Jak zbourat.... - Diskuze a zkušenosti

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele funik, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Ne není,na tobě je jen sebeláska a opradová láska pronikne všude tam kde má...až přijde

Najdise.cz » vandaa Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Sem.miš, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Souhlasím s Vandou - Přečti si knižku od Ericha Fromma Umění milovat ...

Jestliže jsi začala s opevňováním srdce proti zlomení po nějakém nepovedeném vztahu, a taky abys mu neukázala, jak moc tě to bolí - pak sis možná prožila jen část zklamání a smutku. Nedovolila sis to prožít naplno a je možné, že ten smutek ze zklamání máš někde zasutý. Abys ho necítila, tak jsi ho taky obehnala hradbami. A to není dobře. Protože co se nerožije do hloubky a od A do Z v tomto směru, může někde v tobě "hnít" a kazit ti celý další život. Právě nějakým ovlivňováním příštích vztahů. Chce to najít ten okamžik, prožít si ho znovu, obrečet a odpustit mu. Je dobré se podívat na situaci očima toho druhého. Po čase bys mohla pochopit, proč se to stalo a že je asi dobře, že se to stalo. S pochopením přichází schopnost odpuštění snáze.

A když i potom zůstane pochybnost, zda jsou hradby pryč... věř tomu, že když přijde ta pravá láska ( ve smyslu lidské lásky s čistými úmysly ), tak ty zbytky rozmetá
A když se dostaví ta pravá ( k Bohu ), to Poznání, že srdce Ti nikdo zlomit nemůže, protože jen a jen ty jsi strůjcem svých pocitů - hlavně vůči sobě ( pak jsi k ostatním více shovívavá a chápavá ) - pak se nebojíš jít se srdcem otevřeným vstříct komukoli. Poznáš, že láska je o tom, že ty jí máš v sobě a rozdáváš, ale nikdo ti jí nemůže vzít. Bere a když se chová nepřístojně a nelidsky, ty nastavíš taková pravidla, kterými jej postavíš do pozice, kdy raději sám opustí tento zdroj. Má-li se člověk rád, nenechá si dobrovolně ubližovat. A to znamená, že už mu nikdo to "srdce nemůže vzít, zlomit, zranit" či něco takového.

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Rapsodie, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Taky tu hradbu nějaký čas buduji... čím déle ale se ta krusta kolem srdce staví, tím delší doba bude muset uplynout,aby popraskala... a jsme si jisti, že ještě tolik sekund, minut, hodin, dní, týdnů, měsíců. roků... ještě žiju!
Už předem odpouštím, ale nezapomínám!!!

EVOTY Bola som na tom rovnako.Ale všetko záleží len na Tvojom rozhodnutí.Buď v tom ostaneš naďalej uveznená,alebo príjmeš výzvu života,že možeš žiť aj šťasne.Ale je to len na Tebe.

Najdise.cz » Pan Božský Nesympatický Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele spimajim, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Pro mě jsi to popsal naprosto přesně - myslím, že mám podobnou zkušenost.

Pan Božský Nesympatický » mbplacebo Spímajím mi připomněla jednu věc.
Když nezažiji bolest, beru stav bez bolesti jako samozřejmost a nemůže mě život naplnit "štěstím" z absence bolesti.
Když zažiji bolest, pak můžu docenit štěstí z absence bolesti. Štěstí bude tím intenzivnější, čím intenzivnější bude "utrpení" z bolesti. Obecně řečeno.

Takže, pokud se rozhodnu, že bolest nechci cítit a budu se jí bránit svou citovou hradbou, pak se sám odsoudím k tomu, že nepoznám ani bolest, ale ani štěstí. Myslím, že něco takového se stalo mi. Dva nevydařené vztahy mi daly poznat, čeho si na příští partnerce budu vážit a co mě učiní "šťastným" z absence těch "zlých" věcí ve vztahu. Touto přijatou novou vlastní myšlenkou jsem se otevřel svému "štěstí" ve vztahu. Si teda myslím

Tohle není přesné, nevím jak to jinak popsat...

