Cesta - Diskuze a zkušenosti

Háňa* » ES To nevím, já tyhle věci nečtu, ale to překonávání překážek ... překonávat budeš muset jen to, co jako překážku vnímáš - čili překážky si vyrábíš ty sama, ve skutečnosti nejsou žádné překážky - je jen prostředí, děje, ... takové kulisy na té tvé cestě.
Všimni si, jak třeba teče voda ... prostě teče. Když se potká s kamenem, obteče ho a teče si dál - nemá dojem, že narazila na překážku a nemá potřebu s ní násilím bojovat. A to ani neví, že by ten šutr nepřeprala - vlastně se nedozví, že by prohrála boj, protože k žádnému nedošlo. Teče si klidně dál - stejně klidně, cestou nejmenšího odporu a nemá trauma z toho, že musí překonávat překážky. Nemusí překonávat nic, protože si nepotřebuje něco dokazovat, to je jen lidská vlastnost. Ona prostě teče. Když je moc horko, nebojuje proti horku, ale vypaří se. Je z ní pára. Potom zase prší, jsou z ní kapky ... ale pořád je to stejná voda a je úplně v pohodě.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele :):):), který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mám za to, že i když se něco nedaří, tak je to správná cesta pro dotyčného, ačkoli okolí si klepe na čelo. Tedy nemyslím jít někam zcela bez rozmyslu a bez toho aniž bychom to cítili.Hlavou proti zdi je v podstatě násilná akce,nevěstí to nic dobrého, ovšem každý si musí vyzkoušet sám. Každopádně pokud vnímám, že je něco špatně, je čas na změnu.
Byla jsem vždy velice akční,pracovitá, minimálně spala a těsně před čtyřicítkou přišla ta únava, kterou jsem neuposlechla...následky na sebe nenechaly dlouho čekat.Přes to všechno, co se mi za posledních deset let stalo a je náloží jak já říkám minimálně na dva životy, tak jsem postupně došla k tomu, že bych se bez těchto zkušeností neposunula tam, kde jsem a hlouběji se nezajímala o věci hlubší . Život už v dětství mě směroval k poznání, nikdy jsem nebyla povrchní, ovšem nechala se vláčet proudem...
Cesta náhod neexistuje. Dost jsem se zajímala o různé věštby (i sama někdy vykládala) a musím říci, že zásadní věci v životě se udály tak, jak bylo řečeno a to třeba i více lidmi...Zkusila jsem jít i "proti" věštbě, ale strhlo mě to zpátky, aniž bych já se na tom podílela a dostala pěknou nakládačku... Dnes už extra netoužím vědět co bude, žiji tady a teď.
Tak přeji šťastnou cestu !

Nabi* Myslím, že v životě je potřeba citlivě rozlišovat, co je zrovna TEĎ potřeba. Někdy je potřeba trpělivost, někdy je potřeba něco radikálně změnit. Alespoň v mém životě jsem se přesvědčila, že tahle období se střídají. Někdy věci přicházejí samy, někdy musím udělat pár rázných kroků. Když mi není dobře v určité situaci a vím, že momentálně nemám tlačit na pilu, tak udělám něco pro sebe, co mi přinese v obtížném období radost. Ono to čekání (vědomé čekání) a trpělivost jsou někdy nutné a proto si to zpříjemňuju jak to jde. Víc se starám o sebe a o to co chci, co cítím atd. Druhé lidi dávám do pozadí, protože když nejsem spokojená, tak to lidi kolem mě vycítí a tíhnou k tomu mi to zrcadlit .
S tou jednoduchostí si myslím, že záleží jak je člověk založený. Saturnští a zemští lidi zřejmě budou tíhnout k nějakému řádu, k tomu řešit a vyřešit situaci nějakým konkrétním způsobem. Více "citoví" a vzdušní jedinci budou více asi uvolnění. Jela bych v souladu s tím, co cítím. Za svá rozhodnutí si koneckonců zodpovídám sama, i když pohled druhých na věc je mnohdy inspirativní.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele sžc, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Změna je život. Hlavně aby cesta byla ta tvá vlastní. Skutečná...

Otázkou je, zda je člověk opravdu šťastný v moment, kdy na sílu dosáhl toho, co si vytyčil. Každý to má jinak ale stalo se mi, že jsem byl udivený, že když jsem dostal stylem hlavou proti zdi co jsem si umanul, tak jsem dál byl nešťastný.

Důležité je cítit se být svůj či svoje... ale těžko lze poradit se životem někoho jiného, který samy nežijeme. To je spíš nereálné..

Spíš najít tu vlastní skutečnou a přirozenou cestu. A k čemu vyhlížet cíl. Jsme na závodech?

Život mi připadá jako puzzle, Všechno do sebe krásně zapadá...

