vím, že to je takové pro někoho možná "pubertální" téma, ale ráda bych znala vaše názory...jaké máte zkušenosti s platonickou láskou, jak jste ji řešili/řešíte?Co když existuje někde človíček, kterého vlastně pořádně neznáte, ale strašně vás na něm něco přitahuje, a není to jen vzhled...ale zároveň máte šílenej strach a chcete ty pocity a šílené emoce v sobě zničit, protože tušíte, že jinak budete trpět??? (jsem zvědavá, jestli budou odpovídat rozdílně muži a ženy)
K tématu: Asi taky jednu takovou platonickou mám. Je to právě jedna z těch prvních lásek, kdy se člověku jakoby otevírá srdce a začíná spatřovat, že svět kolem něj není jen máma a táta. Myslím, že v pozdějším věku to často bývá právě někdo, koho prostě nemůžeme mít, ale nám to vlastně až tak nevadí, protože si můžeme vysnívat jak je nám libo.
ordep
Hýčkejte si svoje platonické lásky! Ty totiž symbolizují vaše iluze, představy (touhy) o dokonalém partnerovi . Kdyby se (nedej Bože) z platonické stala ona opětovaná, přijdete o ony iluze... a to není dobré!