Osho...citaty, uvahy...je Zivot kosmicky zert? Na cem se bavime my? - Diskuze a zkušenosti

Bosch » ivy7 Myslím si ze pro mnoho lidí znamená duchovní život jakési umrtvování, útěk od těla, místo aby to byla opravdová oslava života. To je velká škoda řekl bych.
Obraz: Strom života a kalich hořkosti. Jiří Pinka.

ivy7 » Bosch Jo, to zni lip

Bosch » ivy7 jo. žijme

ivy7 » Bosch Dalajlama mluvi pravdu...a proto si uzivajme ted

Bosch » ivy7

ivy7 » Bosch POCHOPILA JSEM, A TROCHU VIM JAK SE TO DELA. Muj tata hodne porobil, a ja byla porad pri nem.

Bosch » ivy7 tak tohle jsem já nevyráběl to bych do toho nešel s ručními nástroji je tam třeba ohýbat v horké páře dřevo na to nemám equipment. Ale na nějaké jednodušší véci se chystám brzo roztaje sníh a bude co na práci venku.

ivy7 » Bosch Je super kdyz si neco takove umis vyrobit sam....i tohle se mi moc libi...jsem odkazana jenom na obchody, ale bozi jsu i ceny.

Bosch » ivy7 Mně se líbí takové speciality, zvláštnosti, nakonec ale co si neudělám sám nemám.
Z toho co je v obchodech se mi líbí jenom máloněkdy něco.

ivy7 » Bosch Jo
Na takove lehatko uz pokukuju v obchode...se mi tvarove i to, ze je dreva nebo bambusu, libi

Bosch » ivy7 Přesně, můžeš tam pobýt i hodinku, popovídat, lahvinka dobrého červeného ..
a taky nějaké dobré křeslo hledám co by se na něm opravdu dobře sedělo, relaxovalo, chtěl jsem si vyrobit, ale nemám zatím mustr něco vymyslím asi.

ivy7 » Bosch To vypada jako vyrivka no rozhodne by se mi to libilo....meditace, rozhovory, ocista, cajik v jednom je super

Bosch » ivy7 Moc by se mi k tomu líbil venkovní bazének, dělají se takové kádě s vodou dole topíš jako pod kotlem dřevem a nahřeješ to celé, vlezou tam i 4 lidi, (nejlepší pro 2 ) a je to venku v přírodě na zahradě. Obložené dřevem, to si chci pořídit, no až bude tepleji.
Něco takového, akorát venku a ten vnitřek je plechová káď není to plastik dá se tam topit dřevem tak to mi přijde geniální. No a pak ten čajíček...

ivy7 » Bosch
http://www.youtube.com/watch/…

ivy7 » Bosch Posobi to velmi upokojujuco...

Bosch » ivy7 Tak to máš krásné, takto to vypadá uvnitř.
Kdyby začalo pršet.

LemmOny Není žádný vesmír, to já jsem věsmírem jen na kratičkou dobu v podobě člověka

Bosch » ivy7 Pěkné

Ozzy
http://youtu.be/5BU3j61sHNA

ivy7 » Bosch http://www.youtube.com/watch/…

Bosch » ivy7 http://youtu.be/egX9ZDaIrkU

ivy7 » Bosch Hmmm.....

ZA TROCHU LÁSKY . . .
Jaroslav Vrchlický
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý,
šel v ledu - ale v duši věčný máj,
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy,
šel pouští - a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosi...

http://www.youtube.com/watch/…

ivy7 » Bosch

Bosch » ivy7 http://youtu.be/AM3Fmkl2zcY

Obvyklých jednadvacet svic.
Zas ve všech oknech zapaluji
Zas listy čistým nebem plují,
Jen žádný anděl. Nikde nic.
Jen žádný anděl. Nikde nic.
Jen listy čistým nebem plují

A přesto je noc znovu krásná
Podivuhodným příslibem.
Podivuhodným příslibem.
Je ta noc znovu krásná
Touha se snáší z čistajasna.
Jak ty jsi tehdy slétla sem.
Jak ty jsi tehdy slétla sem.
Touha se snáší z čistajasna.

V houslovém futrálu plamenný meč,
Řekla´s mi: Pokorně klekni, a kleč!
Zpívej mi píseň a oslav mě v ní.
Přišla jsem pro tvoje
Díkůvzdání.

Tvůj hlas měl slabý přízvuk zvonu,
Hlas tichý jako svítiplyn.
Chtěl jsem říct: Já v něm neutonu!
Když políbil jsem lem tvých džín.
Když políbil jsem lem tvých džín.
Chtěl jsem říct: Já v něm neutonu!,

Jenže ty, po ruce plamenný meč,
V té chvíli řekla´s mi A teď mě svleč!
Tu je má svatozář, svlékneš mě z ní
A přitom odříkáš
Díkůvzdání.

A tak jsem vztáhl hrubé dlaně
na jemnou kůži anděla.
A bolest přišla nečekaně.
A stejně náhle zmizela.
A stejně náhle zmizela.
A bolest přišla nečekaně.