Harpyje » ži.va Odpuštění? Někdy to bohužel nejde ani když chceš sebevíc..

Najdise.cz » angua Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele spimajim, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Podle mě nejde o povahu, ale o přístup ke světu a ten změnit jde.
Přístup ke světu je i to, co mu nabízím a co od něj chci.
Některé ženy bohužel v tomto fungují stylem: nabízím všechno a beru cokoliv a očekávám to nejhorší.
A to je sebezničující.
S tím, že se to těžko mění máš pravdu, ale změnit to jde.

Marhon » angua to máš pravdu ono se říká jednou dole, jednou nahoře.ale tohle bylo trochu jiné. ten poslední rok sem nic necítila. ani radost, ani bolest. ani tu fyzickou. nebyla sem ani nemocná. z toho posledního roku si nic nepamatuju. měla sem dvě zaměstnání a spala tři hodiny denně. jela sem jako automat. všechno to běželo kolem mě a uvnitř hlavy šedivý prázdno.
to už nebylo, že člověku je mizerně, protože se mu něco děje, je smutný, nešťastný, pláče nebo se zamiloval ikdyž nešťastně nic z toho. to člověk už jen jde a dělá co se po něm chce, všechno zvládá a vlastně mu nic nevadí, protože nic necítí. ani horko ani mráz.
když se pak člověk probere a najednou zjistí, že ho něco bolí a že pláče, je to vlastně úleva a radost, že cití aspoň něco.

Najdise.cz » spimajim Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele angua, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tak to máš stoprocentně pravdu.
Záleží ale dost na schopnosti regenerace. Někdo dokáže takový pokus i několikrát opakovat, než pochopí, že má něco sám špatně v oblasti vztahů. Takže pořád přitahuje k sobě to samé a teorie, že musíš změnit sebe a pak se k tobě stahují jiní partneři - to se krásně napíše, ale něco jiného je uskutečnit to.
Nevím, jestli je vůbec možné změnit povahu, myslím, že bohužel musíš na dno a možná ani to nepomůže. Na tom dně se klidně můžeš i utopit. Blbý taky je, že vůbec nepoznáš, kde to dno je, protože "nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř". A naopak samosebou.
Život je jako sinusoida, jednou seš dole, jednou nahoře, nejdůležitější je prostě otázka toho bodu dna. Jako trochu morbidního záchytného bodu.

mbplacebo děkuji snad jo

mbplacebo A vo tom to je Když Ti to vyhovuje, tak není co řešit.... Mě to nevyhovuje, nechci bejt sama

mbplacebo » Marhon to je dobře, že Ti to pomohlo, každému pomáhá něco jiného...já byla taky u kartářky, také mi předpověděla, že to bude ten třetí...hmmm nevím, časem jsem pochopila, že to co musím se sebou udělat, nepřijde samo od sebe, ale že i pro svůj pocit, musím hlavně zamakat já
PS: zatím se splnila její předpověď z části...bohužel ta nejsmutnější část, předpověděla mi, že táta bude mít srdeční příhodu a po necelých třech měsících, kdy mi to řekla, měl zástavu srdce dokonce 2x...naštěstí je z toho venku a daří se mu dobře...

Marhon » mbplacebo já sem se po tom mim fiasku dostala ke kartářce a ta mi napřed řekla, že nic nevidí, že vidí jen prázdno. pak si semnou povídala a až po čase mi říkala, že kolem mě je chlapů dost a měla pravdu, ale až ke mě se dostanou jen samý divný existence. prý budou dva, co nebudou stát za nic a bude to ten třetí. zatím sem potkala ty dva, tak snad bude i ten třetí.
hlavně, ona se mi pošťourala v mozku a já pochopila spoustu věcí. je ale pravda, že tohle dokázala jen jedna jediná
a já sem jí za to vděčná.

mbplacebo děkuji...tohle je otázka někomu to vyhovuje, znám takového člověka také...je to o tom, co člověk chce... Já hledám sama sebe, cestu, kterou se mám vydat, ještě jsem nenašla a mám milióny pochybností jestli je to správně, špatně či co...

