Nebýt sám sebou - Diskuze a zkušenosti

seven » kedarda Já myslím, že to co tady řešíš není žádný trapas a spousta lidí řeší věci obdobně


Máš pravdu, že vše je otázkou motivace. Máš-li ji, pak si ochoten podstoupit nepohodlí a někam se plahočit. V tvém případě jsou dvě možnosti.
Trochu mám pocit, že v hlavě se Ti honí myšlenka jak by jsi věci měl dělat (a zároveń je neděláš) což vytváří trochu napětí mezi přáním a skutečností. Takže první možnost je, že věci budeš dělat tak, jak Ti připadají příjemné. Proflákaný víkend není proflákaný (i když nic neděláš), pokud ho za proflákaný nepovažuješ Nechce-li se Ti prostě hrát na kytaru , tak nehrej. Dělat si nějaké vyčitky , že bys měl, protože to tak dřív bylo je nesmysl. S tímhle přístupem možná nakonec zjistíš , že Ti to vyhovuje a jsi vlastně takto spokojený, což je cílem.

Druhé řešení je pak když motivaci máš (třeba zase ta kytara) a opravdu citíš potřebu to dělat, tak pak by jsi to měl nějak aktivně řešit. Uznávám, že je těžké pokud ke všemu nad sebou potřebuješ bič nebo vnější impuls, ale pokud si neutvoříš do budoucna nějaký svůj vlastní postup jak se sebemotivovat bude to dost těžké. Možná ten impuls , který tě k tomuto postoji nasměřuje přijde v blizké budoucnosti (jak psala Madahi), ale za rozvoj tohoto postoje si odpovídaš jen Ty sám. Je to práce, kterou za tebe nikdo a nic neudělá. Možná by jsi na tom měl začít makat teď hned

Ale třeba to nakonec není všechno tak zlé a jenom si upadl do jistého životního streotypu. Udělej parkrát něco jinak a neobvykle. Skoč si třeba padákem (nebo se nech z toho letadla vystrčit, pokud potřebuješ impuls ) a uvidíš , že Ti život zase začne připadat jako výzva, kterou stojí za to přijmout

kedarda » seven Jo - a psycholožka mi čerstvě poslala zprávu, kde říká, že můj komunikační skór převyšuje performační
hmm
Teď abych z toho neměl výmluvu. Já, kurnik šopa nejsem línej, dovedu frčet jak fretka, ale musím k tomu mít jako někoho, kdo to chce taky. Tohle nikdo kolem mě nikdy takhle neměl. Znám lidi líné a různé jiné, ale někoho jako já jsem nikdy nepotkal.

kedarda » seven A ještě jinak - zkusím to naprosto konkrétně - dnes byla neděle, vcelku pohoda, žádné úkoly navíc. Nádobí atd jsem zvládl, to je holá nutnost. Ok. Pak je tu v garáži zase už další radiátor čekající na natření. Ovšem termín je dost na mě, takže... ehm, ... ale jo, po týdnu jsem se k tomu přeci jen dostal, ač to šlo i dřív. Ovšem tím jsem zřejmě vyčerpal veškeré své eńergetické zásoby pro svou schopnost pozornosti či drilu či jak a přestože byla neděle a tudíž pohoda, ke cvičení na kytaru už jsem se nějak nedostal - připomínám, že ten nátěr skutečně není zdaleka na celou neděli. Prostě mě přitáhne tu počítač, tu kafíčko, támhle smska, já nevim a neděle je v hajzlu
Přitom tu kytaru miluju ( a nebo jsem ji jen miloval dřív a teď už to jen ze zvyku říkám?)
nevím, jsem v tom dost zamotanej

kedarda » seven Joj
Tvrdý dril a sebezapření?

