Kdy se duše "vtělí"? - Diskuze a zkušenosti

The Phantom » atraM Já teda myslím že až budu z toho venku tak to bude lepší

The Phantom » janey82 Svýho manžela,jo to já bych manžela zabít nechtěla

janey82 » atraM .....nikoho jsem nakonec nezabila, vyřešila jsem to tak, že jsem od manžela odešla....jednoduché a efektivní...bez ztrát na životech...

atraM » janey82 A jak jsi to nakonec zvládla?
Tím psaním? (Předpokládám, že se teď neozýváš z nějaké vězeňské cely... )

ave » The Phantom Anetko to,že žije maminka první život s Tebou přece neznamená,že nemohla mít mnoho jiných životů bez Tebe.No a to,že bys ji měla něco přísně učit to tedy taky tak nevidím.Učíme se celý život jeden od druhého a učíme se nejraději pokud je to s láskou.A pokud je maminka v tomto životě Tvá maminka, potom to jistě má důvod.Kdyby to mělo být obráceně potom bys byla její maminka Ty.Ale tak to není.A ty se tedy máš především učit od ní,alespoń to jak ji respektovat a milovat.

atraM » The Phantom Fakt?
Určitě to teda bude ještě veliká výzva, tuhle svoji energii šikovně zvládnout...
Ale jak jsem koukala, máš Mars ve Vodnáři, určitě na něco originálního přijdeš

janey82 » The Phantom vraždit jsem chtěla svýho manžela... ...ale rodiče ne...to mě to bylo spíš strašně líto, že mi nerozumí...

The Phantom » janey82 to já bych ve vzteku v tu chvíli nejradči vraždila

janey82 » The Phantom abych pravdu řekla, puberta u mě vrcholila právě v osmnácti...a ani teď nemůžu říct, že jsem se jí úplně zbavila...tyhle záchvaty o kterých jsi psala, jsem zažívala taky...a to až do takovýho extrému, že jsem vážně chtěla umřít...ale hodně jsem se ventilovala psaním...když si teď s odstupem pročítám, co jsem zplodila, nestačím se divit...kde se to ve mě vzalo??? Přesto přezevšechno, jak jsem svoji mámu chápala - nechápala, byla a je můj jediný blízký přítel...

The Phantom » atraM No to nevím asi až skončí puberta mno,a to asi v 18ti

atraM » The Phantom Jejda...
Jak dlouho v tom chceš zůstat?
Teda ono umět dobře odventilovat vztek, když se něco přihodí, není zas tak nešikovná věc, ale takhle...

The Phantom » atraM no právě to je horor když mně chytne zuřivost,to se chovám snad jako blázen nebo zvíře,nebo nějaká zombie,hrozný když zuřím tak sebou děsně mlátím,syčím,funím atd.

atraM » The Phantom Takže se nejvíc necháváš vláčet hormonálníma bouřema?
No to teda musí být peklo...

The Phantom » atraM No já nechcu být hodně zlá,ale někdy to doma bez řevu a hádek nejde,protože mně máma vytočí,nebo má blbou náladu a nakazi mně tíma pak je den na psa no a ta puberta asi že mám ruzný nálady je mi třeba blbě dobře radostně vztekle a smutně i zamyšleně v jednom,a to pak ani jako bych nevěděla kdo bo co jsem

Tyna_Tynka » atraM To je krásné.

atraM » Namchan je....

Namchan » atraM Vypravěli mi jasnovidni znami-ti co vidi stale,ne jen přiležitostně.Že těhotenstvi je posvatne-a ty děje kolem a ta ochrana-že to je nadherne.

atraM » UreaNayal Jak to tady tak pročítám, napadlo mě...

Souvisí to s tou "ochranou"
- byl to asi jeden z nejintenzivnějších a nejhezčích pocitů v těhotenství...
Připadala jsem si tak nějak jinak - jakoby chráněná ve veliké zlatavé bublině...

Nejvíc jsem to vnímala asi od pátého měsíce, když jsem po prázdninách zase začala chodit do práce -
v jednom úseku té pravidelné trasy, kde je v neutěšeném místě pod mostem "areál kolečkových sportů", mívám vždycky takový nepříjemný pocit, že bych na sebe měla dávat obzvlášť velký pozor.
A najednou to bylo tak, jako by kolem mě někdo udělal průhledný neviditelný plášť, (nebo nevím, jak to líp popsat)... A neuvěřitelný pocit bezpečí i v takovém místě!
Zvláštní a krásné...

atraM » The Phantom Víš, napsala jsem Ti to proto, že mi ten Tvůj komentář
"ona furt nic asi nechápe tak to pak musím jít na ni silně!!!"
tohle dost připomíná...

