Šťastie je vraj dobro konané pre iných - Diskuze a zkušenosti

Bosch myslím si že ano.
opravdové štěstí nepochází z uspokojení vlastních potřeb.
ale z dobrého pocitu pomoci naplnění potřeb jiných.
nemusí jít o velké věci, může jít třeba i o krmení srnek v zimě v lese..

movvin » Crumb To s tím dítětem u studny, bych ani tak nenazvala konáním dobra... to je prostě samozřejmost... je to prostě úplně tak automatická reakce, jako když se najím, protože mám hlad. Tak to mám nastavené.

Znovuzrozená » Crumb ..."A někteří lidé jsou prostě šťastni, když mohou někoho učinit šťastným.".....
souhlasím

Crumb » Háňa* Přesně tak. Konat tento druh dobra je prý samozřejmé pro drtivou většinu lidí. Tak to snad s lidstvem přece jen ještě není tak špatné.

Háňa* » Crumb Ano, ale ti, co konají tento druh dobra (že sundají dítě ze studny, I KDYŽ JE CIZÍ, nemají pocit, že dělají dobro - pro ně je to samozřejmost.
Udělají samozřejmou věc, o které za deset vteřin ani neví - je to pro ně přirozenost jako dýchání.

Crumb » movvin Je pravda, že existují lidé, kteří konají ("páchají") dobro čistě účelově pro své ego, aby si ho, jak říkáš, pohladili, nebo aby z toho pro sebe vytloukli politický či jiný kapitál, přičemž jim o štěstí druhých ve skutečnosti nejde. Jsou ale i lidé, kteří konají dobro ze slitovnosti k bližním, bez nějakých kalkulů. A někteří lidé jsou prostě šťastni, když mohou někoho učinit šťastným. Dobro někdy konáme i zcela automaticky. Např. když někdo uvidí malé dítě stojící na okraji studny, automaticky po něm sáhne a přemístí ho do bezpečné vzdálenosti, i když je to cizí dítě, a neuvažuje v té chvíli o svém egu. Naneštěstí je ale to "páchání dobra", které zmiňuješ, častým jevem.

movvin První co mě po přečtení nadpisu napadlo bylo: HA HA HA HA

Raději používám výraz místo konání dobra - páchání dobra. Stejně je tato činnost dělaná jen proto abychom hezky pěkně samolibě pohladili svého egouška, který se dme pýchou... to jsme ale byli zase hodní.

Áta22 Konkrétní příklad: máme sousedku - seniorku; paní cca 80 let. Včera si na chodbě před bytem zapomněla kabelku a franc. hůl. Zazvonila jsem na ni a upozornila, že tam má kabelku. Byla ráda a přiznala, že se vrátila domů velmi vyčerpaná. Jsem sobecká a myslela jsem jen na své potěšení z dobrého skutku?

nutelina Souhlasim s Hanou, muzeme jen vedet co je dobre pro nas...

Háňa* Ano, v podstatě si to taky myslím. Pokud člověk něco dělá pro svůj pocit užitečnosti, dělá dobře v první řadě sobě - ti ostatní jsou jen předmět, který k tomu použil. Takový člověk se potom uráží, když jeho pomoc odmítneme, někdy se dokonce uchyluje k větám "já to s tebou myslím dobře, a ty takhle" ... je vzteklý, zmatený, když nemá možnost páchat dobro, protože nemá kde vzít "sebeúctu".

Ale nepovažuji to přímo za sobectví, spíš jen za škodu - jeho škodu. On dělá to nejlepší, co umí - myslí si, že potřebuje získat důkaz své hodnoty, uznání, úcty apod., protože mu chybí - vnitřně sám sebe za hodnotného člověka nepovažuje, proto se snaží získat úctu a uznání od okolí, sám si ji dát neumí. A to je velká škoda, protože všichni, jak tu jsme, jsme úctyhodní jen tak a jsme tu správně - bez nás by svět nebyl kompletní. Není potřeba si nic dokazovat. Pomáhat si přece můžeme i bez důvodu - jen tak, pro oboustranné potěšení. Pokud je ovšem to potěšení skuteně oboustranné - někdy je největší dobro, co můžeme druhému udělat, nechat ho BÝT.