Nevím zda jednoduchost ale spíš přirozenost ale tu lze najít na dně vlastní studny.

Rodíme se, abychom zažily zkušenost a ne jednu.

Přeji hodně štěstí.

Marhon » ES to říkal jeden muj kamarád před dvaceti lety.
vždycky se všechno vyřeší, ale ne vždy tak jak si přejeme.
no, měl pravdu.

Bosch » ES tak ano v pivu je energie.

Najdise.cz » ES Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele onka, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Cílů můžeme mít v životě, kolik chceme. Je to přece jen náš život a naše představy o jeho naplnění. Myslím, že je zásadní vnímání a rozeznávání různých překážek - některé jsou tak krkolomné, že spíš signalizují " Tudy cesta nevede ", jiné naopak říkají " Opravdu to chceš? ". Překážkám předchází indicie, které většinou přehlížíme a pak se v tom překážkovém běhu přestáváme orientovat. Každopádně i zkušenost nezdaru může být jedním z cílů

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To já to mám naopak,pro mě jsou překážky výzvou k jejich zdolání.Občas teda jdu i hlavou proti zdi a světe div se,ono se do ní nemusí jen hlavou třískat,ale dá se na ni i vylézt,rozhlídnout se,ovázat hlavu fáčem a pak už v klídku postupovat dál...nikoli do cíle a hotovo,ale zkušenější k další výzvě.

ES » Háňa* Súhlasím,viem ,že som niekedy čítala o raste osobnosti ,čo je možné len prekonávaním prekážok,teraz už s tým až tak do bodky nesúhlasím....poznanie príde po prekonaní problémov a prekážok,ale už by som nešla aj po kríkoch s tŕňmi dobrovolne,necítim sa dostatočne silná,asi som zlenivela a nechávam veľa vecí na náhodu a zbytočne nešťuchám do ohňa a nemám pocit,že by som preto zbierala menej skúseností

Háňa* Názor ... svům způsobem, do určité míry nebo jak, s tím souhlasím, ale ne úplně přesně s touto formulací, protože ta mi zní jako zmatené skákání od jednoho k druhému s cílem co nejpohodlnějí dojít do cíle.
Kdo z nás ale ví, kde přesně je jeho cíl ? Kam má dojít, co má cestou za úkoly a jaké zkušenosti si má prožít ?
Určitě jsem vždycky pro vyzkoušení všech možností. Ale bez tlaku a přehnaného usilování. Spíš se trochu nechat vést, vnímat tu cestu kudy jdu, a netlačit nic násilím, když cítím vyloženě odpor. Ale ten budu cítit, když budu vnímat a cítit, ne, když budu CHTÍT.
Potom nezabloudím - zůstanu střízlivá, v klidu a nepropadnu zmatku, stresu a chaosu. Vím, že moje místo je pro dnešek přesně tam, kde zrovna jsem. Kdyby tomu tak nebylo, byla bych jinde.

Kdybys, dejme tomu, došla do cíle, co uděláš ? Řekneš si tak, a jsem tady, tak mám hotovo ? Tak už můžu v klidu umřít ?
Za mě, cílem je ta samotná cesta.

ES » Bosch nebola ja som tak doteraz fungovala na všetko som bola vždy sama a každý okolo si myslí,že som nepriestrelná a zvládnem všetko.....len posledný rok a pol im pomaly dávkujem,že nemám 20,som unavená a potrebujem pomoc

Bosch » ES pokud to byla jenom míenka je to dobré. :-)

ES » Bosch Asi pravda dosť vecí mením a reparujem od vsťahov po prácu,ružové okuliare sú preč a snažím sa zariadiť si život tak,aby mi vyhovoval.....hlavne šetrím silami,prestala som mať o sebe mienku,že musím všetko zvládnuť a sama...

Bosch » ES Věk 42 je krize středního věku.
Je to půlotočka urana.
První krize začne u saturnu ale to se u mně nic moc nedělo nedávám tomu moc velký význam.
Ale 42 let poznamená každého..saturňáka.
Oddělí se plevel od zrna. Což může trvat i pár let.
Ale je to vlastně poslední možnost kdy v životě něco nakopnout.

ES » Bosch Myslím že ešte nie,ale už je blízko,patrí to teda ku kríze stredného veku?Ja ako celoživotný bojovník som si myslela ,že mi dochádzajú baterky,alebo dostávam rozum

ES » Saly Presne to súhlasí s mojimi pocitmi....

