psychické ochorenie - Diskuze a zkušenosti

Aika. » kalamajka tak to je moc hezké.. :)
ještě mohu doporučit jednu věc.... mít jasno v tom, co povolím a co ne. Seznámit dítko s pravidly - se řádem. To děti milují - vědí odkud kam.. :)

ale za jednu pohádku navíc - rozumné: )

kalamajka » Aika. ...no ona je teraz v takom trucovitom období.tak zas robila cirkus koli niečomu čo jej bolo zakazané (...už bolo veľa hodím a videla som že je aj unavená a nahaňala som ju spať a uložiť hračky)
protest by obvykle trval polhodinu a vystriedali by sa priňom tri duhy plaču jedov, ....:-)

No a ja som jej povedala:
Tak moc Ti to je ľúto? ale mne sa zdá, že Ty by si chcela byť už aj rozumná Hanička ale proste to nejde, že?

re : " ...Nooo "°°-vytreštila oči

to je strašne zlé, že? Tie jedy potvorské vždy vyhrávaju, že?

re: "..ano, nedajú sa zastaviť - fňuk"

tak skús si pred nimi povedať raz dva tri a uvidíš, možno odídu.

re : "...dobre maminka, ideme uložiť aj koníka? už aj on chce spať, aj loptičky, ....a ešte jednu rozprávku a budem spať dobre? ( obchodovanie :-) )

Aika. » kalamajka woow, no super... a jak to šlo?

kalamajka » Aika. o.k.. tak by to mohlo ísť. dnes som to skúsila s malou ;-)

Aika. » kalamajka Kalamajko :) pokud se ty a ostatní blízcí k tomu človíčkovi postavíte s důvěrou, že on v tu každou danou chvíli pro sebe dělá to nejlepší - a fakt nezáleží na tom, jak to vidíme my, bude dobře.
ON/ONA to tak v tuto dobu cítí
ON/ONA je sám/sama zodpovědný/á za svůj život
ON/ONA to pro sebe umí nejlíp právě takto
ON/ONA tento prožitek pro sebe tak, jak to je, potřebuje právě takto
Přistupte k této osůbce s láskou a s důvěrou, že on ví, co dělá a zvládne to pro sebe tak nejlíp, jak může a umí.
už jsem se to naučila a paradoxní je - nejen u dětí, ale i dospělých, že leckdy, když je "pustíme", necháme jen tak být - s důvěrou, že to zvládnou - rázem se jejich stav změní.... A je to právě v tom přístupu. Vezmi si, kolik věcí ve svém životě děláme "pro někoho" - aby nebyl smutný, aby ho to nemrzelo, aby měl radost, aby... aby... aby.... a křivíme se u toho a kroutíme.... A tím, že se o něj lidé strachují - tak se i on/ona kroutí - aby vás nezklamal.... je to zvláštní princip - ale funguje to tak...
Zkuste to opravdu podpůrným přístupem.

Dám Ti příklad - a ostatní si to také mohou vyzkoušet ( já se to taky takhle učila :) )
Představ si, že se ti např. ztratila peněženka
1. představ si kolem sebe lidi, jak tě litují
2. představ si kolem sebe lidi, kteří ti dají podporu - že ty to zvládneš vše dobře pořešit....

Jistě sama přijdeš na to - která z těchto variant ti dělá dobře a která ne.. :) (pokud nehraješ hru jménem:"litujte mě".. :) )

pappa, Ali

Najdise.cz Systémová zpráva: Příspěvek je od uživatele lesnielfova, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu:
=====
nemámš pravdu, já si klidně přiznám, že mám deprese a roky s tím chodím k doktorovi, zatím leč bezuspěšně.

už zase ocelová žena Taky je to hooodně smutné, protože si člověk v takových situacích právě sám těžko pomůže a to okolí potřebuje...

kalamajka » Aika. no to mi je jasné, pretože ako som písala na začiatku je to posledné ochorenie, ktoré si je človek schopný priznať. a to je to, čo je na tom tak zložité.
a samozrejme mi nič iné nezostáva, len mu poskytnúť pochopenie, ale niekedy už ani o to nestojí. proste sa topí a ja a pár jemu blízkych ľudí môžeme len so smútkom na to pozerať.

Aika. » kalamajka Kalamajko - jasné, že ne.... jen Miluška krásně nastínila ten soucit.. o to tu myslím šlo. My si můžeme myslet, že by bylo třeba tomu človíčkovi pomoct - ale on to musí chtít.... víš....

miluška medvídková » Aika.

kalamajka ale tu sa nejedná o mentálny postih, teda stupeň inteligencie ( psychickej, fyzickej, emocionálnej, sociálnej)
ale o skratové správanie a riešenie situácii človeka doteraz relatívne zdravého.

žiadny povrchný súcit. viem čo toho človeka k tomu vedie, presne si viem predstaviť, že i ja by som po tom všetkom bola plná hnevu a plná nenávisti, keby som sa to nenaučila prekonávať pozitívnym myslením.

Aika. » miluška medvídková Miluško - ono to totiž je tím - jak chápeme slovo soucit. Bible nabízí mnoho pohledů.
Já osobně se domnívám, že soucítit znamená vidět - cítit to samé, co ten člověk. V podstatě jako by být schopen cítit jeho. Toho člověka. A pak mi nebrání nic v úctě k němu, jako k člověku, se chovat normálně.
Moc krásně to Miluško popisuješ - oni nemají rádi soucit(takový ten pokřivený - litujme je, oni jsou "chudáci" - prdlajs! nejsou!) a chtějí normálně žít:)
díky Miluško za sdílení tohohle hezkého poznání :)

miluška medvídková mám jinou zkušenost, jezdím pracovat mezi mentálně postižené, všichni jsme na sebe navzájem moc hodní a chápeme je. Nikdo je nelituje, nemysli si, jen jim asistujeme při činnostech a snažíme se je něco naučit. Oni nemají rádi soucit, chtějí normálně žít!