"Je taková nešika a uřvanej spratek, a já jí za to pokaždý kárám, má se snad ode mne ponaučit, že má být lepší"

Sama v té škole přece vidíš a víš, že tyhle přístupy fakt nefungujou

Chceš to dělat taky?


V čem je ta Tvoje puberta jinak tak hrozná?
Jako že se chováš divně?

The Phantom » atraM no my máme dokonce tak podobně se chovající třídní a ona řvě až zčervená a my se tomu všichni smějeme já samože taky je to děsná legrace,a nebo na angličtinu máme takovou hyenu a pak se diví že něco co se učímě už roky neumím,tak mám v plánu najmout si osobního učitele angličtiny a i španělštiny tyhle jazyky se mi líbí nejvíc tak je chci umět abych nemusela mluvit tou nesmyslnou češtinou kterou vůbec nechápu,nedává mi to smysl ani význám,chápu líp anglicky a španělsky slova atd.

atraM » The Phantom Ahoj Anet,
poslouchej, já si taky nemyslím, že tyhle věci jsou až tak černobílý... Co jsem tak sledovala, tak to spíš bývá takové, že se učíme každý od každého.

Máma má něco, do čeho Ty až tak úplně nevidíš a Ty zase něco, co si máma možná může uvědomit jenom částečně...
A navíc má každý člověk v životě spoustu rolí - a ty bohužel tu pravou situaci ještě více znepřehledňují.
Role maminky, skrze kterou jsi doteď povětšinou svoji mímu vnímala, je pro tu duši jenom část - a možná i poměrně zkreslující... Snad víš, jak to myslím.
Tvoje maminka celý svůj život určitě maminkou nebyla.
(Ale byla jí celý Tvůj život!) Takže fakt není lehké se od toho odpoutat...
A vůbec - musíme být ve všem absolutně dokonalí?

Když to vezmu ještě z druhé strany, jak píšeš, že bys ji měla něčemu naučit...

Dobrá, tak teď si vybav školu, kde učiteka hystericky ječí:
"Já chci té strašné holce jenom něco vysvětlit a ona to nebere! A ještě si ze mě dělá legraci! Mám z ní nervy jak špagát!!! Furt mi tu do toho mele nějaké nesmysly a ten její humor no ten je fakt nechutný! Hrůza! Vůbec nechápe, že to s ní myslím dobře!!!"

Určitě nějaké takové ze školy znáš, že jo? A na vlastní kůži asi víš, že s takovýma lidma není moc dobře a něco se u nich naučit, to jde dost těžko, když to berou takhle...


(Ale to byl jenom takový malý rýpaneček )
Jinak Ti moc držím palce


Jo - ještě k těm životům - když s tím pracuju, tak většinou mám tu zkušenost, že u každého člověka jsou jich spíš stovky a stovky, nebo možná i miliony za sebou.
Prostě něco, co bych spíš přirovnávala k nekonečné řadě...
I když to počítání je fakt asi relativní.

Namchan » volnost Ano bud vule Tva znamena,že ji chci dbat a jednat podle ni. Ne že čekam,až to učini za mě.

volnost » Namchan No, jestliže dobře chápu, tak když si řeknu-Buď vůle Tvá, tak tu boží vůli musím rozeznat a to vyžaduje aktivitu. Není možné sedět a nic nedělat a čekat, že bez vlastního přičinění se vše "udělá" za nás.
Je ale opravdu důležité potlačit své vlastní já, být pokorný, ztišit se, abych slyšel, viděl, cítil. Rozumím.

Namchan » volnost Ano přesně tak. Ale neni to tak snadne,jak si to člověk představuje.
Většinou si křestane pod slovy bud vule Tva představuji: tady jsem Pane -čekam-učin to za mne.
Ono to je sice vzdani se pozemskych přani,ale člověk nesmi nečinně sedět.
Naopak vyžaduje to nejvyšši pohyblivost ducha- většina lidi si dnes neumi vubec představit co to je.

volnost » Namchan Jinými slovy-Buď vůle Tvá a přání jít za hlasem božím?
Ujednotíme-li si pojmy, Světlo, Stvořitel, Bůh, Nejvyšší apod. je vždy jedno a to samé?
Je v tom pokora a láska a velká víra v dobré vedení. Křesťané takto důvěřují Ježíši.