144 mna zaujima tento aspekt cesty:

vraj cesta je ciel a ciel je cesta

to vravia ludia co sa za roky nikam v nicom nepohli

ale nadsene rozpravaju o svojej ceste,

ci chodia dokolecka, alebo systemom 1 krok vpred a 2 kroky nazad neviem

ale budia dojem ze ciela sa boja, ze tam pris nechcu

ale sami pre seba musia byt dojem ze ciel maju a usilovne za nim kracaju

a tiez vraj kracat cely zivot za cielom a nedosiahnut ho je tiez sposob vyuky v konkretnej inkarnacii

zo skusenosti viem ze tych ludi drzi strach, 1 velky strach alebo vela priemernych strachov

takze nateraz tolko odo mna na temu CESTA


a tiez som niekde pocul nazor ze :

cesta je prach a sterk a udusana hlina...

Bosch Po čtyřicítce určitě není rozumné jít hlavou proti můru.
Do té třicítky snad i jo.
Máš asi uranskou opozici co?

Saly Viem presne o čom píšeš, tiež mávam také dilemy. Postupne si stále viac a viac začínam uvedomovať, že ak sa má niečo stať, tak sa stane aj keby som za tým išla, alebo sa tomu bránila. Vždy ma niečo dovedie presne tam, kde mám byť, ale týka sa to najmä skúsenosti. Ak potrebujem zažiť nejaký pocit, naučiť sa napríklad trpezlivosti tak sa nájde vždy spôsob, ako ho zažiť, napríklad prekonávaním prekážok prekážok, ideme za určitým cieľom roky a roky až dosiahneme to, za čím sme išli. Ak sa potrebujeme naučiť vyrovnať sa s frustráciou, naučiť sa zmiereniu, alebo niečomu inému, čo nám môže pomôcť pochopiť práve prežitie pocitu frustrácie zo zlyhania, neschopnosti a pod. tak nebudeme ísť za cieľom trpezlivo roky a roky, lebo nám to neprinesie to, čo sme sa potrebovali naučiť, precítiť. To v prípade, že trpezlivosť už máme zvládnutú, prežitú, pochopenú. To len ako príklad uvádzam, lebo tie pocity a to, čo nás môžu rôzne situácie v živote učiť je veľa a u každého iné.

S tým som mala vždy problém. Chcela som vedieť, čo presne sa mám naučiť tou ktorou situáciou, ale už pomaly dochádzam k tomu, že keby som vedela, čo presne sa mám naučiť, tak by mi to nepomohlo, lebo isté veci sa dajú naučiť len vtedy, ak o nich nevieme vopred. Niekedy cítim pudenie v niektorej oblasti, ku konaniu niečoho a ani neviem prečo ma to či ono priťahuje a prečo sa rozhodnem práve tak. Viem len, že to tak má byť z nejakého dôvodu, lebo ma to má niečomu naučiť. Snažím sa vnímať pocity, ktoré ma k niečomu priťahujú viac ako inému a či mám pri niečo lepší pocit, ako pri niečom inom a nemať výčitky z toho, čo bude, ak sa rozhodnem pre jedno alebo pre druhé, lebo vždy to rozhodnutie bude správne vzhľadom k tomu, čo už viem, aké mám skúsenosti a poznanie. Nech už teda robíme alebo nerobíme tu na Zemi čokoľvek, verím, že nás to vždy privedie presne do toho cieľa, ktorý je vyšší, presahujúci tento dočasný život vo svete hmoty

ES » Buddha/2 aj ja som rohatá,len neviem či už unavená,alebo je to vec veku a rozumu,že sa mi nechce toľko zápasiť

ES » Marhon Lebo aj sny sa plnia,ale nie vždy v takej podobe,akoby si to človek doslovne želal.ďalšie pozorovanie

Buddha/2 Není žádný návod. Sama si rozhodneš, který cíl stojí za námahu a který ne .

Hlavou proti múru - no, nech to beranům. Dveře bývají obvykle vedle

Marhon zvláštní. tohle sem nikdy neslyšela, ale už párkrát mě něco v tomhle smyslu napadlo.
kdo ví, možná na tom něco bude.
i když, třeba je cesta správná, třeba jen není správný čas.

ES » Koczka.obyczajna Ja mám prekážkový beh skoro celý život a milujem výzvy,ale v poslednom čase veľa vecí nechávam na náhodu a som viac flexibilná....ako každý mám svoje ciele a plány,ale teraz ak veci nejdú hladko už nejdem cez mŕtvoly a čakám na náhodu....pochopiteľne ťažko spracovávam stratu ilúzií,ale hlavou múr neprerazím

Najdise.cz » ES Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Koczka.obyczajna, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Mně hrozně moc věcí přichází samo. Všímám si toho už dlouho a překvapivě mi to píšou i v horoskopu. Výzvy mám ráda, no spoustu věcí dostávám jakoby zadarmo, což přijímám s pokorou. Tak možná proto mám sílu na ten zbytek. Někdy až moc síly.