Anketa pro pestovatele a uzivatele Ars astrologica - Diskuze a zkušenosti

dan162 » exit Ale lze ho používat, to by k zažití stačit mělo.

dan162 » Sosna zvlčelý Pohled na Saturna může být ovlivněný rodným trigonem Slunce - Saturn. Jak se dostaneš k prožití/přijetí disharmonického působení ?

A přidám to, že astrologie vychází z přesvědčení, že co je nahoře, je i dole. Co ve vesmíru, to v člověku uvnitř. Podle mne soukromý vesmír uvnitř každého člověka má sklon se shodovat s vesmírem celkovým. Když tomu brání nějaké naše umělé bariéry, tak zažíváme hlubší než běžné problémy, mnohem pravděpodobněji nastanou v době příslušných tranzitů.

Sosna zvlčelý » exit No u mne je to trošku komplikovanější...
Mé pojetí astrologie je to, že planety jsou symboly. Nepůsobí na nás. Radix je náš osobní identifikační kód, v kterém se dají číst dispozice toho člověka. Radix (nebo i tranzity) nezpůsobují jevy v našich životech, ale odrážejí je, je to už jen obraz, v kterém můžeme číst. Pak z tohoto pohledu nepůsobí Saturn ani dobře, ani špatně...
Ano, planety beru jako princip (v kontextu výše napsaného). A když se někdy sejdou protichůdné principy, tak to skřípe, to jistě. I bolí. Ale jde to hlavně z nás, protože se musíme naučit ty principy sladit tak, aby to neskřípalo. Nevýhodu proměnit ve výhodu (jako když kvadráty nás nutí k růstu).
No a pro mne není zdaleka nejhorší princip Saturna, ale princip Neptuna. S tím se asi budu prát dlouho, možná to ani nezvládnu. Ale je to o tom, jestli já se naučím.

Ovšem to celé je můj postoj k astrologii. Nikomu to necpu.

dan162 » Sosna zvlčelý Konzervativismus, stabilita, pevný základ má svůj rub i líc - zvlášť při pohledu zvenku.

Sosna zvlčelý » exit Ano, naprostý souhlas. Ale myslím, že všemu Tebou popsanému bych uměl říct jiným slovem, než je "výdrž". Třeba lpění. Nebo třeba někdy i "zabedněnost". Saturn nás učí výdrži, nutí nás vstát, učí nás však i pokoře... Lpění bych si s ním rozhodně nespojoval. To najdu spíše u lidí s velmi výraznou pevnou kvalitou (každé z těch 4 znamení samozřejmě lpí na něčem jiném a tudíž jinak).

dan162 A ještě mne napadla jedna důležitá věc, kterou mě naučil Saturn: řešit bariéry v sobě dřív, než z nich vznikne karambol. Jakmile v tomto jsem získal jakýsi náskok, tak Saturn mne tak už nekoupe. Možná odtud mám až obcesi se furt opravovat.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele bubobubo, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Že je to někdy těžké a skřípou u toho zuby,ale stojí to za tu námahu a sebezapření.A co tím mám na mysli,to je jen mezi mnou a Saturnem.

ohenvoblacich » dan162 Za tohle DĚKUJU..

později k tomu ještě něco připíšu.

kocour_mivik » child in time Zdravím,
vše zřím z utajeného místa, abych nebyl lynčován, a souhlasím, že
život to není jen náš pohled, či spíše oko našeho Ega,
jenže ono je nám nejbližší..
Co cítím, když ruku mu nastavím ? Lze těžko řici,
Ledový vzdálená, ale i krutý a výsměchem se šklebící.
Maně doufám, že jsem ti dal srozumitelnou odpověď
Krásného dne přání si dovolím jako bonus přidat..
Milan

dan162 » ohenvoblacich Asi záleží na tom, jak brzy (v jakém věku) došlo k situaci prožívané bezmoci a jestli vůbec člověk ví, kdy mu to vzniklo. Také spíš jak hluboko než jak dlouho. U mne to jsou situace z dětství tak z šesti osmi let, horší jsem pak už naštěstí nikdy nezažil, to už je ta lepší varianta, protože ta situace bezmoci netrvá, jen zvyk se jí bránit.