No, tyhle vlastnosti právě popisuji, že mi tak nějak schází - kdybych je měl po ruce, nepsal bych tady toto, co někteří posoudí jako triviální problém a trapas, že s tím vůbec lezu na veřejnost.
Ale jasně, že jednou za čas se k něčemu vzepřu, ale nikdy mi to nevydrží. Dobře, když to tak někdo má celý život a nevadí mu to na sobě, ok, je prostě jen líný, jenže mě to na sobě strašně vadí - překáží mi to v životě a znovu tedy: Je tu ta zajímavost, že jakmile se objeví vnější motivace v podobě osoby, ať už je to kdokoli, ale nejlépe to funguje u blízkých lidí, tak tento můj problém mizí a já jsem schopen jít klidně i cestami, které jsem již třeba dávno vzdal a racionálně usoudil, že to nezvládnu.
Z té tvé oné postele bohatých zkušeností bez potíží vyskočím, ale musí se jednat o zájem ještě někoho jiného než o mě, například o to, že mě čeká šéf v práci. Ale jakmile je tam jen trochu nějaká mezera, nechávající mi prostor - dejme tomu, že můj úžasný šéf je na mé příchody velký pohodář, ač jinak náročný puntičkář, tak ihned mohu začít mít se vstáváním problém. Prostě nade mnou nějak furt musí viset bič a nebo jiná vnější motivace. Zkrátka ten dril, sebekázeň... ale nejen to, prostě nějak schopnost sebemotivace.
Napsal bych to ještě takhle:
Dril přijmeš jako prostředek sebekázně, kterou použiješ, máš-li jasnou motivaci k tomu či onomu. A motivaci si vytvoříš jak? Jako by to byl žebříček, kde dril je nahoře, pod ním sebekázeň, pod ní motivace a pod ní?
Abych se choval jako ten sportovec, k tomu právě potřebuji tu sílu sebekázně a o tom píšu, že mi jaksi uniká, pokud jsem o samotě - což je nejspíš v pořádku, protože dokud si to nevyřeším o samotě, jsou ty vnější motivace vlastně nekonstruktivní, jen pomocné.
Já vím, že si tady koleduji o to, že mi někdo s chutí napíše, že prostě musím vstát a jít něco dělat a přestat si stěžovat, naprosto bych se nedivil, ale já v tom osobně žiju a nelíbí se mi, že to tak je a zkoušel jsem to změnit, ale místo, aby se to změnilo, je to spíš jakoby horší. A nebo není, jen mě to čím dál víc na sobě trápí.
Připadám si, že tady melu dokola samý blbosti - ještě chvilku a asi diskuzi smažu.
Začínám být triviálně trapnej.

Teď to po sobě čtu a jak vidím to o mezeře, nechávající mi prostor, tak mě teda ovšem napadá, že mám talent (jako opravdu neuvěřitelně bohatý talent) na vyhledávání sebemenších dalších flíčků ke skládání takového prostoru... a tenhle talent tedy jede bez nejmenšího zádrhele na plné obrátky - aspoň něco teda funguje

kedarda » mikiduc Rodina ve smyslu syn a okolí ve smyslu zaměstnavatel (jiná rodina a okolí nejsou)- není problém - já jsem tu hovořil o těch aktivitách, které jsou z větší části na mé svobodné vůli - tam tedy potíž mám.
S tím, co je nutné a to je většina toho, co se dotýká ostatních lidí kolem, s tím větší potíže nemám.
Chtěl jsem v úvodu vyjádřit, že pokud mé aktivity míří k nějakému přímému propojení s energií někoho dalšího, nemám překážek, ba naopak. Mě se ne a nejde odhodlat k tomu, co mám udělat sám od sebe spíš tak pro sebe. Dojet do práce je bezpodmínečně nutné, takže ok a udělat pro syna něco, co jsem slíbil apod, či se mu nějak věnovat - není prostě problém, naopak radost. Takže rodina dobrý - i když jak se to vezme...
Já prostě dojedu do práce a zůstávám i přesčas, lze-li, chodím o víkendech na brigády, to prostě musím a tak s tím potíž nemám, leč přesto nevyužívám svou energii a čas tak dobře jak by se dalo a proto se pohybuji ekonomicky na hraně, tedy přežiji v pohodě, ale už nezbyde třeba na dovolenou se synem či abych mu koupil motorku apod.
Co myslím tím "nevyužívám energii dobře"? Umím vyrobit spoustu hezkých věcí, jenže je nedovedu prodat (teď jsem se například čerstvě nechal z blbosti okrást), tedy ani si udělat stránky - pokoušel jsem se vícekrát, ale logika tvůrců stránek zdarma je na mě nějaká složitá, prostě to nedám (asi bych musel zapojit mozek nějak víc než je nutné, hmm) a na stránky za peníze nejsou zase ty peníze. Pes jitrničku sežral...

seven » kedarda Máš pravdu, může to být skutečně nemoc psychického rázu (třeba únavový syndrom nebo jisté "vyhoření"). Ale mám pocit, že to není Tvůj případ.

Celkem bych věřil tomu, že Ti chybí energie, která se samozřejmně v jistém období života může znovu objevit. Je ale pravda, že mám taky bohaté zkušenosti, když člověk leží na posteli a přemýšlí, zda jakákoliv činnost má vůbec nějaký smysl. Zpětně ale vidím, že jediná cesta je prostě vstát a jít dál i když je každý pohyb a činnost naprosto mentálně vyčerpávající a nesmylně automatický pouze s vírou , že jednou bude líp. Myslím, že jsi ve fázi, kdy tomu "lip" podvědomně sám nevěříš a proto hledáš "externí" povzbuzení, že jednou příjde něco, co situaci změní. To potvrzení, ale musíš hledat především uvnitř sebe.