Aika. » Přívětivý Jack Rozpore - a o tom je tzv. duchovní život. Vládne zde totiž představa, že duchovní je cosi nadzemského, vyšinutého z této reality. Není.
Tak, jako provádíme hygienu fyzickou, tak bychom měli provádět hygienu duševní. To jest, večer se osprchuj - očisti fyzické tělo a pak očisti energetické tělo - chceš-li - obnov svou celistvost (vysvětlím později, bude-li zájem). A také obnov své duševní tělo - to jest - proveď si resumé toho každého jednoho dne. Najdi si každý den 10-15 minut (časem se ti možná zalíbí i víc), písni si na papír - ať to pěkně vidíš - co jsi prožil - v bodech. K tomu napiš - co se ti líbilo, co ne. Na tvém chování i na přístupu toho všeho ostatního. Co se ti nelíbí - přijmi jako fakt, že i tak to může být. A rovnou si k tomu zvol - co a jak by se ti líbilo ve tvém životě.
Nejsme zvyklí nad sebou přemýšlet, nejsme zvyklí se nacítit na sebe samotné. Nikdo nás to nikdy nenaučil. Obávám se, že jsme - většina z nás, vyrůstali na frázích typu: Neřvi, to se nedá vyřešit. Tak to musí být. Jdi, makej a nemel. atd atd atd.... Nikdo nás nikdy nenaučil, že to, co cítíme uvnitř je něco, co nás těší - a pak je to okay a my bychom tím měli naplňovat svůj život anebo - pokud to bolí - vyléčit to. Místo toho jsme se zvykli své bolístky ukládat do srdíčka, tam si udělat smetiště. Jenomže - a to tvrdím já - každá popelnice jednou přeteče. No a to jsou ty depky, ze kterých se nám nedaří vylézt.
Takže - do vědomí můžeš dostat spousty informací (nebudu tvrdit že všechno, protože objem dat v podvědomí je mnohonásobně větší, než jsme schopni pobrat). Ale je to o systematické práci sám se sebou. Přebrat si, které životní postoje a názory jsou moje, které jsem přejal. Co z toho co si myslím o sobě - si fakt myslím - protože to tak cítím - a které jsou fakt jenom přejaté od jiných..... :)
uspokojující?

Aika. » kalamajka Kalamajko - nějak jsem vyznavačkou komunikace. Tušíme, cítíme, intuice chodí atd - ale dva lidi se na to nemusí být schopni naladit stejným způsobem. Takže komunikace napřímo je to jediné.
Doporučila bych za tou osůbkou zajít a ne jí říct - hele vím, že....
Doporučuji zajít a říct: cítím, že ti není dobře. Cítím, že máš problém. Nabízím ti pomoc. Chceš ji přijmout? Stojíš o to? Vezmi si čas na rozmyšlenou a pak se mi ozvi.
Nelze nikomu pomoct pokud on sám nechce. Tím, že mu to řekneš, se mu může rozsvítit v hlavě, ale taky nemusí. Pokud ty mu nabídneš pomoc a on nepřijme - nemůžeš nic. Jen mu posílat lásku a důvěru, že to zvládne tak nejlíp, jak umí.
Víš... míváme syndrom pomáhat lidem z jednoho důvodu: věříme, že život vedený tak, jak my to cítíme, je to jediné a správné. A není.
Protože každičký jednotlivý čin nám přináší poznání - specifické pro toho jednoho každého člověka. Tzn., že ty nemůžeš nikdy ze své podstaty pochopit to, co se děje jinému a vice versa.
Moje maminka žila zvláštně. Až dneska teprve poznávám, co všechno bylo za jejími bolístkami, za potřebou pít a nadávat všemu a všem okolo sebe. Až dneska - kdy se srovnávám s tím vším sama - cítím, že jinak prostě neuměla, nemohla. Ona to tak cítila - a přes to vlak nejel. Nemohla jsem nic. Mohla jsem jediné - posílat jí lásku a důvěru, že to, jak žije, je to jediné nejlepší pro ni - že to tak ona cítí. A srovnat sebe sama. Nemůžeme chtít rovnat lidi kolem. Vždy jen sebe a svůj pohled na ně. :)
Dostačující? :)

Přívětivý Jack » Aika. Jak z té podvědomé urovně to dostat do vědomé? Co když to chce vědět, ale nedaří se?

kalamajka » Aika. v tom prípade ale ako pomôcť, ked nám na tom človeku záleží? každý ústretový krok je len priloženie polienka do ohňa a každá ignorácia je zas ako pozerať sa ako sa v strede jazera niekto topí a ty mu nejdeš pomôcť, lebo by ťa stiahol .

Aika. » kalamajka aha. na podvědomé úrovni to ale ví. Na vědomé to vědět nechce. zlobí se na celý svět. a nejvíc na sebe. tím od sebe odpuzuje lidi. snaží se, aby byl sám. aby svou zlobou ostatním neubližoval. tak to cítím já.

kalamajka » Aika. tým, že sa nepozná myslím, že nevie o tom, že jeho nenávisť k ľuďom a životu nie je o tých ľuďoch, ale o ňom samom.

Aika. hmmmm.....on totiž ten, který sám sebe nepozná - má bolístku v tom, že se právě nepozná. Otázkou je, kdo je ten člověk a kdo jsou ti okolo něj. Otázkou je, jestli tomu, kdo se nepozná - dělá dobře, že v tom stavu je nebo ne..... trochu se v tom nevyznám... nechceš to trochu líp popsat?