Se zvykem se naložit už dá. Zjistil jsem, že jsem popudlivý, kdykoliv bezmoc i jen hrozí. Trvalo dlouho, než jsem ten pocit strachu z bezmoci vůbec dokázal oddělit od ostatního a pojmenovat a pomohlo mi uvědomit si, že u mne je to blbě, když mi druzí řekli, že bezmoc sice nevítají, ale prostě ji prožijí a jdou dál. To já neuměl, bublal jsem ještě několik dní poté. Desetiletí jsem nevěděl, že podléhám takovému vzorci chování. Vadilo mi všechno, i třeba když řidič tramvaje otevřel dveře o pět vteřin později a už jsem měl vzedmutí emocí jít mu vynadat, i situace, kdy bejvalka dělala výchovu k dětem přesně opačně než já. O něco jsem se snažil v představě, že to je nejlepší přístup, a ona to zrušila. Tehdy jsem měl zato, že pevné zásady za každou cenu jsou nejlepší (ne vědomí hranic a láskyplný příklad řekněme). Kluci se mnou byli extrémně poslušní a s ní extrémně nezvladatelní, jak jsem se dozvěděl později, oboje je blbě. Cítil jsem bezmoc, když jsem třeba dal synovi kapesné, a on si spořil po kousíčku na něco co chtěl sám, a bejvalka mu dala stokorunu, aby netrpěl nedostatkem. Na bezmoc jsem reagoval slovní agresivitou a citovým uzavřením, takže ještě do hůř. Když jsme se rozvedli, tak se ten rozdíl ještě zvětšil, jen jsem to už nemohl ovlivnit. Jo, díky tomu jsem začal řešit sebe. V jedné době jeden synek odešel ode mne k mámě do bezbřehé volnosti, co jsem kdysi za každou cenu nechtěl připustit a nyní to přijal - ono mu to po nějakých peripetiích kupodivu prospělo. Dnes už to je poměrně dost vyřešené, vnitřní pocit se mnou málokdy hýbe, když nějaká bezmoc nastane, tak jen prochází.

ohenvoblacich » child in time ta je ale..luxusní přehrávám si ji už asi popátý

a já bych zakončila svoje saturnský téma interpretkou se sl v koz,která,tuším,bude o Saturnu něco vědět,dle procítěného projevu soudě..
https://www.youtube.com/watch/…

child in time ahoj

odkud se to díváš? že tedy tak laskavě provokuješ?

mě někdo naučil trpělivosti (možná právě Saturn)..letím a vím, že i když marně, najdu to, co uvidím. a to že náš život není jen náš (pohled)

nastavila jsem mu dlaň a on je tak ledový a vzdálený a tak

co cítíš? když mluvíš? a co teprve když mlčíš?

(vím, není to h.k. ale tahle je taková saturnská
https://www.youtube.com/watch/…



K.

ohenvoblacich » dan162

Naučit se přijímat bezmoc je možná vůbec ta nejtěžší lekce a hodně záleží na jejím rozsahu.

ohenvoblacich » dan162 Tohle je na zpracování poměrně náročné,jde o dlouhodobý a vlastně nikdy nekončící proces.Tlaky a manipulace okolí tenhle proces dost brzdí a nelze je ignorovat,odstřihnout se od nich,když prostředníkem mezi dvěma rozdílnými světy bývá společný závazek.Spíš překopat si myšlení tak,aby neubližovaly nám ani dítěti,např..jenže bez spolupráce na obou stranách je to asi mission impossible..

ohenvoblacich » . "Je jasné, že když se máma s dítětem zavřou do cely, tak je to trochu něco jiného. Ale tam už dneska nejsme."

No,já si zas tak jistá nejsem..cela může představovat nepřeberné množství i těžko představitelných variant.

ohenvoblacich » dan162 Jo..a co když ty situace,kdy si člověk trochu odfrkne a bolest už tolik neochromuje se pořád opakují? Furt dokola a soustavně? Já tady nemluvím o podmínkách,kdy může člověk čerpat zázemí bud "zvenčí" nebo "zevnitř".Mluvim o těch extrémních,kdy člověk jede už na záložní zdroj,dlouhodobě.Jsou to situace,ve kt.se ocitneš náhle,většinou ze dne na den a ten šok ochromí i normální,zdravé uvažování a překlene i ten klíčovej moment,kdy je možná ještě prevence nedostat se do úplných sra.ek..