Má rada zní, dokud tu vnitřní sílu v sobě znovu nenajdeš, chovej se třeba jako sportovec trénující na vrcholnou akci svého života. Tvrdý dril a sebezapření který v dané chvíli nedává smysl se jednou až přijde čas bohatě zůročí. Přestaň se považovat za automat, ale buď člověkem, který se snaží prodírat vpřed momentálním bahnem života, které je jeho nedílnou součástí. Nejsi jediný s tímto problémem. Pokud staviš dům, musíš vybudovat základy. A to je hodně práce, která není příjemná a zdánlivě neviditelná. Budeš-li aktivní (třeba i rozbouráním stereotypů), jednou až příjde čas a vše se najednou v dobré obrátí uvidíš, že je to hlavně díky tomu, že jsi první kroky udělal právě teď.

mikiduc » kedarda A jak Tvůj postoj přijímá rodina, okolí?

kedarda » seven Žádné "promiň" - naprosto správně, chápu to, rozumím - "jen výmluvy". Ale když kvůli těm, výmluvám nakonec úplně přestáváš žít svůj život a je z tebe automat na topení, aby ti nebylo zima, automat na vaření, abys neměl hlad, automat na práci, abys na to všechno vůbec měl, tak už to nejsou asi "jen" výmluvy, ale je to svého druhu také nemoc, o níž prostě doufám, že na ní něco existuje. Nechci být jen automat, chci do toho vstoupit svou vůlí, jenže to se ne a nedaří. A takové to "jít a prostě to udělat" ... ne, nefunguje to, já jednou za čas tuhle zářnou sílu mám, ale nic se tím nezmění, při první příležitosti (ihned vzápětí) to celé spadne tam, kde to bylo předtím.

Habakukk » kedarda Já tomu říkám pasivita, nebo lenost a setkávám se s tím minutu po minutě. Mohlo by to být způsobeno pocitem naplnění minulosti a zároveň domněním, že už nic víc člověk dokázat nechce nebo nepotřebuje. nevím, jak to přesně vyjádřit.
Určitě to též v mnohém souvisí s bloky z minulosti. Zatím jsem si to nijak blíže nesrovnal, mám mnoho starostí v pracovním a rodinném životě, na duchovní růst mi zbývá minimum času, nemluvě o energii, kterou nemám nazbyt....
Hauuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuu

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Madahi, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
http://masaze-dana.cz/blog/…

Najdise.cz » Jyotis Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele petamar, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
dík, mám objednáno.

Jyotis » petamar http://goldenpath.s3.amazonaws.com/…

Najdise.cz » Madahi Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele petamar, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
To je ta metoda?
https://www.youtube.com/watch/…

