nemůžu se na to soustředit :4:
26.02.2018 - 06:55 | Filtr
(Kozoroh) rozladěný zahradník
uff, malem jsem dopadl jak ten profesor tady:
1hod28min23sec
https://www.youtube.com/watch/…

knizka "Uzdrav svá vnitřní zranění" je fascinujici v tom, ze jako jedna z mala i dynamicky zobrazuje(podchycuje) proces tvorby lidskeho EGA(intelektu) - potazmo, je i jakymsi pokusem, pripadne nedokoncenym "manualem na osviceni" (pro pripadne zajemce)

na zacatku vychazi z toho, ze tu bylo dite s bezpodminecnou laskou
potom, ze se neco udalo s tou bezpodminecnou laskou
a ta jakoby zmizla nekam - jakoby se nekam vytratila

na druhou stranu tim ale vzniklo neco zcela noveho - neco, co muzeme nazyvat - lidske EGO(intelekt)
nebo maska - tak si to v te knizce nazyva autorka

tedy vlastne jakasi dve antonyma, dejme tomu: bezpodminecna laska / vers. / EGO

no a potom se ocitame uz na urovni "masek"

k tomu, aby nejaka maska mohla existovat, potrebuje opet antonymum - neco, nejakou silu, co stoji naproti(na principu pretahovani svihadla)

kazdej z tech typu tam ma neco svyho:

/ únikový typ / - panika /strach z ODMÍTNUTÍ
/ závislostní typ / - samota /strach z OPUŠTĚNÍ
/ ovládající typ / - odloučení-oddělení-zřeknutí se /strach ze ZRADY
/ nepoddajný typ / - chladnost /strach z KŘIVDY/NESPRAVEDLNOSTI

tak a ted k dokonceni manualu

jak vidno, dualita se nikam nevytraci, jen si do svych prihradek bere nove a nove postavicky /figurky

takze zatimco predtim tam proti sobe stala figurka c.1: "laska bez hranic" vers. figurka c.2: "materie s hranicemi"

tak ted proti sobe stoji uz jine figurky
jakoby podfigurky figurky c.2

porad v dualite

a navic uz i s prvky dvou zakladnich dualnich archetypu: SUBJEKTIVITA vers. OBJEKTIVITA

pokusim se vysvetlit, na prikladu:

automobilka vyrabi auta
to, ze nekde na planete Zemi existuje vyrobek jmenem auto, je zalezitosti - objektu
v lidskem tele se (pry) na objekty zameruje leva hemisfera (je orientovana objektivne/ objektove)
ve spolupraci s hemisferou pravou (ta je orientovana subjektivne/ vztahove) si promysli, co to vlastne auto je a k cemu by se vsemu dalo pouzit - mohlo slouzit
-intelekt- jako celek nakonec "auto" vyhodnoti jako dobrou vec, kterou by bylo prospesne mit, vlastnit, uzivat

nacez nabehne vylucne subjektivni uchopovani - (pry) prava hemisfera a takzvane uchvati ten vztah - "ja" vers. "auto"
tedy prava hemisfera si zacne rikat - to auto ja -chci-
leva hemisfera vyhodnoti-vidi, ze to auto nemam
a prava hemisfera k tomu kontruje: protoze ho nemam a protoze ho chci a nemam - tak je to spatne
(k vyhodnosceni ze je to spatne, prispiva samozrejme opet hemisfera leva - ta neustale vidi, ze to auto nemam)

prava hemisfera, narozdil od leve, tedy dokaze jakoby generovat i pocity

bohuzel opet slendrianske vyjadreni, ale zkusim znovu slendriansky vysvetlit

pokud by prava hemisfera fungovala(mohla fungovat) bez leve - viz. napr. zivotni zkusenost teto pani: https://www.ted.com/talks/…
tak bude generovat jen a jen "bezpodminecnou lasku"
ale(!) tim, ze ji tam do toho neustale pricmrdava i hemisfera leva a frka ji tam do toho objektove, objektivni videni - tim ji -lasku- rozstepuje na pocity - doslova lame na mnoho ruznorodych pocitu/ emoci(dualnich paru), tak jako opticky hranol

a na tech dvou slozkach(archetypech): OBJEKTIVITA vers. SUBJEKTIVITA stoji samozrejme i ty "masky"
(na tomtez stoji i napr. Junguv koncept Animy/ Anima)

tohle pokud clovek nepochopi - nikdy nepochopi ani svet tzv. rozliseny a to podstatne, cim se tak moc lisi od sveta tzv. nerozlisenosti

u tech jednotlivych typu, je pak pribuznost podle "O" vers. "S" nasledujici:

horizontalni pribuznost:
/ únikový typ / - / závislostní typ /
/ ovládající typ / - / nepoddajný typ /
vertikalni pribuznost:
/ nepoddajný typ / - / únikový typ /
/ ovládající typ / - / závislostní typ /

protilehle:
/ nepoddajný typ / - vers. - / závislostní typ /
/ ovládající typ / - vers. - / únikový typ /