Tehdy se ze mě stal plamenný meč.
A ty jsi vykřikla. Vykřikla: Svěč !
Ze všech sil zakřič, ať do nebe zní
Nejstarší ze starých
Díkůvzdání.

Slíbila´s zůstat do té doby,
Než sundají mi obvazy.
Vzala´s mi však i ze zdí skoby.
I fotku s dědou na hrázi.
I fotku s dědou na hrázi.
z poslední skoby

V pelesti vrub, kde stál plamenný meč.
Namísto Sbohem spíš tak trochu Heč !
A přesto neřeknu po zbytek dní
Nic, co by nebylo
Díkůvzdání.

Bosch » ivy7 Ano, co nemáš neukradou

ivy7 » ivy7 Osho: Vztahy: Učení se lásce

Vaše transformace může přijít skrz intimní vztah. Co můžete udělat pro to, aby se to stalo?

Vztah je jedno z mystérií. Protože existuje mezi dvěma lidmi, záleží to na obou. Každý člověk je světem sám pro sebe. Je komplexem mystérií s dlouhou minulostí a nekonečnou budoucností. Na začátku se setkáváte pouze okrajově. Ale když vztah roste, stává se intimní, bližší, stává se hlubší, potom velmi pomalu se setkáváte ve svých centrech.

Když se setkávají centra, tomu se říká láska. Když se setkáváte okrajově, tak toto je známost: dotýkáte se člověka jenom zvenku na jeho hranicích. Mnohokrát se stává, že začnete nazývat svoji známost láskou. Známost není láska.

Láska je velmi vzácná. Potkat se s někým v jeho centru znamená projít skrz své vlastní revoluční já, protože když chcete někoho potkat v jeho centru, budete muset tomu druhému člověku dovolit, aby i on se dotkl vašeho centra. Budete se muset stát úplně zranitelní a otevření.

Starý zenový mnich ležel na své smrtelné posteli. Prohlásil, že tento večer už tady nebude. A tak následovníci, žáci, přátelé začali přicházet zdaleka a široka.

Jeden z jeho starých žáků, když slyšel, že mistr umírá, utíkal na trh. Někdo se ho zeptal: ?Mistr umírá a ty jdeš na trh?? Starý žák odpověděl: ?Já vím, že můj mistr miluje určitý druh koláče, tak mu ho jdu koupit.?

Všichni se obávali, co se děje, neboť to vypadalo, že mistr na někoho čeká. Občas otevřel své oči, podíval se kolem a zase je zavřel. A když přišel tento žák, řekl: ?Výborně, ty jsi přišel! Kde je ten koláč?? A žák mu ho ukázal a byl velmi šťastný, že se ho mistr na koláč zeptal. Mistr umíral, ale vzal do rukou koláč. Byl velmi starý, ale ruka se mu netřásla. Někdo se ho zeptal: ?Jsi tak starý a na pokraji své smrti. Brzy přijde tvůj poslední nádech a opustíš nás, ale tvá ruka se vůbec netřese.?

Mistr řekl: ?Nikdy se netřesu, protože nemám strach. Moje tělo je staré, ale já jsem pořád mladý a zůstanu mladý, i když moje tělo už tady nebude.?

Potom začal přežvykovat koláč a někdo se zeptal: ?Co je vaše poslední poselství, mistře? Brzy nás opustíte. Na co chcete, abychom vzpomínali??

Mistr se usmál a řekl: ?Ach, ten koláč je delikátní!?

Toto byl muž, který žil tady a teď. Dokonce i smrt je bezvýznamná. Další chvíle nemá žádný význam. Tento moment, tento koláč je delikátní. Když chcete být v této chvíli, v této přítomnosti, jen potom můžete milovat.

Když nemáte strach, nemáte co skrývat, potom můžete být otevření, můžete stáhnout všechny hranice. A potom můžete pozvat toho druhého, aby vás prostoupil až do vašeho nejhlubšího centra. Když dovolíte někomu, aby vás hluboce prostoupil, ten druhý vám také dovolí, abyste prostoupili vy jeho. Když dovolíte někomu, aby vás prostoupil, je vytvořena důvěra. Když nemáte strach, ten druhý je také beze strachu.

Ve vaší lásce je vždy strach. Manžel má strach o manželku, manželka má strach o manžela. Milenci mají vždy strach. Potom to není láska. Potom je to pouze aranžmá 2 lidí plni strachu, kteří jsou na sobě závislí, bojují, vykořisťují, manipulují, kontrolují, dominují, jsou posedlí, ale to není láska.

Láska je obtížná. Musíte opustit strach. A toto je zvláštní věc: máte tolik strachu a přitom nemáte co ztratit. Kabir jednou někde řekl: ?Dívám se do lidí. Oni mají tolik strachu, ale nemůžu vidět proč, protože nemají co ztratit.? Kabir řekl: ?Jsou jako člověk, který je nahý, ale nikdy se nepůjde vykoupat do řeky, protože má strach, kde si usuší své šaty. A to je situace, ve které jste vy - nazí, bez šatů, ale vždy máte strach o šaty.?