Snažím se nastínit i jinej úhel pohledu než jen ono známé: když se chce,tak jde úplně všechno.Fakt to není tak černobílý.

ohenvoblacich » tajga Četla jsem i o případech z této doby,kdy miminko nechali zemřít hlady,protože mamince se,vlivem neúnosného stresu,zastavila laktace..tohle je koncentrovaná bezmoc..

ohenvoblacich » . Tady se chci ještě zastavit..přirozená,zdravá zodpovědnost starat se o dítě..ano,v ideálních případech tento pud většinou automaticky funguje..pokud ho nepřeválcuje pud jiný,např.sebezáchovy,kterému často předchází dlouhý boj o přežití v nejrůznějších podmínkách.Jak si např.vysvětluješ,že existují ženy,co skočí i s dítětem pod vlak nebo z okna,že existují ženy,co dokonce své dítě zabijí? A není jich zrovna málo,statisticky..nemusí to být vždycky laktační psychozou či jiným psych.onemocněním.A věřím tomu,že tyto ženy to měly taky kdysi krásně nalajnovaný..Tady přece vůbec nejde o kult dítěte..prostě nastane situace,kdy se žena v tomto vysoce zranitelném období ocitne najednou sama,bez jakékoli podpory a to zdůrazním..ono se to velmi lehce představuje a nabízí se cancy typu: je to přece matka,tak musí zvládnout cokoli,i ona to má takhle naprogramované..ne,nemusí,tohle je obecná předpojatost,většinou těch,co si něčím podobným nikdy neprošli..zejména teda chlapů,ehm..nechci bejt předpojatá protože ony se ty role mohou i prohodit..no,snaží se,snaží,co jí síly stačí..někdy ale bohužel nestačí a dobře míněné,leč lehce zcestné rady okolí tomu také nepřidají,naopak..utvrzuje to v ní ještě dojem,že je fakt neschopná..neposlouchat,ok..jenomže obvykle tomu předchází situace,které ji srazí na dno a definitivně zadupou už tak pošlapané sebevědomí.Tahle žena se pak zoufale chytá každého stébla a začarovaný kruh je na světě.Myšlenkový kruh přitahující si stále stejně zoufalé situace.Stud,ignorace okolí,absence tolik potřebné podpory,zahnání do kouta..a konečná stanice je bod zlomu..buď sebere poslední zbytky sil a okolnostem se vzepře,přijme situaci nebo to prostě skončí tragédií.Takhle to prostě je a můžeš si tisíckrát říkat,tohle bych já nikdy nedopustila,dokud se v té situaci reálně neocitneš.Tohle se týká ale všech situací a zvlášť těch,ve kt.je člověk nucen svoje priority překopat od základu.

Jak správně píše Tajga,člověk se může ocitnout ve víru událostí,kde Ti je nějaká vůle celkem k ničemu,protože tu převálcují jiné,vůlí těžko ovlivnitelné faktory.Když není ok máma,nebude ani dítě..je holý fakt,nikde však není psáno,že vždy a všude dojde k naplnění jeho podstaty.

----

A dík bych si taky to štěstí přála..bez usilovné práce na sobě to nepůjde.Nezabývej se teď negativy ani těžko představitelnými situacemi,pls..

dan162 » ohenvoblacich poznámka: píšeš strach z bezmoci. Řešení není se ovládat, nebo ovládat vztek, ale naučit se přijímat bezmoc, aniž by to vytvořilo emoční reakci. Dokázal jsem to asi jen ze 3/4, ale rozdíl u sebe vidím.

dan162 » ohenvoblacich Ano, souhlasím, moci se podívat do zrcadla je důležité.