PS: PONÍŽENÍ / masochistický typ / svoboda-neomezenost
bych videl spis na souvislost s prechodem mezi extrovert/ introvert
takzvane: obecne typy
http://jung.sneznik.cz/psychologie.…

nikoliv: funkcni typy
http://jung.sneznik.cz/typy.htm
25.02.2018 - 23:36 | Filtr
(Býk) Najdise.cz
Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Znouzecnost, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Je fajn, že to tu neusnulo :) Přidávám se k chvále na knížku od Lise Bourbeau. Řeč emocí taky nebyla špatná, ale na mě už má možná asi až moc stránek. Trochu bych se bála toho, že minu to podstatné a zůstanu viset na půl cesty v analyzování jendotlivých emocí. Za přečtení ale stojí určitě taky. Děkuju za inspiraci.
21.02.2018 - 20:54 | Filtr
(Blíženci) Dagmárek1
Tu knihu si určitě koupím, protože vím, že se mi bude v mé situaci i v situaci lidí v mé blízkosti hodit. Zatím jsem musela po nechutném rozchodu, který byl najednou, jak kopanec do hlavy od koně, vše sama zpracovávat a vyrovnávat se s tím. Snad v ní najdu odpovědi, jak pro sebe, tak i pro své blízké, kteří mají také nějaké problémy.Děkuji. :1:
21.02.2018 - 18:24 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » vibe
S dovolením sem přihodím malou recenzi. Ačkoliv u knížek tohoto typu, ať už je to Řeč emocí nebo Uzdrav svá vnitřní zranění od Líziny, co jsi sem hodil odkaz ... mívám ze začátku pocit, že takových knížek už jsem četla mraky, takže tam určitě nic nového pod sluncem být nemůže :5:, stejně si tam vždycky něco výživného najdu :15:

UZDRAV SVÁ VNITŘNÍ ZRANĚNÍ - Lise Bourbeau

Fajn knížka. Myslím si, že je dobré být se svými zraněními v kontaktu.
Líza se zabývá pěti typy našich niterných zranění - odmítnutím, opuštěním, ponížením, zradou a křivdou/nespravedlností. Na základě těchto zranění, která jsme si zvolili jako součást svojí cesty ještě před narozením, a která se otevřou během dětství, si následně vytvoříme určitý typ masky (můžeme jich mít i víc). Masku potom využíváme, aby nás před oním zraněním chránila a dokonce se projevuje ve fyzickém vzhledu našich těl. Fyzickou podobu bere Líza jako zásadní a vychází z ní - tělo prý nikdy nelže. Možná si myslíme, že máme to či ono zranění, ale tělo může ukazovat, že naším dominantním zraněním je něco jiného. První polovina knížky, přestože mě bavila a byla přínosná, na mě působila dost chaoticky, zdálo se mi, že vaří trošku z vody a uměle škatulkuje různá zranění a vzorce chování atd., jakoby vytvoří škatulky a pak je všechny zase zruší a pak vytvoří.. ,ale dále kniha začala odpovídat i na další mé otázky, pochybnosti a nesrovnalosti a jakýsi smysl jsem v tom nakonec vidět začala. V každém dalším popisu zranění se vrací k předchozím kapitolám a zraněním a vše dává do souvislostí, takže některé souvislosti jsem pochopila takřka až na konci knihy a asi si ji kvůli tomu přečtu ještě jednou. Například ve čtvrté kapitole se sice dozvíme, že člověk trpící zraněním z ponížení bývá tlustý, ale v dalších kapitolách se ukáže, že přibírat na váze můžeme i s jinými zraněními, ale jinak a z jiných důvodů. Atd. Líza zmiňuje i plastickou chirurgii, díky níž se často snažíme projevy svých zranění na našich tělech odstranit, aby nebyla tak viditelná. Svá zranění můžeme též vidět, když si uvědomíme, která zranění se mermomocí snažíme nezpůsobovat druhým. Paradoxem je, že jakmile si dovolíme druhé odmítat, opouštět, ponižovat, zrazovat nebo jim křivdit, tak přestaneme mít tendenci to dělat. Protože člověk, který trpí určitým zraněním a není si toho moc vědom, to stejné zranění, kterého se bojí, způsobuje nevědomky druhým.