mbplacebo » Marhon Ano, líbí se mi také její názory Snažím se fakt na sobě makat, někdy to jde, někdy dře, nerada bych na dno!!! Je pořád spousta věcí, který mě baví, nechci je vidět šedivě, to néé, ale prostě můj život se musí přestat točit kolem těch chlapů, páč to je jeden další důvod, vždycky jsem toužila po druhé polovičce, už leta nikoho víceméně nemám, samotu občas střídá zklamání...dřív jsem to řešila pořád, ale dnes se snažím se na to dívat jinak, nechci aby byli pro mě chlapi středem vesmíru (proto jsem se rozhodla na sobě zapracovat) jenže chybně je to, že abych víceméně na ně přestala myslet, tak jsem začala stavět tu zeď ...v tomhle prostě chybuju...

Marhon » mbplacebo já sem na tom asi stejně jako ty. jen už vim, co se stane, když to přeroste přes hlavu.
tady se mi líbí názory spimajim
pro mě to dává smysl a vidim v tom radu. myslim si, že každý má jinou tu svojí cestu, jak z toho ven. a musí si jí najít sám v sobě. já musela až na dno.
ale je pravda, že mě postavila na nohy moje věštkyně.

mbplacebo » spimajim béé je správně, neboli bylo jich nesčetně, vím, že si vybírám špatně, jenže zas to co vyzařuješ přitahuješ...hrůůza, takže se snažím nyní pracovat na sobě, aby to tak nebylo, páč sama bejt nechci, víru mám taky pořád, teď jsem se rozhodla, že než se dám do kupy budu sama...(no to není tak těžký, ale spíš, že jsem se na chvilku na chlapy vykašlala) a co se mi nestane, hned se mi připlete do cesty chlápek a hned zas zklamání....to byla asi zase zkouška, někdy si říkám, že chodím k tabuli pořád jen já, už bylo dost zkoušení!!! teď potřebuji čistou hlavu a zamakat jinak to nevidím dobře, občas mě chytnou pochybnosti, že to nezvládnu, ale těch se snažím ihned zbavit, páč vím že to zvládnu

Najdise.cz » mbplacebo Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele spimajim, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
...co je to zklamání? Pouze to, že někdo nenaplní naše očekávání. Pokud člověk nic nečeká, vlastně ani nemůže být zklamán.

Jestli to není tajemství - píšeš v množném čísle - kolik těch zklamání tedy bylo?

Ptám se proto, že někomu stačí jedno dvě a jeho život se promění v jedno velké definitivní zranění - popravdě je toto ale trochu bolestínské.
Pokud ale někdo prožije zklamání dvacet, pak je někde opravdu chyba a špatný vzorec chování. Myslím ale, že ho není třeba hledat v citové uzavřenosti, ale spíše v chybném výběru partnerů a v chybných očekáváních a nesprávném postupu při budování vztahu.
Tuto chybu citová uzavřenost nevyřeší.
Samota není řešení vztahu pro člověka, který vztah mít chce.

mbplacebo » player Tak dobrá, neprojevuje se to u mě ani zamlklostí ani plachostí a "zatím" ve vztazích lásku projevuji a myslím, že hezky,...(no to je otázka) respektive je to na mě poznat, jenže? pokud to pak skončí a nastane zklamání rezignuji a během (dnes už) pár chvil dokážu vygumovat všechny nepříjemný pocity, prostě ignorace...a to jsem si myslela, že je super, když mě to nedokáže vůbec rozházet...tak jsem začala na tom pocitu víc pracovat a dá se říci, že úspěšně začínám být "chladná" vůči druhýmu pohlaví, otázka je, kdyby někdo teď přišel, jak bych v tom vztahu fungovala, jestli bych se vážně bála cokoliv projevit atd...a i kdyby ještě ne, tak na tom ať chci nebo ne intenzivně pracuji pořád....

player » mbplacebo Ano.Jistě.