Co můžete ztratit? Nic. Toto tělo bude vzato smrtí. Předtím než bude vzato smrtí, dejte mu lásku. Všechno co máte, vám bude vzato. Předtím než bude všechno vzato, proč to nesdílet? Předtím než vám bude všechno vzato, všechno, co jste již dostali, můžete z toho udělat dárek. A potom tam nebude smrt. Pro milence neexistuje smrt. Pro nemilence je každá chvíle smrt, protože každou chvilku je jim něco uloupeno.

Láska vás může přivést do vztahu bez touhy. Touha přichází s nespokojeností. Toužíte, protože nemáte. Toužíte, protože si myslíte, že když něco budete mít, tak vám to dá spokojenost. Touha je o nespokojenosti.

Když je tam láska a dvě centra se setkávají, rozpouštějí a rodí se nová alchymistická kvalita, přichází i spokojenost. Je to jako když se zastaví celá existence - žádný pohyb. Potom jenom přítomný moment je ta správná chvíle. A potom můžete říct: ?Ach, ten koláč je delikátní!? Dokonce ani smrt nic neznamená u člověka, který miluje.

Když poprvé přijde láska, budete cítit, že existence je posvátná a všechno je požehnané. Ale co se toho musí udělat předtím než se to stane. Kolik toho musí být zničeno předtím než se to stane. Musíte v sobě zničit všechny vytvořené bariéry.

Milovat ?sadhana?, to je vnitřní disciplína. Nedovolte, aby to byla jen taková lehkovážná věc. Nedovolte, aby to bylo jen zaměstnání mysli. Nedovolte, aby to bylo jen tělesné uspokojení. Udělejte z toho vnitřní hledání a vezměte toho druhého jako pomocníka, jako přítele.

Pokud můžete najít manžela nebo manželku, přítele, ženu nebo muže, kteří jsou připraveni se s vámi pohybovat k nejvyšším vrcholkům vztahu, potom tento vztah se stane meditativní. Potom se z tohoto vztahu stane nejvyšší vztah. Potom ten druhý se stane pouze dveřmi.

Skrz vašeho milence můžete najít posvátnost. Jestliže váš milenec či milovaný se nemůže stát posvátným, potom už není nic v tomto světě, co by se mohlo stát posvátným. Tím základním klíčem je, že byste měli nechat toho druhého, aby vás prostoupil do vašeho nejhlubší základy vaší bytosti.

Láska je v každou chvíli velkým objevováním, líbánky, které nikdy nekončí. A pokud končí, nebyly to vlastně líbánky - byla to jenom známost.

Ve vztahu, kde je láska vždy obviňujete toho druhého, když jde něco špatně. Pokud se něco neděje tak, jak by mělo, je ten druhý vždy zodpovědný. Toto může zničit celou možnost budoucího růstu.

Pamatujte si, že vy jste vždy zodpovědní a změňte sami sebe. Opusťte všechny vlastní kvality, které způsobují problémy. Udělejte z lásky vlastní proměnu a potom neříkejte, že ten druhý dělá něco špatně. Pouze zkuste zjistit, co je někde a něco ve vás špatného a upusťte od té špatnosti.

Toto je skutečně obtížné, protože to jde proti egu, bude to zraňovat vaši pýchu. Toto je obtížné, protože nebudete dominovat a vyjadřovat posedlost. Nebudete více projevovat sílu skrz vlastnění toho druhého. Toto zničí vaše ego a to je to, proč je to tak obtížné.

Ale to zničení ega, to je ten záměr, cíl. Právě přes lásku se to může udát velmi jednoduše. A je to tak přirozené! Láska je přirozené náboženství. Všechno ostatní se stává víc a víc nepřirozené. Když nemůžete pracovat skrz lásku, bude to velmi obtížné pracovat skrz něco jiného.

Byli jste už ve vztazích i v minulosti. Milovali jste, nenáviděli, vstupovali jste do přátelství a měli jste i nepřátele. Ale když na tom budete příliš lpět, přijdete o tu současnou chvíli. A tak přemýšlejte tak, jako by nebyla minulost ani budoucnost. A chovejte se tedy tak, jako by tato chvíle byla jako úplně všechno. Pracujte na tom, jak transformovat vaši energii do fenoménu lásky -a to je tato chvíle.

Tato chvíle je víc než dost. Přežvykujte ten koláč a říkejte: ?Ten koláč je tak delikátní!? Nepřemýšlejte o minulosti a nepřemýšlejte ani o budoucnosti. Ony se o sebe postarají samy.

--------------------------------------------------------------------------------
Výňatek z knihy My Way of the White Clouds, Osho
Přeloženo a vydáno pod názvem Cesta bílého oblaku, Osho
Překlad textu Unmani, www.nataraj.cz