U každého zranění je popsáno, se kterým rodičem se otevřelo a v jakém období, jakou masku vytvořilo, jak vypadá tělo a oči, jaký slovník daný člověk používá, jak se stravuje, možné choroby, celkový charakter a největší strach. Nicméně nedá se moc spoléhat na shrnutí, která jsou u každé kapitoly, protože spousta dle mě důležitých informací je rozházeno v navazujících kapitolách. Já bych klidně ocenila pořádnou tabulku, ale holt si jí budu muset asi udělat sama, pokud se mi bude chtít :D

Nastíním největší strachy u různých typů:

ODMÍTNUTÍ / únikový typ / panika
OPUŠTĚNÍ / závislostní typ / samota
PONÍŽENÍ / masochistický typ / svoboda-neomezenost
ZRADA / ovládající typ / odloučení-oddělení-zřeknutí se
KŘIVDA/NESPRAVEDLNOST / nepoddajný typ / chladnost
05.02.2018 - 09:11 | Filtr
(Rak) dan162
Krátká hutná kapitolka "Příslib věčné lásky", str.135-6. Dost budu citovat.

Autorka konstatuje, že láska není emoce, neubývá ani nepřirůstá v reakci na své prostředí jako to emoce dělají. Emoce přichází jen v případě potřeby, a když problém pomine, tak se vzdálí. Láska není touha, přitažlivost, stesk, žádostivost, smyslnost, cykly závislosi, vášně, které jsou v pohybu - zatímco láska je stálá.

I při lásce pociťujeme všechny emoce ve všech stavech nálad.

Láska není prtikladem žádné emoce, například strachu.

Častá záměna: projekce dobrého stínu do partnera. Nalezení partnera, který nejlépe ztělesní neprožívanou svou stránku (dobrou i zlou) a spojení se s touto stránkou. Není to partner jaký je, ale jací my nejsme.

Skutečná láska je zasvěcení se duši milovaného či duši světa.

Mohu se zlobit na lidi, jež miluji, mohu se jich bát a mohou mne hluboce zklamat, láska však nikdy nezakolísá. Pokud jsou mí milovaní natolik narušení nebo rozdílní, ža náš vztah nemůže fungovat, nezůstávám s nimi, nepřestávám je však milovat.
13.01.2018 - 00:03 | Filtr
(Rak) dan162
Strana 75-134, souhrnně. Trvalo mi dlouho si to v hlavě poskládat, ale díky tomu se pokusím tyhle stránky převyprávět:

Kam s ním ? Nerudův problém rozšířím na emoce: Kam s ní, co s ní, když emoce vznikne a vůbec s mi nelíbí? Už nějaké emoce umíme pojmenovat, víme k čemu jsou, ale jsme nějaké emoce plní a poučky v té chvíli ať veme čert.

Situaci, kterou právě silně prožíváme, nazveme poněkud nešikovně traumatem, ale jsme z toho co zažíváme hyn, na dně, bezradní a emoce vzedmuté nevypadají, že by chtěly odejít, vše je čerstvé, bolavé.

Jakákoliv překážka emočnímu proudu je nám dobrá, která umožní to utnout, help! Dočasně odložíme problém, soustředíme se na něco jiného, co je naléhavější. Naštvání ustoupí potřebě přejít bezpečně ulici, připravit pohoštění pro sousedy. Teď musím fungovat. Emoci zaplašíme, vzdálíme se od ní, dáme tam jiné pocity. Ale nejspíš to od té doby tak bude pořád, vyhýbavé jednání, alias rozptýlení, úleva, náhrada, závislost. Pustím si televizi, hltám najdise, upnu se do práce, přenesu energii emoce do domácího úklidu, naleju si skleničku. A časem úplně zapomenu od čeho jsem to utekl. A vždy utíkám. A nevím že utíkám. Nezabíráme se tím důležitým, co nás bolí, ale tím náhradním. Graf nálady je zářez dolů a pak mrtvolná rovina, kterou nazýváme spokojeností, silou vůle drženou, postupně se sklánějící dolů. Neptáme se co cítíme těsně před rozptýlením, neřešíme problém, nevíme že nějaký máme. Jen nežijeme.

Co s tím ? Kupodivu prožít. Nepovolit žádné rozptýlení, kompenzaci. Pojmenovat co prožívám, proč to prožívám, dát tomu pozornost. Utrpení přestane být utrpením, jakmile ho zvědomíme. Už jen to sníží intenzitu na polovinu. Ale trpím, je to nepříjemné. Právě před tím jsem uhýbal rozptýlením, disociací, jakkoliv. A teď jsem v tom po pás, nejmíň. A čtu krásnou poučku - "Utrpení je nepohodlí násobené odporem". Přijímám nepohodlí - ale to pořád nestačí.