Asi jsem smíchal víc věcí najednou, i když zde byla tématem příspěvku odpovědnost. V několika diskuzích / vzkazech narážím na na vztah k okolí, na to aby na zemi bylo líp a proti tomu jakoby stálo ono upřednostnění sebe. Že když respektuji sebe, když vnímám okolí jaké je, tak ztratím ambice svět měnit / vylepšovat a je mi jedno, jaké je okolí, případně nemám žádnou odpovědnost. Něco totiž na tom je. Když budu žít v současnosti, nebude ta krásná doba ležet až kdesi v budoucnosti. Odpovědnost ve smyslu plnění (společenských) očekávání od svého okolí taky zmizí. Ale nahradí ji potřeba žít v prostředí, které mi odpovídá. A vznikne schopnost takové prostředí tvořit.

ohenvoblacich » Sosna zvlčelý Jo,houževnatá jsem odmalička..nejsem si jistá,že vždy ku prospěchu věci,setrvávala jsem i u projektů pro většinu už ztracených,člověk někdy do něčeho vkládá nadbytečnou energii,která přijde jakoby vniveč..prostě výsledek ne vždycky dopadne podle našich představ.Ale pokud to vzdáme na půli cesty,nedozvíme se to.

Je pravda,že vodnářské principy mám dost potlačený,to Slunce by strašně chtělo ale nemůže..a to teda bolí..

V každém člověku vidím nejdřív to dobré,taková presumpce dobra no,že si často namelu pusu,je jasný..přesto to udělám pokaždý stejně,protože každý jsme individuální jednotka a každý si zasloužíme šanci,pokud selžeme.O tenhle ideál jsem ještě nepřišla..

Mars-Pluto-Luna..ty výbuchy vzteku,ublížení slovem..mívá mnohdy drtivý dopad,tohle zpracovaný ještě nemám,ačkoli pozor,ovládat se jinak dokážu velice dobře.Pokud se mnou ale někdo snaží manipulovat v citové oblasti,cítím bezmoc,která právě může vyústit do výbuchu.Zas ale nejsem fyzicky agresivní,spíš si přitahuju takové protějšky..může to být i Cheironem v desátém,který,zvlášť pro ženy v souvislosti s muži,je prý docela náročné postavení.
Je to hodně i tou vnitřní svázaností,která se mi nejlíp ventiluje v oblastech osmého domu,kde mám Venuši,takže díky za ni Ačkoli zas právě tady jsou ty nejvíc nenaplněné touhy..prostě paradox
Sorry za odbočení..

ohenvoblacich » dan162 Já nerozumět otázce to upřednostnění spočívá spíš v tom,aby se na sebe moh člověk podívat do zrcadla..

Najdise.cz » tajga Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Duchovno mě popravdě moc nezajímá... Ani pozitivní myšlení. Spíš jsem realista. A vidím obrovský rozdíl mezi empatií a lítostí. Navíc jsi neřekla kromě cely z 50. let žádnou konkrétní situaci. Ano, bylo to hrozné, ale nebudu brečet nad rozlitým mlékem.

Sama mám v rodině šílenosti od týrání malých dětí přes znásilňování nebo mučení v koncetračních táborech. Řeším to poměrně často. Jenže k tomu, aby něco takového člověk opravdu vyřešil, potřebuje velkou dávku pochopení a odstupu, jinak by se z toho doslova zbláznil.

Tak se z toho přece nebudeme hroutit, ale začneme dělat něco proto, aby se to neopakovalo, a hlavně abychom to nepřenášeli na své potomky.

Tenhle přístup nemá s jednoduchostí nic společného. Je to hlavně o vytrvalé a nepřetržité dřině. A do toho se lidem většinou nechce, což chápu.

tajga » . Já nevím, někdy mi přijde, že příliš duchovna a pozitivního myšlení paradoxně zbavuje některé lidi empatie..... Ale nic ve zlém, přeju ti, aby ti to vždycky takhle jednoduše vycházelo.

Najdise.cz » tajga Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele ., který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tak když je mi zle, tak pracuji na změně, protože se mi lépe žije, když je mi dobře. To mi přijde přirozené. Vesměs souhlasím s Danem

Já to brala z hlediska fyzického/duševního stavu matky, reagovala jsi na to, že když není matka v pohodě, není ani dítě. Je jasné, že když se máma s dítětem zavřou do cely, tak je to trochu něco jiného. Ale tam už dneska nejsme.