Najdise.cz » Amenti Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Madahi, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
Tady je pro mě velmi zajímavé, že jsi milá Amenti , aniž bys to věděla reagovala na věci, které jsem psala Kedardovi, protože se Tě týkají, víc než by mohl kdokoliv čekat.
Pokud ve svých příspěvcích mluvím o konkrétním nastavení, které máme každý vepsaný ve své DNA, tak několik dispozic, shodou okolností těch klíčových máš stejné jako právě Kedarda. Ne, že byste byli stejní, ale část svého nastavení máte shodou okolností defacto stejnou. A protože jsou to věci, které vzhledem ke své významnosti a síle nejvýznamněji ovlivňují Tvůj postoj k životu, Ty i Kedarda je budete vnímat a přednostně je třeba se jimi zabývat a řešit.
Tvůj způsob jakým se k věcem stavíš je z mého pohledu velmi správný . Někdo svůj přístup staví na logice, někdo na meditacích a pokud jsem pochopila to, jak se nad věcmi zamýšlíš a vnitřně je probíráš Ty, tak já bych to nazvala kontemplováním, což je ideální nástroj, který v sobě spojuje výhody obou předchozích technik.
Tady je třeba říci, že každý potřebuje pracovat přesně se svým nastavením, aby se mohl propojit právě se svými konkrétními dispozicemi a nastavením. Co se vyplatí vědět, že pro úspěch celého procesu není nezbytné se zabývat všemi definovanými dispozicemi, kterých je v závislosti na pohledu třeba až 30, ale že existuje postup, který umožňuje odmotávat z lidské DNA ty tzv. rány osudu, anebo životní jizvy, které se táhnou kolem lidské DNA a svazují ji právě těmi Tebou zmiňovanými stínovými projevy. To, co Tě svazuje jsou právě nízkofrekvenční projevy dispozic, které je třeba přeladit, posunout a ten sebesvazující postoj uvolnit. Ale je to proces, ke kterému je potřeba čas, lehkost a volnost, který člověku umožní na věci nahlédnout shora a dovolit si dozrát.
Tzv. "rány osudu", které jsem zmiňovala souvisí s karmou a s tou je možné zacházet. Vlastně je to pro každého z nás základní životní úkol. A ty karmické úkoly ke zvládnutí jsou právě ty stínové frekvence, které má člověk zpracovat a uvolnit se z jejich područí. Naopak síla osudu, což je cesta Dharmy, kterou nás život vede je něco, co můžeme jenom respektovat a na co můžeme reagovat a nechat se vést. Bohužel naprostá většina z nás má tendenci se s životními okolnostmi nesmířit, bojovat s nimi a lámat je k obrazu "svému" - aniž by si dokázala uvědomit, že to se "svým" přirozeným obrazem nemá nic společného, a že je to obraz, který si vytvořila naše mysl.
Tady znovu musím připomenout , že na těchto stránkách si dáváme vzájemně pouze informace, které nás mohou potěšit, povzbudit a třeba i lehce postrčit, ale bez smysluplné práce, která člověku umožní se uvolnit ze začarovaných vzorců, které si sám vytvořil z potřeby zabránit dalšímu karmickému zraňování se naprostou většinou nemá šanci skutečně posunout.
Každopádně můžeš jít svému osudu naproti a tak jak jsem psala Kedardovi, že ho čekají v životě změny i Tebe v dohledné době poměrně zásadní změny čekají. Tvoje pocity Tě vlastně vedou a někam Tě táhnou , protože pokud se jim nebráníš a nebudeš se snažit je přetlouct svou logikou a netrpělivostí, je to to nejlepší, co pro to můžeš udělat. Ty energetické posuny se ve Tvém případě týkají roku 2017 a roku 2022, ale nečekej, že jakékoliv změny se odehrají ze dne na den. Naopak, to co cítíš teď už jsou první známky toho procesu, který se Tě snaží někam nasměrovat a posunout.

Nevím, jestli jsem Ti odpověděla na Tvůj dotaz, ale tak to vidím já. Každopádně Ti děkuji za důvěru.

seven » kedarda Vždycky si vzpomenu jak mně jednou někdo řekl na námitku , že to nejde - "Nechodí akorát malé děti"

Těžko říct, jak přesně nastartovat pohyb vpřed (možná budeš mít více chuti v období které tady už bylo zmíněno), ale zdůrazňování pocitu, že něco nejde je brzdou samo o sobě. Pokud cítíš , že sebou nic nechceš dělat tak ze sebou nic nedělej a nech život plynout a neřeš to. Myslím ale, že máš vnitřní touhu jít nějakou podle tebe správnou cestou, tak to prostě začni dělat (i když píšeš, že tohle slyšet nechceš). Jít ven se synem stavět domečky z mechu nemohou pouze ti, kdož jsou trvale upoutaní na lůžko (či jinak nemocní). Ostatní si prostě hledají jen výmluvy. Promiň

kedarda » Amenti a výpadek spojení vyššího já a přizpůsobování se okolí - nevypadá to úplně na první pohled, že by to přímo souviselo, ale ANO - cítím, že tohle s tím souvisí a hned mne napadají konkrétné obrazy ze života - co víš o výpadku spojení s vyšším já? Doslovně to asi nejde, to bychom umřeli nebo se zbláznili, ale nějaký ekvivalent tohoto určitě existuje. Zažilas to? Zažíváš to?

kedarda » Samanthaa Vím, že to tak lze vidět. Jen tedy klinický obraz deprese je obecně "bezdůvodný": Já, pokud zrovna propadám něčemu, co by šlo nazvat depresí, mám vždy dost přesně vyjádřitelné důvody - od peněz až po vztahy.
Jenže zatímco normálního chlapa by stav bez peněz asi vyhnal na brigádu apod, tak já propadnu beznaději a nejsem schopen akce a všude vidím jen překážky. Jako by nedospělé dítě mělo jen chlapa hrát a když přijde na lámání chleba, jen se sesype...