mbplacebo » Marhon Je super všechno co jste tady napsali v každém příspěvku je kus pravdy a já vím, že to tak je....ale je to běh na dlouho trať bohužel, ten vzorec chování už mám takhle silně zapsanej a není jednoduché se toho zbavit, obzvláště při těch zklamání.... pokaždé když se tohle stane, tak se snažím se s tím vyrovnávat jinak...jenže výsledkem je vrácení se na stejnou "jistou" cestu, neboli do té slepé uličky a jít dál, "jít dál" v uvozovkách páč ta nikam nevede nicméně, moje srdce se otevírá lidem, ale ve vztazích vůči mužům, začíná bejt jak kámen, to si ze mě udělali sami, bohužel, nechala jsem se zvyklat a teď na to doplácím, ono je to těžký, páč se chlapům otevřu vždycky a vždycky se snažím mít rád, takovým způsobem jak to nejlíp dokážu a pak "pic" a rána a zklamání , pokud se to takto děje pořád...výsledkem je chlad, nízké sebevědomí atd....Jak už to tady bylo řečeno, teď se snažím pracovat na sobě a kupodivu mi to jde, zhubla jsem, opět tancuju, tak jak mě to vždycky bavilo, cítím se mnohem líp, ale s těma chlapama to jde od deseti k pěti...

mbplacebo » player čím se to u tebe projevuje ?
zamlklostí nebo plachostí?

.......
to byla otázka pro mě?

Marhon Každé zklamání sice čím dál méně bolí, ale je to vůbec takhle správně?
není to správně. já měla podobný období. nejde to rozbourat. chce tě to utopit a když se dostaneš až na to bahnitý dno, zůstaneš tam ležet a nechceš už vůbec nic. chce to pecku do mozku aby si se zvedla, jinak se utopíš. živá mrtvola.
já sem se takle utopila. nevěděla sem nejen co je za den, ale musela sem se podívat z okna abych věděla, co si oblíct. jestli je tam sníh a mam si vzít bundu, nebo je teplo a mam si vzít šaty. nevěděla sem jestli je jaro,léto, podzim nebo zima. měsíce sem vůbec neregistrovala. kolem bylo šedivo a v hlavě prázdno. žádná myšlenka, žádná budoucnot a žádný sen.
pecku sem dostala, když sem jela jednou domu autem proti mě běželo kotě, měla sem dost času, ale nezabrzdila. pak mi došlo, že kdyby tam byl člověk, dopadlo by to stejně, nebrzdila bych. a to byla ta pecka, kdy sem si uvědomila, že v tom vzduchoprázdnu, mi svět připadá, jen jako film, na který se dívám a který neovlivnim. ve skutečnosti sem byla nebezpečná pro okolí, protože sem nevnímala, že se kolem mě děje realita. po čtyřech letech sem se vzbudila a začala makat.
všechno to začalo tou tvojí zdí. zavřela sem se do sebe, do svýho světa a měla pocit, že sem v bezpečí a okolí se mě netýká. neni to pravda.
dneska mám pořád jakousi zídku, nedůvěru, ale to jen proto, že když někomu otevřu svý srdce a pustim ho dovnitř, tak on se povrtá a zmizí. a já vystavím svou zídku, který ten další musí překonávat. ale tu ZEĎ už nikdy nechci poznat.
krásně to napsala před časem karamel:
karamel

Ti, kteří se nám otevřou..
Vždy buďte ohleduplní ke všem, kteří se nám otevřou.
Pokud se takto člověk otevře, nemá kam by ustoupil,
kam by se schoval a nemůže se ani bránit !

je to pravda, když ho zklamete, staví zeď, čím víc zklamání, tím vyžší zeď.

player » spimajim Přesně tak.Naučit se milovat druhého pro ten daný okamžik.Já to umím a je mi blaze.
Vyjdeme-li totiž z předpokladu,že muž a žena se pochopit v podstatě nemohou,pokud nejsou oba vystudovaní psychologové,tak jaké pak zklamání přece?Můžu být jen mile překvapen nebo klasika.Nic víc,nic míň.