Tak co to vyházet ven ? Seřvat všechny kolem, záminka se najde. Jdu do sámošky pěkně se pohádat. Největší tragedie tohoto postupu samozřejmě je, když nikoho k seřvání nenajdeme :-) Na foru bych to uměl. Ty, ty a ty jste debilové. Vaše argumenty jsou jak chcanky staré kočky, to zas neumíte nic lepšího ? ... Krucinál to musím být sociální retard, aby mi bylo aspoň trochu fajn ? To je fakt jen volba ničit sebe nebo ničit druhé ?

Naladím se na hezko. Pěkná písnička, fotka synka, mávám rukou nad tím co se mnou mává. Ty mizero zlodějská, vůbec s ena tebe nezlobím, mám tě rád odpouštím ti. Afirmace. Zhluboka dýchat. Svět je krásný, ne ?

Nešikovnost definice emoční nepříjemně prožívané příhody jako trauma nyní lze opravit. Trauma je taková příhoda, po které jsme se nevrátili do původního stavu.

Vnímáme, že v tom pvodním stavu nejsme. držíme úsměv, a nesmí nikdo před námi říct jméno xxxxx Například. Jinak nic, vše je bájo.

Cesta ven vede přes Hněv. Hněv obnovuje hranice, které nám byly narušeny nebo které jsme si narušili. To si fakt už nikdy nedovoluj! Cítíme-li hněv, je třeba ho nechat, ať léčí. Možná i vztek. Zuřivost. Závist. Apatie. Stud. Žárlivost. Fakt celá tahle squadra. Dovolme si to. Jako léčení je to jednorázové, když se tedy léčit umíme. Když ne, tak se lehce tady zasekneme, protože po odeznění hněvu je nám toiž vcelku dobře a nic nás nenutí pokračovat. Trauma nezmizelo. Když s ezastavíme, tak nějaká podobná příhoda zarezonuje a znovu. Od začátku !! zase hněv... V léčení sebe je třeba pokračovat - strachem. Další z hnusáků, kterým se máme podle obecného přesvědčení vyhýbat. Ale ne, tady nás vrací do fáze prožitku traumatu, šoku, bezvýchodnosti. Umíme si ho vytvořit nasloucháním na hraně slyšitelnosti. Vplout do zlé příhody. To hlavní není, jak zle se cítíme, ale že plně fungují přirozené pudy, nic jim nebrání se projevit. Něřídíme. Nezaplašujeme. Nenahrazujeme. Jen v takové chvíli dle autorky nastupují léčivý smutek a žal. Každá z těchto následných emocí ale nese zprávu, kde byly porušeny hranice a co máme udělat pro jejich opravu. Následné emoce už z předchozích kapitol známe, víme že třeba smutek je neochota něco pustit. Poselství emoce když je přijato, náš vnitřní rozpor zmizí a emoce nemá proč dále zvonit svůj alarm - a odchází. Tak a můžeme trénovat. Pozorovat sebe, jak reagujeme, když nás něco zraní. Zatím jen lehká zranění, protože princip, který používáme je stejný. A příhodu po příhodě se učit správnou reakci. Jednotlivé emoce je tedy třeba umět poznat, pochopit a zacházet s nimi - nejdřív modelově, pak u sebe. To bude náplní druhé části knihy.

Poznámka pod čarou: kdo prožívá trvale nějakou emoci, trápí ho, tak stará traumata mohla vytvořit hluboké změny v mozku, kdy učební proces naučí si vyvolat deprese, úzkosti. Autorka navrhuje k práci na sobě přibrat antidepresiva po poradě s lékařem.
05.12.2017 - 09:22 | Filtr
(Rak) dan162 » Dragonfly*
Ještě že mne to minulo. :23: Voda díky nevyřešeným emocím je snadno závislák, a původní problém pak není už vůbec vidět.
05.12.2017 - 09:19 | Filtr
(Rak) dan162 » Dragonfly*
Proč si to někdy dovolit ? jasně, nemůžu tomu často zabránit, ale vědomě to volit ? Asi nemít z toho "hon na čarodejnice", no mám sklon ode zdi ke zdi, no.

Tohle považuju za krásně napsané: "Neučíme se, jak své proudy řídit, místo toho nacházíme způsoby jak žít vedle svých snů, mimo své emoce, navzdory myšlenkám, daleko od vizí a mimo tělo" Cítím pocitem v sobě, že přesně v tom je celé jádro.
05.12.2017 - 05:24 | Filtr
(Štír) Dragonfly* » vibe
Proto je Země tak oblíbená ... spousta fetu. Můžeš se tady sjíždět kdečím :46:
Příspěvky: 70-46 45-21 20-1
« předchozí  další » »|
Aktuální postavení planet
Aktuální
postavení planet
ukázat planety »
Lunární kalendář 2018
Lunární kalendář
Luna v BlíženciBlížencích
ukázat kalendář »