kedarda » mikiduc Ani jsi nechtěla a krásně jsi přišla vrátit diskuzi přesně tam, kde jsem ji chtěl od začátku mít - totiž tvořit svou přítomnost - aktivně utvářet, být schopen těch kroků, přestat se opírat o pomyslnou pomoc zvenčí a začít konečně zevnitř něco dělat - JO: Co s tím, když přesně tohle nejde?

kedarda » Amenti Nejen nevadí, ale dokonce se mi zdá, že ses napojila velmi podobně jako Madahi, ač popisuješ vlastně svoje zkušenosti.
Jen v jediném to nesedí - neprožívám to jako období, ale už to trvá mnoho let, kdy se to zhoršuje a zhoršuje a nějak mě to tlačí do kouta, v němž se jakoby chce, abych už teda něco udělal a já teda někdy i něco udělám, ale rozhřešení nepřichází, musel bych umět přijmout nějaké trvalé rozhodnutí a pravidelné akci dle jakéhosi řádu či co a to se mi zdá absolutně nad moje síly.
Trvá to mnoho let a víceméně naleznu stopy téhož i v nejdávnější své minulosti - jakousi paralyzovanou neschopnost vyjít sám sobě vstříc i v nejobyčejnějších věcech

kedarda » Habakukk Přesně - jenže kdykoli se přiblížím nějaké zdánlivé možnosti prudké změny, např. alter. terapie nebo nějaké přikročení k jakési pomyslné osobní hranici, aktivuje se cosi jako nějaká energetická "záklopka", která mi to ne a ne a nedovolí a vrhne mě to zpátky.

kedarda » petamar Myslím, že právě tohle řeší astrologové a jiní odedávna - osud a svobodná vůle se nevylučují, obojí je tady nějak současně. Vesmír a život se skládají prostě z paradoxů. Ostatně nikde není napsáno, že taková energetická mapa se nezmění například už jen ve chvíli, kdy se její předpoklad dozvím.
Jinak Tomáš Klus dobrý - takhle se na to dá pěkně dívat ve chvíli, kdy jsi na té druhé, pozitivnější straně

Jyotis » mikiduc

To souvisí s ochotou pozorovat nejen ostatní, ale i sebe (včetně emocí) a odvahou převzít odpovědnost za jasnější ANO ANO-NE NE, jak údajně říkal Kristus.
Schopnost pozorovat s otevřeností, a tedy i jistou pokorou je předpokladem, abychom dělali méně rozhodnutí, která nám přinesou víc problémů, než radosti. A ta "nevhodná" nás pak vedou k větší střízlivosti.

Představ si, kdyby všichni byli rozhodní a soustředění bez moudrosti...Nebyla by naše realita ještě dramatičtější?

mikiduc » petamar Navážu
Člověk jako jedinná bytost na Zemi má schopnost zhmotňovat svoje myšlenky. Děje se to, ať to víme, nebo ne.
Potom to znamená, že pokud máme svoje záměry nastavené tak, že "hledáme",jak být šťastní, naše mysl zhmotňuje "hledání". A asi budeme hledat stále, pokud nezměníme záměr. Proto je fajn přestat hledat a začít tvořit to, co hledáme.
Bude to veselejší, protože můžeme-li něco udělat sami, tak je to vždy příjemné. Určitě pro toho, kdo chce vzít život do svých rukou a něco vyzkoušet, pro někoho, kdo už je unaven tím nekonečným hledáním a čekáním.
Jedinná chvíle k tvorbě je TEĎ, v přítomnosti...štěstí je v nás, vše co hledáme ve vnějším světě, máme uvitř sebe samých...

Najdise.cz » Koe Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele petamar, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====

Narodíme se všichni ve stejném světě, žijeme ve stejném světě, ale každý ho vnímá jinak podle svého nastavení. Každý z nás žije ve svém myšlenkovém světě. Druzí chtějí, abychom viděli jako oni! Naše myšlenky jsou jedinou příčinou našeho trápení! Štěstí je stav mysli, to co se odehrává v naší hlavě.

Koe » petamar Co v případě,že ten z bílé strany zatouží poznat pohled na černou?Ten z černé ho odmítne protože si myslí,že není nutné,aby bílá znala černou.Myslí,že bílá zná černou,ale nezažil pohled bílé a touhu bílé odmítá.Můj výsledek je,že ten z bílé strany odstoupil od toho koně,přelezl do jiné ohrady.Tam je také kůň-pěkný,stejně zbarvený pár flíčků jinak,ale pořád se dívám do předešlé ohrady.Už ho vidím v plné kráse.Člověk musí občas rozvířit kal aby zjistil na čem stojí.Možná ten z té černé strany nemá dál touhu poznat bílou a je šťasten.

Poznání je radost i bolest.