Smělá, tak smělákdyž listy do vlasů vplétáškdyž opájíš se zapomenutou duhoua v cinkotu svátečních sklenicvábíš vítr k tanci.Nelitovat a neznatže z bolesti krásavybírá si svou cenustejně pomalu a jistějako se prodlužují stíny pozdních odpolední.Nic naplatkdyž v rukou třímáš ratolesttak jako prvekdyž srdce tluče na poplacha v lících horkost krve.Do nebe vznáší sesmělá prosba o sílu nohouco stojí na dvou březích a v rozkroku proudí řekajejíž příběh dosud utajen jest.